--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Kuchařka
Zdroj: NN Ročník........: 0006/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

- redakce -KUCHAŘKA ( p o s l e d n í )

motto ( jako vždy )

Dnes naposled čtete, milí čtenáři, naši kuchařku. Její téma je poněkud o něčem jiném, než byla témata předcházející. Ale zkušenosti nás vedou k tomu, že i pro toto téma platí výše uvedené motto. Ano, různí darebové a darebáci všech kalibrů uplatňují vůči státu nároky ze všech možných i nemožných důvodů. Na druhé straně, ti slušní s uplatněním takových nároků váhají, či nad možností uplatnění mávnou rkou.

D v a z á k o n y.

Uplatnit nárok na náhradu škody způsobenou Policií ČR těm, vůči nimž je jakékoliv působení policistů směřováno, lze v zásadě ze dvou právních titulů. Jednak je to samotný zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, zadruhé je to zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

V obou případech odpovídá přímo stát - Česká republika s tím, že je zastoupena Ministerstvem vnitra ČR. Toto zastoupení státu jeho ústředním orgánem je však v zákoně č. 58/1969 Sb., upraveno složitěji, než u odpovědnosti uplaňované podle zákona č. 283/1991 Sb.

N e s p r á v n é r o z h o d n u t í č i p o s t u p.

Zákon č. 58/1969 Sb., řeší odpovědnost nejen policie, ale odpovědnost všech státních orgánů. Proto je při uplatnění odpovědnosti podle tohoto zákona nutno přihlédnout k tomu, který z orgánů státu škodu za níž je odpovědnost uplatňována, svým rozhodnutím či nesprávným úředním postupem způsobil. V naší Kuchařce se pohybujeme v oblasti činnosti Policie ČR. Zdálo by se tedy, že ústředním orgánem odpovědným ve smyslu zákona č. 58/1969 Sb., bude vždy Ministerstvo vnitra ČR. Avšak není tomu tak. Ač jsou Úřady vyšetřování Policie ČR součástí Policie ČR jako celku, nelze nepřehlédnout ustanovení ş 9 odstavec 1 a ş 25 odstavec 1 zmíněného zákona. Z nich lze dovodit, že za škodu způsobenou nesprávným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem vyšetřovatelů Policie ČR v trestním řízení odpovídá Česká republika, avšak jejím jménem vystupuje nikoliv Ministertvo vnitra, ale Ministerstvo spravedlnosti ČR.

O d p o v ě d n o s t P o l i c i e Č R.

Při činnosti policie, zejména při použití donucovacích prostředků a zbraní či při zásazích zásahových jednotek služby pořádkové policie nebo zásahové jednotky rychlého nasazení, mohou být způsobeny škody. Ustanovení ş 49 odst. 5 zákona o Policii ČR pamatuje na tyto případy takto: Stát odpovídá za škody způsobené policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem, to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený služební zákrok vyvolala.

Toto ustanovení chrání životy, zdraví a mejetek takzvaně třetích osob, tedy těch, jichž se služební zákrok netýká. Chrání však i ty, vůči nimž služební zákrok směřuje. Posledně jmenované chrání před případnou zvůlí policistů. Pokud zbavuje policii či policistu odpovědnosti za škodu způsobenou tomu, proti němuž zakročují, zbavuje je takové odpovědnosti jen do té míry, do níž je zákrok přiměřený.

O d p o v ě d n o s t j a k o k a ž d á j i n á.

Výše jsme uvedli zvláštnosti jednotlivých zákonů, o něž lze opřít požadavek na náhradu škody způsobené policií. Nelze však opomenout obecná ustanovení o náhradě škody, zejména ta, jež jsou uvedena v şş 420 až 450 občanského zákoníku.

Občanský zákoník staví na zásadě odpovědnosti každého, kdo způsobí škodu porušením právní povinnosti. Takto určená odpovědná osoba se může vyvinit z odpovědnosti jen tehdy, prokáže-li že škodu nezavinila. Jde o takzvanou odpovědnost za zavinění.

Avšak Občanský zákoník zná ještě jeden typ odpovědnosti za způsobenou škodu. Tou je odpovědnost za škodu způsobenou dopravním prostředkem nebo provozem zvlášť nebezpečným. V těchto případech se hovoří o takzvané objektivní odpovědnosti.

Musí ten, kdo se cítí poškozen činností Policie ČR rozlišit ve svém případě oba výše uvedené druhy odpovědnosti? Je-li uplatňována odpovědnost za rozhodnutí policie nebo její nepsrávný úřední postup, půjde vždy o odpovědnost za zavinění. V případech odpovědnosti uplatňované podle ş 49 odst. 5 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, může jít jak o odpovědnost za zavinění, tak i o objektivní odpovědnost. O objektivní odpovědnost půjde například tehdy, způsobí-li policie, respektive policista škodu při dopravní nehodě. Avšak sama dikce výše citovaného zákonného ustanovení oba druhy odpovědnosti neodlišuje. Stát odpovídá za škody způsobené policií nebo policistou při plnění jejich úkolů stanovených v zákoně o Policii ČR. Předmětem případného posuzování požadavku náhrady škody soudem pak bude existence škody a příčinná souvislost jejího vzniku k činnosti policie nebo konkrétního policisty. Soud tedy nebude zkoumat, zda bylo příčinou vzniku škody nějaké zaviněné porušení předpisů platných pro činnost policie či policisty.

Č a s l e t í a n e č e k á.

Pokud kdokoliv hodlá uplatnit vůči Policii ČR nárok na náhradu škody, měl by tak učinit ihned poté, co se o škodě dozvěděl. Občanský zákoník vychází v zásadě z 3 letých promlčecích lhůt. Avšak pro uplatnění nároku na náhradu škody odlišuje občanský zákoník lhůty subjektivní a lhůtu objektivní. Nárok na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá = subjektivní lhůta. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla = objektivní lhůta. Ta neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

Shora uvedené ustanovení občanského zákoníka ( ş 106 ) platí v podstatě pro uplatnění škody podle ş 49 odst. 5 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škody způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem má své vlastní ustanovení o promlčení náruku na náhradu škody. Podle tohoto ustanovení se právo na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě. Je tedy subjektivní lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 58/1969 Sb., delší a není vázána na to, zda se poškozený dozví o výši škody. Postačí, dozví-li se, že za škodu odpovídá Policie ČR.

K o h o ž a l o v a t a k d e ž a l o v a t.

Jak již bylo naznačeno v úvodním odstavci, odpovědnou osobou není nikdo menší, než sama Česká republika. Žaloba tedy má směřovat vůči ní. Problém je jen v tom, který z jejích ústředních orgánů bude jejím jménem u soudu jednat. Pokud bude uplatňován nárok na náhradu škody podle zákona o Policii ČR, pak musí být žalovaná strana označena takto : Česká republika - Ministerstvo vnitra. Ustanovení ş 49 odst. 6 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR výslovně tanoví že, náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministersto. Že jde bezesporu o ministertsvo vnitra vyplývá ş 3 odst. 1 téhož zákona.

Označení žalované strany v případech uplatnění nároku podle zákona č. 58/1991 Sb., je složitější o nutnost posouzení, zda nesprávné rozhodnutí či nesprávný úřední postup byl učiněn mimo trestní řízení nebo v trestním řízení. V případě škody vzniklé nesprávným úředním postupem či nepsrávným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, byť by ji způsobili policisté úřadu vyšetřovaní, musí být strana žalovaná označena jako Česká republika - Ministrstvo spravedlnosti.

Žalobu je pak nutno podat u místně příslušného soudu. Místní příslušnost je dána místem, kde došlo ke škodě. Bez problémů budou případy, uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. U případů uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 58/1969 Sb., tedy z titulu nesprávného úředního rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, bude pro místní příslušnost rozhodující sídlo orgánu, který nesprávné rozhodnutí vydal, nebo který nesprávně postupoval.

D O B Ř E M Í N Ě N É R A D Y.

Naše dobře míněné rady shrneme do jediné - NEDEJTE SE! Pokud se domníváte, že jste byli činností policie či konkrétního policisty poškozeni, hlašte se o svá práva. Mezi ně patří nejen právo stížnosti na postup policie, ale i právo na náhradu škody. A pokud jde o postup, jak takový nárok uplatnit, ten již je výše uveden.

( r e d a k c e děkuje čtenářům za pozornost, kterou Kuchařce věnovali ) zařadit před tento materiál novinové články, které jsem ve středu poslal. je nutno je sestavit následovně :

tomášek kryje divokého policistu

kvůli akci policistů deset tr.oz

neznámý muž zbil novináře

KAMARÁDŠOFTY - I.

Před časem jsem obdržel od svých kolegů ze západočeské OIOK, výstřižky z regionálního tisku, popisující zajímavé události, které se odehrály v tamním kraji. Autorem většiny komentářů byl redaktor "Sokolovského deníku" Tomáš Kábrt. Jeho zájmu se těšil jeden z téměř 50 tisíc Tomáškových policajtů, shodou okolností údajně i jeho dlouholetý přítel. Vše podstatné je popsáno ve výše přetištěných článcích, jejichž autorem je již zmiňovaný novinář. Ten se však před týdnem stal obětí trestného činu, jehož pachatel a motiv není Policii ČR doposud znám. Neznám osobně sokolovského novináře, ale podle jeho článků které jsem měl možnost číst, patří nepochybně k těm několika málo statečným, kteří před policejní uniformou, obzvláště je-li navlečena na těle amorálního jedince, nepadnou na zadek.

Zřejmě ťal do živého, takže motiv násilného trestného činu, při němž utrpěl těžká poranění je nutno hledat právě v souvislosti s jeho články. Podivná péče policejního prezidenta Tomáška o dlouholetého soudruha ve zbrani, neskončila bohužel pouze návštěvami u jeho rodiny ale měla další záhadná pokračování, při nichž rozum zůstává stát. Nestalo se nedopatřením, že je mezi články zařazen i ten, který zdánlivě s případem povedeného majora nesouvisí a jenž hovoří o brutálním zásahu policistů v žižkovském klubu Propast. Na perfektnost a oprávněnost zásahu mlátícího komanda pěl chválu právě soudruh Tomášek. Naštěstí se mu nepodařilo včas stihnout jako po "povyražení" dvou amerických turistů a jejich úspěšném střetu s nejhledanějším "zločincem polistopadové éry" odměnit, povýšit a vyznamenat nic netušící a nic nečinící policisty, kteří měli pouze to štěstí, že byli kdesi poblíž nerovného souboje neozbrojených cizinců a ozbrojeného, silně zfetovaného Winkelbauera. Podle informací, které jsem o novém služebním zařazení zmiňovaného soudruha majora získal, ocitl se tento skutečně zásluhou svého ochránce soudruha Tomáška v jeho blízkosti. Jeho poslání v Praze bylo oproti předchozímu zařazení zcela nového druhu, a sice boj proti drogám. Speciální Tomáškův drogový tým, jemuž soudruh major údajně velel, respektive podílel se na jeho velení, měl vytvořit jakousi samostatnou paralelu protidrogové brigády. Policisté z tohoto týmu, mimochodem převelení do Prahy z venkovských služeben, neměli kupodivu problémy s drogami a jejich distributory, k těm se údajně vůbec nepropracovali, ale se samotnou orientací v matičce Praze. (Proslýchá se, že důkladně vyzbrojení policisté bloudili se svými auty po Praze a dotazovali se na křižovatkách náhodných chodců, kde je ta a ta ulice či to a to náměstí. Přitom stačilo tak málo. Plán Prahy a třeba kompas či buzola, ovšem pouze za předpokladu, že by si s těmito pomůckami dokázali poradit.) Údajně právě tato, Tomáškem nově vytvořená brigáda, stála za "úspěšným" mlátičkovým zásahem v klubu Propast. Bez ohledu na konečný výsledek šetření Rumlovi Inspekce, která v souvislostí s "perfektním" zásahem policistů předala vyšetřovateli podklady, na základě nichž vyšetřovatel vznesl v krátké době obvinění veliteli akce, je zřejmé, že se bude nadělovat. Tentokrát nebude mít soudruh Tomášek možnost odměňovat, povyšovat či vyznamenávat "své kluky", jako při předchozích, podobně "úspěšných" akcích, to zřejmě za něj konečně udělá soudce, pochopitelně pouze za předpokladu, že bude skutečně nezávislý. (Stojí za zmínku, že jsme svědky zajímavého úkazu, který nemá s běžnými demokratickými principy a zásadami nic společného. Za skutek, který je u normálního občánka většinou kvalifikován jako trestný čin - dopravní nehoda, zapříčeněná řízením mot. vozidla pod vlivem alkoholu, neposkytnutí pomoci, atd., je tento v případě, že jej spáchá policista sprovozen ze světa kárným opatřením. V případě zmiňovaného soudruha majora degradací do hodnosti kapitána. V praxi to znamená finanční "újmu" přibližně čtyř stovek měsíčně, která se však hravě dožene různými odměnami, takže výchovný prostředek trestu je nasnadě. Běda však, kdyby jste takovéhoto výtečníka označili Šetinovým výrokem o "zasra... bolševicích". Rázem se ocitnete v soudní síni a namísto zmiňovaného kárného opatření máte na krku ustanovení komunistického ş 156 odst. 3, a můžete očekávat trest až do výše jednoho roku. Jaký dopad na veřejnost mají tyto přetrvávající komunisticko fašistické praktiky není třeba donekonečna opakovat. Stačí jen připomenout, že tak jako v jiných podobných případech je zde hrubě porušována naše Ústava a mezinárodní dohody, které jsou nadřazeny ostatním zákonným normám, tedy i například zákonu o služebním poměru, díky němuž může služební funkcionář udělit kázeňský trest, na základě čehož již nemůže být delikvent trestně stíhán. Klasická toť ukázka rovnosti občanů před zákonem. Bylo by namístě, aby již konečně zasedli v poslanecké sněmovně Parlamentu myslící a minulostí nezatížení tvorové, kteří namísto hájení stranických zájmů a zájmů různých lobistických a tím pádem i sponzorských uskupení, začnou hájit zájmy občanské společnosti, k čemuž koneckonců skládají v době nástupu do funkce slib. Bohužel k tomuto chtěnému a potřebnému jsme opět při těchto volbách nedospěli a proto je nutno důkladně sledovat dění na politické a parlamentní scéně, aby jste následně mohli s čistou myslí přistupovat k volebním urnám. Je zcela jisté, že mnozí z letošních vítězů skončí v dalších nových volbách, ať již pravidelných či mimořádných v poli poražených. Sledujte prosím nejen proklamace, vesměs fantasmagorické, ale hlavně konkrétní činy jednotlivých exponovaných osob - v našem případě poslanců a ústavních činitelů, aby jste mohli dělat průběžný sumář jejich výkonnosti. O tom, že bude zajímavý není již dnes pochyb.)

KAMARÁDŠOFTY - II.

Shodou okolností, ve stejném regiónu, tedy západních Čechách se odehrála další událost, která si zaslouží komentáře. Pražská kriminálka a zásahovka provedla úspěšnou akci, při níž zajistila a umístila do vazby "nejúspěšnějšího" západočeského podnikatele, majitele firmy Rokcentrum, který mimo "úspěšné" podnikání stejně úspěšně sponzoroval i západočeskou policii, což bylo zřejmě důvodem dlouhodobé netečnosti místní policie a posléze zásahu policejních jednotek z jiného kraje.

Podle informací z tisku, byl majitel firmy podezřelý ze stomiliónových podvodů a proto byl umístěn po úspěšném policejním zásahu do vazby. Krátce poté soudce vyšetřovací vazbu neschválil a pan podnikatel opouští nejen celu, ale v zápětí i území republiky. (Nechtěl bych být v kůži policajtů, kteří předvedli brilantní zákrok, který zcela jistě připravovali dlouhou řadu měsíců a při němž mohlo navíc dojít k ohrožení jejich životů. Jen málokdo z lidí, kteří neznají problematiku policejní práce pochopí, mám tím na mysli práci těch poctivých policajtů, kterých je naštěstí věřte nebo ne, naprostá většina, jaký šok prožijí policajti po takovéto nehoráznosti, kterou byla zcela negována jejich precizní a navíc nebezpečná práce, na kterou bylo vynaloženo nemalé množství finančních a hmotných prostředků.)

Policisté proti sobě měly bohužel podstatně silnějšího soupeře než právo a zákon. Obhájcem rokycanského podnikatele, jenž tohoto výtečníka dostal během chvilky na svobodu, nebyl nikdo jiný, než jedna z nejzáhadnějších osobností polistopadové éry, exprokurátor a exministr JUDr. Tomáš Sokol. "Muž jedné věty" již několikrát předvedl, že takový exministr vnitra, zároveň pak místopředseda věčně neúspěšné strany, hlavně však advokát s velice specifickou klientelou, dokáže kumulací všech svých bývalých i současných postavení dokonale využít, respektive zneužít.

Stačí připomenout jeho aktivity nepřímo spojené s obhajobou pražského policejního ředitele Pavla Hofmana, k němuž jej pojily a pojí velice zvláštní vztahy, do nichž neváhal vtáhnout i stranický aparát OH (SD). Dopisy, adresované tehdy touto neparlamentní stranou okresním policejním ředitelům, vyzývající policisty k neposlušnosti vůči tehdejšímu policejnímu prezidentovi, byly zaslány v době, kdy o odvolání jeho klienta, přítele a společníka Hofmana z funkce, štěbetaly vrabci na střechách.

Nelze zapomenout ani na některé další "úspěchy" páně exministra, jediného pražského kamaráda zřejmě dalšího exministra, tentokráte "spravedlnosti", jak sám před nedávnem JUDr. Jiří Novák na stránkách Práva svého přítele Tomáše Sokola označil. (Že by právě v tomto nezištném kamarádšoftu bylo částečné tajemství rozsáhlé a úspěšné advokátní praxe exministra Sokola. Kdo ví. Ostatně určité, nikoliv bezvýznamné indicie o lecčem napovídají.) Například kauza majitele Ambasadoru, k němuž Sokola pojí vedle soukromo - služebních vztahů i mnohé další, pocházející jak z dob předlistopadových tak pochopitelně i polistopadových, kdy sehrál v některých aktivitách agenta StB a dnes "stálemajitele" hotelu Ambassador JUDr. Dvořáka nemalou roli. (Právě v souvislosti s kauzou Ambassador opakovaně předvedl svoji příslovečnou a jen ztěží omluvitelnou vulgárnost. Po stížnosti OIOK proti zastavení trestního stíhání Dvořáka, zaslané jejich společnému příteli ministru Novákovi se Sokol nechal v jedné rozhlasové relaci slyšet, že lidé okolo OIOK jsou jen sprostý dav a lůza, který chce jen zavírat a věšet. Netřeba snad dalšího komentáře, úsudek na tohoto muže, dnes již více vět, si každý normální občánek udělal v průběhu jeho ministrování sám.)

Vyprávět by také mohli akcionáři tzv. Litoměřických investičních fondů, jejichž záhadný managmant Tomáš Sokol svého času zastupoval (o čemž vyčerpávajícím způsobem informoval na stránkách NN kolega Hofer), ale třeba i pozůstalí a děti po zahynuvších policistech, o jejichž ztížený život se měla starat Nadace Interpo, v níž pochopitelně měl pan exministr vnitra své místo. (Ostatně, krátce po Listopadu 89 se tradovalo, že těch několik desítek, narychlo založených Nadací s podivnými, až téměř nečitelnými záměry mělo společného jmenovatele, jímž byl právě JUDr. Tomáš Sokol, zastávající v té době vyjímečné funkce městského prokurátora a později dokonce ministra vnitra ČR.) Jeho "vyjímečných" schopností (chcete-li všeschopností) dnes využívá například i veřejno právní Česká televize, kterou zastupuje v některých jejích sporech. Tím se dá zřejmě vysvětlit značný prostor, kterého se na obrazovce tohoto veřejno právního média dostává jeho osobě a jeho stranickým kolegům. Hlavně se tím však dá vysvětlit ta skutečnost, že z tohoto média zmizely téměř všechny informace, v nichž by byla byť jen nepatrná negativní zmínka o jeho osobě či klientele.

Přibližně tři měsíce před volbami sdělil národu další ze svých nezapomenutelných a naneštěstí zřejmě i nenaplněných vět - "v případě volebního neúspěchu SD-LSNS opustím politickou scénu a budu se věnovat pouze své advokátní praxi". Ještěže šlo opět o fabulaci, neboť by bylo škodou nejen pro SD-LSNS, ale i pro společnost, kdyby tato nadmíru populární osobnost měla zmizet v tichosti z politické a veřejné scény. Jeho odchod by dle mého názoru neměl v žádném případě proběhnout v tichosti, ale naopak s pořádným humbukem, tedy ve stejném stylu jako do podvědomí veřejnosti svou jednou, věru památnou větou vstoupil.

Přemysl Vachalovský