--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dolejší Miroslav
Název: Blahobyt, zábava, nuda
Zdroj: NN Ročník........: 0006/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Miroslav Dolejší: Blahobyt, zábava, nuda - konec naší civilizace?
Slovenská veřejnost zná bývalého politického vězně z 50. let a let normalizačních Miroslava Dolejšího zejména jako autora Analýzy 17. listopadu 1989. Analýza sametového převratu vyšla v několika světových jazycích a v české a slovenské mutaci v nákladu přibližně 220.000 výtisků. Analýza na dlouhý čas ovlivnila politické myšlení obyvatel bývalého Česko-Slovenska tím spíše, že všechna zásadní konstatování této práce politický vývoj jen potvrdil. Miroslav Dolejší, potomek starého české šlechtického rodu katolické orientace, žije dodnes v Praze. I navzdory tomu, že komunistické koncentrační tábory jeho zdraví značně podlomily, duchovně je stále svěží. Avšak rozhovory pro masmédia už téměř neposkytuje. Exkluzivním rozhovorem pro ZMENU však udělal vyjímku.
Miroslav Dolejší se narodil v roce 1931. Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V roce 1950 ho vyloučili ze studia na průmyslovce v Kladně za to, že v klubovně ČSM vyvěsil britskou vlaku. Po vyloučení ze školy a zákazu studia následoval tábor nucených prací v dole Gottwald. V roce 1951 zatkla M. Dolejšího StB a po 15 měsíců trvajících výsleších byl odsouzený do vězení. Do svého propuštění na základě amnestie v roce 1960 přešel osmi vězeními a uranovými lágry.
V šedesátých letech pracoval jako technik. V roce 1969 ho pro členství v K-231 propustili ze zaměstnání. V sedmdesátých letech ho požádali o napsání série článků o počítačových systémech. Po splnění úkolu následovalo v roce 1976 zatknutí a obvinění ze špionáže. Přes to, že špionáž mu nebyla dokázaná, zněl rozsudek na 11 let v třetí nápravné skupině. Nemoc, špatný zdravotní stav, podezření z rakoviny kůže a názor lékařů, že stejně brzy zemře, vedli v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu.
Miroslav Dolejší je členem konfederace politických vězňů. V komunistických věznicích a táborech strávil 18 roků ze svého života jako důsledný odpůrce všech forem totalitních praktik.
Jak byste stručně zhodnotil současnou mezinárodní politickou situaci? Kdyby jsem měl pro čtenáře opravdu stručně a srozumitelně zhodnotit mezinárodní politickou situaci, předpokládalo by to poznání dějin Evropy posledních dvěstě roků a poznání podrobností vývoje mezinárodních vztahů od roku 1985, v době nástupu Gorbačova. Situace je v podstatě tragická. Likvidací anebo stáhnutím bolševismu z oběhu světového politického dění byl současně stáhnutí i kapitalismus v podobě posledních 250 let a nahrazený monetarismem, který už nepředstavuje národní kapitalismus. Komunismus a kapitalismus byly demontované jako dvě bipolarity, bránící sjednocení světa. My jsme se po roce 1985 octli v procesu sjednocování světa do jedné velké říše pod jednou velkou vládou. Tento proces už probíhá 45 roků vznikem a fungováním OSN, UNESCO, MMF, Světové banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, atd. To jsou všechno prvky světové byrokratické vlády. Tímto se ale USA jako představitel unitární světové vlády ocitly v téměř katastrofální situaci. Každý stát, národ či velmoc byly zvyklé mít svoje zřetelné protivníky, ale zároveň i své spojence. A naráz se celý svět ocitl ve vákuu, ve kterém jsou Američané, OSN a dál nikdo.
Tato situace však nevznikla spontánně - je výsledkem cílevědomých změn, probíhajících za posledních 50 až 60 roků minimálně, a metod a prostředků, které určovaly politiku 20. století. Mám na mysli známé téze Bertranda Russela, kde říká, že hromadnými zbraněmi budoucnosti jsou nevyléčitelné choroby. Přechodná fáze atomových, vodíkových a jiných radiačních zbraní končí. I to byl důvod, proč velmoci zrušili vzpomínanou polaritu. Vybudováním SDI, na kterém se podílejí i Rusové, se stal útok pozemními raketami nesmyslem. Jak infradetektory zaznamenají, že se plní třetí stupeň pohotovosti na šesti základnách, rozmístěných na velkém území, tak je jasné, že se chystá strategický úder - přičemž druhá strana má minimálně 50 minut času na protiúder. K těmto změnám došlo na rozhraní 60. a 70. let.
Ve 40. letech našeho století došlo k další závažné změně prostředků vedení války, spočívajících v náhradě typů zbraní chemických,
bakteriologických, genetických, psychotechnických zbraní, které jsou schopny manipulovat celými světadíly a národy. Svou účinností nahrazují atomové zbraně a zároveň mají před nimi jednu obrovskou přednost - nejsou totiž viditelné. Politika používající právě tyto prostředky se taktéž stává anonymní. Do poloviny dvacátého století byly vždy vlády zodpovědné za použití prostředků hromadného ničení. Dnes už ne. Díky novému typu zbraní se vlády mohou uchýlit do anonymity, což zásadně mění i charakter politiky. Obrana vůči ní je velmi náročná, ale možná. Útok už není pouze materiální povahy, je vedený zejména proti přirozenosti člověka. Proto klasické politické metody, uplatňované v 19.-20. století (revoluce, převraty) dnes už neplatí a lidé jsou manipulovaní dezinformacemi. V důsledku anonymity světové politiky došlo k další významné skutečnosti - vlády států se staly bezcennými, ztratily smysl. V důsledku toho mnoho současných lidí nerozumí současné politice, protože nepochopili, že se vytvořil nový mocenský trojúhelník: finanční kapitál, tajné služby a zločinecké organizace. Všechny vlády jsou tomuto trojúhelníku anonymně podřízené. Kterákoliv současná politická strana kdekoliv na světě může mít za sebou demokraticky dvě třetiny národa a vůbec jí to nepomůže - těch pár poslanců, které pošle do parlamentu, si tato lobby koupí a nebo je zničí. Nechá si tam zvolit lidi, které bude ona sama platit, a ti budou dělat to, co ona chce.
Důsledkem toho je i to, že programy všech politických stran jsou velmi neurčité. Proto může existovat i dvěstě politických stran s názvy liberálně-demokratická a nebo demokraticko-liberální. Toto je stav, ve kterém jsme se ocitli. Zůstala nám jen snaha bránit, co nám je nejbližší - rodičů, ženy, rodiny, svou obec, zem. Je zřejmé, že autoři politických koncepcí sjednocování kontinentů se dopouštějí mnoha chyb. Jejich koncepce je příliš racionální a materialistická. Neberou do úvahy metafyzický aspekt lidské existence a zacházejí s člověkem jako s programovatelným elementem. Do jisté míry jím i je, ale jen v oblasti materiální. I proto mohla vzniknout Vlastenecká fronta v Čechách a Slovenská národní fronta na Slovensku. Kdyby jste se zamyslel nad všeobecnými příčinami mravního a politického úpadku Evropy na sklonku 20. století, v čem by set nacházel hlavní příčinu tohoto stavu?
Příčiny jsou fatální. Pro jednoduchost se odvolám na dílo Oswalda Spengiera Zánik Západu. Domnívám se, že jemu se podstatu věci podařilo vyjádřit nejvýstižněji. Každá civilizace v lidských dějinách má vymezenou časo-prostorovou působnost, každá civilizace má 3 až 5 tisíciletí a tento interval se neustále zkracuje. Naše západní křesťanská civilizace začala existovat až po rozpadu Říma, dosáhla svůj vrchol, rozmach a vyspělost mezi 9.-13. stoletím, a potom nastal úpadek. Civilizace začíná tím, že nad polem se vztyčí hrad, v kterém sídlí bojovníci. Pod hradem se zakládají osady. Jejich obyvatelé můžou v klidu obdělávat pole. Vědí, že bojovníci je chrání. Za to jim sedlácký lid odevzdává desátky. V blízkosti hradu stojí kostel jako symbol šíření duchovního a mravního bohatství tohoto lidského společenství. Ve druhé fázi vznikají města. Z nadbytku výroby vzniká potřeba obchodu a s ní i jiná vrstva lidí. Obchodník nahradí šlechtice. Opilý intelektuál nahradí duchovního a výrobce užitkového zboží nahradí proletariát. Poslední fáze - úpadková: moci ve státu se zmocní lid. A lid má pouze tři tužby - nic nedělat, žít v blahobytu a bavit se. To je materialismus, socialismus. To jsou republiky, socialismus a liberalismus. Dokud byla Evropa velká, měla krále, šlechtu, vojevůdce, bojovala. Poté začal její úpadek. Téměř všechny změny v civilizaci se uskutečňují katastrofami. Proto jsou příčiny úpadku fatální, mimo nás, jsou axiomy. Těžko je můžeme filozoficky definovat, určovat a determinovat, ale víme, že jsou. Zaznamenáváme počátky toho, co nazýváme vznikem civilizace 5 tisíc let před Kristem v Egyptě a o tom, co bylo předtím, nevíme nic. Víme přesně, že Egypťané stavěli pyramidy, ale nevíme, jak to dělali a proč to dělali. Ale římská a řecká kultura byla úplně jiná. Stavěli úplně jinak chrámy, židovská kultura je taktéž úplně odlišná. Jiná je i křesťanská. Každá vznikla nezávisle od sebe. Stavby jsou úplně jiné, národy jsou úplně jiné, rasy jsou jiné a není to dílo člověka. Člověk nemá právo zrušit rasu a národ, nejsou jeho dílem. A v tom se mýlí ti ze světového establishmentu, že dnes chtějí mít světovou říši a vládnout. To je prostě neuskutečnitelné.
Největším bohatstvím národa je jedinečnost každého z lidí. Zglajchšaltovaná slova tuto jedinečnost odstraňují. Stát si znemožňuje použití jediného zdroje své moci, která je v jedinečnosti každého občana. V jedné ze svých úvah hovoříte o souvislostech mezi Pražským jarem 1968 a sametovým převratem 1989.
V letech 1945-1947 vypracoval L. Berija pro Stalina koncepci politického ovládnutí střední a východní Evropy, podle které vláda neměla být otevřeně svěřená komunistickým stranám, ale diktatura měla být krytá koalicemi stran sdružených v tzv. národní fronty. Plán zahrnoval též infiltraci církví a všech ostatních společenských (i nepolitických) organizací, společností, financí, bank, průmyslu atd. Stalin však tento plán neakceptoval. Začátkem 60. let, v době vlády Brežněva, vypracovala skupina asi 12 vysokých důstojníků KGB analogický plán, který v podstatě vycházel z Berijových představ. Tento plán se podrobně konzultoval v USA a uskutečňuje se asi od roku 1967. U nás ho vyzkoušeli v roce 1968, přičemž byl zároveň použitý jako záminka pro sovětskou vojenskou okupaci. Jeho pokročilá realizace je zřejmá z událostí odvíjejících se od roku 1985 nástupem Gorbačova. Dnes už se však neuskutečňuje jen ve východní a střední Evropě, ale byl akceptovaný pro takříkajíc celý svět. Z tohoto hlediska je třeba chápat i kontinuitu mezi rokem 1968 a 1989 v Československu. Srpen 1968 byl i s jeho předehrou obyčejný politický podvod. Všechno směřovalo k připravení podmínek pro vojenské záměry Sovětů obsadit Československo. Hovořil jsem s několika profesionálními vojáky a ti moji domněnku potvrdili. Upozornili na skutečnost, že například při obsazování Prahy okupanti použili transportéry, což je při dlažbových a uličních poměrech v Praze dosti absurdní. Rusi měli zájem vyrovnat demarkační čáru mezi Východem a Západem, mezi NATO a Varšavskou smlouvou.
Kontinuita s rokem 1968 spočívala v roce 1989 na dohodě, o které jsem psal v Analýze 17. listopadu 1989.
Jak byste charakterizoval současný morální stav občanské společnosti? Češi už nemají vůli být národem. To, co zůstalo, je morálně a intelektuálně zdecimovaná skupina lidí. Národ je takový, jaké jsou jeho matky. Matky však potřebují muže, kteří by je chránili a dali budoucnost potomkům. My však už nemáme muže, kteří by byli schopni povstat za záchranu svých rodin a své země. Muži se stali ctihodnými tím, že se stali bezmocnými. Být či nebýt darebákem a nebo zrádcem se stalo lidem pouze způsobem myšlení, které které určuje jistota, že nebýt sluhou či darebákem znamená mít úspěch. A pro převážnou většinu je úspěch natolik žádoucí, že stojí nad morálkou i kritikou. Žádný zločin nikdy nespáchali, pokud nebyl jako zločin zveřejněný, a proto je už nic nenutí k zápasu s vlastním svědomím. Ti nejlepší se s největším znechucením a odporem odvracejí od celé občanské veřejnosti a je nemožné s nimi v politice počítat. Jejich pravda je v tom, že národu není možné pomoc, pokud si každý jednotlivec nechce pomoct sám. Je však stále ještě možné, že všechno významné nebo velké se uskutečňuje pomalu, nepozorovaným růstem. Když budeme klesat až na samou hranici sebezničení, potom se doufám ještě najdou muži, kteří se vzbouří. Z vlastní zkušenosti vím, že až když se člověk stane bezmocným a žebrákem, může se mu vrátit prvotní lidská svoboda v hodnocení věcí života.
Tragedie Evropy, a tým i naše, začala v době, kdy si muži nechali odejmout kordy. Potom už mohli přijít funkcionáři každého druhu, obchodníci s čímkoliv, protože čest, hrdost, důstojnost a víra ztratili možnost bránit se. Tehdy začal úpadek mužnosti a civilizace se začala řítit do bezmocnosti. ? a obchodníci se stali diktátory lidských osudů. Lidé byli donucení klanět se před oltáři soukromého obchodu a průmyslu. Manažeři, organizátoři a funkcionáři se považují za věštce, vědátory a génia, za hrdiny velkých činů. Největším obchodem současnosti je zločin. Lidé vědí, že jsou ohroženi organizovaným zločinem v celosvětovém měřítku. Už fungují instituce vydírání zločineckým podsvětím, které se prolínají s politickými stranami, vládami, parlamenty, burzami, bankami, akciovými společnostmi a komedianty. Prosperitu národa nejzhoubněji ničí právě takováto skrytá forma zločinu. Doposud nikdy v našich dějinách nebyla vláda tak dokonale spojená s obchodním podnikáním zločinu jako nyní. I přes to, že neexistuje žádný rychle účinkující lék na vyléčení choroby tohoto světa, žádná vláda v něm nemůže být spravedlivá, pokud nemá kontakt se všemohoucím Bohem. Potřebujeme, aby jsme se vyvíjeli materialističtěji, ale potřebujeme, aby náš život byl duchovnější. Nepotřebujeme větší intelektuální sílu, ale větší sílu mravní. Svoboda člověka nebude zabezpečená, pokud lidé dovolí, aby moc soukromých osob vzrostla do takové míry, že se stane silnější než stát samotný.