Tento příběh se mi vynořil v hlavě, přibližně dva týdny před zahájením bombardování Srbska leteckými silami NATO. Cítím spolu s nim spojenou zvláštní předtuchu, která by se mohla vyplnit během několika příštích let. Bohudík, zdá se, že přeci jen nadejde kýžený zlom v dějinách a zatím, alespoň ta rozhodující část lidstva, se spojí. Kdyby však přeci jen něco tomu mělo zabránit, ať tento malý příspěvek varování připomene hrozbu, která by nás nemusela minout.                      Luboš Vydra

 

 

Vzpomínka na rok, kdy všechno staré přestalo platit

Bylo již dlouho po vyjímečně krásném a teplém jaru. Vlahý, večerní vzduch proudil otevřenými okny do místností domů nepřetržitě již od poloviny března. Zahrady opojně voněly, všechno odkvetlo a příroda slibovala úrodnou žeň. Ale ani léto nezůstalo v ničem po jaru pozadu. Vždyť obilí se sklízelo již na konci července. S krásou těchto ročních období kontrastovala nebývalá nervozita v lidech. Nebylo divu. V květnu západ Spojených států postihlo nebývalé zemětřesení, které zničilo většinu pobřežních měst. Střed země zasáhla vlna veder a sucha, zatímco na severu řádily záplavy. Došlo ke krachu na newyorské burze a cenné papíry se propadly na nebývale nízké historické ceny. To vyvolalo situaci, kdy Amerika měla dělat sama co se sebou. Také v Evropě se nedařilo lépe. Hospodářská krize přešla v rozsáhlé nepokoje nezaměstnaných, kteří proudili ulicemi měst a rabovali obchody. Sociální síť, zajišťující podporu v nezaměstnanosti, se zhroutila již v květnu. Na mnoha místech musela proti nezaměstnaným zakročit armáda. Přesto ani ona, natož policie, nemohla zabránit, aby všude nevybuchovaly bomby islámských fanatiků. Jen o vlásek bezpečnostní služby zabránily teroristům zničení New Yorku.

Obrovský půlměsíc fundamentalistických států svíral nyní Evropu v kleštích od západní Afriky, až po Ural. Dodávky ropy vázly a v Rusku zastavila vražedný chaos teprve vládnoucí Vlastenecká fronta nezávislých států, na čele s mohutným mužem s býčí šíjí. Díky tomuto tyranovi však opět fungoval základní systém státu a to jak v Bělorusku, na Ukrajině, tak na vzdálené Sibiři. Zástupci Iráku a Iránu jezdili na pravidelné konzultace do Moskvy a ta jim prodala nový neviditelný bombardér.

Spolek islámských zemí měl nyní dobré vztahy s Čínou , která budovala sítě rychlodrah od Maroka až po Indonésii. Tato železniční elektrifikovaná soustava, uváděná do pohybu arabskou ropou, omezila výstavbu dálnic a tím vyřadila konkureční americké automobilky. Díky ní však získaly odbyt zboží i jinak nepřístupné oblasti, dosud odkázané pouze na zastaralou formu zemědělství. Pragmatická Čína se také čím dál více zajímala o ruské oblasti Sibiře a čínské firmy ji pomáhaly industrializovat. Toto spojení se upevnilo obzvláště poté, co se v Rusku opět dostala k moci vláda pevné ruky.

Lze říci, že v prizmatu vidění znovuobnovy tradičních hodnot islámu, samoděržaví a čínského pragmatizmu se západní “tanec kolem zlatého telete” jevil většině obyvatel jihu a východu jako nemravný a ďábelský. Je pochopitelné, že se v souladu s nastalou situací počaly zvedat i nové vlny antisemitismu se snahou zničit Israel.

Části armád NATO byly dislokovány na Balkáně kde držely v sevření Srbsko, které se nedávno stalo součástí nového impéria Ruska. Ve snaze pomoci bratským Slovanům na Balkáně se konaly na území Ruska, Běloruska a Ukrajiny rozsáhlé přípravy k vytvoření vzdušného mostu, zabezpečeného velkým množstvím stíhaček, kterým by byly ruské jednotky přepraveny do Srbska. K transportním letadlům na základnách se stahovaly především tanky a jiná motorizovaná technika. K průletu mělo dojít nad rumunským územím. Rumunská vláda, znepokojená sousedstvím obnoveného Ruského impéria a přitom zhrzená, že dosud nebyla přijata do NATO, sice formálně protestovala, ale bylo jasné, že svými slabými silami proti tranzitnímu mostu nic nepodnikne.

Ruské sdělovací prostředky dnem i nocí mluvily o tomtéž. Bylo až překvapující, jak byly náhle sdílné a otevřené. Nezapoměly neustále opakovat, že celá akce je v zájmu světového míru a větší bezpečnosti. Západní analytici to vysvětlovali, že Rusové to dělají proto, aby nahnali Evropanům ohledně Srbska strach a udrželi oblast Balkánu stabilní.

V prvních dnech srpna začalo náhle na území Francie, Německa a Itálie povstání. Znechucenost konzumní společností, která nedokáže již uspokojovat potřeby obyvatel, na jaké jsou zvyklí, přerostla do hněvu ulice, rozněcovaného různými revolučními frakcemi, které v tom spatřily svoji příležitost. V mnohých městech se bojovalo a na venkově docházelo k přepadání , vypalování zemědělských farem a k ničení úrody.

Šestý den občanských válek hlásil družicový systém nad Evropou start ruských transportních letadel, který však nikoho neznepokojil, protože panovalo přesvědčení, že rovnováha vojenských sil na Balkáně je nyní nutností . Teprve nad západní Ukrajinou směli jejich velitelé otevřít zakódované rozkazy a po jejich přečtení letadla místo, aby směřovala k jihu pokračovala dál na západ. Část z nich o něco málo později přistála u německých hranic v Polsku, část pak v Česku, v oblasti Brd a na Šumavě. Zatím co se jejich velící štáby začaly bleskově zakopávat , z břich obřích letadel se hrnuly ven tanky, děla, raketomety, helikoptéry a transportéry vezoucí pěchotu a zásoby. Na ruzyňském letišti a na českých leteckých základnách všude přistávaly další transportní letadla, ze kterých se hrnula vojenská technika, okamžitě se ženoucí na západ. Vše bylo tak překvapivé, že téměř nikde se tento postup nesetkal s odporem. Stíhačky, určené jako doprovod transportních letadel, po bleskovém natankování znovu vzlétly a pokračovaly v letu nad pozemními vojsky na západ. Splnila se tak předpověď o náhlém přepadu, že Češi budou sedět u piva a do oken hospod jim budou nahlížet postupující ruští vojáci.

Západoevropské armády, zaměstnané občanskou válkou, se zmohly pouze na zmatený, špatně koordinovaný odpor, který byl ale postupně rozdrcen. Ruské tanky nezadržitelně pronikaly k Berlínu, stejně tak jako na Řezno a Mnichov. Jejich jižní hranicí postupu se stal zprvu Dunaj. Do týdne se ale převalily i přes něho a směřovaly k Švýcarským hranicím. Protože z ruské strany dosud nedošlo k nasazení jaderných zbraní, státy NATO váhaly použít je jako první.

Té noci, ve 2 hodiny zdejšího času, již Anglie většinou spala. V Londýně však noční život dosud neustával. Náhle se od severu blížil strašlivý hukot. Lidé, kteří se nacházeli vně staveb se domnívali, že se na ně přímo řítí velké dopravní letadlo. Mnozí z nich zahlédli kolem města asi dvěstě metrů vysoké pohoří, které tam nikdy nebylo. Horstvo se vlnilo a blížilo. Větrná smršť, která ho předcházela bortila výškové domy, jako by byly makety legolandu. Posléze se horstvo vedralo do obří megapole a začalo jí nenasytně požírat. Dosud svítící ulice se podobaly svíjejícím žilám na krvavém bifteku. Betonové panely praskaly zcela neslyšně. Z hor se stalo nedozírné moře, nad kterým svítil lhostejný úplněk měsíce. Polovina Anglie tak zmizela pod hladinou. V Severním moři, 200 kilometrů od Faerských ostrovů, byla Rusy svržena vodíková bomba o síle 60 000 000 tun TNT. Protože vybuchla několik set metrů pod hladinou, vyvolala obrovskou přílivovou tsunami, která zaplavila polovinu Velké Británie, Dánsko, severní pobřeží Německa, velkou část Holandska a Belgie. V některých místech záplavy dosáhly až ke Krušným horám a k Berlínu. Tsunami bylo proto tak vysoké, protože Severní moře je většinou velmi mělké.

Podobná vodíková bomba byla svržena do Jaderského moře poblíž Černé hory. Také zde, stejně jako v západní Evropě, zpustošila přístavy na pobřeží a znemožnila tak přísun armád a zásob mořskými cestami.

Ve Skotsku a na Islandu vyvolalo odpálení vodíkových bomb ničivé zemětřesení, stejně tak zemětřesení postihlo severní Afriku, Balkán a Itálii.

Tehdy, kdy už je zničena Paříž, Berlin, hoří Frankfurt a je zatopena Marseille, se Pentagon rozhodl k protiakci, aby zabránil dalšímu postupu ruských vojsk k Atlantiku. Šlo mu o to zničit útočníkovy velitelské štáby a odříznout jeho zásobovací cesty. Pražská věštkyně z roku 1658 (Bekh: Am Vorabend der Fisternis) o tom prorokuje: “Přišel čas naplnění. Od Týnského chrámu slyším deset temných úderů. Městem se žene strašlivý orkán. Pomalu a temně se převalují vltavské vlny. Šedavé cáry mlh táhnou ulicemi. Lidé a dobytek se svíjejí v křečích. Země se chvěje. Skály létají vzduchem, zdi se hroutí, Hradčany stojí v plamenech. Všude hoří. Propasti se otvírají, vše mizí v hlubinách. Od Vyšehradu se valí ohnivá koule a ničí vše, co vytvořily ruce pilných lidí. Město se změnilo v hromady suti a popela. Země se otvírá, vše se hroutí do hlubin. Světlo zmizelo, všude je tma. Pouze kvílení bouře zakrývá neštěstí. Tam, kde kdysi stával pyšný chrám, je vidět pouze nejasný kotouč zapadajícího slunce. Vše je pryč, naplnila se babylonská kletba.”

Dávná věštkyně viděla ohnivou kouli valit se od jihu. Přesně tam, téměř sto kilometrů odsud, mezi brdskými lesy a Vltavou bylo epicentrum dopadu hlavice s vodíkovou bombou. Při její explozi koryto řeky v této oblasti zcela zmizelo, stejně jako trampy opěvovaná povltavská úbočí a řeka na čas vyschla. Města Tábor a České Budějovice, zmizela rovněž zcela beze stop. Stejně tak se vypařila atomová elektrárna Temelín. Její osamělé chladící věže nyní vypadaly jako falešné sopečné vzpomínky na geologicky aktivní pravěk. Horká tlaková vlna sežehla černé šumavské hvozdy a přes horská temena pronikla až do Bavorska. Na jihu se zastavila u města Linec, na východě pak smetla Kutnou Horu i se svatou Barborou. Na severu se zastavila před Mělníkem a o kopec beřkovického lesa, který zato na mnoha místech stál v plamenech. Také Plzeň byla zcela zničena, stejně jako Rokycany a Beroun.

Ruské štáby armád Západ ale vzaly za své také. Jakékoliv pokusy velení v Moskvě navázat s nimi kontakt narazilo na zeď mlčení. Zahynuly ve svých narychlo vybudovaných podzemních úkrytech.

Lidé u Litoměřic a Ústí nad Labem se mohli radovat, že přežili. Ale i kdyby k tomu měli chuť, nejásali by stejně dlouho. Od západu přilétla letadla a mezi Baltským mořem na Rujánském poloostrově, na německo polských hranicích a dolů na jih, od Mělníka k Brnu a od Brna přes Košice k Černému moři, vytvořila stokilometrový pruh zamořený otravnými látkami, po jehož vdechnutí zahynuli nejen lidé, ale i ostatní živočichové. Tak téměř okamžitě zmrtvěly i kolony zásobovacích aut směřující od východu na frontu, stejně jako městečka a vsi poklidných občanů. Ruská vojska v Německu se dostala do obklíčení a bez naděje na pomoc zvenčí byla nemilosrdně ničena.

Pouze jedno místo v Čechách zůstalo po tříměsíční válce uchráněno. To místo to bylo, o kterém pražská Sibyla Michaldová v roce 1868 předpovídala: “Mezi Metují a Orlicí, se nestane nic ani slepici.” Tak zůstaly stát nad krajinou nedotčené zámky Opočno, Náchod, Nové Město nad Metují a na stromech kolem nich dál hnědlo smutné opadávající listí. Nedotčená zůstala též krása Adršbašských, Teplických a Broumovských skal. Kdo byl znalý proroctví, věděl, že dávno není všemu zlému konec. Na severu se totiž objevila nová hvězda, která nyní zjasněla natolik, že její klidný, tajemný svit byl vidět již i ve dne.

(pokračování příště)