V podstatě po celé období své tzv. "slušovické éry" pochopitelně Mikuláš NADAŠI spolupracoval s jednotlivými složkami Státní bezpečnosti. I když v letech 1971 až 1981 ne tak intenzívně: V téhle dekádě si jej totiž od I., II. a XI. správy StB, tedy rozvědky a civilní a ekonomické kontrarozvědky, převzal "pod svá křídla" KGB, který Nadašiho v drtivé většině také úkoloval.
roce 1981 ovšem KGB Nadašiho zmíněným správám StB vrátil a kontakty se Státní bezpečností se znovu kvantitativně i kvalitativně prohloubily. Mikuláš Nadaši se totiž ocitl opět (pokolikáté už ?) ve vězení. A po jeho skončení navázal důvěrné styky s tehdejším majorem Miloslavem DĚDKEM, příslušníkem VI. správy StB (zpravodajská technika). Přes svoji údajně třetí manželku (Měla by to být v předešlé I. části téhle knížky už zmíněná dcera profesora atavební fakulty ČVUT. Možná se dokonce shodovala s onou agentkou StB Jarmilou Nadašiovou, krycím jménem "Barbara"...), s níž se pan major "soukromě sblížil" v době Nadašiho pobytu ve výkonu trestu.
Lze říci, že tady někde asi začínají náznaky pozdější "kooperace" slušovického družstva s některými složkami zmíněné VI. správy Státní bezpečnosti. A jak známo, mezi zpravodajskou techniku patřila v té době i část sortimentu, jež agrokombinát v pozdějších letech vyráběl. Například počítače a komponenty k nim. Nejde ovšem jen o ně. Mafie pánů docenta ing. Františka Čuby, CSc., a spol. také běžně používala, někdy dokonce i prodávala, zařízení k odposlechům a další speciální speciální výrobky "zpravodajského" charakteru. Ty ovšem musela odněkud mít, protože koupit se u nás v té době nedaly. A legálně dovést ze zahraničí kvůli embargu také dost dobře nešly...
* * *
V roce 1985, to už Mikuláš Nadaši ve Slušovicích nepracoval, se dostal do vězení opět. Tentokrát pro změnu do Ruzyně. Za podvody. Jenomže to už se ocitl ve výlučných sférách zájmů I. správy Státní bezpečnosti, čili rozvědky. Vyšetřování trestných činů bývalého šéfa pražského "utajeného" střediska JZD AK Slušovice vedl v té době vyšetřovatel na Obvodní správě StB na Praze 1 kapitán JUDr. KMEC. V podstatě však takovým způsobem, že k panu Nadašimu nepustil nikoho. Ani příslušníky XI. správy StB (ochrana hospodářských zájmů státu), kteří vlastně k uvěznění onoho pána do značné míry přispěli. Dokonce ani někteří řídící důstojníci z II. správy Státní bezpečnosti k Nadašimu nesměli bez speciálního souhlasu nejvyšších šéfů centrály Státní bezpečnosti...
Mikuláš Nadaši sice odsouzen tenkrát byl, ale zhruba po několika měsících, asi jedné třetině trestu, jej propustili na svobodu. Pikantní na tom je, že vyšetřovatel kapitán JUDr. Kmec počátkem devadesátých let působil na ředitelství Policie hlavního města Prahy ve vysoké funkci šéfa Úřadu pro vyšetřování a byl zároveň členem kolegia tehdejšího ministra vnitra České republiky JUDr. Tomáše Sokola. Poté ho jmenoval policejní president Ivan Vyleta ředitelem okresního policejního ředitelství Praha-západ...
(Takže znovu velmi zajímavá souvislost. Ostatně, nikoliv náhodná: Další fakta nám totiž ukáží, že nitky od Mikuláše Nadašiho, resp. naopak směřující k němu, se sbíhají právě k pražské policii a v mnoha případech také do centra policejního presídia, či dokonce na ministerstvo vnitra a "novou" polistopadovou kontrarozvědku FIS, FBIS resp. dnes BIS...)
* * *
Od Nadašiho uvěznění a následného předčasného propuštění na svobodu se také datuje u onoho pána "nová" éra jeho života. Jednak, jak už bylo řečeno, na přelomu let 1983/84 změnil působiště, a jednak přímo ve vztahu ke Státní bezpečnosti. Tehdy totiž přešel "samozvaný inženýr architekt" Mikuláš Nadaši ve stejné funkci ze Slušovic do JZD HORNÍ BRANNÁ. Na doporučení předsedy agrokombinátu docenta ing. Františka Čuby, CSc. A lze říci, že služby pro Horní Brannou vykonával stejné, a stejně dobře, jako pro DAK Slušovice. Či vlastně dubloval je. Pracoval prostě pro obě strany, a taky už trochu pro sebe ...
Zároveň, po propuštění z vazby Mikuláše Nadašiho od II. a XI. správy StB přebrala Hlavní správa rozvědky, čili I. správa Státní bezpečnosti, a začala jej připravovat ke speciálnímu využití. V rámci tzv. akce s krycím názvem CHRPA, kde měl Nadaši plnit funkci jednoho z nejdůležitějších aktérů. Coby "dubler" čili "dvojagent" pro zpravodajskou hru se západoněmeckou výzvědnou službou. Uvedenou roli plnil Mikuláš Nadaši od roku 1987 velmi dobře. Dokonce můžeme podle zdrojů blízkých oběma rozvědkám, tedy československé a západoněmecké, konstatovat, že s úspěchem "donášel" na obě strany. A se stoprocentní jistotou lze konstatovat, že svou úlohu neskončil po listopadu 1989, ba ani o rok později ne: Zcela jistě ji vykonává dosud, byť pod "jiným krycím názvem". Čemuž by nasvědčovaly informace ze současné doby, např. z kruhů blízkých Bezpečnostní informační služby.
Navíc Mikuláš Nadaši s určitostí stále pracuje pro německou zpravodajskou službu: Nejen že še k tomu při rozhovoru s autorem přiznal, ale dokonce tvrdil, že s Němci začal z vlastní iniciativy spolupracovat ještě před akcí CHRPA, aniž prý o tom věděla Státní bezpečnost. Nezbývá tedy než položit otázku: Věděl tehdy o tom všem pan docent ing. František Čuba, CSc.? Ostatně, proč by ne! Zvláště když po propuštění našeho „inženýra architekta“ z „kriminálu“ v roce 1981 jeho služeb využíval zaměstnanecky dál, a po roce 1985 rovněž. Dokonce se dá soudit, že článek uveřejněný o Nadašim na jaře 1985 v SIGNÁLU, který ho vykreslil jako "extrakriminálníka", měl zakrýt výše uvedené skutečnosti a připravit půdu ke krytí čehosi jiného. Nejen pro onu akci s krycím názvem CHRPA...
Zhruba v čase, kdy se spolupráce s První správou StB a západoněmeckou rozvědkou rozjela "naplno", změnil Mikuláš Nadaši opět působiště. Tentokrát se z JZD Horní Branná uchýlil do zemědělského družstva Chýně u Prahy, které mělo obdobnou pověst jako DAK Slušovice, aby pak oddtud přesídlil do JZD JINOŠOV na jihozápadní Moravě (okres Třebíč). A znovu coby "specialista na rekonstrukce, stavební adaptace atd. Pouze s tím rozdílem, že rozšířil svou působnost. Vedle Prahy se totiž zaměřil také na Karlovarsko. Na hotely, ubytovací zařízení, penziony...
Přitom nadále zásada věrnosti Slušovicím zůstala v platnosti. Mikuláš Nadaši svoje vztahy nepřetrhal, spíš naopak je posiloval. Měl totiž k tomu dost dobrý důvod. Vzestup soudruha Miroslava Zajíce na mocenském žebříčku komunistické strany. S ním a s jeho kumpány Nadaši totiž začal pro Slušovice, Chýně u Prahy, Jinošov, možná ještě pro Horní Brannou a nově pro JZD Dřínov - dříve Kyšice na Mělnicku - realizovat spoustu velmi zajímavých věcí. A pochopitelně také pro sebe...
Ale, o tom až v následujících kapitolách. Stejně jako o některých "podivnostech" spojených se Slušovicemi a osobou pana Mikuláše Nadašiho po 17. listopadu 1989...