OTEVŘENÝ DOPIS – věřícím, hlavně pak farářům a kazatelům…

Jste posíláni mezi lidi a svět, abyste rozlišovali fantazii a skutky, dáváte jistotu nejen sobě, ale i vašim blízkým v Evangeliu. Kostely a chrámy jsou stavby jako každé jiné, nesvětí je ani kněz, ani nejrůznější obřady, vždyť často jsou výstavištěm ostatků ztrouchnivělých těl a samoúčelných rituálních předmětů. Do kostela i chrámu i jiných budov k vyučování Božího slova přichází náš Pán Ježíš nikoliv ze stavebníky, ale s věřícími a jistě se všemi, kdož svou víru teprve hledají. Proto je špatné dělení, když říkáme toto je lepší sbor, či církev, a to je ta pravá víra, či nepravá. Pravá víra je tam, kde je Kristus. Mezi nemocnými doma i v nemocnicích, mezi slabými i silnými, při práci na poli i v lese, kde je láska hledající upřímnost, tam je i víra i Kristus a nejsou zapotřebí ani uniformy, ani kadidla. Ostatní dělení je z lidí. Stejně jako přijímací rituály a nevěřil jsem vlastním smyslům, když jsem chvilku pochoval v ruce takzvané “církevní” právo. Je to tlustá kniha, která nemá oporu v ničem jiném, než v touze schovat mocenské ambice za jméno Boží. Přičemž, ale pisatelé na Ježíše i jeho Nebeského Otce pozapomněli a tak jsem se velmi podivil, neboť málokde by přijali ke studiu vyučeného tesaře Ježíš, aby vůbec mohl začít studovat své slovo, a asi žádnou šanci by neměl vejít zpět do své církve jako kazatel, neřku-li její funkcionář, neboť zalíbilo se mnohým v hodnostech, které přiděluje známost a čas. Nekritizuji člověka, protože i pod korouhvemi zmatených úřadů jsou poklady pokladů řádové sestry a kazatelé, kteří neváhali položit život ve zkouškách a válkách. V neustálé pomoci postiženým a zkroušeným jsou nám vzorem, proto také tak málo o nich slyšíme, ale o to větší radost je nad jejich skutky v Nebi i na zemi.

Chtěl bych promluvit o shromážděních, Bohoslužbách, které dnes často vypadají jako více, či méně nesrozumitelná přednáška, monolog kazatele. Který často opomíjí , že již nežijeme v čase Mojžíšova zákona, ale Nové smlouvy a tedy zákon, který už se naplnil a pozbyl platnosti v Kristově vykoupení je nám podsouván místo smlouvy Nové. Je důležité poučení z časů Starého Zákona, ale také je zavádějící se jej dovolávat, vždyť právě pro naši neochotu, tvrdost našich srdcí přišlo vykoupení. Jako bychom se bránili poselství apoštola Pavle :

“ Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář - oč slavnější bude služba Ducha ! Byla -li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti. “ a dále čteme ještě přesnější nazvání nešvarů mnohých kazatelů, kteří usnuli na písmenech a zapomínají kázat živé slovo “ Jestliže přišlo slavně to co pomíjí, oč slavnější je to co zůstává ! Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou. Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu......kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Pána, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě, to vše potom mocí Ducha Páně.

Tato slova mnoho kazatelů a hodnostářů nevidí, ač jsou jedním z nejdůležitějších poselství apoštola Pavla v jeho listu Korintským. Nadále se mnozí chováme, jako kdyby se do Bible dostala tato slova nějakým nedopatřením, protože se již nemůžeme schovat za zákon, či z jiných osobních důvodů, jistě ale pokryteckých, protože popírají v důsledku Evangelium kvůli kterému vzniklo Písmo. Někdo se možná těžko smiřuje s tím, že musel nastudovat tisíce stran nejen Starého Zákona, ale také jeho výkladů, dokonce leckdy i výkladů výkladů...., tak opravdu zůstává ve stínu závoje a nevidí, že je již dva tisíce let naplněn v Nové smlouvě našeho Pána. Každý z nás máme tedy nezpochybnitelné právo kdykoliv něčemu při kázání nerozumíme, a nebo naopak se domníváme, že bychom přispěli k vyučování, či kázání, tedy se přihlásit o naše slovo, dostali jsme jej od Boha, stejně jako naši kazatelé. Není žádným pohoršením ani pokrytectvím se přihlásit uprostřed kázání a přerušit kazatele. To je jeho služba. Pokrytectvím bych spíše mohl nazvat odstup, který si od farníků budují někteří kazatelé. Přitom je to radost pozorovat setkávání sboru, kde jedinou autoritou je opravdu Boží slovo. Ono samo rozhodne skrze koho přijde. Často i k poučení samotného kazatele, který farnost spravuje, ale neřídí jí, jako důstojník kasárna.

Dost mě překvapují kázání napsaná v předvečer Bohoslužby, či dokonce ještě dříve, připomínají domácí slohové úkoly a jako takové by asi byly dobré. Ale mám -li kázání předepsáno leckdy i mnoho dní předem, jak mohou odrazit pocit toho dne, problém i radost toho dne. Kazatel přece nemusí obhajovat při každém kázání svou nepostradatelnost, své místo ve sboru. Někdy mi to připadá i jako soutěž, jako by se někteří kazatelé dokonce báli Slova Božího a tak, když je povinnost , či nemoc odvede mimo faru používá se leckdy takzvané čtené kázání, které nemohu chápat jinak, než jako diskriminaci farníků. Střeží-li si který kazatel i takto své místo, je to smutné. Jaká potom je jeho víra v Ducha Svatého, nebo se domnívá, že s ním, tedy kazatelem stojí a padá jeho farnost, či snad jsou politici i na farách. Přece nebudu mít strach, že někdo z mé farnosti zaujme více, než já a pokud by se tak stalo, chvála Bohu za takové zastání, a kdo toho lituje, sleduje více vlastní ideologii, než poselství Boží lásky. V poslední době se čím dále tím více schováváme za Písmo svaté, místo abychom ho kázali. Nejsme ale vyzýváni k soutěži k boji o duchovní moc, přesto se tolik podřizujeme světu. I požadavky k přijímacím zkouškám na Bohoslovecké fakulty jsou leckdy připravovány, tak, jako by člověk musel se naučit Ďábla, aby mohl kázat Krista. Požaduje se vzdělání, které je často přímo v rozporu s vírou a láskou. Kdo říká, že je zapotřebí maturita, či jiná zkouška, nebo znalost cizího jazyka ke kazatelské práci, tak prostě lže. V sítích složitého systému vyšinutých církevních hodnostářů a pokrytců tak skončí klid mnohé duše a lidé s prorockým talentem se nemusí dostat ke své službě. Vzpomínám, jak jsem jednou přišel za knězem a zazvonil u jeho dveří. Když mi otevřel, slušně jsem ho poprosil, zda bych nemohl připravit kázání o vztahu mladých lidí k víře. Zeptal se na mé vzdělání. Odpověděl jsem mu, že se vzdělávám u Svatého Ducha. Byl velmi polekán a dveře rychle zavřel. Čas od času jsem znovu zaťukal na dveře různých chrámů, chtěl jsem kázat nejen v přírodě, nebo bytech, a neproťukal jsem se nikde. Bylo by dobře provětrat zatuchlé rituály všemožných sdružení, a mnoho mladých lidí, hladovějících po lásce a klidu by se chodilo radit s kazatelem a plnilo by se více srdcí duchem lásky i místa v lavicích shromáždění. Přece každé dítě, které projeví pro danou věc větší moudrost a zájem než kazatel, je pro něj vysvobozením a pomožením i velkou nadějí. Pokud ale nemá prostor, zatrpkne jako i mnozí z těch, kteří s úctou přišli do stánku, či kostela, aby zjistili jak mnoho se leckterá naše kázání podobají nezáživným přednáškám školním, či univerzitním. A jaký je to přitom nezdravý protiklad, hlídat si místo kazatele, často dokud vůbec hýbu pantem. Co je to za radost ? Cožpak není větší radost, když nás mladí předběhnou ve víře, aby nás samotné potěšili. Proč se utvrzujeme v nejrůznějších výborech a podvýborech a komisích podobně jako politici.

Milí bratři kazatelé, nelze přece žárlit na Boha, jistě proti nám nepostavil do chrámu věřící jako naše nepřátelé, nebo k našemu zahanbení, ale naopak k naší radosti. Pro nás potom prázdné chrámy, či kázání bez radosti mohou být poučením , neboť kde není Život nejsou ani jeho žáci. Nemohu si večer před kázáním připravovat svou moudrost, neboť až jitro, nalezne-li mě zdravého mi řekne, kdo přišel poslouchat má kazatelská slova a Duch Svatý mi sdělí, čím potěším srdce věřících. Nebuďme jako mnozí pokrytci, kteří dávají jen takové dary, ze kterých by měli radost sami. Nejprve je potřeba poznat srdce toho, koho chceme obdarovat, abychom nedopadli jako matky a otcové, kteří samou péčí hubí své potomky a ničí jejich vztahy. A potom ještě kroutí hlavou, kde že se stala ta chyba a mladí se rozvedli.

A nedaří-li se mi mluvit ke shromáždění před které jako kazatel smím předstoupit, přece mám ústa, kterými se obrátím na sbor a jistě mě někdo zastane a neubere mi to, ale naopak přidá vážnosti mému poslání. Je přeci psáno, že i dobrý i zlý den je od Boha, aby nikdo nevěděl jaký přijde. Jistě náš Nebeský Otec nečeká, že vždy budeme v takové formě, abychom mohli přinést lásku, klid a potěchu našim farníkům, jsme přece také farníci. I dobrý sadař žasne, když ho poučí příroda a s láskou pěstuje a štěpí dobré plody, které se mu objeví v sadech. Tak je to i s dobrým kazatelem, když nalezne zvídavého chlapce nebo dívku, potom je vyzve, aby přednesli své názory, často k poučení nás všech. Zažitější je ale zkušenost, kdy se bojíme talentu a vykoukne-li čísi hlava tlučeme rukama nohama, i hlavou zmatenou nesmyslným učením starého světa. Nebojte se a vstaňte od svých knih, otevřete knihu svého srdce. Přece jedinou zdravou cestou jak přinutit keř nebo stromek k růstu je příprava zdravé a kypré půdy, ta posílí kořeny, slunce to nasvítí a plody Vám spadnou do klína. Sebehoroucnějším zaříkáváním nevyženete z půdy nic, leda si přivodíte stres a hemeroidy. Nebuďte jako vědci, kteří už dlouho zkoumají, jak pracovat s našimi geny, protože je levnější udělat robota z člověka, než obráceně. To je marná cesta a kdyby to nebylo tak smutné, byla by to docela legrace.

Mějte na paměti, že mnoho lidí, kteří na svou víru teprve čekají, přichází do kostela, aby našli zvláštní klid a pokoru, aby na chvilku utekli ze shonu venkovního. Přichází sami, aby nalézali Boha, mohou se i stydět, ale málokdy tuší, že právě s každým jediným takovým přichází do kostela Bůh sám, nebo ve svém synu Ježíši. Tak je posvěcena ta chvíle rozjímání na kázání a radost v Nebi nad takovými je veliká. Proč se nepotěšit pěknou stavbou chrámu, kostela, ale bez víry je ta stavba pustá, bez lásky, neboť chrámem živého Boha jme my. Často mnozí chodí do prázdného kostela, protože nerozumí tomu plnému, kdy se farář dívá na hodinky, aby nepromeškal píseň, či kázání ve vedlejší vesnici, a vše připomíná divadelní představení, často spíše nezáživné. Kolik kazatelů zapojilo nově příchozí do shromáždění, kolik z nás zvedlo oči, aby si všimly těch, kteří potřebují nejen oslovit, ale i sdělit svůj pocit a nestačí k tomu formální potřesení rukou při odchodu z kostela.

Kažme tedy skutečně z moci Evangelia, oživujme kázání rozpravou a nezdvojnásobí se počet přicházejících, ale budou se konat Bohoslužby v létě i v přírodě, aby se tam všichni lidé vešli. Tak budeme i ve správném chrámu. Neboť je psáno, že chrám postavený lidskýma rukama není Božím příbytkem. To je i jedno z tajemství víry. Dobrý služebník otevírá dveře svému Pánovi, a tak může na chvilku zastínit jeho tvář, ale jen Pán vchází první a uvádí hosty, protože zná všechny pokoje toho domu i pozvané . A dále kazatele prosím, aby když za nimi přijde člověk, který se domnívá, že má své poslání stejné, a chce se účastnit kazatelské či jiné duchovní a církevní práce, aby ho přijali. Pokud jim lidské stanovy, církevní zákoníky, či stanovy jejich sdružení říkají, že ho nesmí přijmout, aby tyto příkazy ve vší pokoře prohlásili za fantazii a protiklad víře. Není totiž jediný Boží zákon, který by stanovil člověka nad Ducha Svatého, a tak může přijít sedmileté dítě do chrámu a poučit přítomné, jako i devadesátiletý muž. Dávejte si slovo, neboť není od Vás, abyste rozhodovali komu jej upřít, ale je od Boha, který dopřává všem kdo žízní a bude žízně ještě víc, protože svět svou složitostí utěsňuje nejen naše těla, ale zejména právě duši. Čerpejte z nekonečné vody živé, hovořte o věcech Božích. A hlavně prosím pamatujte, že pomoc nepotřebuje zdravý, ale nemocný, tedy jste lékaři ducha, jako i já jsem. Nikdo z nás potom nemá před Bohem menší, ale ani větší cenu, tak rozdělují sekty, nikoliv pravda.

Vyrostlo také přemnoho sektářství mezi námi. A obklopuje mnoho upřímných lidí. Tyto nauky jsou nebezpečné zejména pro jejich šiřitele kteří v základu učí, že ne všichni budeme spaseni. A nebo také, že spasitel teprve přijde, dokonce ho hledají mezi slavnými jmény světa. Jsou to nešťastní lidé, kteří chtějí tvorbu stvořitele ručit a spravovat lidským rozumem. Ty sekty jsou nejen náboženské, ale také takzvané politické a jsou to mocné zbraně pro násilníky, neboť tam nalézají mnozí tápající záminky pro svou zlobu a nenávist, neporozumění. Ta slova zlá mají za cíl shromáždit mnohé, aby nebyl slyšet jeden každý rozumný hlas, potom stačí už jen jiskra a prapor, či osoba nebo dokonce myšlenka, za kterou jdou lidé zabíjet. Pamatujte , že každý kdo odevzdá svůj hlas, už nemůže být slyšen a každý kdo říká, že Váš hlas potřebuje nemá co říci, než vyzpívat svou touhu po moci. To je také rozdíl mezi světskou a nebeskou mocí. Bůh říká, můj Duch bude stát při Vás a budete vědět co říci na svou obhajobu. Sektáři a politici potom hlasy lidem odebírají, aby nás mohli manipulovat hůře než dobytek na jatka. Byť často v luxusnějších vagónech.

Spaseni jsou všichni lidé, a kdo káže cokoliv jiného než tato Boží slova, lže a svádí z cesty. Obrana proti sektám a sektářským kazatelům je mnohá, ale nejúčinnější je ta, kdy okamžitě zvedneme své hlasy, kdekoliv najdeme rozpor mezi Evangeliem a kázáním sektářů, a pokud se nám nedostane odpovědi, není dobře tvořit zázemí velikášským myšlenkám válečníků, kteří se za Boží tělo snaží schovat, aby sami se odhalili až mnohem později. Vy však odejděte co nejdříve, abyste se nevyčerpávali rozporem a stresem pramenícím z přijímané lži a neupadli do psychických nemocí a zmatků. Nikdy ale nemohu říci tito lidé jsou špatní, protože sekty stojí nad lidmi neupřímnými i upřímnými jako i nebesa a sluneční svit. Zbraní ducha je slovo pravdy a to nás vždy upozorní na to, kde je dobré shromáždění.

Také není dobré oslavovati moudré, nikdo z proroků, ani pomazaných to nevyžadoval. Sláva světa má slepé oči a oslepuje i vyvýšeného a strašný je pád. Ti, kdož uctívají přijímají s dobrým i zlé, neboť v každém je obojí, jako v těle je duch. Ti, kdož se nechávají uctívat ztratili víru i úctu k životu, protože zapomněli odkud vyšli a co to život je. Nikdo neunese zátěž slávy, než Bůh sám, a Ježíš, či Duch Svatý, neboť jejich věrnost je skála, a stáli u zakládání světa, budou při nás, až budeme vyváděni, nikdy se neodchýlí. Proto je psáno chlubíš-li se chlub se v Bohu. Neboť pro lidskou myšlenku získáš mnoho příznivců, a i kdybys byl prorokem, co s hnutím, které jsi nepřivedl k Bohu, ale sám k sobě, až odejdeš ? Postaví Ti sochy a Tvá slova už u nich nebudou přebývat, nebo je roztrhají na svá hesla a stejně jako ve světě si vyvolí nejsilnější náčelníky, zpustnou a často po mnoho generací Tě budou vzývat a trýznit se marností. Tak odpadli mnozí moudří služebníci Boží. Často v oprávněném nadšení z výsledků svého kázání a moudrosti jim dané zapomněli, že shromáždili obecenství před Boží tvář. Zapomněli na čas, kdy se budeme vracet domů skrze našeho vykupitele a ponechali obecenství bez Pána a opřeli je jen o jim danou moudrost, jejich osobní šarm a kouzlo. Tak vznikly mnohé konflikty a násilí, a vždy se našli umělci, kteří namalovali portréty a hesla po odchodu takového kazatele, pokud ho sami nepřipravili o život, a ti nastolili vládu smrtonosné politiky tohoto světa. Je dobré, abys mohl jako kazatel říci, shromáždil jsem lid moudřejší než já sám, a až mě Pán povolá naleznu odměnu, neboť jsem nepřiváděl skrze má slova, ale skrze jeho, nikoliv k sobě, ale k Pánovi , a mnoho z nich mne může nahradit kdykoliv, někteří později”. To je myslím radost kazatele i našeho nebeského Otce. Je dobré a zdravé otevírat srdce zprávou z Písma k uklidnění radosti i vzdělání. Neohánějme se ale Biblí jako štítem, který nás má ochránit v našich úřadech, či farnostech. Abychom “ sami nevcházejíce, nebránili také ostatním” vejít do království Nebeského, jak je psáno. Nechovejme se jako pokrytecké světské soudy, které nás nechávají přísahat nad Písmem, abychom vypovídali pravdu, pravdu a jen pravdu. Snad opravdu mnohdy netuší, že nás tak nutí lhát ještě než to vůbec můžeme zkusit sami. Otevřete prosím někdo z přísedících slavným soudům Bibli, které se tolik dovolávají a nalistujte v Evangeliu Matoušově těchto pár řádků.

“ Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům - Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své. Já však Vám pravím, abyste nepřísahali vůbec:, ani při nebi, protože nebe je trůn Boží:, ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále, ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď ano, ano, - ne, ne, co je nad to je od zlého.”

Třeba pak jednoho rána vynechá slavný soud své oblíbené noviny, a připomene si i další slova skutečného zákona na kterém stojí veškeré stvoření. V úctě Martin Škapík

DOPORUČUJEME K TOMUTO TÉMATU ZÁSADNÍ KNIHU:

JAN KONZAL - Zpověď tajného biskupa

INTERNETOVÉ KNIHKUPECTVÍ VLTAVA  www.vltava.cz

Zpověď tajného biskupa Autor: Jan Konzal

Vydavatelství: PORTAL
Formát:A5
Počet stran: 142
Vazba: vázaná
Jazyk: Čeština
Datum vydání: 1. 1. 1998
ISBN: 8071782718
Běžně expedujeme: publikaci dodáváme po objednání u nakladatele(informace sedlakova@cpress.cz)
Jako příloha: nic
Doporučená cena: 149 Kč
Naše cena: 134,10 Kč (sleva 10%)