5.1. Organizační struktura kriminální policie

Současná organizační struktura kriminální policie je zcela nevyhovující a má již zcela zřetelné dopady na nefunkčnost systému, projevující se zejména v roztříštěnosti boje s kriminalitou, špatné komunikaci mezi jednotlivými složkami vyúsťující mnohdy až v informační blokádu a s tím související i mizivou spolupráci mezi nimi. Příčinou tohoto stavu bylo neuvážené zrušení Ústředny kriminální policie, tedy ústředního orgánu této policejní služby, který byl zrušen jen z důvodu osobních ambicí a nekomunikativnosti a neznalosti ze strany vedoucích funkcionářů PP ČR. Při Policejním prezídiu tak bylo vytvořeno Ředitelství služby kriminální policie, které se v zásadě neorientuje na přímý výkon služby, ale působí jako analytické, koordinační, metodické a kontrolní centrum. Na stejné úrovni působí Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, orientovaný na přímý výkon služby a současně si liniově řídící expozitury na úrovni krajů, u kterých se rovněž projevuje špatná komunikace s útvary kriminální policie příslušné krajské správy. I další útvary kriminální policie na úrovni centrály působí samostatně a jsou řízeny 1. náměstkem policejního prezidenta. Výsledkem pak je již zmíněná nejednotnost kriminální policie, nedostatky ve spolupráci mezi jejími složkami, vzájemná neinformovanost při rozpracování závažné trestné činnosti, nefunkčnost toku informací atd.

Znovu se proto navrhuje vytvoření centrálního útvaru (Ústředny kriminální policie), která se tak stane, v rámci své působnosti, koordinačním, analytickým, koncepčním, metodickým a ve vymezených oblastech i výkonným pracovištěm kriminální policie. Svou působnost tak bude uplatňovat ve všech oblastech boje s trestnou činností, za úzkých součinnostních vztahů s ostatními útvary kriminální policie nižších článků. Součástí Ústředny kriminální policie bude i Interpol Praha, jeho představitel bude současně I. náměstkem vrchního kriminálního rady.

Přestože nebude kriminální policie řízena liniově, tedy řízením krajů a následně okresů z kriminální ústředny, ale vždy příslušným územním představitelem policie (okresním ředitelem, podléhajícím řediteli kraje, jehož nadřízenými je policejní prezident), bude i po stránce odborné zajištěno jednotné řízení celé kriminální policie. Zabezpečeno bude formou odborného usměrňování závaznými metodickými pokyny, doporučeními či stanovisky a závěry, včetně rozkazů policejního prezidenta.

Základní strukturu kriminální policie na úrovni okresu není třeba zásadněji měnit, nebof je léty osvědčená a plně vyhovující rozdělení podle odbornosti a specializace. Je třeba pouze reagovat na nově vznikající druhy kriminality, případně oblasti výrazně se rozrůstající či jinak se formující. Reakcí na tyto nové potřeby je ustanovení skupin pracovníků pověřených výkonem na úseku mládeže, toxikománie, mravnostní kriminality, extremistických projevů, náboženských sekt apod., jejichž způsob práce s výrazně preventivními prvky a vyžadovanou soustavností plnění úkolů (bez odvelování a pověřování jinými úkoly) se odlišuje od ostatních linií. Nově jsou zřízena též pracoviště k odhalování organizované kriminality, která budou pracovat na zpravodajsko-výkonné úrovni v návaznosti na odhalování zvlášť závažné trestné činnosti. V případě potřeby nebude obtížné zřízení vyčleněných (dislokovaných) pracovišt do míst zvýšeného výskytu trestné činnosti v okresu (např. při obvodním oddělení, či samostatně).

Komisař kriminální policie je postaven na úroveň řediteli úřadu vyšetřování a komisaři pořádkové a dopravní policie. Kompetenční spory řeší v prvém stupni náměstek ředitele.

Komisař Služby kriminální policie

- oddělení obecné kriminality (s vyčleněnou skupinou mládeže)

- oddělení hospodářské kriminality

- skupina odhalování organizované kriminality - oddělení kriminalistické techniky

-skupina služby ochrany objeků

-skupina kriminalistické analytiky a informatiky

Na úrovni kraje působí v současné době útvary kriminální policie středního stupně (krajských správ) a expozitury centrály, které mají nezávislost na příslušné krajské správě. Tento stav přináší ve výkonu služebních činností řadu negativ a bude zrušen, neboť všechna pracoviště kriminální policie na úrovni kraje budou součástí krajské správy, tedy pod řídící a personální pravomocí jejího ředitele. Nepůjde ale o transformaci těchto pracovišt do stávající struktury odborných a výkonných pracovišt’, ale zkumulování samostatných specializovaných pracovišt’ do nového útvaru zabývajícího se zpravodajsko-výkonnou činností. V čele obou pracovišť krajské kriminální policie budou komisaři, kteří budou řízeni vrchním komisařem. Pro obě pracoviště bude společné oddělení informatiky s kriminalistickými databázemi a odbor operativní dokumentace (obě řízeny přímo vrchním komisařem). Zvláštní technická služba bude mimo službu kriminální policie.

Vrchní komisař

oddělení analytiky a informatiky

odbor operativní dokumentace

A) odborné pracoviště

Komisař

odbor obecné kriminality

odbor hospodářské kriminality

odbor nástrahové a zabezpečovací techniky

odbor kriminalistické techniky a expertiz

B) specializované pracoviště

Komisař

odbor odhalování organizovaného zločinu

oddělení odhalování závažné hospodářské trestné činnosti.

Stávající centrální útvary kriminální policie budou bez náhrady zrušeny a vytvořena jednotná Ústředna kriminální policie. Kromě jednotnosti řízení této velice závažné policejní složky se tím zajistí i ústřední jednotná analytika, umožňující kvalifikovanou koordinaci kriminalistického objasňování kriminální policií na všech stupních, čímž bude odstraněna stávající rozstříštěnost boje s kriminalitou, včetně nezbytné koordinace činností s ostatními bezpečnostními službami Ministerstva vnitra. Nepominutelnou nutností bude i zvýraznění nezastupitelného podílu ústředny na vysoce kvalifikovaném odborném usměrňování jednotlivých linií kriminální policie, včetně okamžité reagence na nově vznikající druhy kriminality.

V čele kriminální ústředny stojí vrchní kriminální rada, jehož náměstek je současně ředitelem Interpolu. Vrchní kriminální rada dále řídí odbor kriminalistické informatiky a analytiky, jehož součástí jsou i kriminalistické evidence a statistiky, odbor operativní dokumentace a kriminální rady I. až III. sekce.

Z centrály by, oproti současnému stavu, byl vyčleněn Kriminalistický ústav a Zvláštní technický útvar, které by byly samostatnými subjekty řízenými policejním prezidentem.

Vrchní kriminální rada

1. náměstek (současně ředitel Interpolu)

odbor kriminialistické informatiky a analytiky

Útvar operativní dokumentace

Interpol

I. sekce - kriminální rada

stávající Ředitelství služby kriminální policie

odbor nástrahové a zabezpečovací techniky

oddělení koordinace kriminalistické techniky

oddělení služební kynologie

II. sekce - kriminální rada

stávající ÚOOZ

III. sekce - kriminální rada

stávající SPOK ZHTČ

Mimo Ústřednu by zůstaly:

Kriminalistický ústav Policie ČR

Zvláštní technický útvar

5.2. Kriminalistický ústav

Při odhalování, vyšetřování a prevenci trestné činnosti plní významnou úlohu kriminalistickotechnická a expertizní činnost, zajišfovaná specializovanými pracovišti policie.

Nejvyšším, centrálním pracovištěm v této oblasti, je Kriminalistický ústav PČR, který především zajišťuje výkon zejména nejnáročnějších kriminalistických expertiz pro potřeby útvarů policie a orgánů činných v trestním řízení.

Z hlediska potřeb zejména útvarů kriminální policie a orgánů činných v trestním řízení je nezbytné, aby lhůty zpracování expertiz byly co nejkratší, jinak velice často ztrácejí na významu pro další vyšetřování případu. Situace ukazuje, že bude zapotřebí vytvořit potřebné podmínky ke zlepšení současného stavu, a to na všech úrovních těchto pracovišť.

Kriminalistické expertizní metody zkoumání musí držet krok s vývojem nových vědeckých poznatků a také s vývojem nové „kvalifikovanější trestné činnosti. To předpokládá, jednak využívání zahraničních zkušeností příslušných odborných pracovišt, ale i vlastní aplikaci nových vědeckých poznatků a vývoj zcela nových, účinnějších metod kriminalistického expertizního zkoumání.

Kriminalistický ústav PČR, který je garantem aplikace těchto nových metod, plní tuto úlohu ve značně omezené míře.

Bude zapotřebí dopracovat koncepci Kriminalistického ústavu PČR, aby kromě expertizní činnosti a odborného metodického řízení pracovišt na úrovni kraje a okresu plnil i další nezastupitelské funkce. Jedná se především o zobecňování nových poznatků v oblasti rozvoje kriminalistiky a ediční činnost, například ve formě praktických příruček, doporučených metodických postupů odhalování a vyšetřování trestné činnosti a další. Nejde tedy v žádném případě o vytvoření teoretického pracoviště. Sledovaný záměr zdůrazňuje princip úzké součinnosti s výkonnými útvary policie všech stupňů, který je aktuální právě v současné době.

V rámci dopracování koncepce Kriminalistického ústavu PČR bude vypracován statut tohoto pracoviště, který vymezí působnost a postavení ústavu ve struktuře policie.

Postavení Kriminalistického ústavu PČR ve struktuře policie musí zohledňovat skutečnost, že ústav kromě dalších úkolů, je pracovištěm specializovaným na znaleckou (expertizní) činnost v oboru kriminalistiky. Je proto zapsán na Ministerstvu spravedlnosti ČR v seznamu ústavů, kvalifikovaných pro znaleckou činnost. Pracovníci ústavu jsou přfslušníky policie a mají jejich postavení, oprávnění a povinnosti. Při výkonu expertizní činnosti a výjezdech na místa činu mají kromě toho postavení specialistů, znalců určitých vědních oborů, kteří vykonávají jménem Kriminalistického ústavu PČR nezávislou znaleckou činnost, dle zákona č. 36/ 1967 o znalcích a tlumočnících.

Z hlediska těchto skutečností a základních principů trestního řízení je nezbytné, aby Kriminalistický ústav PČR zaujímal v nejvyšším článku řízení policie nezávislé postavení a aby ředitel ústavu byl přímo podřízen policejnímu prezidentu.

Analogicky je třeba zajistit postavení krajských expertizních pracovišt (odboru kriminalisfické techniky a expertiz) a podřízení ředitele tohoto odboru přímo řediteli krajské správy.

Jednotlivé stupně úřadů vyšetřování musí nezbytně „kopírovat“ organizační strukturu justičních orgánů, tzn. státních zastupitelství a soudů. Stávající struktura - okresní (v Praze - obvodní) úřady vyšetřování, krajské (v Praze - městský) úřady vyšetřování a centrální Úřad vyšetřování pro Českou republiku (dále jen ÚV ČR) je vyhovující. Předmět činnosti okresních a krajských úřadů vyšetřování (tzv. věcná příslušnost) je stanoven trestním řádem (vyplývá zejména z ustanovení §§ 16 a 17 tr. řádu), stejně jako příslušnost místní (§ 18 tr. řádu). Vzhledem k této skutečnosti je vyloučeno interně odlišně upravovat jak tuto strukturu, tak zaměření činnosti stejně jako je za stávající podoby trestního řádu vyloučeno jakkoliv oslabovat či dokonce eliminovat institut vyšetřování.

Tzv. nekodifikační práce v oblasti trestního práva probíhají s přestávkami několik let a do současné doby není rozhodnuto dokonce ani o filozofii, která by konečnou podobu trestního zákona a trestního řádu předurčovala. Je však zřejmé, že pokud by v rámci rekodifikace zvítězili zastánci kontinentálního práva, bude vyšetřování existovat dál, kdyby však byl prosazen model angloamerický, pak by zřejmě zaniklo. Gestorem uvedené rekodifikace bylo a je Ministerstvo spravedlnosti a zřejmě zejména s ohledem na charaktery a schopnosti ministrů, kteří se v jejich průběhu v čele tohoto resortu střídali (Novák, Kalvoda a Parkánová) byly poznamenány chaotičností, živelností, nekoncepčností, absencí vstupních analytických studií a anarchií plynoucí z neujasněnosti o nutné a racionálním postupu při tak rozsáhlé a závažné legislativní práci (pro pověstné vytloukání klínu klínem formou početných novelizací zejména trestního řádu, které procesní pravidla nutná k efektivnímu postupu orgánů činných v trestním řízení rozplizla a nesourodostí dílčích novelizačních zásahů působí při řešení kriminality až retardačně). Nicméně, i kdyby již dnes začala pracovat kvalitní a dobře organizovaná rekodifikační komise, na výsledek její činnosti, má-li tento výsledek za něco stát, se bude čekat několik let (odhadem 5 a víc).

Proto se domníváme, že s institutem vyšetřování je nuto vážně počítat a brát v úvahu kroky, které budou nezbytné ke zkvalitnění procesu vyšetřování (jako finální policejní činnosti - na úseku boje proti kriminalitě všeho druhu).

Před výčtem některých ze zásadních slabin současného vyšetřování a následnou úvahou o možnostech a způsobech jejich eliminace je nutné zhodnotit vyšetřování jak z pohledu jeho místa v policejních činnostech, tak z hlediska jeho úkolů a postavení v systému orgánů činných v trestním řízení.

Listina základních práv a svobod (dále jen LPS), která je součástí ústavního pořádku ČR, stanoví v oddílu prvním druhé hlavy základní lidská práva a svobody, jako jsou způsobilost k právům, právo na život, nedotknutelnost osoby, zaručení osobní svobody, ochrana osobnosti, vlastnické právo, nedotknutelnost obydlí a další. Ochrana výslovně vypočtených nejdůležitějších celospolečenských zájmů (zájmů společnosti, ústavního zřízení ČR, práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob) je svěřena trestnímu zákonu. K zajištění těchto zájmů a práv je zřízen ozbrojený bezpečnostní sbor ČR - policie, jejíž úkoly na tomto poli vymezuje § 2 zákona o policii ČR, který mj. stanoví, že policie odhaluje trestné činy a zjištuje jejich pachatele (tj. především služba kriminální policie) a koná vyšetřování o trestných činech (tj. výhradně úřady vyšetřování).

Z uvedeného vyplývá, že případy nejhrubších porušení zájmů společnosti, práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob se zabývají jednak kriminální policie (odhalování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů) a ve finální části úřady vyšetřování (orgány přípravného řízení). Úkoly obou těchto policejních služeb jsou přesně vymezeny, jsou nezaměnitelné a byt’ jsou specifikou pracovních postupů výrazně odlišné, úzce na sebe navazují a obě jsou nezbytné z hlediska dosažení svého účelu - tj. ochrany výše zmíněných práv a zájmů.

Vyšetřování lze považovat za výstup (zúročení) policejní práce, protože značná část výsledků práce vyšetřovacích úřadů směřuje prostřednictvím státních zastupitelství k soudům (kvalita a rychlost vyšetřování předurčuje i dobu, která uplyne od spáchání trestného činu k odsouzení jeho pachatele a ovlivňuje tak nepřímo i veřejné mínění o tom, jak stát bojuje s kriminalitou).

Pokud bychom považovali úřady vyšetřování za vrcholová policejní pracoviště, potom v hierarchii orgánů činných v trestním řízení - tj. soudy, státní zastupitelství a úřady vyšetřování (pomineme-li tzv. policejní orgány), stojí na nejnižším stupni této hierarchie. Přitom se jedná o nejaktivnější prvek této hierarchie, prvek, který (za pomoci kriminální a pořádkové policie) tvoří případ, procesními postupy zajišťuje důkazy nutné pro následná rozhodování státních zástupců a soudců, kteří jsou v podstatě odkázáni na výsledky činnosti vyšetřovatelů. Proto je právem požadováno zákonem, aby vyšetřovatelé měli vysokoškolské právnické vzdělání, které je-li doplněno nezbytnou policejní praxí, je zárukou kvalitní práce. Skutečnost je však taková, že např. v roce 1997 bylo v řadách vyšetřovatelů pouze 22 % právíků (není známo, kolik z tohoto procenta tvořili absolventi bývalé VŠ SNB, která dle názoru justice a advokacie neposkytovala plnohodnotné právnické vzdělání). Většina vyšetřovatelů z uvedených 22 % zastává ve vyšetřování různé řídící funkce (na tyto funkce nebyly povoleny tzv. výjimky ze vzdělání, které jinak běžně uděluje ministr vnitra při jmenování do funkce vyšetřovatele). Z toho vyplývá, že vyšetřování se drtivou většino zabývají neprávníci - středoškoláci a vysokoškoláci jiných než právních směrů. Při své práci se mají řídit značně komplikovaným trestním řádem (viz výše), výsledky jejich činnosti očekávají právníci státní zástupci a soudci (kteří navíc, než byli po absolvování právnických fakult do svých funkcí jmenováni museli projít tzv. čekatelskou dobou a složit justiční zkoušky) a proti nim stojí právníci advokáti. To je proti průměrnému českému vyšetřovateli jednoznačná přesilovka, kterou dodnes nikdo neřeší.

Některé jsou letité, další jsou důsledkem stavu vzniklého v posledních sedmi letech.

K těm stále se opakujícím patří chyby plynoucí z nedostatečné organizace práce vyšetřovatele. S tou je spojena nedostatečná příprava na jednotlivé vyšetřovací úkony, neujasněnost cílů a postupů nutných k jejich dosažení, neplánovitost (mnohdy chaotičnost v postupu vyšetřování), nedostatečná intelektuální vybavenost a mnohdy neschopnost psychologického navázání kontaktu s vyšetřovanými osobami - ať již jsou v jakémkoliv procesním postavení. Výsledkem bývá zdlouhavé, mezerovité a povrchní zpracování případu, trpící nedostatkem nutné objektivity.

Tyto pro vyšetřování typické chyby byly v posledních letech prohloubeny vysokou fluktuací vyšetřovatelů (v ČR nejsou výjimkou úřady, na kterých pracují vyšetřovatelé s průměrnou délkou služby 1 - 2 roky ve vyšetřování). O tento nestabilizovaný aparát se navíc nikdo již 7 let nestará. Nefungují kontrolní a metodické mechanismy středních článků řízení a zejména ne centrály - ÚV ČR, které by byly schopny zjišt‘ovat nejčastěji se vyskytující závady, jejich příčiny (poměr objektivních a subjektivních příčin), zobecňovat je a permanentně proškolovat problémové oblasti.

ÚV ČR měl v minulosti 35 - 40 pracovíků (včetně písařky, hospodářky a jednoho řidiče) a zabýval se téměř výhradně kontrolní a metodickou činností. Kontroloval např. zda jednotlivé krajské články provádějí samy svoji kontrolní činnost na okresech, s jakými výsledky, zda provádějí liniové odborné semináře a sám organizoval obdobé semináře v rámci celé republiky (kromě toho, že byl schopen na základě zobecnění problémových oblastí proškolit správné postupy, měly tyto semináře další nesporný význam v tom, že se osobně poznávali vyšetřovatelé pracující po určité linii na různých místech republiky a navázané neformální vztahy jim umožňovaly promptně si navzájem vyhovovat při tzv. dožádáních).

V současné době má ÚV ČR přes sto pracovíků, kteří kontrolu a metodiku naprosto neprovádějí, ale zabývají se vyšetřováním tzv. složitých případů jako např. obviněný Stehlík a syn, případy některých vytunelovaných bank, ale mnohdy i případy na tzv. politickou objednávku.

„Řízeni“ vyšetřování se děje pouze hodnocením za pomoci statistických ukazatelů (sleduje se 7 ukazatelů, 8. je celkové pořadí), což je hodnocení neobjektivní, nesmyslné a vedoucí spíš než k poctivé práci k čachrům a ekvilibristice s čísly. Rigorózně byl odmítnut návrh, používat tuto statistiku jako pomocný řídící nástroj a odmítnout ji jako jediný nástroj hodnotící. Odmítnutí bylo pochopitelné - pro současné vedení ÚV ČR je pohodlnější hodnotit útvary podle čísel (jsou kdykoliv k dispozici v počítačové síti), než zjišt’ovat reálný stav kontrolními akcemi v terénu.

Počty pracovníků ÚV ČR je nutno zredukovat na dva odbory - obecná kriminalita, hospodářská kriminalita po 20 lidech, jedno oddělení informatiky a jeden výkonný odbor pro rozsáhlé a náročné causy, zasahující území 2 a více krajů. Činnost směrovat opět do oblasti kontroly a metodiky - spojeno s řešením stížností a s kvalitní analytikou příčin zjišťovaných problémů.

Na krajských článcích, které nutně budou i nadále aktivně vyšetřovat (věci dle § 17 tr. ř.) zřídit kontrolně metodické skupiny (v rámci stávajících odborů, touto činností pověřit starší zkušené dlouholeté vyšetřovatele z těchto úřadů, kteří jsou již unaveni dlouholetým vyšetřováním, ale jejichž zkušenosti lze využít právě v tomto směru).

Obecně k možnostem zlepšení úrovně vyšetřování lze zjednodušeně uvést, že je nezbytné problémy vyšetřování řešit koncepčně - na základě jejich poznání a na základě poznání jejich příčin. V tomto směru leží největší díl odpovědnosti na centrále - ÚV ČR, a proto navrhujeme výše uvedenou změnu. Má-li vyšetřovací aparát pracovat kvalitně, je nutné aby byl stabilizován a permanentně vzděláván.

Služba pořádkové policie v současné podobě fungování není schopna zabezpečit kvalitní plnění stanovených úkolů zejména k zajištění klidu a veřejného pořádku, bezpečnosti občanů a ochrany jejich majetku. Prakticky není zabezpečována hlidková služba a se značnými problémy, neefektivně, neodborně a v důsledku toho s velmi slabými výsledky je prováděno trestní řízení, resp. ta jeho část spadající do působnosti policejních orgánů. Problémovým se jeví i plnění úkolů v rámci přestupkového řízení.

Uvedený stav je podmíněn celou řadou objektivních příčin, ale z větší části jde o důsledek přijímání nesystémových opatření a nekoncepčnosti práce řídících struktur Ministerstva vnitra a Policie České republiky, aniž by byly odpovědně zvažovány reálné potřeby této služby. Byly mj. ignorovány a dlouhodobě neřešeny problémy neodpovídajících jak plánovaných, tak i skutečných počtů policistů v přímém výkonu služby. V minulosti byly také prováděny velmi citelné zásahy do organizační struktury útvarů pořádkové policie, kdy v souvislosti s vytvářením jiných útvarů PČR, byly základní útvary, tj. obvodní a místní oddělení oslabovány až na současnou naprosto neúnosnou míru. K tomu je nutno přiřadit další dva okruhy problémů, které se projevují zejména ve velkých městech a nejvýrazněji v Praze a které se týkají značné a permanentní fluktuace na základních útvarech PČR. Jde o to, že ze základních útvarů jsou dlouhodobě dotovány další služby a útvary resortu. Dochází k takové obměně stavů těchto útvarů, že převážná část je tvořena mladými policisty bez náležitých znalostí a zkušeností. S tím souvisí i otázka ztráty motivace řady policistů vykonávat službu u těchto útvarů. Značné procento má zájem přejít k jiné službě, kde jsou lépe honorování, nejsou neúnosně pracovně zatěžováni a mají pocit „vyššího společenského zařazeni“. Pokud se jim to nepodaří, odchází potom raději do civilního zaměstnání. V Praze tento úbytek představuje téměř 700 neobsazených tabulkových míst, a to zejména na základních útvarech. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy po řadu let postupně roste nápad trestné činnosti, přičemž je snižován počet těch, kteří by mu měli čelit. Za této situace potom nezbývá nic jiného, než k řešení enormního nápadu trestné činnosti (má se na mysli zpracování) využít většinu policistů služby pořádkové policie, a to na úkor plnění hlidkové služby na teritoriu, která v současné době prakticky neexistuje a je zajišťována pouze sporadicky nebo zcela nedostatečným způsobem. Vytrácí se tak jedna z důležitých roli PČR, a to preventivní působení proti kriminalitě. Není například výjimkou, že na teritoriu Jižního Města v Praze 4, které je co do počtu obyvatel srovnatelné s Brnem, vykonávají v noci službu v terénu pouze dva policisté.

Jak již bylo konstatováno, se značnými problémy se útvary služby pořádkové policie potýkají i na úseku zpracování nápadu trestné činnosti.

Novelou trestního řádu došlo k 1. 1. 1994 k zavedení nové koncepce trestního řízení v podmínkách základních útvarů PČR. Byl zrušen institut „vyhledáváni“, došlo ke zrušení kategorie přečinů a nově byl zaveden institut „policejního orgánů“. Tato nová koncepce předpokládala podstatná zjednodušení a zrychlení práce policistů ZÚ. Současně byla také změněna kvalifikace některých skutků, které již nebyly posuzovány jako trestné činy, ale pouze jako přestupky. Mediálně se to potom vykazovalo jako zastavení růstu kriminality. I přes toto „legislativně-administrativní“ opatření je následně zaznamenáván stálý nárůst nápadu trestné činnosti. Dochází k faktickému zahlcení policejních orgánů při zpracování tohoto nápadu. Uvedená situace se pochopitelně negativně promítá do fungování a činnosti útvarů služby pořádkové policie ve všech souvislostech. Vzniká situace, kdy se začíná kumulovat celá řada faktorů a neřešených problémů, které v souhrnu negativně ovlivňují výkon služby, kvalitu práce policistů a dosahované výsledky.

Výslednicí toho všeho je potom neplnění nebo nedůsledné plnění těch základních úkolů, které službě pořádkové policii ze zákona náleží.

K zajištění důsledného plnění základních úkolů služby pořádkové policie a zvýšení účinnosti její práce je nezbytné:

Přehodnotit stávající koncepci práce služby pořádkové policie a přijmout všechna potřebná opatření k tomu, aby se tato služba stala účinným nástrojem v boji s kriminalitou při zajištování bezpečnosti občanů, ochrany jejich majetku, klidu a veřejného pořádku.

Při tvorbě této nové koncepce je nutné vycházet z následujících tezí:

1) Za prvořadý úkol je z hlediska významu přijímaných opatření nutno považovat zajištění permanentního a „viditelního“ výkonu služby uniformovaných policistů v denní i noční době s maximálním pokrytím teritoria na základě pravidelného vyhodnocování bezpečnostní situace. Hlídková a obchůzková služba patří mezi nejvýznamnější prvky preventivního působení proti kriminalitě a některým dalším negativním jevům v souvislosti se zajištováním klidu a veřejného pořádku, bezpečnosti osob a ochrany jejich majetku. Jedná se o základní a prioritní úkol služby pořádkové policie. K tomu je potřeba přizpůsobit a propracovat systém výkonu služby na základních útvarech PČR.

2) Rozsah úkolů trestního řízení zajišfovaných v podmínkách základních útvarů PČR musí být minimalizován pouze na provedení prvotních a neodkladných úkonů (přijetí oznámení, zajištění, případné provedení ohledání místa činu, zajištění stop, zjištění svědků, poznatků směřujících k odhalení pachatele apod.), dále plnění součinnostních úkolů s útvary vyšetřování. To předpokládá odpovídající legislativní změnu vymezující příslušnost a působnost policejního orgánu.

3) Přestupkové řízení lze zabepečovat v tom rozsahu, který je v současné době vymezen příslušnými normativními akty pro útvary PČR. Lze očekávat, že v důsledku zúžení rozsahu úkolů trestního řízení bude tato činnost vykonávána daleko kvalitněji.

4) Systém výkonu služby na základních útvarech (obvodní a místní oddělení PČR) musí splňovat podmínky účinné a efektivní řídící činnosti, včetně výrazných prvků kontroly a v této souvislosti i posilování pocitu osobní odpovědnosti za kvalitu plnění uložených úkolů v denní i noční době. To předpokládá i fungování kontrolních mechanismů, včetně zřízení takových funkcí jako například velitel směny, případně „závodčí“ apod.

K plnění úkolů státní správy v oblasti cizinecké problematiky a ochrany státních hranic, je nutné urychlené přijetí návrhu nového „Zákona o pobytu cizinců ze dne .......

Z dosavadního Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia České republiky a orgánů služby cizinecké a pohraniční policie PČR správ a krajů a správy hl. m. Prahy PČR, zřídit Imigrační úřad Policie České republiky a tento vyčlenit jako samostatný útvar PČR.

Navrhované řešení vychází především z nutnosti pružně reagovat s minimálními časovými ztrátami na měnící se podmínky v oblasti politické, bezpečnostní, právní a jiné, které se bezprostředně promítají do cizinecké agendy, a to ať jsou přijímány vládou ČR, či jinými ústředními orgány státu. Může se jednat o zavedení či zrušení vízové povinnosti k jednotlivým státům, neudělování víz určitým kategoriím osob, zjišťování analytických údajů o cizincích potřebných k dalším opatřením, sladění postupu směřující k přijetí do EU apod.

Celostátní řízení cizinecké policie zajištuje jednotný, rychlý a operativní postup v celé České republice. Vydávání řídících aktů je pak pružné a reaguje jak na změny v jednotlivých zákonech, tak aktuální potřeby řešení momentální politické a bezpečnostní situace.

Imigrační úřad bude úzce spolupracovat s ostatními policejními útvary při vzájemném využití evidenčních fondů. Rovněž musí spolupracovat s jednotlivými ministerstvy k využití jejich evidenčních fondů a možnosti pružně reagovat na jejich požadavky s účelem zkvalitňovat práci v oblasti cizinecké agendy. Na druhé straně může uplatňovat požadavky na zpřísnění postupu vůči cizincům, sjednocení terminologie odrážející se v jiných zákonech jako např. v živnostenském, obchodním zákoně, zákoně o evidenci obyvatel a podobně.

V rámci modernizace vízového procesu povede centrálně evidence INO, EVIC, PATROS a další, na jejichž základě rozhoduje o udělování víz na zastupitelských úřadech v zahraničí, čímž lze zasahovat i do boje s organizovaným zločinem.

Imigrační úřad

- samostatný útvar Policie ČR

- v čele ředitel podřízen ministru vnitra ČR

- vybaven pravomocemi stanovenými cizineckým zákonem

- přímo řídí a spravuje imigrační odbory v krajích a oddělení v okresech - provádí ochranu státních hranic České republiky

- rozhoduje v prvním stupni správního řízení o poskytnutí azylu na území České republiky

- rozhoduje v druhém stupni o zákazech pobytu

- metodicky řídí podřízené imigrační odbory a oddělení v celé České republice - vede potřebné evidence INO, PATRO, EVIC

- rozhoduje o udělení víz a vstupu cizinců na území České republiky

- podílí se na stanovení zásad, koncepce a realizace vízové praxe na území České republiky a zastupitelských úřadech v zahraničí

- spolupracuje s ostatními policejními službami, útvary MV ČR, BIS, MZV ČR, MPSV a dalších ministerstev při řešení otázek souvisejících se vstupem a pobytem cizinců na území ČR

- zajištuje celostátní administrativní pátrání po cizincích na území ČR

- zajištuje výrobu a distribuci cestovních dokladů, průkazů o povolení k pobytu pro cizince a dalších tiskopisů a pomůcek potřebný pro výkon cizinecké agendy

- navrhuje a vydává řídící akty v problematice jednotného výkonu cizinecké problematiky

- provádí analytickou a kontrolní činnost

- zajišťuje řešení případů nelegálních přechodů státních hranic, vracení cizinců policejními orgány sousedních států a přijímá opatření k jejich vycestování

- zajištuje vyhoštění cizinců z území ČR

- řídí hraniční přechody.

Imigrační odbory v krajích a imigrační oddělení v okresech

- provádějí cizinecký zákon v rozsahu na ně imigračním úřadem přenesené pravomoci

- přijímání žádosri o trvalý pobyt cizinců a vydávají prvoinstanční rozhodnutí v případě zamítnutí pobytu

- přijímají žádosti o udělení víz a rozhodují o nich

- vydávají prvoinstanční rozhodnutí o zákazu pobytu

- provádějí kontrolní činnost cizinců

- vydávají doklady pro cizince (cizinecký pas, cestovní průkaz totožnosti, Travel dokument, průkaz o povolení k pobytu pro cizince)

- ověřují pozvání

- snímají otisky, daktyloskopické otisky a pořizují obrazové záznamy, jsou-li pochybnosti o totožnosti cizince

- provádějí ochranu státních hranic ČR - přihlašují cizince k pobytu

Současné dělení ochrany ústavních a vládnoucích činitelů na ochranu prezidenta republiky (Hradní policie) a ostatních ústavních činitelů (Ochranná služba) je naprosto nevyhovující a to z těchto důvodů:

- řízení je dvojkolejné a hrozí nebezpečí z prodlení při předávání informací bezpečnostního charakteru souvisejících s bezpečností chráněných osob, zahraničních delegací a objektů zvláštní důležitosti, spadající pod jednotlivé složky

- dochází k projevům nadřazenosti jedné složky nad druhou a snahám ukázat, že jedna je potřebnější než druhá a hrozí nebezpečí zatajení informací a váznutí komunikace

- tato úprava je naprosto neekonomická, nebof dochází ke zdvojování odborů a oddělení, narůstání řídících článků a tím k mrhání finančními prostředky.

Navrhované řešení by mělo vycházet z toho, že by došlo ke sloučení těchto složek do jedné - Ochranné služby. Ta bude zřízena rozkazem ministra vnitra ČR, bude součástí Policie ČR a bude podřízena policejnímu prezidentovi.

Do působnosti Ochranné služby by mělo patřit řízení, organizování a provádění opatření k ochraně prezidenta republiky, taxativně vyjmenovaných ústatních činitelů ČR, zahraničních představitelů při návštěvách ČR a určených státních objektů zvláštní důležitosti. V pravomoci ministra vnitra ČR je přidělení ochrany dalším osobám dle závažnosti a důležitosti.

Osoby, taxativně vyjmenované, by měly mít za povinnost, po dobu výkonu státní funkce, strpět svojí ochranu, popřípadě ochranu bydliště a dalších míst pobytu, aniž by zasahovaly do činnosti Ochranné služby.

Mezi tyto osoby by měl patřit:

- prezident republiky

- předseda vlády

- ministr zahraničních věcí

- ministr vnitra.

Ochranná služba je zřízena rozkazem ministra vnitra ČR, je součástí Policie ČR a je podřízena policejnímu prezidentovi.

Ochranná služba řídí, organizuje a provádí opatření k ochraně stanovených ústavních a vládních činitelů České republiky (dále jen „chráněné osoby“), zahraničních představitelů při návštěvách České republiky (dále jen „zahraniční delegace“) a určených státních objektů zvláštní důležitosti (dále jen „určené objektý“).

- ochranu prezidenta republiky

- ochranu dalších chráněných osob na území České republiky i v zahraničí - ochranu zahraničních delegací

- ochranu určených objektů

- kontrarozvědnou ochranu chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů

- automobilní dopravu a ochranu chráněných osob a zahraničních delegací na území ČR, výjimečně i v zahraničí

- bezpečnostně dopravní ochranu chráněných osob a zahraničních delegací

- obranně technickou a hygienicko toxikologickou ochranu chráněných osob a zahraničních delegací

- v určených případech mimořádné bezpečnostní akce v místech pobytu chráněných osob a zahraničních delegací

- zabezpečuje jednotný výkon služby ochrany chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů na území ČR

- navrhuje a provádí opatření k účinné ochraně chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů

- získává, prověřuje a vyhodnocuje signály a poznatky, směřující k narušení ochrany chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů a samostatně, popř. ve spolupráci se součinnostními útvary, provádí potřebná opatření

- kontroluje, analyzuje a vyhodnocuje stav výkonu služby ochrany chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů a navrhuje, přijímá a provádí účinná opatření k jejímu zkvalitnění

- zajištuje výkon služby operačních středisek útvaru a úkoly, vyplývající z informační činnosti ve vztahu k ministru vnitra ČR

- zpracovává návrhy směrnic a zásad k řízení, organizaci a výkonu služby ochrany chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů

- rozpracovává a zabezpečuje plnění úkolů bojové připravenosti a mimořádných bezpečnostních opatření

- spolupracuje při plnění úkolů s bezpečnostními a policejními orgány cizích států

Spolupůsobí při:

- letecké a železniční přepravě chráněných osob a zahraničních delegací na území ČR

- ochraně státního tajemství v určených objektech

Ochrannou službu tvoří tyto organizační celky:

- organizační a operační odbor

- inspekce ředitele

- personální a školské oddělení

- skupina obrany

- ekonomický odbor

- odbor ochrany prezidenta

- odbor ochrany chráněných osob a zahraničních delegací

- odbor bezpečnostně dopravní ochrany

- odbor kontrarozvědné ochrany

- odbor automobilní dopravy a ochrany

- odbor obranně technické a hygienicko toxikologické ochrany