Odposlouchávání Internetu?
Proč ne.
Orwellovo heslo "Velký Bratr tě sleduje" spěje mílovými kroky ke svému naplnění. Poslední zpráva přišla z Velké Británie, kde chystají odposlech Internetu podobný tomu, který před nedávnem v Rusku navrhla nástupkyně KGB. Právní předpoklady pro odposlech Internetu jsou přitom již dávno i u nás, takže přehnaná bezstarostnost není na místě.
Britská vláda, resp. její ministerstvo vnitra (Home Office) se v současné době zabývá návrhem zajímavé novely zákona o sledování komunikací (Interception of Communications Act). Jeho obsahem je odposlech nových komunikačních cest, které v současnosti získávají na popularitě. Cíl je jasný: vytvořit pro něj takové předpoklady, aby samotný odposlech byl primitivní záležitostí. Týká se to samozřejmě zejména Internetu a jeho svobodomyslní uživatelé už začínají bít na poplach.
Po technické stránce by měl být odposlech Internetu vyřešen prostřednictvím speciálních "čmuchadel", které by byl povinen do své sítě instalovat každý poskytovatel připojení - a na své náklady. Vládní zdroje podle dostupných informací mlčí o tom, na kolik by to mělo vyjít; sdružení poskytovatelů ISP UK hovoří o až o 15 milionech dolarů. Až to zní paradoxně, částečně to připomíná model, se kterým před časem přišla ruská tajná služba, nástupkyně známé KGB. Podle jejích představ by jí každý poskytovatel připojení na své náklady měl zavést linku do své sítě nejméně o takové kapacitě, jakou má jeho nejtlustší linka kamkoliv jinam, a umožnit jim monitoring prostřednictvím podobných "černých skříněk".
Nespoutanost Internetu nedělá vrásky jen totalitním režimům v čele s Čínou, jejíž pokusy o regulaci využívání Internetu jejími občany jsou notoricky známé (naopak není známo, jak se s tímto problémem vypořádává Fidel Castro na Kubě ani Kim Čong-Il v KLDR - tam však řeší citelně jiné problémy). Coby vážný problém ji vnímají i státy, které se označují jako demokratické. Nejde totiž jen o svobodu slova a právo na informace, které tímto způsobem mohou lidé uplatňovat v míře nevídané. Internet je totiž čím dál více zneužíván k nezákonné, kriminální činnosti. Nejde přitom jen o klasické případy vystavování dětské pornografie, ale zejména o komunikaci "mafiánských bossů" prostřednictvím nesledovaného Internetu.
Stát, má-li plnit své funkce, musí mít možnost kontrolovat a postihovat nezákonné činnosti. Jednou z možností, jak odhalovat trestnou činnost a zejména ji posléze prokazovat jsou právě odposlechy, které - pokud jde o klasické telefony - patří do standardní výbavy bezpečnostních složek všech států. Pokud by se nyní vedle telefonů měl odposlouchávat i Internet (a ono se to beztak děje, jen možná v míře poněkud menší a hlavně méně hlasité), není to žádný zásadní průlom do stávající situace a dokonce ani nic, co bychom měli vnímat jako ohrožení ze strany státu, resp. států. Znakem právního a demokratického státu je, že podobných průlomů do práv jednotlivce využívá jen v míře skutečně nezbytné pro ochranu ostatních a jsem přesvědčen, že ve Velké Británii, státu s jednou z nejdelších demokratických tradic v Evropě, bude někdo nějak šikanovat uživatele Internetu.
Státu a oficiální cesty se tedy v tomto případě nebojím, horší je to podle mého názoru s pokoutnými praktikami více či méně soukromých osob. Nabízí se tedy otázka, zda čmuchací zařízení nebude zneužitelné, ať už zaměstnanci poskytovatele připojení nebo policie. Již dnes - alespoň u nás - je známo, že někteří zaměstnanci nemají příliš vžitý etický kodex a například čtou poštu některým zákazníkům (ostatně nejen etický kodex, ale ani zákony, protože svým jednáním se dopouštějí trestného činu). Dávat jim do rukou další možnosti sledování by nebylo rozumné a záleží samozřejmě na technické realizaci.
Jistě není bez zajímavosti, jak je sledování Internetu řešeno v našich luzích a hájích. Pokud je mi známo, žádná čmuchadla u poskytovatelů nejsou, ale to neznamená, že by jeho odposlech byl nemožný. Umožňuje ho i platný zákon 283/1991 Sb, o Policii ČR, který v paragrafu 35 hovoří mimo jiné o "odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu", což se nepochybně týká i Internetu. K legálnímu odposlechu je třeba povolení, které musí na žádost policie vydat soud a to s přesným určením, proti komu, proč a jak dlouho má probíhat. Totéž platí i pro odposlech v režii Bezpečnostní informační služby, který se sice řídí jiným zákonem, ale úprava je stejná. Suma sumárum je tedy zřejmé, že ani dnes po právní stránce Internet není zcela nedotknutelným prostředím; je jen otázkou, nakolik je tato možnost využívána a jak zdatné jsou po technické stránce příslušné bezpečnostní složky.
Svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda a práva druhého. Není svobody bez zákona. Osobně nesdílím názory drtivé většiny dnešních uživatelů Internetu, podle nichž jsou podobné zásahy nepřípustné. Pokud se bude přes Internet domlouvat gang vykrádačů bytů, budu rád, když budou odposloucháváni; nerad bych, aby mi ho vybílili. Internet by pak možná sice byl svobodným prostředím bez jakékoliv regulace, ale stejně by mi to bylo k ničemu: s ukradeným počítačem se k němu nepřipojíte. :-)