Situace, která se kolem pana Mikuláše NADAŠIMU a mnoha dalších "zajímavých" lidí postupně během několika posledních let "vyvrbila", vypadala už od počátku dost "podivně". Prostě, po celou dobu "kdosi" úmyslně míchal fakty tak, aby to v závěrečné fázi "hledáníní" souvislostí k Nadašimu a k určitým skutečnostem osmdesátých a první poloviny devadesátých let vypadalo úplně jinak než na začátku. Jako by se někdo snažil cílevědomě "zametat" stopy, likvidovat důkazy, a chtěl pátrání zaměřit jinam. Pochopitelně s úmyslem odvést pozornost od některých osob a naopak zabránit "odhalení" těch, které doopravdy stály, či dodnes stojí v pozadí různých akcí...
Ano: Tak by se stav, který je popisován v úvodu této kapitoly, dal nazvat. A trvalo dost dlouho, než se autor této knížky dokázal v celé té spleti událostí, jmen a faktů jakž takž orientovat. A dosud s jistotou nelze tvrdit, že ve všem všudy správně. Ale většina skutečností zapadá přesně do sebe. I když interpretace status quo je zatím stále, díky mnoha desinformačním akcím ze strany bezpečnostních složek, které v první polovině devadesátých let probíhaly, stále místy dost nejasná. Či jinak řečeno, dodnes někdy není možné přesně určit, proč se "jisté" věci děly tak, jak se děly.
(Aby však některá fakta byla lépe pochopitelná, je nutné se na chvíli vrátit poněkud zpět. Do poloviny roku 1991, kdy se v dávno už zrušené redakci tehdejších "černých" Zemědělských novin začaly shromažďovat první statistické údaje a konkrétní důkazy o "slušovické mafii". Do doby, kdy se mezi tím vším poprvé objevilo jméno Mikuláše Nadašiho ...)
* * *
Zmínky o tomhle pánovi se "vyvrbily" zcela náhodou při třídění materiálů o existenci tzv. "utajené" pražské expozitury Slušovic, onoho mnohokrát už zmíněného stavebního závodu číslo 3 se sídlem v Zádveřicích na Zlínsku, tehdejším Gottwaldovsku. Z toho ovšem, co bylo tenkrát o jeho činnosti známo, se nedalo předpokládat, že to nakonec bude takový "sólokapr". To až později, když z kruhů blízkých kriminální policii prosákly informace, že skupinka "zajímavých" a dost "podivných" lidí s ne zrovna čistou minulostí, rekrutující se z pražského podsvětí, se snaží investovat peníze do nákupu pozemků, hotelů či restaurací, domů atd. A to nejen v Praze, ale i v Brně a Bratislavě, Středočeském a Jihomoravském kraji. Přičemž jedno z mála jmen, které se s přispěním přátel v té době spolehlivě podařilo identifikovat, byl právě Mikuláš Nadaši. A pochopitelně jeho tehdejší i současná pravá ruka Josef Šíbl.
Nelze přitom pominout, že nejsilnější podněty o zmíněných akcích přicházely hlavně ze západního Slovenska. Proč zrovna odtud? Mikuláš Nadaši, po matce prý "uherský gróf", měl údajně v Bratislavě a okolí zdědit dost velké množství polností a též některé "významné" nemovitosti: Navíc se tady počátkem devadesátých let dopustil mnoha podvodů a začala se o něj dost intenzívně zajímat Policie. A pak, do Bratislavy se před "spravedlností" ve stejném čase uchýlil s nakradeným mnohamiliardovým majetkem DAK MOVA Slušovice v čele s docentem Ing. Františkem Čubou.
Dál už to bylo v podstatě dost jednoduché: Informace se kupily, dokonce i z bezprostředního okolí Mikuláše Nadašiho, a stačilo jen je roztřídit a postupně analyzovat trestně hospodářskou činnost onoho pána, časté pobyty ve vězení, podvody a nelegální hromadění majetku, jeho osobní kontakty, cesty do Německa, Itálie, na Balkán... Včetně působnosti Mikuláše Nadašiho coby agenta Státní bezpečnosti a dublera ve vztahu ke spolkové německé zpravodajské službě a StB.