DISKUSE, KULTURA, POLITIKA

ČESKÝ NOVINÁŘ

Dnešní téma bude poněkud odlišné. Chci se zamyslet nad českými novináři. Zároveň zdůrazňuji, že mé zamyšlení nemůže platit na všechny novináře. Což mě poněkud uklidňuje. Jedná se o novinářskou profesionalitu. Všechny západní a hlavně americká demokracie má několik nosných pilířů. Za největší prvek demokracie považuji masmedia. Novináře, reportéry, redaktory a nakladatele novin. To jsou velmi důležití lidé. Každý redaktor novin na západě a nemusím chodit daleko, musí být profesionálem. Vezměme sousední německé Freie Presse. Tyto noviny se dají co do záběru porovnat s Deníky Bohemia. Ale tím tato podobnost končí. Děsí mě, když vidím, jak čeští regionální novináři nemají odvahu psát o korupci. Vypadá to, že u nás žádná není. O bezohlednosti zaměstnavatelů. Vypadá to, že odbory fungují i v té nejmenší fabrice. O ničemných úřednících. Zdá se, že žádní hloupí a arogantní nikde nesedí. O divných místních politicích. Jako kdyby jich bylo všude jak šafránu. O podvodech a státních zakázkách, které jdou někomu do kapes. O kriminalitě. O dalších a dalších problémech společnosti.

Vidím, že existují novináři, kteří burcují a píší o těchto problémech. I v regionu. Ale co je to platné, když napíší, že ten a ten úředník krade a bere úplatky, když se stejně nic neděje. Úředník tam sedí dále. Ovšem tito novináři se dají spočítat na prstech dvou rukou. A jsou to většinou velké osobnosti. Vezměme F.X. Doležala. Vezměme dokumentární pořady Svobodné Evropy. Podívejme se na poněkud cirkusové podání televizní stanice Nova. Vidíme i velmi zdařené dokumentární pořady České televize. ČTK. Ano. Ale to je Praha. Podívejme se na každodenní informace v regionech. Dnes nevím co se děje na Mostecku, Karlovarsku, Lounsku, Žatecku natož třeba ve Východních Čechách. Je ta naše malá republika pěkně rozparcelována. Jakoby záměrně. Jako bychom si hráli na jakousi federaci států.

Naše země je malá a skoro všichni se tu známe. A právě novinář by za nás občany měl hlídat, zda se to či ono neděje. Jaká jsou opatření, aby se to či ono nedělo či nemohlo uskutečnit. Novinář se musí ptát. Musí neustále bojovat. Je na tom hůř, jak policajt. Ale je novinář. A to je velké povolání. Má obrovskou moc. Je součástí toku nejrůznějších informací. Má přehled skoro ve všech oblastech lidského konání. Ptám se tedy. Má toto všechno náš český novinář? Odpovězte si sami. Po několikaletém pročítání nejedněch regionálních novin, se znepokojením sleduji růst tetřívků a sliním nad knedlíky se svíčkovou. Úplně zapomínám na korupci. Nutno ovšem dodat, že lid obecný se stále chová jako stádečko ovcí. Pouze moc málo jedinců cítí občanskou svobodu a dokáže viditelně zareagovat na důležité články, eseje a dokumenty. Občané se jaksi ještě nenaučili bojovat za svá práva. Chybí mi fungující kontakt mezi novinami a čtenáři. A nejenom mě. I novinářům. A tím vzniká situace, kdy novinář nemá potřebu bojovat. Spokojí se s ne moc dobrým platem a píše o tetřívcích a neproblematických záležitostech, jako je tlusté a tenké střevo nějakého zvířete. Děsím se, když vidím, že funkce novin je pouze fungování inzerce a reklamy. Je jedno co se napíše. Hlavně aby se naplnily stránky inzerce. Vidím, že dnes již opravdu neexistuje censura. Vydavateli je celkem jedno, jakou omáčkou a jakými knedlíky se noviny zaplní.

Záleží to na šéfredaktorech a jednotlivých redaktorech. Záleží to na nás všech. Tak proč to nefunguje?

Petr Hladký

Galerie”H”