(Clanek je zverejnen bez jakychkoli uprav)

"Horouci srdce a ciste ruce"- tak znel slogan pod podobiznou F.E.Dzerzinskeho, jednoho z prednich komunistickych zlocincu teto planety. Zmineny portret byl umistnen pred "revoluci" na mestskem oddeleni VB ve Vodnanech - za vlady prislusnika SNB kpt. Peloucha. Nyni je soudruh Pelouch opet zde. Podobizna a heslo se samozrejme zmenily. Ale "pravda a laska zvitezi" muze byt kdykoliv nahrazeno jinym, portret samozrejme take. Protoze spravna hesla i portrety patri do spravne doby. "Kral a Pelouch jdou makat do Motoru!" znelo kratce po" revoluci" celym Vodnanskem. Nadseni lide si dychtive vymenovali i jine novinky a opojeni dobou ocekavali, ze po dlouhych letech bezpravi se konecne dostavi svoboda, demokracie, pravo a trest pro ty, co se na bezpravi podileli. Jak je ale znamo, cekaji dodnes. V tu dobu by soudruha Peloucha ani ve snu nenapadlo, ze by mohl byt jeste nekdy v budoucnu nejakym "nacelnikem", a o tom, ze by se kdy vratil na puvodni misto, se mu snad ani zdat nemohlo. Avsak cestni a poctivi soudruzi se semkli a podali si navzajem pomocnou ruku. Tak se mohlo stat, ze Pelouch nejenomze mohl zustat dale u policie, ale jeste povysil, a hlavne se propracovanymi presuny vyhnul pripadnym dopadum proverek u policie. Ve "svych" Vodnanech by u nich s nejvetsi pravdepodobnosti neobstal. System "skatule hejbejte se" a psani ruznych pozitivnich posudku jimi samymi se plne osvedcil. V te dobe se hromadne "prevlekaly svrsky" a obcane zasazeni hesly: "nejsme jako oni" nebo "zadne hony na carodejnice" (tu vice ci mene dobrovolne, z lhostejnosti nebo i ze strachu), davali opet duveru nebo alespon neprotestovali proti novopecenym "demokratum" na novych, ale i starych mistech, naivne se domnivajice, ze z" vlka" se pres noc stane" beranek". Byla to dokonala symbioza doby - po dlouhe dobe vlady jedne strany prosti obcane o zadne ridici funkce moc nestali (ani by si s nimi mnozi nevedeli rady) a cestni a poctivi soudruzi po nicem jinem neprahli. To, ze nekterych jedinou kvalifikaci byla ruda knizka ci VUML, nevadi vetsine dodnes. Tito lide totiz vsichni dobre vedeli, ze komunismus predstavuje zlo a ze ho pachaji, presto se k nemu verejne hlasili. Touha po moci, rozhodovani o byti ci nebyti blizniho, byt "u koryta", kdy z neschopnych a podprumernych se stavali neomezeni vladcove, kdy lez byla povysena na pravdu a nesvoboda jako zakladni stavebni kamen vezeni obehnaneho dratem, - to byla a je jejich prava tvar, a clenstvi v KSC bylo pouze berlickou, pomuckou ci navodem. Vetsina z nich dodnes nevi ani nedovede vysvetlit co to nejaky socialismus nebo komunismus je a vlastne je to ani nikdy nezajimalo a ani se tim nezabyvali. Vcera komuniste, dnes demokrate, zitra pod nejakym jinym "ismem", budou tu vzdy, pripraveni zmenit kabat, ideologii, hesla, tvar, - hle - totalni absence mravni imunity. A z teto sorty je i soudruh Pelouch. Jeho aktivni pusobeni v komunisticke hruzovlade je neodiskutovatelnym faktem a sveho casu mel na Vodnansku neomezenou moc, kterou efektivne vyuzival. Jak vyplyvalo z jeho funkci, direktiv a narizeni nadrizenych slozek, vztahu a kontaktu jeho jako nacelnika VB SNB i jako soukrome osoby k ostatnim predstavitelum komunistickeho rezimu a organizacim jako STB, KSC, MeNV, ONV, PS-VB, LM, SSM, ROH, odbor skolstvi, pasove oddeleni (vyjezdni dolozky), komise pro udelovani devizovych prislibu, atd., vice ci mene, primo nebo neprimo rozhodoval, nebo spolurozhodoval o tom, kdo bude v milosti ci nemilosti u komunisticke vrchnosti, kdo bude moci jezdit na Zapad, kdo kde bude pracovat ci studovat, jak a kde budou probihat kulturni akce, zabava apod., vypracovaval ruzne posudky na ruzne lidi, vedl si kartoteku obcanu, monitoroval tzv.(i jemu) nepohodlne osoby, sledoval napr. kdo navstevuje kostel, sbiral informace od svych "Pepku Vyskocu", ktere zpracovaval a predaval dale..., zkratka s horoucim srdcem si pocinal jako svedomity a cestny soudruh. O jeho aktivitach by se jiste dalo napsat mnoho a urcite existuji na Vodnansku dulezita svedectvi, ale to neni podstatou tohoto clanku. Presto tomuto cloveku (sveho casu prezdivanemu "vodnansky Stalin") zrejme v jeho staronove funkci a posedle touze "vladnout" nebude nic branit, ba prave naopak, pokud se CSSD podari znovu zavest po listopadu zruseny zakon, tzv. "stihani ve veci", pripadnym represim nestoji nic v ceste. Dale je treba se zminit o tom, ze soudruh Pelouch nevdeci urcite sam sobe, ze je dnes opet velitelem vodnanske policie. Musi totiz za nim stat jeho nadrizeni, lide jako on, kteri mu pomohli a podepsali jeho "prevelovaci a premistnovaci" rozkazy, rozhodnuti ci jmenovani, ale hlavne falesne posudky ("jakym byval vzdy velkym demokratem"), ktere byly nezbytne k tzv. proverkam a potazmo jeho dalsimu pusobeni u policie. A co bylo pricinou jeho navratu v tomto case? Dospela k spolecnemu rozhodnuti, ze doba "uzrala", nova Zemanovo vlada, nebo uz to proste soudruh Pelouch nemoh' vydrzet? Asi od kazdeho trochu. Dnes uz soudruhu Pelouchovi asi nic nehrozi a pokud nebyl clenem LM, nebo nestudoval v Moskve nejakou skolu, zadna spravedlnost se konat nebude... Jeho pripad je vsak ukazkovym prikladem dnesni doby: skandalni jmenovani ministru Jana Kavana a Vaclava Grulicha (zdali by to bylo mozne v roce 90', 91'?), navrh Josefa Douchy na policejniho prezidenta, jsou jen predzvesti zmen, ktere se zacinaji dit. Policie jako "represivni slozka" spolecnosti by prave mela ze vsech nejvic pracovat na demokratizacnich procesech, ale misto toho se deje pravy opak, zavadeji se predlistopadove zakony, vraceji se predlistopadovi lide. Dalsi represivni slozka - soudci - dnes predstavuji "stat ve state", avsak je jim to malo a jiz delsi dobu usiluji o zavedeni jakehosi zakona o "absolutni nedotknutelnosti", to znamena, ze by si mohli soudit jak by se jim zachtelo a nenesli by za to (nikdy, ani v budoucnu) zadnou zodpovednost. Jejich braneni se zuby nehty jiz od pocatku "revoluce" odsoudzeni komunistickych zlocinu a zlocincu, je prinejmensim udivujici az zarazejici a svadi k ne tak docela neopodstatnenym uvaham o predem domluvene hre, ci dokonce spiknuti. Dochazi k takovym paradoxum, ktere nas silne priblizuji k"bananovym republikam", kdy skolni ucebnice primo jmenovite uvadeji komunisticke zlocince a zradce naroda, ale soudy je odmitaji jako zlocince uznat a odsoudit. Deti ve skole o nich vedi, soudci zase o nich nechteji vedet nic. Dale pak pripomenme vsechny statni urady a instituce, ministersrva, velvyslanectvi -kolik se tam po revoluci vymenilo lidi? Treba takove ministerstvo vnitra, tam museli pred listopadem pracovat pouze provereni lide, oddani "socialistickym idealum" - kolik jich dobrovolne odeslo? A co v jinych uradech? Vzdyt tito lide maji dnes rozhodujici vliv na rozvoj statu a demokracie! A kam se vlastne podeli vsichni ti soudruzi a soudruzky z ruznych organizaci, vyboru a politbyr? Treba nam vice napovi udaj o "snizovani byrokracie": pocet statnich uredniku dosahl 178 tisic a dvojnasobne tak prekonal stav z roku 1990. Toto neni vtip, to je oficialni statisticka zprava. Jeste je treba pripomenout smesny "Benduv urad", ktery by mel mit v normalni dobe desitky zamestnancu a resit tisice pripadu. A tem kteri si prave ted nutne potrebuji vycistit utroby, pripomenu vysetrovaci komisi 17.listopadu... Cim to vsechno je? Duvodu je samozrejme vice, ale tady jsou dva nejdulezitejsi: za prve: neprisel zadny trest za zlociny pachane pred listopadem - i k udivu samotnych zlocincu (kdyby to byl soudruh Kapek byval jenom tusil! - dnes mohl byt uspesnym kapitalistou...). Pomineme-li morbidni uvahy o sibenicich, nebo trhani koncetin jednem, a umlacovani temito druhych, pomineme-li i nepodminecny trest (vyjma kriminalnich cinu), nebo pojdme jeste dale - nechme stranou i trest podminecny. Zbyva uz jen jedine - moralni odsouzeni a zakaz pokracovani v teto cinnosti. Je to vsak jeste trest? Ne. To je pouze nutna obrana spolecnosti na ceste za demokracii proti nezadoucim prvkum. Ze tito lide nebudou pusobit na rozhodujicich mistech, pouze demokracii prohloubi a urychli a prinese konecne kyzene ovoce - ekonomickou stabilitu a "hmotne statky" z ni plynouci, o ktere mnohym (bohuzel) jde vice nez o samotnou demokracii. Bude-li se dit pravy opak, nemuze byt zakonite lepe, tito lide uz jednou dokazali, ze toho nejsou schopni a ani to nemaji v "programu". Za druhe: dlouholety navyk obcanu na diktaturu, a neschopnost vetsiny vyrovnat se i po 9 letech s novymi podminkami. V praxi to znamena, ze obcan dobre vi co se deje, ale na danou situaci pouze dokaze v soukromi nebo nejblizsim okoli nadavat. A tim to konci. Pak nastupuji dlouhymi lety totality vypestovane "zasady": co te (momentalne) nepali -nehas, pstrosi politika, strach z pripalenych prstu ve vztahu k verejnym vecem, "klid na praci", anebo ono znacne oblibene: stejne se to nezmeni, tak co se do toho budu plest. To vse se da shrnout do pravidla prevzateho z dob totalitnich: "ohni se a bude ti dobre", jak vystizne napsal v Respektu Petr Holub. Proto se take soudruh Pelouch mohl vratit na "sve" misto, a na zapocate ceste zpet spolu s nim desitky a stovky dalsich. Ohni se a ..., ale co kdyz toto pravidlo uz neplati?