Případ nesocialistického vědce
Milan Churaň

Pokud titulek článku někomu připomíná název detektivky, není daleko od pravdy, i když nejde o vraždu a zahradník není vrah. V září 1988 obdržel pracovník Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV od jeho tehdejšího ředitele přípis začínající zlověstně "soudruhu doktore:" Přípis pak pokračoval: "V roce 1986 a 1987 jste zaslal dva dopisy Prof. Parkanyi-mu. Neměl jste souhlas ke styku s tímto zahraničním pracovníkem a v dopisech se velmi hanlivě vyjadřujete o ústavu, jeho materiálním zabezpečení a litujete, že se již musíte vracet do ČSSR. Takto vyjádřené Vaše postoje nejsou slučitelné s etikou socialistického vědce..." Adresátem přípisu byl dr. Z. Slanina a zmíněný prof. Parkanyi je fyzikální chemik, který v roce 1968 rovněž pohrdl vymoženostmi v ústavech ČSAV a socialismem vůbec a emigroval do USA, kde se stal profesorem na floridské univerzitě.
Dr. Slanina se před deseti lety dále dozvěděl, že mu ředitel ústavu vyslovuje důrazné napomenutí, zastavuje služební zahraniční styky a podává návrh na jeho odvolání z funkce vedoucího oddělení. Důvod byl zřejmý: "vedoucí oddělení má provádět pohovory s pracovníky před odjezdem do zahraničí, což ve Vašem případě, v souvislosti s Vámi tlumočenými názory, není naprosto možné." Dále není třeba citovat, snad si ještě na takové aféry pamatujeme. Ale všechno dobře dopadlo. Za rok komunismus padl, ředitel ústavu nezůstal po listopadu ve funkci dlouho a novým se stal kolega nesocialistického vědce Rudolf Zahradník. Dr. Slanina mohl opět vyjet do zahraničí.
Všechno dobře dopadlo? V roce 1991, v době pobytu v cizině, byl s dr. Slaninou rozvázán pracovní poměr a nevyjasněna zůstávala detektivní otázka, jak se vlastně dostala do úředních rukou Slaninova soukromá korespondence. Akce Státní bezpečnosti? Ale než se to stačilo vyšechno vyjasnit po zániku komunismu zaniklo i Československo a s ním také ČSAV. Nová Akademie věd České republiky si v roce 1993 za prvního předsedu zvolila právě Slaninova kolegu prof. dr. Rudolfa Zahradníka. Za nějaký čas po jeho volbě se z Japonska ozval tamní univezitní profesor Zdeněk Slanina. Nejvyššímu shromáždění českých akademiků, Akademickému sněmu, poslal otevřený dopis, v němž tvrdil, "že v roce 1988 doručil nynější předseda AV ČR tehdejší moci kopie mé osobní korespondence kolegovi, který odešel do emigrace. Věci se pak vyvíjely způsobem dobře predikovatelným".
Všechmno dobře dopadlo? Dr. Slanina nedostal od akademiků odpověď, a tak poslal druhý otevřený dopis, v němž uváděl spisy presidia ČSAV, z nichž lze detektivní hádanku rozluštit, a žádal, "aby toto obvinění bylo náležitě prošetřeno a buď potvrzeno, nebo vyvráceno, a abych o výsledku šetření byl řádně informován". Nebyl. Třeba akademičky a akademici Slaninovy otevřené doopisy vůbec neznají. V tom případě jim je někdo zatajil. Třeba spisy ČSAV byly zničeny. Dr. Slanina v tomto případě nabízí své kopie. A třeba se nikdo v AV ČR nechce takovou trivialitou zabývat. Ale je to trivialita? Jde přece o velmi vážné obvinění významné osobnosti, dnešního předsedy Akademie věd České republiky.
V případu nesocialistického vědce je jedno nepochybné - úřední dopis dokládající zvrhlost komunistického režimu. Ale prof. dr. Slanina chce mít oprávněně jasno také o tom ostatním. I v Japonsku ho stále zajímá rozřešení detektivní otázky, kdo za komunismu udával a komu to prospívalo. Ale je to opravdu jenom jeho otázka?
(Zveřejněno v časopis Rozpravy č. 1/1999)
Kontakt: Milan Churaň panevropa@iol.cz