--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šumavský Jan
Název: K rozporu mezi násilím a lidskými právy
Zdroj: NN Ročník........: 0006/015 Str.: 010
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

K rozporu mezi násilím a lidskými právy

V sousedním Německu jsou dnes již pomalu na denním pořádku politicky motivované násilné činy vůči cizincům. Zásahy policie proti pachatelům jsou často více než sporné. V souvislosti s těmito jevy proto vyvstaly četné otázky, jako: Platí rovnice, že více utečenců se rovná více nepřátelství vůči cizincům? Jsou politici a policie bezradní, bezmocní nebo vůbec nechtějí zasáhnout? Čím se vysvětluje, že nikoli bezvýznamná část obyvatel akce násilníků toleruje nebo dokonce schvaluje?

V našich některých regionech je také napjatá situace mezi starousedlíky a množícími se přistěhovalci, především romského původu. Násilí u nás má zatím (?!) jinou formu - prudce narůstající kriminalita na jedné straně a první násilné nelegální i "legální" zásahy na druhé. Objevují se první výhrůžky a komanda na obou stranách. Dochází k zoufalým opatřením i za cenu vědomého porušení lidských práv. I tady vznikají četné otázky, ale především j edna hlavní: můžeme hledat se situací v Německu nějaké analogie, poučení nebo dokonce výstrahu?

Německé vládnoucí kruhy na rostoucí počet legálních i nelegálních přistěhovalců a žadatelů o azyl reagovaly návrhem na změnu ústavu, na omezení práva na azyl. Argumentují tím, že tolik uprchlíků stát nemůže uživit a že mnoho utečenců až nestydatě využívá německého sociálního systému. Veřejnost s násilím proti cizincům nesouhlasí. Mnohé komentáře upozorňují, že masová podpora protestních akcí nepramení jen z vyvození důsledků z minulosti. To je zřejmě příčina hlavní, ale protesty nevycházejí jen z idealistických pohnutek, nýbrž ukazují též na hluboké sociální příčiny jevů a na stále se zvyšující ekologická nebezpečí, jež se ve svých důsledcích rovněž stávají problémy sociálními. Kritikové a opozice tvrdí, že lidé nechtějí změnu ústavy, ale vyřešení nezaměstnanosti a nedostatku bytů, že si například vláda stěžuje na nedostatek bytů pro utečence, ale ministr obrany odmítá dát k dispozici prázdná kasárna. K růstu počtu žadatelů dochází mj. proto, že váleční utečenci, kteří by o trvalý pobyt neměli zájem, nedostávají možnost zůstat v zemi a tak se uchylují k žádostem o azyl. Těch, kdo skutečně žádají o azyl, je prý jen asi polovina. Krajní názory dokonce tvrdí, že násilné akce jsou provokovány, aby se zatlačily do pozadí hospodářské a sociální problémy, jakož i nekoncepčnost řešení vývoje v mnohých spolkových zemích. Velkou část pravdy mají jistě i ti, kdož tvrdí, že ekonomická krize sama o sobě nemůže násilí proti cizincům vysvětlit, neboť se objevují i jiné excesy, například hanobení památek obětím nacistů, z nichž jsou slušní lidé zděšeni. Jde o součást celkového tlaku doprava, který se projevuje již delší dobu. Jeho výsledkem je mj. skutečnost, že v některých evropských parlamentech se etablovaly i pravicově extrémisticky orientované strany. Pro mnohé politiky a některé strany jsou mladiství násilníci a jejich sympatizanti konec konců voliči, zatímco v zemi žijící uprchlíci a cizinci nevolí a tak podle jejich logiky také nemají práva. V centru debat v Bonnu v důsledku toho není potrestání pachatelů a prosazení nejzákladnějších principů demokratického právního státu, ale daleko více pozornosti se věnuje požadavkům pravicových křiklounů, volajících po ohrazení se vůči utečencům a "etnickém vyčištění" spolkové republiky.

Chceme-li se dopátrat analogie nebo poučení pro sebe, nelze se nejdříve nezmínit o tom, jak většina našich hromadných sdělovacích prostředků o podobných událostech ve světě informuje. Slovem i obrazem nám přinášejí hluboce otřesné, až hyenické reportáže o hladovějících Somálcích, o Palestincích vyhnaných do sněhu a hladu v zemi nikoho, o zavražděných uprchlících v Německu a jejich vypálených ubytovnách. Současně se "v rámci objektivity zpravodajství", ale i komentovaných pořadech nebo statích jako čert kříži vyhýbají jakékoliv zmínce o příčinách. Když už tak učiní, tak mají po ruce "negativní důsledky rozpadu bývalých totalitních systémů", resp. "hluboce zakořeněné etnické, rasové nebo dokonce i kmenové rozpory a předsudky". Očekávat třeba odsouzení izraelské vlády za porušování mezinárodního práva a lidských práv se blíží pošetilosti. To spíš se v komentáři dočkáme naznačení, že postižení jsou levicového zaměření nebo podezřelí z teroristické činnosti. Jak zarytě se například v Německu, ale i u nás, mlčí o tom, že právě spolková republika dodala Turecku zbraně (z výzbroje armády bývalé NDR), jimiž jsou masakrováni Kurdové. Má tedy bezprostřední podíl na jejich zoufalém exodu, mj. také do spolkové republiky a měla by se tedy o ně spíše postarat, než omezovat právo na azyl. Jak opatrně, jako s výbušninou, ne tak dávno zacházely naše sdělovací prostředky s odhalenými fakty, jež pak proti němu organizovaly svatou válku ve jménu lidstva. Podobné hříchy by se našly i v naší minulosti. My ovšem máme štěstí, že je můžeme přičíst na vrub minulému režimu. Analogie však přesto najít můžeme. Není třeba polemizovat s tvrzením, že by větší počet přistěhovalců u nás způsobil vážné problémy. Také bychom je nemohli uživit. To však je jen půl pravdy, neboť i u nás existují rezervy. Stačí se jen podívat například na některá až zbožňovaná sponzorství, kdy se zájezdy v ceně několika desítek a auta i statisíců korun věnují různým vítězným, často spoře oděným nebo vůbec neoděným slečnám. Nic proti jejich kráse ani jejich (ne)oblečení, pokud se takové prostředky neodepisují ze základů pro placení daní, a v každém případě by prospěly více těm ubožákům, kteří nikoli vlastní vinou trpí. A zmiňovat se o lidských hyenách, které na jejich zoufalství vydělávají závratné sumy, snad již není potřeba.

Naše "severočeské" problémy nejsou tak tragické, ale jejich závažnost zase o tak mnoho menší není. Kritizovat generálního prokurátora za jeho (skutečně nepodařený) návrh je lehké. Jenže donedávna "nebyl čas". Bylo "nutno" řešit problémy rozdělení státu. Teď zase není čas, protože je nutno urychleně řešit problémy ekonomické, ovšem vedle přetrvávajících problémů vzniklých z rozdělení. I ten nešťastný prokurátorský návrh má tedy minimálně jednu přednost - na odpovědných místech najednou čas našli a mnozí dokonce pochopili, že problémy vypadají jinak z Prahy a jinak je cítí lidé v postižených regionech, kteří tam musí žít.

V Německu již mnoho lidí po prvním šoku pochopilo, že ulice nesmí být přenechána novým nacistům, že je potenciálně velmi nebezpečné, jestliže se má bundeswehr opět stát prostředkem prosazování zájmů násilím, i když o to momentálně prosí třeba generální tajemník OSN. Mír vytvořený pásy i těch nejbělomodřejších tanků je mírem hřbitovním, který nic nevyřešil, jenom přinesl oběti. Nezáleží na tom, na které straně! Život je všude životem. Používat násilí při odstraňování násilí je jako hasit požár ohněm. Jedna z pravd o soužití lidí říká, že není nic zbabělejšího, než násilí vůči menšinám. Nebezpečím je totiž zejména v tom, že je mnohem snadnější, než prosazovat zákony a uplatňovat zákonné násilí proti konkrétním kriminálním a extrémistickým živlům za porušování zákonů bez ohledu na etniku. Nacisté se zatím na našich ulicích neobjevují, ale samozvaní ochránci té nebo oné strany by se našli již teď a tím spíše, pokud by se vytvořila půda pro posilování krajní pravice. Práva menšin a etnických skupin je třeba střežit. Stejně houževnatě je nutno střežit i práva všech občanů na klidný život bez ohrožení jejich osoby a života, právo na ochranu majetku a další lidská práva. Instituce zákonodárné i výkonné moci k tomu máme. Ať tedy plní svoje povinnosti.

Jan Šumavský

Výkonný tajemník České mírové společnosti