STATI
Podíl vojenského obranného zpravodajství na ovládnutí ministerstva vnitra komunistickou stranou v roce 1945
FRANTIŠEK HANZLÍK
V letošním roce jsme si připomněli 50. Výročí únorových událostí roku 1948, kdy došlo v Československu k převzetí moci komunistickou stranou. V dosavadní historiografii se setkáváme s řadou monografií, jež z různých pohledů hodnotí mezinárodní i vnitropolitické souvislosti vývoje, který těmto událostem předcházel. Většina autorů, zabývajících se obdobím let 1945 - 1948, považuje tehdy existující politický systém za demokratický. Stejně jsou hodnoceny i květnové parlamentní volby z roku 1946. (1) Studium dříve přísně utajovaných archivních fondů po roce 1989 však přináší nové poznatky, které s největší pravděpodobností povedou ke změně výše uvedených názorů. Do této kategorie historických pramenů můžeme zařadit také materiály tajných služeb. Analýza vývoje historických událostí, které předcházely Únoru 1948, ukazuje, že důležitou úlohu na cestě komunistické strany k moci sehrálo ministerstvo vnitra a tajné služby. (Redakce NN se domnívá, že dnešní represivní orgány státní moci v rukou Václava Grulicha, Jaroslava Bašty, Petra Zemana, Jiřího Koláře, Břetislava Břečky a dalších kádrů dosazených rudým křídlem ČSSD, představují podobné riziko). Organizační struktura, obsah činnosti, metody práce i další skutečnosti, týkající se působení tajných služeb, jsou ve všech, i těch nejdemokratičtějších státech, přísně utajovány. Právě proto je obyčejně jejich působení opředeno rouškou tajemství. Je jim připisována moc a možnosti, kterými ve většině případů nedisponují. Obecně lze říci, že toto konstatování platí i pro působení tajných služeb v Československu, jak v letech 1945 - 1948, tak po únoru 1948, ale i v současné době. Význam tajných služeb většinou vzrůstá v období ohrožení státu vnějším nepřítelem, popřípadě při řešení otázky uchopení politické moci uvnitř státu. V letech 1945 - 1948 probíhal v osvobozené republice zápas mezi hlavními politickými silami o uchopení moci. (Stejně jako dnes - pozn. NN). V tomto období působily v republice čtyři tajné služby (stejně jako dnes - pozn. NN), které v tomto zápase sehrály rozporuplnou úlohu. K nim patřilo především vojenské obranné zpravodajství (OBZ), vojenská zpravodajská služba (2.oddělení HŠ MNO), zemské odbory bezpečnosti II (ZOB II) a Státní bezpečnost (StB).
Studium archivních pramenů o působení těchto institucí do určité míry umožňuje rozšířit spektrum poznatků o vývoji událostí v poválečném období i v průběhu únorových dnů roku 1948. Zároveň přispívá k reálnějšímu pohledu na souvislosti a důsledky mnohých rozhodnutí vedoucích představitelů státu i politických stran v kritických situacích. Na veřejnost se dostávají fakta a informace, která měla zůstat navždy utajena před zraky historiků i veřejnosti. Jejich zpřístupnění však v sobě skrývá i úskalí, které spočívá především v nebezpečí přecenění nebo naopak podcenění tajných služeb v zápase o uchopení moci.
Zpravodajské služby a jejich příslušníci se podíleli na plnění širokého spektra rozdílných úkolů, které tvořily nedílnou součást celkového úsilí o obnovu válkou zničeného hospodářství, veřejného života, budování čs. branné moci, bezpečnostních složek atd. Hlavní náplní činnosti tajných služeb byl boj proti nacistickému podzemí (viz. akce "VAMPIR" - pozn. NN), zajištění pohraničí, očista veřejného života od kolaborantů a zrádců, očista důstojnického a rotmistrovského sboru armády, odhalování válečných zločinců, kteří přišli na naše území z jiných států i plnění jiných úkolů. (Z tohoto hlediska je zcela nepochopitelne, že naše dnešní, údajně demokratické, represivní orgány státní moci proti komunistickému podzemí i nadzemí, komunistickým kolaborantům a zrádcům, důstojníkům atd. a zločincům domácím i zahraničním vůbec nic nepodnikají - pozn. NN)
Tajné služby samy nerozhodovaly o politickém vývoji v republice. Politická strana, která získala rozhodující vliv v těchto složkách (v tomto případě KSČ), však měla oproti svým politickým protivníkům značnou výhodu. A to především v tom, že disponovala informacemi pro ostatní účastníky zápasu o politickou moc nedostupnými. Ne výjimečné schopnosti vedoucích činitelů KSČ, ale informace, které měli průběžně k dispozici, jim umožňovaly učinit politická rozhodnutí na základě reálného posouzení vzniklé situace a minimalizovat tak případná rizika. Historici, kteří se zabývají obdobím let 1945 - 1948, se většinou shodují v názoru, že klíčem k uchopení moci komunistickou stranou se stalo ovládnutí ministerstva vnitra a ostatních bezpečnostních složek. Výzkum, který umožnilo zpřístupnění archivů po roce 1989, tento názor potvrdil. Zároveň výzkum ukázal, že rozhodující úlohu při ovládnutí ministerstva vnitra komunistickou stranou sehrálo vojenské obranné zpravodajství pod vedením Bedřicha Reicina.
Při analýze a hodnocení výsledků výzkumu archívních pramenů o působení tajných služeb je nutno vzít v úvahu také následující skutečnosti. Archivní materiály z období let 1945 -1948 jsou značně roztříštěné a neúplné. Jejich fragmenty se nacházejí ve fondech různých archivů (AMV, VHA, SÚA atd.) Část archiválií tajných služeb byla z různých důvodů zničena již před rokem 1948 a další v následujícím období. Mnohé materiály byly vyjmuty v souvislosti s procesy proti vojenským osobám v letech 1948 - 49 a následně v letech padesátých a zůstaly založeny v soudních spisech.
I přesto, že bylo po roce 1989 umožněno studium archivních materiálů tajných služeb, nemohou být ještě dnes některé údaje a informace publikovány. K takovýmto informacím patří například systém získávání a vyhodnocování různých informací, metody získávání, prověřování agentů, důvěrníků a informátorů a další údaje. Také zveřejnění jmen příslušníků bezpečnostních služeb, kteří plnili různé úkoly, není vždy možné. Každá tajná služba plní ve výjimečných případech i úkoly, o kterých nejsou vedeny písemné záznamy. Publikování jmen jejich aktérů v tisku vedlo v některých případech až k soudním sporům. Mnohdy ani rozsáhlé vyšetřování Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu nevede k usvědčení příslušníků tajných služeb, kteří se dopustili nezákonného jednání.
V průběhu let 1945 - 1948 patřilo k bezpečnostním složkám, které sehrály důležitou úlohu na cestě KSČ k moci, především vojenské obranné zpravodajství. Souvislosti jeho vzniku a působení v první polovině roku 1945 ukazují, proč právě tato bezpečnostní složka získala oproti všem ostatním svým způsobem výsadní postavení.
Oddělení vojenského obranného zpravodajství (OBZ) oficiálně vzniklo na základě rozkazu velitele 1. Čs. Armádního sboru v SSSR gen. L. Svobody ze dne 7. ledna 1945. Jeho přednostou se stal tehdy npor, v záloze Bedřich Reicin. (2) Oddělení zřídil velitel sboru na přímou žádost gen. Mechlise, člena vojenské rady 4. ukrajinského frontu. Jeho konstituování se stalo důležitou součástí snahy sovětského vedení vytvořit podmínky pro uplatňování vlivu na vývoj v armádě i v ostatních oblastech života v osvobozeném Československu.
Npor. B. Reicin do této chvíle působil jako osvětový důstojník. Spolu s mjr. JUDr. Jaroslavem Procházkou řídil činnost neveřejné stranické organizace a redigoval časopis “ Naše vojsko v SSSR”. B. Reicin i jeho zástupce npor. JUDr. Karel Vaš, kteří stáli u zrodu OBZ, absolvovali sovětské zpravodajské školy. Npor. JUDr. Karel Vaš byl důstojníkem NKVD a od jejího vedení dostal úkol působit po válce v čs. vojenském obranném zpravodajství. Stejným úkolem pověřila sovětská NKVD ještě další důstojníky, kteří pocházeli z Volyně nebo z Podkarpatské Rusi. Ti v průběhu následujícího období průběžně informovali sovětskou zpravodajskou službu o situaci v čs. armádě i v celé společnosti. (3)
OBZ mělo tvořit protiváhu zpravodajské služby (2. oddělení hlavního štábu londýnského MNO) pod vedením gen. Františka Moravce. Jedním ze závažných důvodů, proč mělo sovětské velení eminentní zájem na vytvoření OBZ u čs. vojenských jednotek v SSSR, byla jeho nedůvěra vůči londýnskému MNO i čs. zpravodajské službě, kterou v té době gen. F. Moravec vedl. Sovětské velení vytvořilo v průběhu války dokonce speciální zpravodajskou skupinu, složenou ze zkušených důstojníků a vyčlenilo ji pro práci proti čs. zpravodajské službě.
Ani doba vzniku OBZ nebyla náhodná. Rozhodnutí o vzniku tajné služby jakéhokoliv typu náleží v každém státě vládě a parlamentu. O vytvoření OBZ bez souhlasu MNO, vlády a prezidenta republiky rozhodl gen. L. Svoboda na žádost sovětské strany v době, kdy uvedené instituce zcela ztratily vliv na vývoj situace kolem 1. čs. armádního sboru v SSSR. V té době již vláda a MNO pouze registrovaly a popřípadě dodatečně schvalovaly rozhodnutí velitele sboru. Formálně se jednalo pouze o rozdělení ofenzivního a defenzivního zpravodajství . (4) Fakticky však vznikla zcela samostatná zpravodajská služba disponující rozsáhlými pravomocemi.
Vojenské obranné zpravodajství existovalo již v armádě předmnichovské republiky, kde bylo nedílnou součástí vojenské zpravodajské služby (2. oddělení hlavního štábu). To provádělo jak ofenzivní zpravodajství - rozvědné, tak i zpravodajství defenzivní - obranné proti působení zahraničních rozvědek a na ochranu utajovaných skutečností. Proto pro vznik nové instituce typu samostatného vojenského obranného zpravodajství nebyl žádný důvod.
Organizační struktura i metody práce obranného zpravodajství vycházely z předpisů, platných v Rudé armádě. Tato nově vzniklá instituce se diametrálně odlišovala jak v organizační struktuře, metodách práce, tak i získaných pravomocech od stávající vojenské zpravodajské služby. Na rozdíl od ní mělo vznikající vojenské obranné zpravodajství jak složku zpravodajskou, tak i výkonnou. Prakticky to znamenalo, že OBZ vytvářelo bezpečnostní oddíly / BO/, které prováděly zatýkání, zadržování osob, domovní prohlídky, eskortování zatčených a další úkony.
Vojenská zpravodajská služba předmnichovské republiky, stejně jako zpravodajské služby jiných armád, měla za úkol získávat, shromažďovat a vyhodnocovat informace důležité pro obranu státu a odhalovat působení nepřátelských rozvědek. V jejich pravomoci nebylo zatýkání, zadržování osob, domovní prohlídky a další úkony. Ty podle zákona prováděly pouze stanovené bezpečnostní orgány ministerstva vnitra. Hlavní důvody, které vedly k takovéto právní úpravě postavení zpravodajských služeb, vycházely z nutnosti utajit jejich práci, utajit totožnost zpravodajských důstojníků, ale také snaha zabránit možnému zneužití těchto služeb.
OBZ pod vedením B. Reicina od samého počátku existence disponovalo jak pravomocemi zpravodajské služby, tak i pravomocemi bezpečnostních orgánů. Příslušníci bezpečnostních oddílů, které vznikaly v rámci OBZ, měli téměř neomezené pravomoci vůči vojenským osobám, ale i vůči civilnímu obyvatelstvu na osvobozeném území. Vedle zpravodajské činnosti fakticky suplovali činnost polního četnictva. Vojenskému obrannému zpravodajství byly podřízeny i vojenské asistenční jednotky a hlídky NB po osvobození v pohraničí až do ukončení stavu branné pohotovosti státu.
Ve své funkci přednosty OBZ sboru B. Reicin intenzivně organizačně i kádrově budoval jeho aparát. Postupně vznikala oddělení OBZ u jednotlivých brigád armádního sboru. Jejich příslušníci prověřovali osoby, pátrali po zbězích a podíleli se na zatýkání i eskortování kolaborantů a zrádců, pátrali po archivech německé armády a okupačních úřadů.
Příslušníci OBZ se v drtivé většině rekrutovali z důstojníků osvětové služby 1. čs. armádního sboru. Osvětová služba u sboru se stala od počátku její existence doménou KSČ a vykonávala svoji činnost v úzké spolupráci s podobnými institucemi v Rudé armádě. Část vojáků sboru dokonce ztotožňovala osvětovou službu s OBZ. Mnohdy právě proto, že příslušníci obou složek byli většinou členy KSČ.
Přislušníci OBZ úzce spolupracovali se sovětskými zpravodajskými orgány. B. Reicin se podílel se svými spolupracovníky v SSSR a londýnskými komunisty ještě před vznikem OBZ v průběhu války na prověřování čs. důstojníků, kteří byli v průběhu války přesunování z Anglie k našim jednotkám v SSSR. Na základě jejich informací nebylo mnohým z nich uděleno vstupní vízum do SSSR. Od samého počátku existence OBZ u 1. čs. armádního sboru v SSSR projevovali jeho příslušníci “zvláštní” zájem o důstojníky, kteří přišli ke sboru z Anglie. Mnozí z nich otevřeně vyjadřovali své nepříliš pozitivní názory na úroveň velení, materiálního vybavení a na vycvičenost vojáků , které velení sboru nasazovalo do bojů, i na další problémy. Výsledkem byly námitky oddělení OBZ 1. čs. armádního sboru v SSSR proti jejich povýšení a jmenování do různých funkcí. Svědčí o tom, mimo řady jiných, i dokument, v němž jsou uvedeny námitky proti povýšení důstojníků za vychvalování úspěchů anglo-amerických vojsk, za konflikty se sovětskými důstojníky a za kritiku důstojníků, kteří v průběhu války emigrovali do SSSR (který byl v té době spojencem nacistického Německa!!! - pozn. NN). Závěr zněl: “Většina výše uvedených osob ve smyslu vládního prohlášení neodpovídá požadavkům kladeným na důstojníka nové čs. demokratické armády.” (5)
Hlavní úkoly OBZ v průběhu války spočívaly především v tom, že jeho příslušníci prověřovali důstojníky a rotmistry, přijímané do 1. čs. armádního sboru v SSSR na základě mobilizační vyhlášky na osvobozeném území. Pátrali po dokumentech okupačních úřadů i dalších institucí, jejichž obsah umožňoval identifikovat kolaboranty a zrádce, objasnit jejich působení za okupace nebo za dobu existence Slovenské republiky. Zvláštní pozornost věnovalo OBZ archivům gestapa, policie a dalších institucí, podílejících se rozhodující měrou na represích proti obyvatelstvu v průběhu války. Příslušníci OBZ zajišťovali kolaboranty a zrádce, zejména z řad příslušníků armády a dalších ozbrojených složek, ale i z řad významných představitelů politického a veřejného života. Podíleli se také na jejich vyšetřování. K důležitým úkolům OBZ patřilo i odhalování tajných nacistických podzemních organizací, působících na území republiky po osvobození.
Vojenské obranné zpravodajství od samého počátku představovalo důležitý zdroj informací pro sovětskou stranu i pro vedení KSČ. Bedřich Reicin se osobně angažoval v přípravě komunistů na moskevská jednání o vládním programu a složení nové vlády. Ve svém dopise K. Gottwaldovi ze dne 6. března 1945 doporučoval obsadit za každou cenu místo ministra národní obrany gen. L. Svobodou a místo hlavního velitele branné moci gen. B. Bočkem. Jeho negativní postoj ke generálům a důstojníkům bývalé předmnichovské armády vyjadřovala slova dopisu - “ostatní kandidáti jsou buď reakcionáři nebo nic neumějí, ale většinou obojí.” (6) Výsledkem příprav na moskevká jednání byla i dohoda mezi K. Gottwaldem a gen. L. Svobodou - “vést společný boj za odstranění nynějšího reakčního a antisovětského vedení čsl. armády (gen. S. Ingr a jeho klika) a za prosazení vedení demokratického a poctivě prosovětského.” (7)
Přestože se Košický vládní program zabýval všemi podstatnými otázkami života společnosti v osvobozené republice, neobsahuje žádnou pasáž o působení ministerstva vnitra a bezpečnostního aparátu. Proč tomu tak bylo, nelze spolehlivě zjistit.
Komunistická strana zvolila cestu získat křeslo ministra vnitra a následně prosadit z jejího pohledu potřebné změny. Svědčí o tom i změna kandidáta na funkci ministra vnitra. V dokumentu KSČ z 23. února , který obsahuje jmenovité složení vlády, figuruje na místě ministra vnitra Rudolf Slánský. (8) Nakonec však KSČ navrhla pro ostatní partnery v jednání přijatelnějšího Václava Noska, který působil v období války v Anglii. Jednání o obsazení funkce ministra vnitra se nestalo při moskevských jednáních objektem sporů mezi KSČ a delegacemi ostatních politických stran.
Bezprostředně po přijetí vládního programu a jmenování nové vlády došlo k dalšímu upevnění pozic OBZ tím, že byla vytvořena Hlavní správa OBZ (HS OBZ) na ministerstvu národní obrany. Jejím šéfem se na návrh gen. L. Svobody stal kpt. Bedřich Reicin. Zároveň vznikla také Hlavní správa výchovy a osvěty ( HSVO ). V jejím čele stanul rovněž komunista mjr. JUDr. Jaroslav Procházka. (9)
Současně L. Svoboda inicioval odstranění vedoucích činitelů čs. odboje na Západě z významných míst v armádě. Jednalo se o gen. S. Ingra, gen. F. Moravce, gen. A. Gaka-Mézla, gen. B. Neumana a další. (10)
Vojenská rada při předsednictvu vlády rozhodla o prověřování všech důstojníků a rotmistrů, kteří nastoupí po skončení války do armády. Členem každé prověrkové komise byl také důstojník OBZ. B. Reicin se stal členem komise MNO, která prověřovala generály a důstojníky generálního štábu . (11)
Vliv OBZ v armádě postupně narůstal vzhledem k tomu, že do jeho kompetence přešlo posuzování národní a státní spolehlivosti generálů, důstojníků a rotmistrů, podílelo se na očistě důstojnického a rotmistrovského sboru. OBZ vedlo osobní spisy důstojníků, rotmistrů i vojáků. Příslušný stupeň OBZ se vyjadřoval ke všem povýšením a jmenováním důstojníků do vyšších funkcí. Až na výjimečné případy konečně rozhodnutí vycházelo ze stanoviska OBZ. A to i za situace, kdy rozhodnutí náleželo vládě nebo prezidentu republiky.
Do osvobození plnilo OBZ úkoly, které se v převážné míře týkaly armády. Na svém zasedání dne 12. dubna 1945 projednávalo předsednictvo vlády a následně dne 17. dubna celá vláda otázky spojené s fungováním ministerstva vnitra a jeho bezpečnostních složek. Na návrh ministra vnitra V. Noska schválila vláda dokument Hlavní zásady výstavby nového bezpečnostního aparátu. (12) Dokument obsahoval i rozhodnutí vlády - zrušit staré bezpečnostní sbory a nahradit je novým bezpečnostním aparátem. Usnesení vlády zároveň předpokládalo, že při výstavbě nových bezpečnostních složek budou přednostně využíváni příslušníci čs. armádního sboru a účastníci domácího odboje.
Dne 15. května 1945 oficiálně převzal resort Ministerstva vnitra Václav Nosek. Současně převzal i funkci předsedy vládní personální komise, která projednávala obsazení důležitých míst ve všech ministerstvech. Jeho hlavní úsilí směřovalo k realizaci úkolů, které dokument Hlavní zásady výstavby nového bezpečnostního aparátu obsahoval. V tomto smyslu otevíralo usnesení vlády prostor pro rozšíření vlivu OBZ mimo armádu a zprostředkovaně i pro prohloubení vlivu KSČ v ministerstvu vnitra. Klíčové pozice v nově budovaných bezpečnostních složkách postupně zaujímali na základě rozhodnutí ministra vnitra V. Noska důstojníci armády v aktivní službě nebo v záloze, většinou členové KSČ. OBZ se podílelo na jejich výběru a prověření. Vzhledem k tomu, že OBZ vedlo osobní spisy všech důstojníků, mělo podrobné informace o všech důstojnících, kteří přešli do služeb ministerstva vnitra. Mnohdy s nimi udržovalo nadále široké kontakty a využívalo je k budování agenturních sítí OBZ v SNB, StB a dokonce i v ZOB II. Uvedeným způsobem obsazovalo ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem obrany také velitelské funkce u vojensky organizovaného pohotovostního pluku NB, v odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra, v hlavním velitelství SNB, v zemských velitelstvích SNB a později také v zemských odborech bezpečnosti II a ve Státní bezpečnosti. Například v létě 1945 převelelo MNO natrvalo ke službě v pohotovostním pluku NB 24 důstojníků a 2 rotmistry, k Zemskému velitelství SNB v Čechách 13 důstojníků a 2 rotmistry a ze Zpravodajské brigády k ministerstvu vnitra 7 důstojníků. (13)
Při řešení otázek personálního obsazení míst v bezpečnostních složkách MV úzce spolupracoval V. Nosek s přednostou oddělení obranného zpravodajství odboru pro politické zpravodajství MV kpt. B. Pokorným a náčelníkem HS OBZ kpt. B. Reicinem. Obsazení důležitých míst na samotném ministerstvu vnitra projednávala základní organizace KSČ, jejíž usnesení byla pro V. Noska závazná. Dne 25. srpna 1945 projednávala základní organizace znovu situaci na ministerstvu vnitra. Její účastníci přijali usnesení, že v co nejkratší době bude nutno doplnit jednotlivé složky ministerstva vnitra minimálně o dalších 50 členů KSČ. (14)
Již v této době získalo OBZ výsadní postavení mezi všemi tajnými službami a významnou měrou se podílelo nejen na prohlubování vlivu KSČ v ministerstvu vnitra, jeho bezpečnostních složkách, ale i ostatních orgánech státní správy . Svým způsobem výsadní postavení OBZ vyplývalo z následujících skutečností:
Oproti ostatním službám mělo pevnou, relativně dobře fungující organizační strukturu a základní kádr důstojníků vyškolených pro tuto službu v SSSR. Také přístup ke zdrojům důležitých informací přispíval k postupnému prohlubování vlivu OBZ. K dispozici mělo archívy a dokumenty gestapa, protektorátní správy, výsledky výslechů kolaborantů a zrádců, výsledky činnosti agenturních sítí doma i v zahraničí a další informace. Působnost OBZ nebyla omezena žádnou zákonnou normou ani dekretem prezidenta republiky. Jeho činnost se řídila výhradně vnitřními směrnicemi, které schvaloval B. Reicin. (15)
Vojenské obranné zpravodajství úzce spolupracovalo se sovětskými zpravodajskými službami a mezi nimi docházelo k výměně důležitých informací i archivních materiálů. Podílelo se také na formování ostatních zpravodajských a bezpečnostních složek, které následně působily zpětně ve prospěch OBZ.
Součást vojenského obranného zpravodajství tvořily složky výkonná i zpravodajská. OBZ fakticky disponovalo nekontrolovatelnými a proto i ničím a nikým neomezenými pravomocemi. Neexistovala vládní ani parlamentní kontrola této služby. Jeho činnost se postupně ještě do konce roku 1945 rozšiřovala i mimo armádu. Na základě dohody MNO a ministerstva průmyslu provádělo zpravodajskou ochranu podniků důležitých pro obranu státu, ve kterých vytvářelo rozsáhlé agenturní sítě. (16)
Prezident E. Beneš si byl vědom nebezpečí vyplývajícího z ovládnutí OBZ komunistickou stranou. Již na poradě s nejvyššími funkcionáři armády dne 19. července 1945 požadoval uskutečnění změn, které by zabránily možnému zneužívání obranného zpravodajství a osvětové služby komunistickou stranou. V závěrech z porady se uvádí: “ ...nemohou být nezávislými složkami, musí být podřízeny jako jedna ze složek hlavního štábu, je nutno zabránit překračování působnosti a právního řádu ze strany příslušníků OBZ, revidovat původní personální složení OBZ z doby, kdy byli k dispozici pouze příslušníci čs. vojenské jednotky v SSSR”. (17)
Jeho úsilí v tomto smyslu i v následujícím období zůstalo bez úspěchu. Oprávněnost kritiky OBZ musel uznat ve svém expozé k armádě v branném výboru Prozatímního národního shromáždění dne 12. prosince 1945 i ministr národní obrany gen. L. Svoboda. K činnosti OBZ mimo jiné uvedl: “Stalo-li se v první době, že zejména v pohraničí do těchto orgánů vnikly živly neodpovědné a neukázněné, byly již odstraněny a předány k potrestání polním soudům.” (18)
V létě roku 1945 se podařilo komunistické straně ovládnout tajné služby /OBZ, 2. odd. HŠ, odbor pro politické zpravodajství “Z” MV a ZOB II/ a pohotovostní pluk NB. Důležité pozice získala na Ministerstvu vnitra a v SNB /HV SNB, ZV SNB/. Využití /zneužití/ tajných služeb komunistickou stranou umožňoval vedle jiných skutečností také fakt, že se vymykaly, stejně jako OBZ , jakékoliv kontrole ze strany vlády a později i parlamentu, a to za výrazného přispění komunistů, členů těchto státních institucí.
Ovládnutí ministerstva vnitra a tajných služeb komunistickou stranou se stalo klíčem k dalšímu prohlubování vlivu KSČ v ostatních oblastech života společnosti a přípravě na definitivní uchopení politické moci v republice.
Poznámky:
1. Takovéto hodnocení období let 1945 - 1948 voleb v roce 1946 najdeme například
v publikacích:
Drtina, P.: Československo můj osud, svazek II., Melantrich 1991,
Kaplan, K.: Nekrvavá revoluce, Mladá fronta, Praha 1993,
Mencl,V.a kol.: Křižovatky 20. století , Praha 1990,
Ripka, H.: Únorová tragédie, Atlantis, Brno 1995.
2. VHA, fond SSSR IV, 1. čs. As. A4/4/14, Důvěrný rozkaz č. 1, čl. 1 ze dne 7. ledna 1945.
3. VHA, fond 100/52 sv. 33 a.j. 229.
4. VHA , fond SSSR IV, 1. čs. As. inv. č. 695, kart. 66, Obranný zpravodajský rozkaz č. 1 ze dne 8. ledna 1945.
5. Tamtéž
č.j. 1816/taj. zprav. 45 A.
6. SÚA, A ÚV KSČ, fond 100/24, sv. 172, a.j. 1539.
7. Tamtéž
8. Tamtéž
9. VHA, fond VR, č.j. 4/taj./1945.
10. Tamtéž, č.j. 1 /taj./1945.
11. VHA, Dokumenty přijímacích komisí, 29/10, č.j. 2024, 1945.
12. Cesta k lidové bezpečnosti, Sborník dokumentů, Naše vojsko, Praha 1975, s. 27 - 29.
13. AMV , fond 304 - 226 - 2.
14. SÚA, A ÚV KSČ, fond 100/1, sv. 42, a.j. 307.
15. AMV, fond 302 - 540 - 3.
16. Tamtéž, fond 304 - 579 - 9/6.
17. VHA, Stát. taj. MNO, č.j. 100 057, 1945.
18. VHA, PK MNO, č.j. 2332, 1945.
Summary:
Role of the Military Intelligence in the Mastery of Interior Ministry by the Communist Party in 1945
The article deals with the role of the Military Intelligence in the evolution of the Czechoslovak Republic after 1945. The author draws from historical sources evidence that this organization was connected with NKDV in person, its organizational structure was based on regulations of The Red Army and commanded great sums of powers. Its members and leadership was created especially by members of the KSČ and this party started to control the Military Intelligence after that in fact.
POLITOLOGICKÝ ČASOPIS