HAPPY END: VE JMÉNU "PRÁVA A SLUŠOVIC"

Čtenář jistě pochopí, že pokud by zveřejněné dokumenty byly tehdy přijaty za základ šetření protizákonné a kriminální činnosti JZD AK Slušovice, mohlo být už kolem téhle "mafie" dávno jasno. Stejně tak mohlo být v mnohém dávno jasno, kdyby adekvátně reagoval Nejvyšší soud na připomínky hospodářské kriminálky z Brna či moravské centrály Federální informační služby. Stát a řadoví členové toho, co dnes z bývalého družstva zůstalo, by nepřišli o hezkých pár miliard korun a další obrovské částky ve valutách, zemědělci by s největší pravděpodobností neměli strach z budoucnosti, většina státních podniků by dnes nebyla rozkradená resp. na pokraji bankrotu... A mnoho agentů Státní bezpečnosti by dnes nesedělo na důležitých místech či nedisponovalo obrovským finančním kapitálem resp. nemalým vlivem v ekonomických sférách. Jistě, pár lidí by se zřejmě ocitlo ve vězení, někteří "polistopadoví" politici možná rovněž, několik z těch současných by asi skončilo "na dlažbě"...

Bohužel však, nejen minulost, ale i status quo věcí současných napovídají, že nikdo pro spravedlnost tenkrát "nehnul ani prstem". Tehdejší Úřad na ochranu ústavy a demokracie prostřednictvím svého ředitele ing. Jiřího Müllera záležitost "smetl ze stolu" s odůvodněním, že to není jejich "problémem". Následovníci uvedené organizace, Federální informační služba či Federální bezpečnostní informační služba, po rozdělení státu pak Bezpečnostní informační služba, se Slušovicemi oficiálně zabývaly pouze okrajově a spíš jen díky soukromé odvaze některých pracovníků této kontrarozvědky, kteří se angažovali vesměs ilegálně: A pokud nějaká snaha oficiálně zazněla, zůstala nevyslyšena. Naopak FIS resp. FBIS případně BIS začaly společně s Policií "z moci úřední" stále více neoficiálně dělat všechno proto, aby vyšetřování probíhalo jen povrchně a pokud možno se nic nezjistilo...

České ministerstvo vnitra prostřednictvím svého tehdejšího šéfa JUDr. Tomáše SOKOLA sice ustavilo komisi se "speciálním" posláním v čele s majorem JUDr. Arnoštem KUKAČKOU, s výsledným efektem ovšem téměř nulovým... Federální ministerstvo vnitra v čele s Jánem Langošem a Janem Rumlem nejevilo rovněž zájem. Orgány tehdejší prokuratury se taktéž "nepřetrhly" a všechna trestní oznámení na rozkrádání slušovického majetku promtně zamítaly jako neodůvodněné: Autor téhle knížky jich "do šuflete" shromáždil jen od poslanců Federálního shromáždění a České národní rady hodně přes deset. Pochopitelně, výsledný efekt byl takový, jaký byl: Nestál prakticky za řeč. O soudech ani nemluvě. Zbývaly proto jen sdělovací prostředky. Tedy některé sdělovací prostředky...

Vedle někdejšího DENNÍHO TELEGRAFU, který ale nemá nic společného s tím pozdějším, a OBČANSKÉHO DENÍKU, jehož následovníkem byl Kudláčkův Český deník, později Český týdeník, se soustavně "causou Slušovice" začaly zabývat jenom tzv. "černé" ZEMĚDĚLSKÉ NOVINY. Od srpna 1991 až do června 1992 v nich, s přestávkou zhruba dvou měsíců, vyšlo na uvedené téma z pera autora téhle knížky a bývalého šéfredaktora Zemědělských novin přes 450 stran rukopisu, podařilo se shromáždit množství dokumentů, z nichž většina byla zveřejněna.

Ostatní masmédia, např. Mladá fronta Dnes, Rudé právo, Špígl, Expres, tzv. "zelené" Zemědělské noviny, Haló noviny, tehdy ještě vycházející Venkov a další periodika docenta ing. Františka Čubu, CSc., a spol. spíš hájily a dávaly jeho metody coby příklad rodícího se kapitalismu a tržního hospodářství. Což platilo do "jisté" míry i o televizi a rozhlase. Prostě, "mafiánství" bylo málem oficiálně povýšeno na státní úroveň...

V této souvislosti snad nejagresívnější a nejvíce demagogickou obranu docenta Ing. Františka Čuby, CSc., a spol., prováděl vedle komunistických Haló novin,Venkova a Práva bulvární ŠPÍGL. Ten nejenže dával maximální prostor "lidem" z Čubova okolí, ale přímo napadal a urážel všechny, kdo se snažili poukazovat v této cause na porušování zákonů. Ostatně, tzv. deník Venkov a Čuba si přímo najali novináře, kteří napsali a vydali oslavný "paskvil" na rozkrádání slušovického družstevního majetku.

Jestliže v prvním období publikování údajů o slušovické "mafii" měla redakce "černých" Zemědělských novin podporu ministra zemědělství České republiky, v té době Bohumila KUBÁTA, a některých kruhů Federální bezpečnostní informační služby či ojediněle i kriminální policie, od určité doby nastal zlom. Přesněji od okamžiku, kdy byly zveřejněny fakta o mnohokrát už citovaných bývalých a přinejmenším v jednom případě také současných agentech StB a FIS, resp. FBIS a BIS Mikuláši Nadašim a Steve Watsonovi. Kdy se objevily údaje o vazbách některých vládních činitelů na slušovický agrokombinát. Kdy český premiér Petr Pithart svou návštěvou u docenta ing. Františka Čuby, CSc., de facto jeho činnost veřejně podpořil. Kdy informace o "původu" a hlavně účelu pravděpodobného působení JUDr. Jana Šuly na českém ministerstvu vnitra dostaly konkrétní podobu. Kdy začalo být zřejmé, co je vlastně zač major Jiří Vacek, proč se ochomýtá kolem ministra Kubáta a koho že to vlastně kryje. Kdy také úloha tehdejšího šéfa Úřadu pro vyšetřování Policie České republiky a pozdějšího policejního presidenta Ivana Vylety v záležitosti Slušovic se zdála být demaskována. Už proto, že byl přímým nadřízeným zmíněného majora Kukačky... Kdy začalo být jasné, jakou úlohu na českém ministerstvu vnitra hraje jeho tehdejší šéf, JUDr. Tomáš Sokol...

Těch KDY... je pochopitelně možné najít mnohem víc. V každém případě, u ministra zemědělství Bohumila Kubáta se ve "vší tichosti" od počátku roku 1992 "usadila" skupina "tajných policistů" přímo z centra kontrarozvědky, čili FBIS. Podle zdrojů pocházejících od některých jejích pracovníků jednak proto, aby poručík JUDr. Pavel BRET, podporučice JUDr. Renata JARKOVSKÁ, strážmistr Lubor KOHOUT a další nejen hlídali ministra Bohumila Kubáta, resp. usměrňovali jeho činnost "žádoucím" směrem, ale kontrolovali též Zemědělské noviny. Z týchž důvodů pak dosáhli i odvolání ředitele Zemědělských novin a na jeho místo dosadili další pracovnici Federální bezpečnostní informační služby a v té době zároveň tajemnici "lustrační" komise při České národní radě Jiřinu VYHLÍDALOVOU. A vzhledem k tomu, že se ve velmi krátké době počítalo s odvoláním a okamžitým "vyhazovem" šéfredaktora a autora seriálu o Slušovicích, byl připraven také jeho nástupce: Pavel ŽÁČEK řečený PAŽOUT se svým "ansáblem" z bývalých STUDENTSKÝCH LISTŮ. Pochopitelně s redaktory z FBIS, například se zmíněným už Luborem Kohoutem coby vedoucím vnitropolitického oddělení.

(Tady opět jedno malé odbočení: Je totiž zajímavé sledovat, kam později vítr "zavál" protagonisty oněch dějů, když museli pro prohraných volbách Bohumila Kubáta odejít urychleně z ministerstva zemědělství: JUDr. Pavel Bret například nastoupil na "post" náměstka generálního prokurátora České republiky JUDr Šetiny, od přeměny prokuratury na státní zastupitelství "sedí" dodnes jako náměstek ředitele Úřadu pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu, Lubor Kohout odešel do NECENZUROVANÝCH NOVIN a pak, po neúspěšném pokusu o jejich ovládnutí nebo alespoň likvidaci skupinou kolem Františka Kostlána a Petra Placáka, do "nejpravicovějších" novin, Českého deníku, později do České televize, Pavel Žáček - Pažout až do nedávna působil na "českém vnitru" v Úřadu pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu, kde byl jeho šéfem JUDr. Pavel Bret, Jiřina Vyhlídalová se ucházela pod patronací "pravicového" někdejšího poslance Ivana Maška o místo v "administrativním" vedení Občanské demokratické aliance...)