Morální a politický debakl: Spadli jsme už na dno?

Český ráj po „česku“ II

 

Když v roce 1997 poprvé prezident České republiky použil termín "blbá nálada", vyjádřil tím přesně to, co si většina obyvatel naší země, na rozdíl od mnoha politiků, myslela. Pozdě, ale přece, řekli si tehdy lidé. Když o pár měsíců později začala česká politická scéna nechutně "vulgárnět" a dostávat se na úroveň kanálů či nevábně páchnoucích stok, společnost se zachmuřila ještě víc: "Blbá nálada" stoupla až téměř na úroveň bodu varu. Zdálo se, že nic horšího nás už nemůže potkat, že už jsme dopadli na dno morálního bahna. Rozkradená republika, sprostí politici, těžká ekonomická krize. Ukázalo se však, že dno, na které padáme, je stále ještě hodně daleko: Na scéně se totiž objevil nový fenomen, daleko výstižnější charakterizující současný stav: Mafiánský kapitalismus, který lze v dnešní vývojové etapě definovat jako prorůstání mafií do politiky.

 

Řadový občan je neustále šokován pádem mnoha bank a poslední dobou i tzv. "kampeliček": Dosud však neměl tušení, že onen "novodobý" a ryze český termín "tunelování" má tak obrovský rozsah a tichou podporu v nejvyšších "mocenských patrech" tohoto státu. Řadový občan ví, že mnoho bývalých prominentních komunistických kádrů politické a ekonomické nomenklatury zprivatizovalo za "laciný peníz", co se dalo: Až donedávna ovšem neměl potuchy o "elitě" českého kriminálního podsvětí a všech těch ruských, ukrajinských, gruzínských, balkánských, italských mafiích, které se v České republice natrvalo uhnízdily. A pokud přesto nějaké informace o těchhle věcech pronikly cenzurním či autocenzurním sítem do masmédií, odpovědní politici vše bagatelizovali, tvrdili, že v tomto směru žádné nebezpečí nehrozí. Řadový občan po zkušenostech z praktik komunistického režimu předpokládá, že korupce nezmizela a stále má tady své nezastupitelné místo: Ani ve snu ho ale nenapadlo, že tenhle fenomen supluje v České republice zákon.

Souběžně s propuknutím "blbé nálady" se náhle řadový občan začíná dovídat i jiné věci: Např. o podivných způsobech financování politických stran. Dříve "vzorné" ODS ODA, KDU-ČSL a sociální demokracie se postupně ocitají na pranýři nezákonných finančních machinací. Jako "houby po dešti" rostou různé "Zemanovy kufříky", "Sarajevské atentáty", aféry typu "Bamberg", "neexistující sponzoři" z Maďarska a Madagaskaru, protikladné údaje o "tajných kontech" ve Švýcarsku... Nic z toho nebylo dodnes prokázáno, vyšetřování skončilo údajně pro nedostatek důkazů. Jenomže: Mezi oněmi řadovými občany se stále více hovoří o tom, že důkazy existují, ale "tamti nahoře" je přikázali smést "se stolu". Protože všichni mají "máslo na hlavě", všichni toho na sebe tolik vědí, že jeden neví, co se stane, až se zase jednou změní vláda...

A zmíněné prorůstání mafií do politiky a ekonomiky, jež prezident Havel nejnověji nazval specifickým termínem "mafiánský kapitalismus"? Stačí se pozorně koukat kolem sebe a řadový občan uvidí: Uvidí, jak sociální demokracie, vládnoucí z "boží vůle" ODS, dosazuje na ministerské posty bývalé komunistické funkcionáře, dokonce i ty, kteří v minulosti neprošli lustracemi. Uvidí, jak do státních institucí případně organizací, patřících pod kontrolu státu, pronikají bývalí příslušníci StB. Uvidí, jak sociálně demokratický premiér vyznamenává stranickou záslužnou medailí exministra financí a jeho spolupracovnici, kteří jsou trestně stíhaní za tunelování a podvody. Uvidí, jak policie a státní zastupitelství z "nepochopitelných" důvodů odkládají (či musejí odkládat?) trestní stíhání politiků a finančních či průmyslových bossů, a to i v případech, kdy existují zřetelné důkazy o páchání trestných činů. Uvidí, jak si někteří politici a některé sdělovací prostředky ve spolupráci s podsvětím nechávají vyrábět falešné dokumenty k vyvolávání afér. Uvidí, jak jiní politici a stejné sdělovací prostředky "zametají" stopy. Uvidí, jak... Ale, to už s "blbou náladou" má společného pramálo...

 

Škola tunelování v podání ÚV KSČ

 

Obecně rozšířený názor, který "polistopadové", nově etablované politické a ekonomické špičky do omrzení hlásají, říká, že vedení Komunistické strany Československa bylo vývojem z konce roku 1989 zaskočeno, ba přímo šokováno. Prý ani ve snu nikdo z tehdejších nejvyšších nepočítal, že by mohlo dojít k nějakému mocenskému zvratu: Proto údajně neexistovaly ani žádné tzv. "krizové" scénáře. Fakta však hovoří o něčem jiném: Takových scénářů připravovali komunisté desítky, a nejde přitom vůbec pouze o ty "silové" (akce NORBERT, AMBICE, KLÍN, ZÁSAH, VLNA), jež jsou obecně známy a měly s pomocí bezpečnostních složek a armády udržet status quo a uchránit pozice KSČ a jejich věrných co nejdéle.

 

Už někdy v létě 1989 část vysokých představitelů ÚV KSČ a "vybraní" ministři federální vlády předpokládali politický posun v jejich neprospěch. Věděli, že doposud preferované násilné metody už nebudou schopny zablokovat společenský kvas, zabrzdit směr vývoje. A náležitě se na "nadcházející změny" připravovali: Tedy, přesněji řečeno, pokoušeli se vytvořit situaci, která by umožnila "perspektivní" části komunistické nomenklatury ekonomické zabezpečení a klidný přechod do nových podmínek "tržního hospodářství. A která by do budoucna zajistila dostatečné množství finančních prostředků, použitelných ve "vhodnou dobu", pochopitelně ke "vhodným účelům"...

Představitelé ÚV KSČ Miloš JAKEŠ, Jozef LENÁRT a vedoucí ekonomického oddělení ÚV KSČ docent ROSICKÝ už od podzimu roku 1989 připravovali spolu s členem předsednictva ÚV KSČ a federálním premiérem Ladislavem ADAMCEM a příslušnými federálními ministry financí a vnitra podmínky pro urychlený převod majetku z ÚV KSČ: "Novými vlastníky se ještě koncem roku 1989 stávaly urychleně založené s.r.o. resp. akciové společnosti, jejímiž formálními společníky či akcionáři byli předem určení "perspektivní" členové KSČ z tzv. druhé a třetí linie. Takovýchto firem vzniklo na přelomu let 1989 a 1990 několik stovek, nejvíce na Královéhradecku a Praze, ale také na severu či západě Čech. K jedněm z oněch "rychlopodnikatelů" vyšlých z "utajené" majetkové podstaty komunistických sekretariátů patřil v té době např. Ing. Bohumír ADAMEC, před listopadem 1989 údajně filmový producent z pražského Barrandova.

Mnohem perspektivnějším se však jevilo jiné opatření: Zmíněné centrální orgány ÚV KSČ ve spolupráci s federálními ministerstvy zahraničí, zahraničního obchodu, financí a I. správy StB (zpravodajské služby) totiž už od podzimu 1989 aktivně připravovaly přeliv devizových aktiv do zahraničí. Přesněji řečeno nejen těch svých peněz, stranických, ale částečně i státních, o nichž se toho v oné době ani na oficiálních místech moc nevědělo. Šlo zejména o Itálii, Švýcarsko a za prostředníky byly vybrány Italská komunistická strana a spřízněné firmy ve Švýcarsku, Rakousku a Maďarsku. Dokumenty z přelomu let 1989 až 1990 prokazují, že celou transakci řídil citovaný už docent ROSICKÝ ve spolupráci s pomocníkem generálního tajemníka ÚV KSČ plukovníkem I. správy StB MOLNÁREM, v zahraničí pak rada velvyslanectví v Římě, jinak důstojník I. správy StB Miroslav ČEMUS a čsl. velvyslanec ve Švýcarsku, jinak evidovaný agent StB, Miroslav KOČÁREK (známý z aféry BAMBERG, jak uvidíme později). Stejné dokumenty také hovoří o italských, švýcarských či maďarských občanech, kteří se na akci podíleli z druhé strany: Podrobnější údaje o těchto lidech jsou uvedeny v databázi, která je zveřejňovaná zároveň s touhle komentovanou analýzou.

* * *

Výše zmíněné údaje autor této databáze publikoval v daleko obsáhlejším znění, a to včetně příslušných dokumentů, už na jaře 1991 v tehdejším OBČANSKÉM DENÍKU (tiskový orgán Koordinačního centra Občanského fóra). Je příznačné, že se nestalo nic. Stejně tak nebyla ze strany politických orgánů a policie či prokuratury žádná odezva na jiné závažné informace: Např. o masovém vývozu valut a zlata příslušníky I. a II. správy StB na přelomu let 1989 a 1990 do Rakouska, kde byly tyto prostředky deponovány na zvláštních tajných kontech. Zajímavé přitom je, že rozhodující doklady o úniku majetku KSČ do zahraničí resp. o protiprávním pašování valut a zlata do Rakouska unikly právě z policejních útvarů, které se v daném období zabývaly závažnou hospodářskou kriminalitou. a proč k úniku došlo? Nastupující politická elita, reprezentovaná tehdy rozpadajícím se už Občanským fórem, tedy ODS a Občanským hnutím, nejevila z nepochopitelných důvodů zájem se těmito causami zabývat. Ba víc: De facto je smetla ze stolu...

Zhruba ze stejných příčin nikoho nezajímalo, co se děje z tzv. movitým majetkem komunistické strany. Jak už bylo uvedeno v Necenzurovaných novinách číslo 8, příslušné mocenské a hospodářské orgány státu nechaly bez povšimnutí téměř rozkrást komunistické tiskové centrum FLORENC na Praze 1. A nejde jen o tituly deníků či dalších známých periodik, jako RUDÉ PRÁVO, ZEMĚDĚLSKÉ NOVINY, KVĚTY, VLASTA... Zmizely počítače, nábytek, technické vybavení redakcí. Jistě, našlo se pár odpovědných lidí, kteří tenkrát protestovali a chtěli adekvátními opatřeními vývoj zvrátit. Zbytečně. Buď nebyli vyslyšeni, nebo, jako v případě správce tiskového centra FLORENC Přemysla BLAHÁKA, přišli díky ministru Karlu DYBOVI (ODS) nakonec o místo. Naopak, nová vládnoucí garnitura, jíž v roce 1991 reprezentovali politici typu Petra PITHARTA (v současnosti KDU-ČSL), Pavla RYCHECKÉHO, Václava ŽÁKA, Petra KUČERY (vesměs dnes sociální demokracie) atd., se pokoušela téměř "za hubičku" pro Nadaci charty 77 ukrást i zmíněný už FLORENC a Občanský deník. V prvním případě se to, díky tiskové kampani, jíž rozpoutal autor této databáze, zaplaťbůh , nepodařilo, ve druhém, bohužel, ano: "Zlí jazykové" tvrdí, že to byla pomsta Občanskému deníku za publikované materiály, svým obsahem nemilé některým politikům Občanského fóra.

Nešlo však jen o komunistický majetek, ať už předisponovaný do zahraničí případně odcizený doma. Obdobným způsobem se "jaksi" za tichého přihlížení ztratily obrovské hodnoty SSM (MLADÁ FRONTA, MLADÝ SVĚT), vniveč přišly pozemky, rekreační zařízení a hotely odborových organizací. Když autor této databáze v roce 1990 začal publikovat fakta o činnosti Mezinárodní organizace novinářů (MON), která sídlila v Praze a de facto tvořila rezidenturu či expozituru KGB, bylo mu to tehdejším šéfredaktorem Lidových novin a předsedou Syndykátu novinářů Rudolfem ZEMANEM zakázáno. Údajně proto, že syndikát měl zájem majetek MONu získat sám. Nejenže nic nedostal, ale ve "finále" všechny ty firmy a společnosti MONu byly protizákonně "zprivatizovány" jejími vedoucími pracovníky či se nelegálně předisponovaly do zahraničí. A opět, jako vždy, nic se nestalo. Snad jen, pod tlakem několikrát už citovaného Občanského deniku ministr vnitra Ján LANGOŠ vypověděl MON z Československa: Avšak teprve poté, co miliardový majetek nenávratně zmizel.

 

"Postsovětské" mafie v akci

 

Kde kdo se domníval, že éra hesel typu "Se Sovětským svazem na věčné časy, a nikdy jinak", s konečnou platností přestala existovat v létě 1991: Okupační vojska odtud definitivně odešla, diskriminační společenství RVHP a ponižující vojenský pakt Varšavská smlouva patřily už minulosti, Česká republika začala stále více politicky a ekonomicky směřovat na Západ. Jenomže, o několik let později, občané tohoto státu zjistili, že se mýlili a všechno je tak trochu jinak. Jistě, Moskva, Minsk, Kyjev či Tbilisi byly vzdáleny tisíce kilometrů od Prahy. Navíc Rusko, Ukrajina, Bělorusko a Gruzie se ocitly na jedné a Česká republika na druhé straně pomyslné ekonomické resp. politické barikády. Přes tyto zdánlivé antagonismy, nebo snad právě kvůli nim, jsme však najednou zjistili, že tady máme bývalých postsovětských obyvatel mnohem víc než kdysi za socialistického Československa. Vlastně, jsou dnes v nezanedbatelném množství všude a zdá se, že přibývají a jen tak lehce se jich nezbavíme.

 

Nic moc by se nestalo, pokud se v této souvislosti bude hovořit pouze o zahraničních dělnících, pobývajících u nás legálně, na dlouhodobý pobyt, s tzv. pracovním povolením. Horší situace ale nastává v okamžiku, kdy se v České republice vyskytují desetitisíce cizinců ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří zde pracují a pobývají protiprávně. Přitom nejde ani tak o skutečnost, že údajně "berou" práci českým "nezaměstnaným: To, co tihle cizinci dělají (manuální obory nejhrubšího charakteru a nejhůře placené), je pro většinu Čechů "ponižující" a s největší pravděpodobností to nikdy vykonávat nebudou. U téhle sorty nelegálních "imigrantů" hrozí nebezpečí odjinud. Totiž z jejich stále rostoucí a v mnoha případech nekontrolovatelné kriminality. Z obrovského množství krádeží, rvaček, drobných podvodů, vydírání, organizované prostituce atd.

Vedle zmíněné kriminality však obě zmíněné skupiny cizinců z bývalých zemí Sovětského svazu mají však společného ještě cosi. Ať už přímo či nepřímo se stávají živnou půdou pro činnost ruských, ukrajinských, běloruských, gruzinských či jiných mafií. V této souvislosti se ovšem nejedná o "bílé koně", "vymahače dluhů" či o různé ty vyděrače, kteří působí uvnitř jednotlivých národnostních komunit. Jde o skutečné mafie v cestovním ruchu, finančních sférách, domácím a zahraničním obchodu, dopravě. Zveřejněná databáze je jen ukázkou toho, kde všude tihle lidé působí. A to, prosím, není úplná: Protože v opačném případě by musela zahrnovat tisíce, ne-li desetitisíce lidí , kteří zde na základě "čehosi" získali dlouhodobý pobyt a bylo jim umožněno, opět na základě "čehosi", v České republice jakoby legálně "podnikat".

Při pátrání po některých takovýchto, např. ruských nebo ukrajinských firmách, vyšlo totiž najevo, že na uvedených adresách nikdo nesídlí, "podnikatelé", přihlášení k dlouhodobému pobytu v místě jejich dočasného bydliště nikdo nezná a nikdy je také ani neviděl. Podniky založené Rusy či Ukrajinci fakticky nevyvíjejí žádnou činnost., oficiálně ale vykazují milionové, často dokonce miliardové obraty... Policie a finanční úřady přitom krčí rameny: I když totiž mají důvodné podezření, že se jedná o podvody a fingované obchody spojené s praním špinavých peněz, nemohou ze zákona zasáhnout, natož pak zmíněné "podnikatele" či "firmy" monitorovat... Anebo naopak, nechtějí: V čele takovéto společnosti s ručením omezením či "akciovce" sedí totiž zpravidla Čech, perfektně obeznámený s místními poměry, který už se "finančně" postará, aby skutečným vlastníkům nevznikly "zbytečné" problémy...

* * *

Za klasickou "tunelovací" akci cizojazyčné, v tomto případě tzv. rusko baltické mafie, lze považovat třeba causu "Česká banka". Už proto, že tento finanční ústav byl založen stejnými lidmi, kteří se pohybovali kolem estonské banky BALTONIA, jež "zkrachovala" zhruba ve téže době jako Česká banka, tedy v letech 1996 až 1997. Ostatně, obě banky tehdy také vykonávaly obdobnou funkci: Pánové kolem Ilji ZACHAROVSKÉHO a polského "tiskového magnáta Zykmunda SOLORZE (oba včetně jejich ruských a některých českých společníků viz databáze v tomto čísle Necenzurovaných novin) v České bance a Baltonii hlavně "prali" peníze, pocházející z nelegálních operací s transférovými rubly, získanými na bývalém území Německé demokratické republiky. A jako prostředníky k tomu používali soukromých firem nejen v Polsku a východním Německu, ale i ve východních Čechách, v Hradci Králové a Pardubicích.

Je příznačné, že Česká banka zmíněnou činnost realizovala ve velmi úzké součinnosti s bývalými příslušníky I., II., VI. a XI. správy StB, kteří pod nepřímým vedením exdůstojníka I. správy StB Jaroslava NEJTKA zde byli zaměstnáni: Bez pánů Ilji a Vladimíra BENEŠOVÝCH, BOHOŇKA, HÁJKA, KUBÁTA, MUTAFOVA (ten dokonce v letech 1990 - 1993 působil ve FIS/FBIS/BIS), PLAČKA, PLATLA, RŮŽIČKY, STANKA, ŠIFTY, TALIÁNA A TONDLA, bez jejich kontaktů s dalšími expřislušníky StB, a hlavně bez "zpravodajských" zkušeností, by totiž pro rusko baltickou mafii výsledek "praní" a "tunelování" zdaleka nedosáhl patřičné efektivity. Stejně tak Česká banka potřebovala vazbu na některé místní "podnikatele", např. Miroslava VÍZKA (viz aféra BAMBERG) nebo spolupráci s kruhy blízkými někdejšímu DAK SLUŠOVICE: Proto v poslední fázi své existence banka třeba angažovala Michaelu KREŠLOVOU, bývalou sekretářku a kolegyni Mikuláše NADAŠIHO (viz databáze v Necenzurovaných novinách, čísla 4, 5 a 8). Rovněž tak je příznačné, že o všech těchto aktivitách věděla např. BIS, údajně dokonce v této souvislosti kooperovala s polskými tajnými službami. Dodnes se ale nic nestalo a jeden z těch, co se měl v BIS Českou bankou zabývat, dokonce povýšil a v současnosti vykonává jednu z nejvyšších funkcí v české zahraniční rozvědce.

Česká banka patří k typickým, pochopitelně ovšem ne jediným příkladům působení mafií ze zemí bývalého Sovětského svazu v České republice. V souběžně zveřejněné databázi najdeme příslušníků takovýchto mafií víc než dost. Přesto však věnujme zvýšenou pozornost ještě jedné podezřelé "firmě, tentokrát pro změnu gruzínsko české. Jmenuje se GEORGIA - MORAVIA a jeden z jejích zakladatelů patří k blízkým příbuzným za éry Michaila GORBAČEVA ministra zahraničí a dnes prezidenta Gruzie Edvarda ŠEVARNADZEHO. A čím je tato společnost výjimečná? Jednak "organizuje leteckou dopravu mezi bývalým SSSR a Karlovými Vary resp. Brnem, Ostravou a Prahou, jednak vlastní zajímavé objekty v Karlových Varech. A jak potvrzují zdroje blízké tajným službám a policii, také disponuje neméně zajímavými kontakty na bývalé nomenklaturní komunistické kádry, expříslušníky StB a kruhy blízké někdejšímu vedení DAK SLUŠOVICE. V úzkém spojení se s.r.o. GEORGIA-MORAVIA byla např. i dlouholetá milenka předlistopadového vedoucího tajemníka KV KSČ v Ostravě, její syn zase působil v několika regionálních bankách, které za "podivných" okolností v nedávné době zbankrotovaly...

KGB je stále tady a čeká

 

Nebyly to však jen mafie z nástupnických zemí rozpadlého Sovětského svazu, jež se uhnízdily v České republice. Stejným způsobem se zachoval také KGB, resp. jeho následník, ruské tajné služby MSB či AFB. Je ovšem nutné konstatovat, že KGB, na rozdíl od zmíněných mafií, měl podstatně lehčí situaci. Za desítky let své působnosti si totiž v zemích "socialistického společenství" vybudoval velmi solidní operační prostor. Dodnes neumí nikdo odhadnout, kolik nelegálních sítí někdejšího KGB v současnosti působí ve Východním Německu (bývalá NDR), Polsku, České republice, Slovensku, Maďarsku atd. Nelze rovněž přesně určit, kolik expříslušníků StB, kteří studovali na Vysoké škole KGB Felixe Dzeržinského v Moskvě, podepsali s KGB spolupráci a jsou dnes buď ještě spícími či dokonce už aktivovanými nelegálními sítěmi ruských případně ukrajinských rozvědek. Stejně tak nevíme, kdo z českých absolventů jiných "speciálních" sovětských vysokých škol se po studiu vrátil domů coby aktuální resp. potenciální agent připravený pro budoucí využití. A konečně, je velmi těžké posoudit, jaká část těch bývalých občanů SSSR, co v České republice v devadesátých letech začali "podnikat", mají vztahy k zpravodajským službám zemí bývalého Sovětského svazu a za jakým účelem sem vlastně přišli: Činnost mafií a rusky hovořících "podnikatelů" se totiž velmi často překrývá se záměry ruské rozvědky...

 

V zásadě ale platí jedno pravidlo: Sítě, jež tady KGB vybudoval do roku 1989, zůstaly neporušeny a zdá se, že jsou dnes plně aktivovány či k následné aktivaci připraveny. Čemuž nasvědčuje např. také to, že v prostoru České republiky působí coby "civilní" podnikatelé bývalí rezidenti KGB. Ať už ti zjevní nebo donedávna ukrytí pod pláštíkem působnosti na ruském velvyslanectví. O Olegu ORLOVOVI, do roku 1993 představiteli ruské cestovní kanceláře INTURIST, už byla řeč v minulých databázích. Lze předpokládat, že stejnou funkci plní také Anatolij ANDRONOV (Obchodní oddělení ruského velvyslanectví), Viktor OSOKIN (pražské zastoupení AEROFLOTU) a někteří další, které se zatím nepodařilo identifikovat. Lze též předpokládat, že Rusové, kteří se ve firmách těchhle pánů objevují, patří rovněž ke KGB...

Oleg Orlov působil jako rezident KGB ve funkci zástupce INTURISTU v Praze už před rokem 1989. Počátkem devadesátých let vycestoval krátce do Říma, kde byl kontaktován svými nadřízenými a zástupcem pražské centrály StB s Alexandrou RICCI, československou občankou, provdanou do Itálie, jinak dámou, jejíž jméno a datum narození figuruje v registru agentů StB. Po návratu do prahy se "dvojice" usídlila nejprve v Michli, v rezidentní vile KGB, později Alexandra RICCI odešla "podnikat" do Uherského Hradiště, Oleg ORLOV zůstal věrný Praze. Chvíli ještě ve své staré funkci rezidenta KGB a pražského zástupce INTURISTU, později pak jako podnikatel. Či spíše "podivný" podnikatel, protože většina jeho firem nepodniká: Tyhle firmy sice v mnoha případech sídlí v pražské LUCERNĚ, na vývěsních "cedulích" je však nikdo nenajde, telefony se buď neozývají nebo je firmy nemají registrovány. Např. zájemce o dovolenou s cestovní kanceláří Arrov Travel Agency nepochodí, tahle cestovní kancelář v České republice zřejmě nefunguje (přinejmenším pro Čechy ne), přestože je tady registrována (podle zdrojů, které si nepřejí být identifikovány, je údajně zaměřena pouze na specifickou ruskou klientelu, směřující do Itálie). Informace o zmíněné cestovní kanceláři není schopen dát ani JUDr. Václav AUBRECHT, advokát, sídlící na stejné adrese, jako většina Orlovových firem: A to přesto, že JUDr. Aubrecht je ve statutárních orgánech prakticky všech Orlovových firmem zastoupen.

Aktivity Olega Orlova jsou však zajímavé i jiným směrem: Např. jeho osobními kontakty s bývalými důstojníky StB, třeba Stanislavem PROŠKEM, s bývalým agentem StB, KGB, SIS, BND a bůhví čeho ještě, Mikulášem NADAŠIM. Nebo důvěrným vztahem s někdejším zaměstnancem DAK SLUŠOVICE, ředitelem slušovického hotelu PACIFIC a zástupcem ředitele slušovické firmy OTAS, oboje ve Vietnamu, pozdějším ředitelem ekonomické kontrarozvědky a dnes neúspěšným politikem Janem ŠULOU. Obdobné vazby pak Oleg ORLOV měl také na další bývalé zaměstnance DAK SLUŠOVICE, např. na Miroslava KOVAŘÍKA, zavražděného v roce 1995 ve Zlíně, případně na některé lidi, točící se kolem aféry BAMBERG a ODA ještě v době, kdy se tato strana podílela na koaliční vládě s ODS. A stejně čilá byla i Orlovova přítelkyně Alexandra RICCI: Nejen obdobnými vztahy k Miroslavu Kovaříkovi, Janu Šulovi, Mikuláši NADAŠIMU či Stanislavu Proškovi, ale též k různým Italům, podnikajícím v jejích firmách na Uherskohradišťsku, které jaksi nepodnikají, protože si nelze u nich objednat to, kvůli čemu vznikly a byly v Obchodním rejstříku zaregistrovány. Pokud čtenáři nevěři, nechť si v databázi ctěnou paní RICCI a její firmy najdou a zkusí např. , aby jim v MODRÉ vyrobili ústřední topení. Autor to zkoušel a firmy nenašel...

* * *

Doba je ovšem jiná a SSSR už, na rozdíl od osmdesátých let, oficiálně v naší zemi nevládne. Možná právě proto se KGB, resp. jeho nástupnické organizace, dnes neorientují pouze na své někdejší případně současné rezidenty či na nelegální sítě, které zde KGB v minulosti založil. Lze říci, že právě díky oné změněné situaci začínají ruské tajné služby stále hojněji využívat též bývalých příslušníků StB. Nikoliv jako svých prodloužených rukou, ale přímo coby "výkonných" složek: Databáze zveřejněná v tomto čísle Necenzurovaných novin totiž jasně ukazuje angažovanost mnoha Rusů právě v "podivných" firmách expříslušníků StB. Jen naivní člověk bude předpokládat, že tito Rusové nemají s KGB nic společného. Nebo snad důstojník StB mohl přijít v osmdesátých letech do přímého kontaktu v rámci SSSR s někým jiným než s příslušníkem KGB? Navíc, podle osobního svědectví některých příslušníků I. a II. správy StB, kteří prodělali specializované kursy na Vysoké škole KGB Felexe Dzeržinského v Moskvě, byli příslušníci StB po absolvování této školy většinou také "zaháčkováni" (ať dobrovolně či z přinucení) jako agenti KGB. Nikoliv k okamžitému použití, ale coby záloha, budoucí specializovaná síť vysoce profesionálních nelegálů...

Je nanejvýš zajímavé, že většina expříslušníků StB, kteří v současné době společně "podnikají" s občany ruské národnosti a ruské stání příslušnosti, se pohybuje buď v oblasti financí, nebo kolem firem, jež, stejně jako v případě Olega Orlova, existují pouze "papírově". Za povšimnutí ovšem stojí i skutečnost, že na bázi "spolupodnikání s Rusy se často objevují vysocí důstojníci a hodnostáři StB, např. oba bývalí zástupci náčelníka Hlavní správy kontrarozvědky, II. správy StB, podplukovníci Pavel DVOŘÁK a Vojtěch ZAMYKAL. Stejně zajímavým se pak také jeví fakt, že třeba Vojtěch ZAMYKAL patřil ve své době k blízkým spolupracovníkům Viktora KOŽENÉHO (viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 8). A konečně, v ani jedné společnosti s ručením omezeným případně "akciovce", v nichž působí příslušníci StB souběžně s Rusy, se neobjevují žádní další cizinci, ač jinak Východní Němci (zřejmě bývalá STASI), Rakušané, Italové a Švýcaři s exdůstojníky StB podnikají velmi často...

Ještě jedna věc však stojí za pozornost: Totiž, až na výjimky, s tzv. ruskými "podnikateli" mají minimální vztahy bývalí příslušníci zpravodajské služby, I. správy StB. Což lze pochopit, protože, na rozdíl od příslušníků II. správy StB, kontrarozvědky, někdejší zpravodajci neznají dobře domácí prostředí. Stejně tak lze pochopit, že Rusové v České republice nejvíce podnikají s těmi "dvojkaři", kteří se angažovali v boji proti vnitřnímu nepříteli (8. až 10. odbor II. správy StB). Tihle pánové přece dokonale znají disent a chartisty, opoziční skupiny společnosti, z nichž se v počátečním období po 17. listopadu 1989 formovala první vlna nové politické garnitury. Znají i bývalé komunistické nomenklatury. Hlavně však, mají k dispozici mnoho kompromitujících údajů na těch několik tisíc mocných, kteří dnes zasedají v Parlamentu, ve vládě, patří k vysoké státní byrokracii, společenské smetánce často tvořené lidmi, jejichž jména se vyskytují v registrech StB (viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 4) a k bankovním případně hospodářským elitám České republiky.

 

Aféra BAMBERG: Kdo má pravdu?

 

Když se v první polovině devadesátých let v této zemi organizačně znovuformovala sociálně demokratická strana, v podstatě všichni levicově, nekomunisticky orientovaní občané České republiky věřili v její serióznost a čistotu ideálů. A také později, když tady stále častěji propukaly větší či menší sponzorské skandály ODS, ODA případně KDU-ČSL, nic u sociálních demokratů nenasvědčovalo změně kursu: Tedy tomu, že tento politický subjekt půjde v budoucnu stejnou cestou, jako se začaly ubírat pravicové a středově orientované koaliční vládní strany. Naopak, veřejnost věřila Zemanovým ohnivým prohlášením o poctivých úmyslech sociálních demokratů, o morální bezúhonnosti jejich politiků a funkcionářů, o distanci této strany od bývalých komunistických nomenklatur. Veřejnost věřila, že když sociální demokraté vyhrají volby, politická atmosféra České republiky se díky jejich morálnímu kreditu zjasní a zprůhlední mocenské elity se svým chováním a jednáním výrazně posunou směrem ke standardům, obvyklým v západoevropských demokraciích.

 

Bohužel, zůstalo jen u zbožných přání: A sociální demokracie, ještě dřív, než vyhrála v roce 1998 volby do Poslanecké sněmovny, ukázala, že používá stejných metod jako zbývající parlamentní "demokratické" strany. Nejprve to byly tzv. Zemanovy "kufříky", údajně plné kompromitujících materiálů. Nikdy však nespatřily "světlo světa" a aféra skončila pro tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Miloše ZEMANA a jeho "agenta", předsedu parlamentní komise pro kontrolu BIS Jaroslavem BAŠTOU nehoráznou ostudou. S obdobným debaklem se setkaly další aféry podobného charakteru: I u nich se vždy ukázalo, že jde o lépe či hůře vyrobené falzifikáty a Zeman s "agentem" Baštou opět utržili posměch. Pak přišly aféry s podivným financováním strany. Zřejmě si z toho všeho sociální demokraté nic nedělali, protože vzápětí na to se objevil případ BAMBERG. Což by opět bylo k smíchu, kdyby v době propuknutí causy nebyl už Miloš ZEMAN premiérem a jeho "agent" Jaroslav Bašta ministrem české vlády, odpovědným za koordinaci zpravodajských služeb...

Pro osvěžení si stručně zopakujme, o co že to vlastně tenkrát šlo. Předseda sociální demokracie Miloš Zeman se společně s místopředsedou této strany Milanem MACHOVCEM a bývalým šéfem úřadu vlády za premiéra Petra PITHARTA, později předsedou Zelených a následně členem sociální demokracie Jaroslavem VLČKEM několikrát setkal se skupinou česko švýcarských podnikatelů Miroslavem KOČÁRKEM, Miroslavem JÍRAVOU a Janem VÍZKEM. Schůzky se konaly na několika místech, nejčastěji v německém příhraničním městě BAMBERG a na nich měl Zeman písemně přislíbit, že za finanční dotace sociálním demokratům zajistí po vyhraných parlamentních volbách "silné" politicko mocenské pozice exponentům této skupiny. Později se "údajně" ukázalo, že záznamy z těchto jednání jsou "prý" falzifikáty, Vízka dnes nelze policejně vyslechnout, protože se coby psychicky nemocný (a tudíž prý nesvéprávný) nachází ve švýcarském "blázinci", vyšetřování bylo zastaveno a záležitost smetena se stolu.

Celý případ by nestál za pozornost a skončil by zřejmě stejně úsměvně jako předešlé aféry, kdyby v něm nehrály důležitou roli jisté "podivné" okolnosti: Například skutečnost, že naplno vrcholil v době, kdy se sociální demokracie chystala vyhrát volby do poslanecké sněmovny a ujmout se prostřednictvím Miloše Zemana vládního vesla. Ale, jsou tady i jiné kdyby. Totiž: Kdyby jeden z aktérů causy BAMBERG, Miroslav Kočárek, nepůsobil počátkem devadesátých let coby československý velvyslanec ve Švýcarsku a nezúčastnil se nezákonných přesunů obrovských finančních prostředků KSČ a tehdejšího Československa na tajná zahraniční konta či konta některých zahraničních firem. Kdyby jméno a datum narození Miroslava Kočárka nebylo evidováno jako agent StB. Kdyby tentýž Miroslav Kočárek úzce nespolupracoval s Miroslavem ČEMUSEM, bývalým důstojníkem I. správy StB, který ve stejné době působil coby rada velvyslanectví v Římě a na zmíněných nelegálních finančních operacích měl rovněž nemalý podíl. Kdyby další z aktérů aféry BAMBERG, Miroslav Jírava, nezasedal v průběhu aféry BAMBERG ve statutárních orgánech citované už České banky, jež vzápětí zkrachovala. Kdyby Miroslav Jírava nebyl ve spojení jak osobně, tak i přes své firmy, s investičními a finančními skupinami kolem Františka CHOBOTA a MOTOINVESTU (viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 8). Kdyby se pánové z Motoinvestu nepodíleli na pádu Agrobanky a některých dalších bank a nechtěli vytunelovat Spořitelnu, což se jim nakonec částečně i podařilo. Kdyby Chobot a spol. nesponzorovali ODS a společně s Motoinvestem neudržovali těsné kontakty s Joachimem GERLACHEM (viz databáze Necenzurovaných novin číslo 8). Kdyby jméno společníka Františka Chobota Vladislav PAVLÁT nebylo evidováno jako agent StB. Kdyby...

* * *

Je zarážející, že poradci tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny a později premiéra Miloše Zemana tyhle Kdyby... nedokázali či snad dokonce nechtěli (?) dešifrovat. Stejně tak lze označit za podivné trestuhodnou neznalost (?) uvedených faktů ze strany sociálně demokratického "specialisty" na "tajné operace" Jaroslava Bašty. Nebo snad jeho osobní kontakty na BIS v daném případě selhaly? Asi ano, protože jinak by jeho stranický kolega, exministr financí Ivo SVOBODA (viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 8) jako své poradce neangažoval právě lidi z Motoinvestu. Jinak by vedení sociálních demokratů nenavazovalo "finanční" vztahy s firmami, kde figurují bývalí příslušníci StB mající mimo jiné vazby na Miroslava Čemuse a Miroslava Kočárka. Jinak by v Revitalizační agentuře, zřízené a kontrolované sociálně demokratickou vládou, "neseděl" v statutárních orgánech Jiří MUTAFOV, expříslušník StB (později BIS) a jeden z těch, co se podíleli na pádu České banky. Jinak by jako poradce exministra Jaroslava Bašty nepůsobil Tomáš DVOŘÁK, člověk, podnikatelsky spojený s firmami Jana Šuly a tím i s agenturními sítěmi bývalého rezidenta KGB Orlova...

Těžko říct, zda v rámci causy BAMBERG selhal zdravý rozum sociálních demokratů. Zřejmě však neselhaly tlaky sociálních demokratů na vyšetřovací orgány státní moci včetně pokusů ovlivňovat státní zastupitelství a BIS. Jako nelogická a nepochopitelná tvrzení se totiž jeví skutečnost, že nikdo nezkoumal vazby pánů Kočárka, Jíravy a Vízka. Že nikdo nepřišel na jejich angažovanost s ilegálními přesuny komunistických peněz do zahraničí. Že nikoho nezajímaly kontakty uvedených pánů na struktury StB a KGB, na Motoinvest, firmy Františka Chobota a přes něj i na některé kruhy pražského kriminálního podsvětí či zahraniční mafie. Pokud nechceme zpochybňovat práci policie a jejích specializovaných útvarů, musíme připustit, že tohle všechno BIS, vyšetřovacím orgánům a příslušnému státnímu zastupitelství bylo známo. Na otázku, proč tedy případ byl odložen, nechť si čtenář odpoví sám. Stejně tak, nechť hledá odpověď na otázku, proč jako hlavní viník causy BAMBERG figuruje psychicky nemocný a nesvéprávný Jan Vízek a o Miroslavu Kočárkovi či Miroslavu Jírovi nepadne ani slovo...

Aféra BAMBERG tedy, jak známo ze sdělovacích prostředků a jak se ostatně dalo i očekávat, skončila "pod stolem". Zatím definitivně. Oficiální verze totiž zní, že dokumenty byly padělány a potenciální viník, či dokonce padělatel se léčí coby nesvéprávný v "blázinci". Miloš Zeman a jeho společníci jsou tudíž "čistí jak lilie". Jenomže, otázka neměla pouze znít, kdo je vinen. Měla také znít, byl či nebyl-li obsah tzv. "bamberského memoranda" skutečně pravdivý a pokud ano, co z něj bylo či nebylo realizováno. A hlavně, kdo za tím vším doopravdy stál, koho Vízek, Kočárek a Jírava ve skutečnosti zastupovali. Bohužel, tyhle "drobnosti" zatím nikdo nezkoumal. Anebo zkoumal, a bylo mu to "zatrženo". Přitom události posledních několika let, promítnuté do světle chování špiček sociální demokracie nasvědčují, že na oprávněnosti této druhé otázky cosi je. Přesně podle starého českého přísloví "Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu". Padly další banky, spojené personálně či vlivem s aktéry causy BAMBERG a s okruhem lidí kolem nich. Málem byla vytunelována Česká spořitelna. V některých důležitých státních "postech" se objevují lidé, spojení s bývalou StB či se strukturami, spřízněnými s aférou BAMBERG. Dva roky krizí ochromená Komice pro cenné papíry de facto nepracovala a svou nečinností umožnila nekontrolovatelné přesuny akcií...

Staré struktury aneb návrat starých časů

 

Platnost lustračního zákona podle poslední novely, schválené Parlamentem koncem roku 1995, končí 31. prosince 2000. Po tomto datu budou moci všichni bývalí příslušníci StB, evidovaní tajní spolupracovníci a agenti StB, funkcionáři komunistické strany od okresních výborů KSČ výše, členové Lidových milicí a absolventi vybraných vysokých škol v SSSR zastávat v České republice jakékoliv, i ty nejvyšší státní funkce. Představa, která svou obludností děsí a jeví se jako obrovský paradox, výsměch spravedlnosti. To přece není možné, vrátit se takhle po tolika letech do dob nadvlády jedné strany, tvrdí přesvědčení antikomunisté a většina z těch, co totalitní praktiky poznali na vlastní kůži. Bohužel, nemají pravdu a hluboce se mýlí: Onen překvapivý návrat už totiž dávno nastal. A nejde přitom jen o udělování četných výjimek, které "vyvoleným" jedincům poskytovaly jak koaliční pravicové vlády, tak i současná smluvně opoziční vláda sociálních demokratů. Vlastně, dnešní Zemanův kabinet už ani tak moc ne: Prostě, Zemanovi lidé od okamžiku svého nástupu k moci přestali brát lustrace na vědomí úplně...

 

Nejprve šokovaly veřejnost v této souvislosti údaje o nomenklaturních kádrech v aparátu sociálních demokratů v pražském Lidovém domě, později pak i ve vládních a politických funkcích. Šéfem volebního štábu Miloše ZEMANA byl přes deklarovanou nespolupráci s komunisty jmenován bývalý komunistický aparátčík a poslanec ČNR Miroslav ŠLOUF. Tentýž pán se později stal vedoucím sekretariátu Miloše Zemana v Poslanecké sněmovně a posléze i šéfem sboru poradců premiéra Zemana. Tajemníkem premiéra je zase pro změnu někdejší politicko organizační tajemník OV KSČ na Praze 4 Karel HEŘMAN. Jedním z rozhodujících činitelů strany se stal bývalý absolvent Vysoké školy SNB Petr IBL. Poslanecká a ministerská křesla zaujímají někdejší komunisté Miroslav GRÉGR, Pavel RYCHECKÝ, Pavel MERTLÍK, Vladimír VETCHÝ, Ladislav SKOPAL, Michal KRAUS, ministrem zahraničí se stává Jan KAVAN, člověk, který dodnes nedokázal plně vyvrátit podezření ze své spolupráce s StB: Ba víc, v jeho ministerstvu najdeme na důležitých funkcích lidi, kteří jsou evidováni jako agenti StB... V centrále sociálních demokratů, v Lidovém domě a v jejich parlamentním klubu v Poslanecké sněmovně, si stále víc podávají ruce bývalí příslušníci StB či někdejší důstojníci BIS...

Ve výčtu těchto jmen bezesporu jednu z nejvyšších příček zaujímá muž jménem Petr IBL. Pán, který většinu svého produktivního života strávil ve službách českého ministerstva spravedlnosti. Na tomto ministerstvu také kdysi vstoupil do KSČ, odtud odešel studovat na 2. fakultu Vysoké školy SNB, kde také jako zasloužilý absolvent získal doktorát. Z ministerstva spravedlnosti pak odešel na několik měsíců pokračovat ve studiu do Moskvy... Po roce 1989 působil teď už kapitán JUDr. Petr IBL zhruba rok ve funkci ředitele věznice v Praze, Ruzyni, krátkou dobu pak pracoval coby operační důstojník ve věznici Praha, Pankrác. A tady by jeho kariéra měla končit, protože musel ze služeb ministerstva spravedlnosti odejít kvůli pozitivní lustraci. Tedy měla by končit, ale nekončila. Spíš teprve začínala, i když úplně jinde a úplně jinak než ve věznicích...

O několik let později totiž Petr Ibl vstoupil do sociálně demokratické strany a v pomyslném "služebním" žebříčku až zázračnou rychlostí stoupal nahoru. Po Jaroslavu BAŠTOVI, jenž po volbách v roce 1996 odchází do Poslanecké sněmovny jako předseda parlamentní komise pro kontrolu BIS, se stává předsedou bezpečnostní komise při ŮVV sociálně demokratické strany. Spolu s jedním z aktérů causy BAMBERG, Jaroslavem VLČKEM, bývalým důstojníkem BIS a několika bývalými příslušníky STB vytváří bezpečnostní doktrinu sociálních demokratů a návrh na reorganizaci a činnost tajných služeb České republiky. Zhruba v té době je také jmenován tajemníkem sociálně demokratického poslaneckého klubu v Poslanecké sněmovně, kde se opět radí s expříslušníky StB, kteří tam za ním, většinou o sobotách, docházejí. Po mimořádných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 se předsedou bezpečnostní komise stává poslanec Jan ŽIŽKA (místopředsedkyní pak bývalá důstojnice BIS), Petr Ibl přechází na post předsedy kontrolní komise ÚVV. A odtud začátkem dubna 2000 už je na ministerstvo vnitra, kde se stává prvním náměstkem ministra, jen krůček... Vskutku interesantní politicko aparátnická kariéra: Od komunisty, absolventa vysoké školy SNB a ministerského činitele, který byl po roce 1990 pozitivně lustrován, až po vysoké politické posty, a to bez ohledu na platný lustrační zákon. Nebo že by taky zákonná výjimka?

* * *

Už samo o sobě je curiculum vitae Petra Ibla vzhledem k jeho poslední funkci prvního náměstka ministra vnitra děsivé. Mnohem děsivější jsou ovšem jeho ať už oficiální či neoficiální kontakty. Přes své podnikatelské aktivity (mimochodem, rovněž podivné, protože soukromých firem, kde podnikal či podniká, zastupuje stát jako "soukromá" osoba za velké peníze ve společnostech, patřících pod kontrolu státu), má totiž Petr Ibl, jak vyplývá z databáze zveřejněné v tomto čísle Necenzurovaných novin, vztah i k bývalým příslušníkům StB (viz třeba exmajor II správy StB Jaroslav VONDRUŠKA). Stýká se rovněž s dalším expříslušníkem StB, mnohokrát už citovaným Stanislavem Proškem, pracovní kontakty udržuje také s někdejším důstojníkem I. správy StB Ivanem LHOTSKÝM, který se navíc podílel na financování sociálně demokratické strany, aby se vzápětí po zveřejnění causy stal málem obětí atentátu (viz databáze v Necenzurovaných novinách, číslo 4 a 7). Navíc, jak již bylo řečeno výše, v době Iblova působení v sociálně demokratickém poslaneckém klubu, si v jeho místnostech, v sídle Poslanecké sněmovny, většinou v sobotu, podávali v jakémsi neveřejném "diskusním kroužku" ruce další expříslušníci StB, např. zmíněný už Stanislav Prošek...

Přes Stanislava Proška měl ovšem Petr Ibl i jiné, velmi zajímavé kontakty. Pro změnu např. na jiný "diskusní klub", který se čas od času scházel v restauraci (či spíše v bývalém Kulturním středisku) PALMA, sídlící na Opatovské ulici v Jižním městě na Praze 4. A společnost to byla, zejména v letech 1996 až 1997, věru zajímavá: Vedle Stanislava Proška zde v soukromých prostorách sedávali také tehdejší pracovník (údajně od třídění pošty a rozlepování dopisů) kanceláře exministra vnitra Jana RUMLA, bývalý vysoký důstojník II. správy StB Jan BĚLÍČEK a nájemce restaurace PALMA Ing. Jindřich BAČA, jinak člen statutárních orgánů mnoha společností, patřících do sféry vlivu někdejšího rezidenta KGB Olega Orlova. Tihle pánové, pochopitelně s využitím dalších expříslušníků StB, začali dokonce připravovat založení jakési soukromé informační zpravodajské agentury. Vazby na sociální demokracii, bývalou StB a agenturní sítě KGB už tady byly, a Stanislav Prošek mohl k tomuto účelu eventuálně dát k dispozici také své osobní kontakty i na tehdy ještě vládní ODA. Nejen že se osobně znal a scházel s jejím předsedou a místopředsedou vlády Janem KALVODOU, ale např. pro poslance Oldřicha KUŽÍLKA připravoval a vedl volební kampaň, za což údajně obdržel 1.500.000 Kč. Vztahy však Prošek měl také na Ing. Lubomíra SOUDKA a jeho ŠKODU Plzeň, prostřednictvím Mikuláše NADAŠIHO na pražské podsvětí, na některé britské firmy a obchody se zbraněmi (Povolžské letecké sdružení Nižní Novgorod v Rusku, s nímž také obchodoval Viktor KOŽENÝ, viz Necenzurované noviny, číslo 8, a firmy v Hongkongu) na aktivity Jana ŠULY: Ostatně, možná právě proto se Tomáš DVOŘÁK, jeden z okruhu lidí kolem Jana ŠULY a svého času organizátor volební kampaně ODS a zároveň jeden ze "spoluaktérů sarajevského atentátu", stal svého času poradcem ministra přes zpravodajské služby Jaroslava BAŠTY...

Myšlenka jakési "soukromé" zpravodajské služby však nenapadla pouze pány Bělíčka, Baču a Proška či další expříslušníky StB. Už v roce 1993 takovýto projekt Miloši Zemanovi předložil krátce po svém propuštění z BIS jeden z jejích tehdejších vysokých důstojníků. Nápad byl Zemanem nadšeně přijat, k realizaci ale tehdy ještě nedošlo, a to přesto, že onen důstojník písemně vypracoval velmi podrobný plán. Z okruhu Lidového domu a z důvěrných zdrojů některých specializovaných bezpečnostních složek Policie ovšem vyplývá, že zřízení oné "zpravodajské služby" na bázi soukromé bezpečnostní agentury je v současné době už realitou a tato služba se de facto údajně konstituuje. Jenomže, to není všechno: Někteří vysocí činitelé ministerstva vnitra, pracovníci policie a bývalí příslušníci IV. správy StB (tzv. "sledovačka"), kteří dnes ve stejné funkci působí jako profesionálové na vnitru dál, tvrdí, že se připravuje znovuzřízení specializovaných útvarů na boj proti vnitřnímu nepříteli. Tedy v podstatě někdejšího 8. až 10. odboru II. správy StB. Což, deset let po 17. listopadu 1989, je věru představa víc než mrazivá... Stejně tak je ale také mrazivá představa vnitrosociálně demokratického rtiumvirátu Miroslav ŠLOUF, Petr IBL a Karel HEŘMAN. V těchto souvislostech je pak více než zřejmé, že Stanislav GROSS jako ministr vnitra proti Zemanovi nemá šanci...

 

Post scriptum: Od blbé nálady k vládě mafií

 

Vezmeme-li v úvahu v pořadí už čtvrtou část databáze, zveřejněnou v tomto čísle Necenzurovaných novin, a následnou analýzu, která z této databáze vychází, lze konstatovat následující: Společnost tohoto státu má víc než pádný důvod k oné tolikrát už diskutované "blbé náladě". Společnost má plné právo pochybovat o morální a politické kvalifikaci drtivé většiny těch, kteří ji zastupují ve vládě a v Parlamentu, resp. které ze svých daní platí jako státní úředníky. Společnost se odůvodněně domnívá, že v České republice začínají převládat mafiálské metody, že existence mafiálského kapitalismu je tady zřetelně viditelná. V rámci demokratického zřízení je pro společnost plně legitimní se ptát, kdo za to může, proč k tomu všemu došlo a chtít nejen nápravu, ale i přísné tresty pro viníky. A konečně, společnost je oprávněná znát odpověď na otázku, proč vládnoucí garnitury, vzešlé z její vůle, stále více dosazují ro rozhodujících politických, veřejných a ekonomických funkcí bývalé exponenty komunistických nomenklatur. Proč se v masovém měřítku evidentně porušuje dosud platný lustrační zákon. Proč někdejší příslušníci StB a vedoucí pracovníci aparátu KSČ začínají opět rozhodovat o tom, co máme dělat, jak máme žít... Tohle všechno v demokratických systémech nejenže není společnosti upíráno, ale nikdo v oněch "vyšších mocenských patrech" si nedovolí občany svého státu beztrestně obelhávat.

 

Problém status quo v tomto státě, lapidárně vyjádřený úvodním titulem "Český ráj po česku", zřejmě spočívá v tom, že Česká republika ještě zdaleka nedosáhla úrovně, která bývá obvyklá v demokratických zemích Západu. Tvrdíme-li, že už u nás demokracii máme, zkusme porovnat českou politickou garnituru třeba s Německem, Francií, Belgií, Holandskem, Velkou Británií, Dánskem případně Švédskem. Každému soudnému člověku přece musí být okamžitě jasné, že pánové Václav Klaus a Miloš Zeman nesahají Blairovi resp. Schröderovi ani po kotníky. Jistě, v Německu, ve Velké Británii či jinde se "blbá nálada" občas objeví taky, politici vládnoucích stran ale okamžitě dělají vše pro to, aby co nejdřív zmizela. Dokonce se tam někdy vyskytnou i případy "mafiánského kapitalismu, čas od času je vytunelován nějaký ten podnik, propukne korupční aféra, objeví se případy nelegálního sponzorování politických stran, protekcionalismus, pokusy o prorůstání mafií s politickou a státní mocí. Běda však demokratickým politikům, vládnoucím nikoliv jen zdánlivě, ale skutečně demokratickým zemím, pokud nebudou vzniklé problémy ihned důsledně řešit. Běda, pokud z těchto krizových resp. kritických a výbušných situací nevyvodí okamžité důsledky, třeba i osobního charakteru. A třikrát běda, pokud se pokusí nehrát férově a smést věci pod stůl. Netřeba připomínat, jak skončí: Causy s ostudou odstoupivších politiků, souzených a odsouzených ministrů, průmyslníků, bankéřů a slavných osobností jsou dostatečně známy. Stejně tak je dostatečně znám úděl politiků, kteří pohrdají veřejným míněním.

Bohužel, Česká republika není Západ. Takže pernamentně trpíme "blbou náladou". Koukáme, jak úspěšně narůstá korupce. Jak mafie a mafiánské způsoby prorůstají do politiky a státní správy. A protože Česká republika má skutečně k západním demokratickým standardům skutečně ještě hodně daleko, musíme zatím ještě mezi sebou trpět Václava Klause i Miloše Zemana, Miroslava Macka a další jim podobné. Musíme bezmocně koukat na tisíce vytunelovaných podniků, desítky zkrachovalých bank, na to, jak pánové Šlouf, Heřman, Petr Ibl a ostatní trpělivě připravují reminiscenci "starých dobrých časů". Nikoliv pod hlavičkou KSČ, ale "sociálních demokratů v nedílném a nerozborném přátelství s ODS". Časy se přece mění, a komunisté už v módě nejsou. Inu, "Český ráj po česku": Po roce 1945 jsme tomu říkali vláda Národní fronty, pak vláda Obrozené národní fronty, teď opoziční smlouva či "toleranční patent".

Úplně na závěr ještě několik málo poznámek. V databázích a analýzách, které vycházely v Necenzurovaných novinách, čísla 4, 5, 8 a 9 jako Agentárium Jiřího Pilouse, se autor snažil zmapovat určitou, ne zrovna příjemnou část našeho současného vývoje. Zachytit v oněch databázích a komentovaných analýzách deset let, které uplynuly od tzv. "sametové" revoluce. Zda záměr splnil svůj účel, zda ukázal na jevy, které nás všechny oprávněně trápí, nechť posoudí sami čtenáři. V každém případě, fakta prokazují, že v politice, ekonomice a státní správě se znovu prezentují ti, kteří měli dávno zmizet v propadlišti dějin. Že se v tomto státě beztrestně rozkradly s vědomím a často i s podporou těch mocných nahoře stovky miliard korun. Že oprávněně existuje ona "blbá" a bohužel, stále se zhoršující nálada. Že KGB tady stále existuje. Že soudy, státní zastupitelství a policie většinou mafiánské způsoby a praktiky tolerují. Že mafie skutečně do státních a politických struktur začínají prorůstat. Že máme co dělat, abychom se s těmihle věcmi vůbec kdy dokázali vyrovnat a odstranit je. Že... Takových že existuje ještě hodně. Problém ovšem tkví v tom, že aby bylo možné vše identifikovat a popsat, bylo by zapotřebí mnoho zvláštních čísel Necenzurovaných novin. Jenomže , identifikovat a napsat, je sice hodně, ale nestačí to: Musí být vůle s tím něco pořádného začít dělat...

NENÍ KADET JAKO KADET

 

V křižovkách se velmi často vyskytuje synonymum pro kadeta, totiž důstojnického čekatele. V Praze, zejména na Univerzitě Karlově a ještě lépe na právnické fakultě, se pod krycím jménem KADET vyskytuje jeden z nejvýznamnějších bývalých vlivových agentů II. StB z konce 80. let. Ve full textové vyhledávací databázi tzv. „Cibulkových seznamů“ agentů StB. je možno zjistit, že měl KADET tři evidenční čísla, přičemž byl řízen jako osoba v kategorii A přímo bývalou centrálou (v Hlavní správa StB). Komu odpovídá krycí jméno KADET?

KADET (16980,698088) = JUDr. Jan Kříž 25.11.1950. (profesor právnické fakulty UK).

JUDr. Jan Kříž vstoupil do dějin akademického života na právnické fakultě tím, že každé ráno nosil z místního buffetu děkanovi a členovi ÚV KSČ soudruhovi Mečlovi čerstvé obložené chlebíčky, aby se nezapomenulo na docenturu... Pro estébáctví soudruha Kříže bude spíše rozhodující sled událostí okolo 17. listopadu 1989 na právnické fakultě UK. V pondělí 20.11.1989 došlo před zraky užaslých studentů na právnické fakultě k tomu, co dosud všichni tušili. K PŘEDÁNÍM MOCI PŘEDEM VYTIPOVANÝM LIDEM. Člen ÚV KSČ a děkan soudruh Mečl předal „sametovou moc praporu perestrojky“ třem agentům StB na právnické fakultě. V oněch listopadových dnech měli tito Stbáci prakticky neomezený vliv na chod událostí na právnické fakultě, zejména s cílem odříznout veškeré dění od centrály studentského hnutí vedeného Martinem Mejstříkem. Zde 20.11.1989 předvedl KADET své schopnosti tím, že přímo studentům v posluchárně doporučil „kandidáty KSČ a komunisty“ do stávkového výboru. I na rudé právnické fakultě byl vypískán ze stávkového výboru pozdější člen městské policie Rudolf Blažek a další. Posléze přistoupil KADET k osvědčené taktice - chceš-li něco zkazit, jmenuj, či prosaď na rozhodující místa co nejvíce lidí mdlého myšlení. Proto byl sestaven stávkový výbor zejména ze studentů, kteří studovali obor mezinárodní vztahy a byli dostatečně prokádrováni a ideově loajální. Jedním z pomocníků KADETA v usměrňování velké sametové perestrojkové revoluce byl nechvalně známý KAREL (10614,17956,061488) a GALA (Grónský Ján).

Vladimír MERTA jistě nezapomene na historku, kdy byl doslova vyhnán z posluchárny GALOU. Ještě týž den KADET podal zprávu na stranické schůzi KSČ na právnické fakultě, že se podařilo GALE situaci zvládnout a nepřátelské aktivity paralyzovat. Pozorný pražský chodec nemohl nezaznamenat , že v období od 17.11.1989 - 30.12.1989 svítilo do pozdních nočních hodin světlo v jedné místnosti - v 1. patře právnické fakulty. Byla to kancelář děkana a člena ÚV KSČ soudruha Mečla, kde do pozdních ranních hodin probíral člen ÚV KSČ se svým KADETEM politickou situaci. V této době bylo víceméně známé, že KADET pracuje jako soukromý politický informátor tohoto soudruha. V tomto období také KADET zprostředkoval přednášku vysokého důstojníka StB, který zdůraznil nutnost uvolnění poměrů, ale ne nástup ideově diverzních center.

Počátkem roku 1990 soudruh KADET svoji hru nevzdával a uskutečňoval politiku ovlivňování. V této době patrně přišel o své chráněnce z II. správy StB, kteří měli své starosti s prověrkovými komisemi. Ve druhé polovině 90. let však opět rozvinul KADET plně své schopnosti vlivové politiky výcviku vzájemného zavazování při systematickém dobývání pozic pro své souputníky z StB, ale i pro zájemce, kteří vstoupili do vlivového klanu vytvářeného soudruhem KADETEM. Nepřekvapí nás proto, že od roku 1995 patří KADET mezi nejoblíbenější právní poradce profesora Václava Klause, ani okolnost, že prezident republiky Václav Havel vypověděl smlouvu disidentské advokátce JUDr. Hornové a správou svých autorských práv pověřil právě KADETA. Na doporučení koho? Kocába, Křižana, Čalfy či Rumla? Na doporučení StB či KGB?

Naposledy na sebe KADET upozornil v souvislosti s tzv. skandálem s přijímacími zkouškami na právnickou fakultu, kdy prosadil rektora UK a právního historika JUDr. Karla Malého, který se nikdy nezajímal o bankovnictví do dozorčí rady Komerční banky a.s. Výměnou za tento handl zastavil rektor Malý šetření tzv. skandálu a urychlil profesuru pro KADETA. Proč měl KADET zájem na jmenování JUDr. Malého do dozorčí rady Komerční banky a.s. ví pravděpodobně jenom samotný KADET.

A konečně posledním kouskem KADETA je fakt, že ačkoli z Cibulkových seznamů vyplývá, že byl KADET veden přímo na Hlavní správě StB, je považován za osobu nespolupracující z StB, neb v souladu s lustračním zákonem předložil vedení fakulty na počátku 90. let negativní lustrační osvědčení potřebné pro výkon šéfa Ústavu autorských práv. Přesto, že nikdo v akademických kruzích na právnické fakultě UK nepochyboval o estébáctví KADETA, našli se i akademici, kteří viděli ve spojenectví s KADETEM (vliv na ODS) cestu ke společenskému zviditelnění a profesnímu vzestupou (bývalý děkan Hendrych). Z pohledu dnešních znalostí je nepochopitelné, ale i možná pochopitelné, proč jezdil KADET před rokem 1989 na studijní cesty do západního Německa na Univerzitu do bavorského Passova, kde si vybudoval silné vlivové pozice. Je paradoxem, že po roce 1989 kontakty na tuto univerzitu organizoval na právnické fakultě zejména Stbák KADET. Nebo je v Passově KADETUV nadřízený z KGB? Zkrátka, řekne-li se Passov a právnická fakulta mnoha lidem se asocijuje KADET a II. správa StB.

skandál s přijímacími zkouškami na právnickou fakultu UK.

1. kolo KADET vyhrál.

Dnes je zřejmé, že Policejní presidium nemá zájem na prošetření skandálu spojeného s korupci při přijímacích zkouškách na práva, neboť existuje patrně politická objednávka tuto věc odložit, ačkoliv jsou pachatelé (tři) víceméně po celé Praze známí. Z matematických analýz počtu pravděpodobnosti bylo zjištěno, že testy byly zmanipulované v posledních šesti letech, tedy pravděpodobně někdo disponuje seznamem 6x90 studentů, kteří se dostali na práva značně pochybným způsobem. Napadlo někoho, že se před zraky veřejnosti vytváří časovaná bomba zvaná vydírání? Nepochybně si ona ctihodná a nedotknutelná trojice z pražské právnické fakulty eviduje koho na fakultu protlačila. Co se stane až KADET dostane tyto seznamy do ruky? Zcela jistě je nezničí, ale využije. Jak? Stačí si ohlídat obsazení citlivých míst na Polici, Kriminální službě, trestních senátech, Úřadech vyšetřování čekat a pak naznačit těmto mladým absolventům, že někdo ví jak to tehdy bylo... Jednou se přece tyto ovečky budou hodit... Komu. KADETOVI nebo KGB? Možná, že již KADET tyto seznamy má. Pro osoby, které věděli o minulosti KADETA a jeho současných aktivitách, bylo naprosto nepochopitelné, jak mohl komunistobijec a estébakobijec Ruml coby vlivný člen ODS snést KADETA v blízkosti profesora Klause. Nejspíš to s tím Rumlovým antikomunismem nebude tak žhavé, nebo je to úplný blb a komunisté si ho jako ministra vybrali záměrně již před rokem 1989. V každém případě je nekontrolovatelné vlivové působení KADETA největším selháním polistopadových bezpečnostních struktur.

Vzhledem k tomu, že „KADET“ (Prof. Kříž) v současné době zastává na právnické fakultě UK funkci vedoucího katedry, musel se nutně prokázat lustračním osvědčením. Kdyby „KADET“ předložil „pozitivní“ lustrační osvědčení, nemohl by funkci vedoucího katedry vykonávat. V případě, že jmenovaný předložil lustrační osvědčení „negativní“ nutně musí jít buď o padělek, jako v případě bývalého šéfa FNM STIESSE, nebo o „pochybení“ vedení K.U.

V intencích článku doporučuji vedení redakce „Necezurované noviny“ navštívit děkana právnické fakulty UK, u kterého jsem lustrační osvědčení profesorů fakulty uložena a zjistit skutečný stav a článek doplnit o zjištění skutečnosti. Nebezpečnost pana KADETA vysoce převyšuje z hlediska rizikových faktorů možnosti pana STIESE.

 

Poznámky:

 

Rajchart Vladimír, ředitel PČR na Praze 7.

Životopis: narozen 28.3.1953, od 6. třídy 1965-68 v Moskvě, SVVS absolvoval v Moskvě, studoval jazyk ruský, oba rodiče KSČ.

Otec expert RVHP, Moskva, - učil na stranické škole při ÚV KSČ. Matka OV KSČ Tábor - ZO KSČ.

 

SSM vstup 1970, CÚV při MS VB Praha od roku 1985

Manželka KSČ - vězeňská stáž SVS - vedoucí stranické skupiny SNB.

Otec KSČ, náměstek ministra dopravy - rada velvyslance v Moskvě

Bratr KSČ a LM redaktor Rudého práva, Michal Podzemek.

1986 - operačně bezpečnostní úkoly, dokumentace akce Norbert, MS VB Praha

Náčelník oddělení obrany SNB Praha Petr Kresta).

Není evidován 270

Politicky vysoce vyspělý člen KSČ

Za občanské komise byl prověřen Petruškou Šustrovou.

Do KSČ sám vstoupil v roce 1975

Kádrová rezerva 1985 náčelníka odboru obecné kriminality Městcké správy VB Praha.

(j.k.)