Poslanec tehdejší Sněmovny národů Fedrálního shromáždění ing. Mojmír Kovář ve své interpelaci vládě ČSFR na jaře roku 1990 uvádí: „ Podnikání JZD AK Slušovice organizuje uzavřená skupina lidí v čele se soudruhy Čubovými, Kaláčem, Čočkem, Novákem, Frnkou, do nedávna členy a chráněnci KSČ. Jsou veřejně známé úzké a přátelské vztahy mezi soudruhy Čubou a Hegenbartem, vedoucím 13. oddělení UV KSČ a pevné spojení agrokombinátu s ministerstvm zemědělství ČR a jinými institucemi, které mu poskytovaly ochranu, přednostní a mimořádné dotace včetně devizových a povolování vyjímek, jež byly často v rozporu s platnými normami a umožňovaly pochybné transakce a obchody.“?
V komentáři k uvedené interpelaci jsou uvedeny ještě další vazby a patřičná jména. Přesto, že proti nim byly ze strany DAK Slušovice vzneseny námitky (nejvíce souvislosti s aférou kolem kapitána Alexeje Žáka), je nutné se zmínit i o nich:
Od roku 1962, kdy bylo družstvo založeno, mělo za sebou vždy nejvyšší protektory. V šedesátých letech to byl Alois INDRA (pracoval na gottwaldovském OV KSČ a Čuba vystrojil jeho dceři zdarma doslova „panskou“ svatbu), v sedmdesátých letech Lubomír ŠTROUGAL a v následujícím desetiletí Miloš JAKEŠ... V roce 1968 byla na půdě Slušovic iniciována „dělnicko-rolnická vláda“ v čele s Aloisem INDROU...
Známá skutečnost, že Indra figuroval coby mluvčí padesáti baťováckých ředitelů, kterým šlo o udržení podnikovýh zakázek pro SSSR (60 miliónů párů obuvi ročně) musí být doplněna ještě o vlivy Slušovic a její stínové mafie, jež je zákulisními intrikami vinna vstupem vojsk do ČSSR v roce 1968.
V krizových letech se ukazuje opět jako nejangažovanější politicko-teroristická skupina. Na ministerstvu zemědělství a výživy ČSR se k ní, tj. k náměstku ministra Vaclavu PROCHÁZKOVI (před tím jeden ze tří zakladatelů DAK Slušovice a dosud jeho člen), Rudolfu HEGENBARTOVI, Luboši JAKEŠOVI, Miroslavu ZAJÍCOVI (tajemník ÚV KSČ pro zemědělství a v konci své kariéry krátce člen předsednictva ústředního výboru), plukovníku MIŠURCOVI připojil též terorista ing. Bohumil SAZIMA, údajně roněž plukovník, který byl vyznamenán Miroslavem ŠTĚPÁNEM za iniciativní vedení zásahu proti lednovým demonstracím v roce 1989... Právě na adresu těchto událostí Václav Procházka v oněch dnech prohlašuje: „My budeme střílet, jen co se nám podaří přemluvit starého pána...“
* * *
Někdo možná namítne, že interpelace poslance Kováře je jednotranná a zaujatá. A totéž bude tvrdit i o pozdějších interpelacích poslanců Stanislava DEVÁTÉHO (bývalé Federální shromáždění a bývalého prozatimního ředitele Bezpečnostní informační služby, dnes advokát kanceláře Toman a spol.) a Jiřího HONAJZRA (dříve ČNR, bývalého předsedy poslaneckého klubu Občanské demokratické strany v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a jednoho z hlavních iniciátorů protiklaousovského puče v ODS), jež byly učiněny zhruba o rok pozěji. Budiž. Co však takhle materiály přímo ze Slušovic? Například informace z citované už slušovické NAŠÍ CESTY? Připomeňme si tedy některé z nich.
Nejčastěji navštívil agrokombinát, jak jinak také, Miloš JAKEŠ. Jako tajemník a člen předsednictva strany celkem třikrát: 8. května 1985 (v doprovodu českého ministra kultury Milana Klusáka), 16. dubna a 19. července 1987 (v posledním případě se zde setkal skandidátem předsednictva a tajemníkem Komunistické strany Rumunska). Coby už generální tajemník zde byl pak 20. dubna 1988 (spolu s kandidátem předsednictva a jihomoravským vedoucím tajemníkem Vladimírem HERMANEM, ten byl ovšem ve Slušovicích i sám, a to 27. dubna 1989) a 11. srpna 1988. K dalším »agilním« hostům patřil Rudolf HEGENBAT: celkem do Slušovic zavítal minimálně čtyřikrát. Ve dnech 17. prosince 1985 a 2. června1986 ještě ve funkci vedoucího tajemníka OV KSČ Gottwaldov, 21. - 24. května 1987 jako místopředseda vlády ČSR a předseda její komise pro vědeckotechický a investiční rozvoj a koncem června následujícího roku už jako vedoucí branně-bezpečostního oddělení ÚV KSČ. Pětkrát se tam dokonce objevil vedoucí oddělení ÚV KSČ Miroslav ZAJÍC (14. ledna a 17. září 1987, 11. srpna a 8. a 9. září 1988, 10. března 1989), dvakrát tajemník UV KSČ František HANUS (10. března 1989 a koncem října téhož roku). Byli zde však i prvnímístopředseda federální vlády a předseda státní plánovací komise Bohumil URBAN (15. října 1988), místopředseda federální vlády, předseda státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a bývalý federální ministr vnitra Jaroslav OBZINA (14. ledna 1987), ministr vitra ČSSR František KINCL (15. března 1989), ministr národní obrany generál VÁCLAVÍK (12. září 1989), federální ministr zemědělstí a výživy Jaromír ALGAYER (10. března a 19.května 1989), vedoucí oddělení UV KSČ Miloslav DOČKAL (15. července 1986) a další...
(Je pochopitelné, že tenhle seznam není zdaleka vyčerpávající. Bylo mnoho těch, kteří zůstali utajeni a jež NAŠE CESTA na svých stránkách neuváděla. Přesto však z něj vyčteme nebývalou koncentraci návštěv nejvyššího kalibru v roce 1989. Není to poněkud zarážející...? A není poněkud zarážející, že se mezi těmi, kdo oficiálně přijeli do slušovického družstva, neobjevil ani jednou bývalý předseda federální vlády Lubomír ŠTROUGAL? Už proto, že patřil k tzv. liberálnímu politickému a stranickému křídlu, jež chtělo poněkud více, než tzv. „okleštěnou“ Jakešovsko-Adamcovou „pertestrojku“? A naopak se tam objevovali vedle Jakeše velmi často právě jeho nejvěrnější?)