Úvod : Budou-li státním zaměstnancům např. učitelům valorizovány mzdy a to tak, že některým od 1. července a jiným od 1. srpna, každý pochopí, že něco není v pořádku. Budu-li učitelům valorizovat od toho dne měsíce srpna, kolikátého dne se narodili, je to taky zjevná blbost. Chci-li jim přidat např. 400 měsíčně, pak ten, kdo se narodil 1. března najde v září v dobírce za srpen o celých 400 víc, ale ten kdo se narodil 15. listopadu, bude mít v zářijové dobírce víc jen o 200 neboť jsme mu přidali až od 15-tého a tedy za srpen mu patří jen polovina. Proč ale když tvrdím, že některým důchodcům se valorizuje (přidává) od 2. srpna a jiným od 24. srpna (výplatní termíny důchodů jsou tuším sudé dny v tomto intervalu) to nikomu nevadí ? ! Vždyť po prostudování právních předpisů musí být každému jen trochu logicky uvažujícímu jasné, že se nejedná pouze o různé výplatní termíny, ale skutečně bohužel zároveň i o různost data od kterého je valorizováno (viz pohádka). Splátka důchodu je totiž důchodem za období od výplatního termínu do výplatního termínu minus jedna měsíce příštího. ( V praxi např. 20.08.97 beru důchod za období od 20.08.97 do 19.09.97) Následně citované nařízení vlády tedy může např. ukládat vyplácet zvýšené důchody počínaje splátkou (zvýšení za období od 1. do splátky však musím doplatit jednorázově) ..., ale zvýšit důchody musím všem od jednoho společného data ne od splátky důchodu, jejíž termíny se liší ! ! !

Proto tvrdím, že mj. i následně citované nařízení vlády je v rozporu s ústavou !

129/1997 Sb.

NAŘÍZENÍ VLÁDY

ze dne 21. května 1997

o zvýšení důchodů v roce 1997

Vláda nařizuje k provedení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen "zákon"):

§ 1

Důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. srpnem 1997 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 31. červenci 1997 tak, že

a) základní výměra důchodu se zvyšuje o 200 Kč měsíčně,

b) procentní výměra důchodu se zvyšuje o 8 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje.

§ 5

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1997.

Předseda vlády:

Prof. Ing. Klaus CSc. v. r.

Ministr práce a sociálních věcí:

Ing. Vodička v. r.

Pohádka o tom,

kterak se v ČR valorizují důchody

Vážení diváci, posluchači, čtenáři, dovolte mi Vám popřát hezký den, ať již nás sledujete, posloucháte či čtete v kteroukoli rozumnou či nerozumnou hodinu.

Žil, byl jednou jeden dědeček a, nyní všichni očekáváte babička, ale já jsem nestandartní, a proto i tato pohádka je nestandartní, a proto následuje: a druhý dědeček, i když i o babičkách bude v dalším řeč. Shodou okolností se oba narodili v České republice ve stejný den, před mnoha lety, ve stejném městě. Úplnou souhrou náhod oba začali pracovat ve stejný den ve stejném podniku, vedle sebe, na stejných strojích a brali stejnou mzdu. Tato jim samozřejmě byla občas zvýšena, jak už to tenkrát v našich zemích bývalo. I prémie, odměny z fondu vedoucího a ostatní finanční požitky měly vždycky, tj. po všechny měsíce svého zapojení v pracovním procesu, stejné. Čistě náhodou oba požádali, a nyní již bohužel musím být konkrétnější, o důchod 15. ledna 1997. Ač prý zákon ukládá, že důchod má být státem, zastoupeným v tomto případě Českou správou sociálního zabezpečení v Praze, v Kžížové ulici 25, přiznán do dvou měsíců, tato správa to nestíhá. A zde se trochu začínáme lišit. Jeden dědeček dostal občas nějakou zálohu, ale druhý ne. Ale nestěžovali si. Navzájem si na pivo půjčili a s nadějí očekávali požehnaný příchod důchodového výměru. A dočkali se. Bájného dne 27. června jim tento přišel, a to kupodivu nejen oběma ve stejný den, ale co je zajímavější i oběma na stejnou částku.

Co je na tom zajímavého? No všechno. Myslíte si, že dva lidé, kteří pobírali po stejnou dobu stejnou mzdu a ve stejný okamžik zažádají o důchod musí mít tento stejný? No nemusí. Ale vážení diváci, posluchači a čtenáři, to bychom si museli povídat o vyloučených dobách. To by musel nějaký legislativec, resp. právník pochopit, že součet upravených příjmů za pět nejlepších let může být rozdílný od upraveného součtu těchto příjmů. Ano, jsou i výjimky. Na podzim roku 1995 jistý, bohužel i mě neznámý, pracovník Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlícího v Praze, Na poříčním právu 1, to pochopil, ale přišlo mu to úplně normální, a tak mi odpověděl: "Ano, pane Zítek, máte pravdu, důchod spočítaný dle starého důchodového zákona z nejlepších příjmových pěti let nemusí být ten nejlepší", myšleno spočítaný třeba i z úplně jiných pěti let z rozhodného desetiletého období. Vážení diváci, posluchači, čtenáři, souhlasíte teď již se mnou, že chyba není jenom v zákoně? (i tento problémek Vám v případě zájmu rád objasním)

Ale předchozích několik vět do pohádky samozřejmě nepatří. Ty patří do ruky právníkovi, legislativci, kterému to logicky a možná i trochu matematicky uvažuje. Protože však se mi takového v tomto státě najít zatím nepodařilo, a i Ústavní soud mi odpověděl, co mi odpověděl, rozhodl jsem se, že tentokrát nebudu skládat básně, ale napíšu první pohádku ve svém životě. A tak se k ní raději opět vraťme.

Oba dědečkové dostali výměr na důchod, a již jsme si řekli, že kupodivu, ve stejné výši a to 4.500,- korun českých. Zároveň oba obdrželi doplatky důchodů za období od 15. ledna do nejbližšího výplatního termínu. Výplatní termín však prvnímu dědečkovi vylosoval papoušek z klobouku na druhého každého měsíce a druhému až na čtyřiadvacátého. (Druhý dědeček tedy dostal za uvedené období o 3255 Kč více, neboť mu byl důchod samozřejmě proplacen i za 22 dní mezi 2. a 24. červencem. Ponechme stranou, že ČSSZ při těchto výpočtech používá konstantu průměrná délka měsíce spočtenou jako 365 / 12 = 30,4167 dne a tváří se, že neví nic o přestupném roku. Dle mého by to mělo být něco okolo ((3*76+75)*365 + (3*24+25)*366) / 400 / 12 = 30,4369 dne.) V tento den (výplatní termín) každý měsíc tedy každý bere svůj důchod, který je důchodem, dle současné právní úpravy, na období od tohoto dne do tohoto dne minus jedna měsíce příštího ! ! ! (Tedy pozor - doopravdy ne důchodem na běžný, předchozí resp. následující měsíc jak je tomu standartně např. u mzdy !!!) Protože babičky obou dědečků ještě žijí a jejich důchody, a to opět kupodivu, stačí na provoz jejich skromných domácností, dědečkové svůj celý důchod utratí za pivo v hospodě. Ta v tom jejich městečku má otevřeno každý den a jedno dvanáctistupňové pivo tam stojí, a to dotřetice opět kupodivu, pouhých deset korun českých. A tak má-li měsíc třicet dnů, může si každý dědeček dát každý den patnáct piv, zaplatit a odejít domů ke své babičce. Má-li měsíc dnů třicetjedna, jeden den abstinují, má-li dnů méně, dají v únoru 10 resp. 20 korun v neděli v kostele na modlení. A tak šel čas a oni se netoulali dál, jen stále chodili do té své hospůdky. Až přišel den první srpen roku jedentisícistéhodevadesátéhosedmého. Již pár dní před tímto datem se dozvěděli, že bude, od revoluce již poněkolikáté nějaká valorizace důchodů. Občas někde slyšeli, že od srpna, jinde říkali dokonce, že od prvního srpna, když si však přečetli příslušné usnesení vlády, zjistili, že valorizace proběhne od srpnové splátky důchodu. A tak první dědeček dostal o třista korun vyšší důchod již 2. srpna a již od tohoto data si tedy mohl dávat každý den jedno pivo navíc, zatímco jeho kamarád si toto pivo mohl dát navíc poprvé až srpna dvacátého čtvrtého. (Ano, skutečně MPSV považuje za naprosto normální, že každý dostal přidáno nejen jiného dne (to pochopit lze), ale od jiného dne a to pochopit nelze ač se o to ministerstvo doposud snaží.) Jak to, že součástí ústavy tohoto státu je Listina základních práv a svobod, která nám zaručuje, že před legislativou tohoto státu jsme si všichni rovni a přitom i usnesení vlády tohoto státu je, a to opakovaně, v rozporu s ústavou tohoto státu? Jak to, že ústavní soud tohoto státu, sídlící v Brně v Joštově ulici 8, mi na mé podání odpoví, že mé podání nemělo všechny formální náležitosti, a to měl výjimečně pravdu - nemělo, ale již mi neporadí, kde sehnat advokáta, který pochopí moje podání, tj. právníka s matematickým tj. logickým uvažováním, a bude mě zastupovat, jak velí zákon? Jak to však, že ani ústavní soud nepochopil podstatu mého podání? Myslíte vážení občané tohoto státu, že v této podobě to již pracovníci výše zmíněných tří institucí pochopí? ....(Možná kdyby některým ústavním soudcům přidali na jejich zanedbatelné mzdě až měsíc po té co přidali některým jejich kolegům, třeba by podstatu mého podání pochopili.)

Jak to bylo pohádko, zabloudilo nám právo? Chodí, chodí po okolí, pípá, pípá, nožky bolí - kdo nám naše právo zhojí ? ? ?

Ale přibližme se již k závěru milí spoluobčané, nevím do kterého masmédia se mi podaří se svou pohádkou prosadit, ale udělám proto vše, aby to aspoň jedno bylo, abyste o ni nebyli ochuzeni. Již teď moje děti zjišťují příslušná faxová čísla. V případě audiovizuálních médií jsem dokonce ochoten do matky měst přijet a tuto pohádku s příslušným patosem vlastnohubně přednést. Vás pak prosím, vážení spoluobčané, v případě, že se mi to přes nezměrnou mnohaletou snahu nepovede, rozmnožujte si tuto pohádku, jako jste si v době nedávno minulé množili a šířili úplně jiné texty od úplně jiných autorů, čtěte si ji a pište. Můžete psát i mně, že jste na mé straně, na straně práva a pořádku, že se připojujete k žalobě vůči vládě tohoto státu, že, a to jsme si již řekli, že poněkolikáté, v rozporu s ústavou tohoto státu, nevalorizovala všem od jednoho data, ale každému od jindy. Pokud by valorizovala od prvého v měsíci, stála by ji každá valorizace o řádově půl miliardy víc (skutečně např. 2,5 milionu důchodců x 400 Kč x 0,5 měsíce je 500 milionů, skutečně, máme i paragraf, který v závislosti na inflaci ukládá vládě kdy musí, resp. může valorizovat. Je to zákon 155/95sb. §67. Ten vládě jasně ukládá kdy má valorizovat. To že všem musí valorizovat stejně (podle stejných pravidel) a od stejného data pak plyne z jiných právních předpisů, mj. z ústavy, jejíž součástí je i zák. 23/1991 sb. - Listina základních práv a svobod. Mám-li valorizovat od měsíce, v němž předpokládám, že inflace dosáhne ....., bude to např. od srpna. A mám-li valorizovat od srpna v Čechách to bylo je a doufejme vždy bude od 1. srpna a to pro všechny neboť dle ústavy jsme si rovni ! ! ! Na základě upřesnění na ČSSZ bylo valorizací od 10/93 skutečně 8 a průměrný důchod od té doby vzrostl o 3070 Kč. Od první valorizace v 09/90 je to dokonce o více než 4000 Kč. Celková částka, kterou tedy stát ušetřil je někde pod hranicí 5 slovy pěti miliard korun českých), a i o tyto peníze se můžete soudit, ale zde možná ani o peníze nejde, zde možná ani nejde o to, že je občas někde chyba, to je úplně normální, jen jich možná mohlo být míň. Jde o to, aby se šlo tam nahoru dovolat, aby tam bylo slyšet, aby tam bylo pochopeno a aby tam bylo alespoň občas podle toho konáno.

Chyba není v systému, jak slýchám po hospodách, jež často navštěvuji, ale v lidech, a tedy i ve mně. A já, na rozdíl od některých jiných z těch hospod, pro to, aby to lepší bylo, něco dělám. Kdysi jsem říkal na rozdíl od jiných, že senát, když bude fungovat tak, jak by měl, může se tomuto státu vyplatit. Dnes tvrdím něco jiného. Já, nafoukanec a hrdopýšek, Karel Zítek, trouble shooter a recesista a .., č.p. 16, 533 45 Opatovice nad Labem, tel. 040/6981103, si dovoluji, ve své neomezené zaslepenosti, domnívat se, že pokud se mi povede dostat tuto pohádku mezi lidi a oni budou o sto šest psát na výše zmíněné tři instituce, kam pošta dorazí, i když je adresa nepřesná, a ty přesné, já bordelář, nemám pražádnou chuť teď hledat, a tím možná všichni nebo alespoň nezanedbatelná část z nás dosáhne toho, že nejenom výše zmíněné, ale i ostatní instituce začnou alespoň slyšet, když už ne tak často chápat, že možná i to usnesení vlády příště nebude v rozporu s ústavou, že jsem ne pro blaho tohoto státu, ale pro každého občana tohoto státu, vykonal víc, než celý senát za celé volební období dohromady.

N a z d á r e k o b č a n é

s l a d k é s n y,

a l e h l a v n ě

z í t r a j d e m e n a t o - j o ! ! !

Matematika je (i ve výpočtu důchodu, náhradních dob a pod.) v tom vskutku jen středoškolská na úrovni trojčlenky. Argument MPSV, že technicky nelze provádět výplatu důchodů v jeden den samozřejmě neobstojí. Jednak to není důvod k porušování zákona, ale hlavně technicky není vůbec problém již v např. červencovém důchodu proplatit příslušný počet "srpnových" dnů ve "zvalorizované" výši. Jinou, trochu dražší možností je převést celý systém do situace, kdy v srpnových termínech se budou vyplácet důchody na kalendářní měsíc září.

Vážení čtenáři, děkuji, že jste dočetli až sem a nepřipravili se tak o tuto pohádku století. Protože jsem přesvědčen, že českému národu jsou pohádky vlastní, doufám, že ji stráví i na aktuální téma.

V Podůlšanech 04. 02. 00 Karel Zítek v.r.

PS. Pointu pohádky jsem odhalil někdy v 06/95, když byl mé manželce vyměřen plný invalidní důchod a já se nemohl dopočítat. MPSV jsem nejen na tuto problematiku poprvé upozornil tuším někdy 08/95. Někdy 09/97 jsem při příležitosti nějakého veletrhu zanechal kopii své korespondence na MPSV na ústavním soudu v Brně. To, že ani on nepochopil, mě přimělo k tomu, abych podání přepracoval do formy pohádky. Tato tedy vznikla někdy 10/97 a od té doby je pouze zpřesňována a zpolopatšťována. Uznávám, že to je mnohdy na úkor její krásy co by příslušného literárního útvaru. Co však můžete chtít od matfyzáka, ten se Vám omlouvá i za češtinu v ní použitou, neb to jeho hoby není. Naštěstí (zásluhou PC) se za rukopis omlouvat nemusím a tak již jen přeji slunce v duši.