(Nejprve však malá exkurze do historie, pokus o tzv. "VLČKOGATE". Na "politickém nebi" se Jaroslav Vlček objevil po 17. listopadu 1989, údajně jako člen ekologických aktivit. A hned zazářil coby nejprve pracovník, posléze pak vedoucí úřadu vlády České republiky. A zároveň se pasoval do role šéfa opozice vůči Petru Pithartovi: Jejím centrem se stala Vlčkova vila, kde se scházeli všichni odbojní ministři a poslanci za Občanské fórum či později Občanské hnutí. Je logické, že nezůstalo jenom u opozice platonické: Vlček začal z úřadu krást a vynášet důvěrné informace a dokumenty tak dlouho, až ho Pithart vyhodil. Čímž kariéra páně Vlčkova kupodivu neskončila, ale pokračovala dál funkcí předsedy strany Zelených a v letech 1992 - 1996 poslaneckým mandátem za Liberální blok v ČNR resp. Poslanecké sněmovně. Vzhledem k tomu, že o Bamberku a benzinových kartách už Pavel Blažek ve svém komentáři hovořil, stačí pouze ještě připomenout Vlčkovu aféru s údajným odposlechem jeho "privátní schůzky prý se Zemanem ve Vlčkově vile: Odposlech ovšem nakonec nikdo neprokázal, protože Vlček z nepochopitelných důvodů ještě před příchodem Policie odstranil "štěnici"...)

Tolik tedy příspěvek k "miniprofilu" autora elaborátu "Koncepce a činnost České tajné služby", který se podle Pavla Blažka stal jednou z důležitých součástí programu dnes "vládnoucích" sociálních demokratů. Rčení "Jaký pán, takový krám," v obou případech platí stejně: Koncepce vypovídá nejen o charakteru autora, ale také o schizofrenním až zvráceném přístupu sociálních demokratů k vývoji v České republice.

Jaroslav Vlček a jeho iks spolupracovníků, zřejmě z bývalé I. a II. správy StB, v prvé řadě jaksi nevzali na vědomí, že v době, kdy tato "Koncepce" začne být realizovaná (1997), už budeme příslušet k NATO. V opačném případě nutně vyvstane jejich záměr Českou republiku skandalizovat a zabránit našemu přijetí. Z "Koncepce" totiž přímo čiší budoucí nepřátelský vztah České republiky k tomuto společenství: Jen tak lze pochopit, že nová Česká zpravodajská služba má "skrytě" působit proti našim spojencům. Jen tak lze pochopit, že za objekt zájmu je nutné považovat nejen Slovensko či Rakousko, ale hlavně Německo, USA, Velkou Británii a Francii, a to v mnohem větší míře než třeba Balkán, Přední Východ či Rusko nebo země bývalého Sovětského svazu. Jen tak lze také pochopit, že prioritou zpravodajské činnosti se pro Vlčka a sociální demokraty stávají opět metody StB, založené především na nelegálním pronikání do rozvědek a státních orgánů: Nikoliv potenciálních nepřátel, ale do struktur našich budoucích spojenců z NATO. Jinak řečeno, autoři "Koncepce" tvrdí, že suverenitu České republiky ohrožuje, stejně jako za komunistického režimu, Západní Evropa společně s USA, a možná i Polsko, Maďarsko případně Slovensko.

Neméně zvrácenou a schizofrenní se také jeví představa Vlčka a sociálních demokratů o vědeckotechnické rozvědce. V době, kdy Česká republika má ze strany USA doložku nejvyšších výhod, kdy náš stát usiluje jako kandidátská země o vstup do Evropské unie, bude zároveň nová Česká zpravodajská služba programově ilegální cestou získávat nejnovější technologie. Vzhledem k tomu, že k nim v rámci Evropské unie máme už dost dlouho bezproblémový přístup, tak, proboha, proč, a hlavně, pro koho. Pro naše hospodářství, které není schopno absorbovat ani desetinu toho, co Evropská unie a USA nabízejí? Nebo snad ve jménu dřívějšího a dodnes aktuálního "věčného přátelství k SSSR" , tedy pro Rusy?

* * *

Výše zmíněných absurdit se v "Koncepci o činnosti České zpravodajské služby" nachází pochopitelně mnohem víc. Například návrat k budování agenturních sítí v zahraničí podle vzoru StB. Přitom prioritou pro Vlčka a sociální demokraty ani v tomto případě nejsou rizikové oblasti, odkud by mohlo hrozit nebezpečí (Rusko, Ukrajina, Přední Východ, Kavkaz, Balkán ...), ale znovu spojenci a Slováci s Rakušany. Stejně nepochopitelný a schizofrenní se z hlediska demokratických principů jeví také požadavek podřídit novou Českou zpravodajskou službu výlučně potřebám předsedy vlády: Navíc bez možnosti, aby Parlament, zejména pak parlamentní opozice, efektivně činnost této organizace kontrolovaly.

Ještě jednu maličkost však v těchto několika poznámkách není možné pominout. Totiž kádrové obsazení nové České zpravodajské služby: Při porovnání seznamů více než 15.000 příslušníků všech správ StB, který souhrnně vyšel v prvním čísle Necenzurovaných novin koncem roku 1999 se skutečným status quo z počátku roku 1990, vyplyne jeden pozoruhodný jev. Několik stovek jmen, zejména z bývalé I., IV. a VI. správy StB, tam chybí. Přestože v mnoha případech existují důkazy, že v bývalých strukturách StB působili. A rozhodně nejde o "staré pány", ale lidi, narozené po roce 1960. Vyvstávají otázky Kde jsou? A proč a kým byli vyjmuti? Není to náhodou kvůli budoucímu "čistému" štítu"? Proto, že už dnes jako "perspektivní" a zkušení" zpravodajci znovu pracují na "ochraně socialismu"?

(Úplně nakonec malé post scriptum: Po přečtení Této "Koncepce nové České zpravodajské služby" se mnohý ze čtenářů možná bude logicky ptát, kdože vedle Jaroslava Vlčka je vlastně spoluautorem téhle absurdity. Odpověď je možné hledat třeba i publikaci L. V. Šebaršina, "Tajemná ruka". Knížka vyšla v nakladatelství Periskop, Praha 1994, a přeložil ji Martin Petr. Pro nezasvěcené dovětek: Šebaršin působil jako bývalý šéf I. hlavní správy KGB a ve své knize hovoří o pokusu reorganizovat sovětskou resp. ruskou rozvědku. Stojí vskutku za to si po prostudování Vlčkovy a sociálně demokratické "Koncepce" "Tajemnou ruku" přečít. Podobnost rozhodně není čistě náhodná. Ba víc, je přímo děsivá, vezmeme-li v úvahu, že sociální demokraté své zpravodajské představy, coby „trojský kůň“ v rámci členství České republiky v NATO , začínají realizovat...).