REPRESE PROTI ODPŮRCŮM KOMUNISMU A StB

V ČESKÉ REPUBLICE, ČLENSKÉM STÁTĚ NATO

——Původní zpráva——
Od: kadyo_vejprty [SMTP:kadyo@vejprty.cz]
Odesláno: 6. června 1999 10:54
Komu: petr@cibulka.cz
Předmět: STB


Dovolte mi seznámit Vás s případem, nad kterým v dnešní době zůstává rozum stát. Úvodem dovolte, abych se představil. Jmenuji se Josef Kadlec a jsem vydavatelem malých městských novin, které vycházejí v příhraničním městě Vejprty v okrese Chomutov pod názvem Místní Informační Zpravodaj, zkratka MIZ.
A nyní k případu. V minulém roce, těsně před komunálními volbami, jsem v novinách zveřejnil článek od svého čtenáře Petra Hladkého v tomto znění:

 


Zajímavých seznamů je víc
Myslím, že není nezajímavé, ba dokonce, že je velmi vhodné porovnat seznam kandidátů do komunálních voleb s jinými, veřejnými seznamy. Třeba se seznamem dlužníků a nebo se seznamem bývalých spolupracovníků Státní bezpečnosti (STB), který lze najít na internetové adrese http://stb.promedia.cz/ . Zde jsou uvedeni i spolupracovníci označeni jako „D - důvěrník“, kteří se, podle vysvětlení ministra vnitra, nejspíš jakousi administrativní chybou, dnes mohou prokázat čistým lustračním osvědčením. Pokud by vás tato problematika zajímala, můžete navštívit naší internetovou kavárnu a sami si najit, co potřebujete vědět.
P. Hladký


Pod tímto článkem byl přetištěn obrázek kopie obrazovky internetové adresy uvedené v článku. V tom obrázku se objevilo i jméno Emanuel Andrš. Pán shodného jména ve Vejprtech bydlí a ten nabyl přesvědčení, že je to jeho jméno. Neváhal ani chvíli a opřen o své negativní lustrační osvědčení podal 29. října 1998 trestní oznámení za pomluvu na autora článku pana Petra Hladkého.

Případem se začala zabývat Policie ČR, ale nakonec vyšetřovatel dospěl k závěru, že případ odloží, protože v dané věci nejde o podezření z trestného činu. V odůvodnění pak vyšetřovatel uvedl: „V dané věci se jedná o otištění veřejně přistupné stránky sítě Internet, kde je uvedeno jméno a příjmení s datem narození, bez specifikace rodného čísla a bydliště, tudíž nelze vycházet z toho, že se konkrétně jedná o osobu oznamovatele. Rovněž tak v z.č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon pozn. red.) není v citaci §2 odst. 1 a 2 uveden název - důvěrník - tudíž v podstatě vydané lustrační osvědčení tuto možnost nevylučuje.“
Pan Andrš byl asi zklamán a tak - podal civilně právní žalobu na mne, na vydavatele. Žalobu obdržel 16. listopadu 1998 Krajský soud v Ústí nad Labem a hned 25. ledna došlo k soudnímu řízení. Pokud se vám to nezdá možné, raději ještě jednou zopakuji termíny.


29. října 98 - vychází inkriminovaný článek od pana Petra Hladkého
29. října 98 - podáno trestní oznámení na pana Petra Hladkého
16. listopadu 98 - podána žaloba na vydavatele 25. ledna 99 - soudní řízení u Krajského soudu Ústí nad Labem


Za neuvěřitelné tři měsíce od „spáchání činu“ proběhl soud. Kdyby se takto rychle soudilo ve všech případech, Roubalové by si ani neškrtli. Ale ti jen vraždí. Řízení před krajskym soudem netrvalo dlouho. To napsání rozsudku trvalo déle. Na pěti stranách formátu A4 samosoudkyně JUDr. Jana Nováková zdůvodňuje rozsudek, ke kterému dospěla.


Ten zněl takto:

 

“Odpůrce je povinen do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v Místním informačním zpravodaji omluvu ve znění: „Dne 29.10. 1998 jsem otiskl článek s názvem „Zajímavých seznamů je víc“, ve kterém je pan Emanuel Andrš přímo označen jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii důvěrník.
Toto obvinění není pravdivé a za zveřejnění tohoto nepravdivého údaje se panu Andršovi omlouvám.“

 


Pokud jste v článku od P. Hladkého nenašel tvrzení, ve kterém je pan Andrš přímo označen jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii důvěrník, pak vězte, že samosoudkyně jej tam našla a vynesla rozsudek výše uvedeného znění.
Okamžitě jsem se odvolal k Vrchnímu soudu do Prahy a jak je v takových případech asi běžné, zase se nečekalo roky, ale jen do 27. května, čili pouhé čtyři měsíce. Vrchní soud zasedl a během několika minut rozhodl - potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. ( Řízeni u vrchního soudu v Praze vedla totiž JUDr. Naděžda Žáková, proslavená mezi odpůrci komunismu řadou svých ostudných rozhodnutí ve věci předchozích žalob pomahačů StB proti NECENZUROVANÝM NOVINÁM nebo ve věci narežírovaných žalob estébáků proti Ministerstvu vnitra ČR, /předstírajícímu u soudu, že veškeré doklady o spolupráci s StB byly skartovany a tudíž o jejich spolupráci s StB neexistuje jediný důkaz.../, majícími za cíl pouze očistit agenty StB před veřejností, vybavit je osvobozujícími rozsudky a čistým lustračním osvědčením pro nasazení v nových podmínkách - pozn. Petr Cibulka).

Pokud žijete v domění, že naše soudy pracují pomalu, že soudní procesy trvají dlouhé roky a že viník nakonec stejně není potrestán, pak se velmi mýlíte. Tento příběh svědčí o tom, že v některých případech jde vše až neuvěřitelně rychle. Já, jako vydavatel lump, jsem byl po zásluze rychle potrestán a snad si i uvědomím, že ani v dnešní době se o některých věcech prostě psát nemá.

Jsem přesvědčen, že v tomto případě soudy jako orgány státní moci zaútočily na samou podstatu svobody tisku a myslím, že by bylo dobré s tímto případem seznámit co nejvíce lidí. Pokud můžete nějak pomoci, budu nesmírně vděčný.
S pozdravem Kadlec Josef
kadyo@vejprty.cz



Podařilo se nám získat i vlastnoručně podepsaný životopis odpůrce celého připadu, Emanuela Andrše. Posílám jej rovněž, aby bylo zřejmé, jaký člověk mě žaloval.


Životopis ANDRŠ Emanuel, nar. 24.3.1940 v Dolní Radechové, okr. Náchod.


Narodil jsem se v dělnické rodině. Otec pracoval jako textilní dělník, matka rovněž jako textilní dělnice. Pocházím z 5 dětí. Základní školu jsem navštěvoval v Jetřichově, od 6 třídy v Meziměstí. Po ukončení školní docházky jsem nastoupil do n.p. VEBY Meziměstí, kde jsem pracoval jako předák po dobu 1 roku. Potom jsem nastoupil do učení na obor slevač-formíř u ČKD Hradec Králové, v učilišti Státních pracovních záloh. Po vyučení v roce 1958 jsem zůstal pracovat v ČKD a téhož roku jsem nastoupil vojenskou základní službu u Pohraniční stráže.

 

Po základním výcviku a službě na státní hranici jsem nastoupil v roce 1959 do Vojenského učiliště Pohraniční a Vnitřní stráže v Bruntále. V roce 1961 jsem byl vyřazen jako poručík a nastoupil jsem na Karlovarské brigádě PS jako zástupce velitele roty pro věci politické. Od roku 1960 jsem byl členem KSČ, před tím v ČSM, kde mi byl v roce 1961 udělen za aktivní činnost Čestný diplom ČSM. V tomto roce mi byl také za dosavadní práci udělen snímek u rozvinuté zástavy, jako nejvyšší vojenská odměna

.V roce 1962 jsem se oženil, a trvale bydlel v Loučné. V roce 1966 došlo ke zrušení vojskové ochrany státní hranice s NDR a já jsem přešel k nově vytvořeným útvarům Ochrany státních branic SNB.

Od roku 1962 jsem pracoval v MNV Loučná, nejprve jako člen komise, od voleb v roce 1964 jako člen rady MNV a později jako tajemník MNV Loučná. Po celou tuto dobu jsem pracoval i ve stranických funkcích a to jako člen celoútvarového výboru KSČ a předseda ZO KSČ.

Po celou dobu krizového období v roce 1968 jsem sloužil na OSH-SNB v Loučné. Nadále jsem vykonával funkce jak v MNV tak stranické.

Po roce 1970 při výměně stranických legitimací mi bylo zrušeno členství v KSČ údajně proto, že jsem jako zkušený člen strany málo působil na mladé členy KSČ. V té době mi bylo 28 let a na útvaru byli členové strany o 10 i více let starší. Zrušení mého členství bylo schváleno OV KSČ přesto, že mi krátce před tím byla udělena Pamětní medaile vlády ČSR za aktivní práci v NV. Na mé odvolání k revizní komisy ÚV KSČ mi bylo sděleno, že zrušení členstvi není stranickým trestem a tudiž jej nemůže tato komise podle stanov řešit. Na pozdější odvolání k OV KSČ v Chomutově mi bylo sděleno, že byl dán pokyn k tomu, aby výsledky pohovorů byly uzavřeny a tím celé období ukončeno.

Mezi tím jsem ukončil při zaměstnání studium SVVŠ v Chomutově maturitní zkouškou a v roce 1971 jsem byl přeložen na Obvodní oddělení VB do Vejprt, kam jsem se s rodinou v roce 1972 přestěhoval do vlastního rodinného domku, kde jsem dosud.

V roce 1974 jsem odešel na vlestní žádost ze služeb MV a začal pracovat v n.p. AMATI Vejprty jako hlavní mechanik. Přestěhováním do Vejprt jsem také ukončil činnost v MNV Loučná, kam jsem byl v roce l971 i přes zrušené členství v KSČ Okresním výborem KSČ schválen, při volbách zvolen. Pracoval jsem jako člen rady MNV. K celému období kolem roku l968 nemohu více uvést, protože mě samotnému není dodnes jasný důvod zrušení členství v KSČ. Že jsem se však nedopustil žádné protistranické činnosti je myslím dost zřejmé z toho, že mě krátce po zrušení členství OV KSČ schválil jako kandidáta do voleb NV, tedy v době, kdy kolen mě bylo dost členů strany, kteří měli moji činnost v roce l968 denně před očima a jistě by proti mé kandidatuře vystoupili.

V závodě AMATI jsem pak pracoval jako kulturní ref. v ZV ROH, dále jako patron BSP „Lidice“,. V průběhu zaměstnání jsem podal několik Zlepšovacích návrhů, které byly přijaty. V roce 1977 jsen se umístil na II. místě v rámci závodů AMATI Kraslice a na V. místě v rámci oboru v soutěži zlepšovatelů.

V roce l980 jsem začal studium na Energetickém institutu Státní energetické inspekce ČSR v Ústí n/Labem, kde jsem studoval obor vodohospodář-specialista. Studium jsem ukončil závěrečnou odbornou prací a obhajobou v roce 1982.

V tomto roce jsem také ukončil zaměstnání v Amati Vejprty a přešel do OÚSS Vejprty, kde jsem dosud.

V roce 1985 jsem zahájil přípravu na složení zkoušek Zvláštní způsobilosti v investiční výstavbě. Tyto zkoušky jsem v roce 1986 složil před odbornou komisí a získal průkaz Zvláštní způsobilosti, který je nutný k provádění činností kolem investiční činnosti.

 

V současné době pracuji jako člen ZV ROH, předseda iniciativní komise, která řídí soc. soutěž a činnost BSP v OÚSS, předseda racionalizační komise OÚSS, předseda PTK. I v současném zaměstnání jsem podal několik ZN a řešení TÚ, které byly přijaty.

v.r. Emanuel Andrš

06.06.1999: Vazeny pane Kadlec! Velmi vam dekuji za vas mail a jsem moc rad, ze jste se ozval. O vasem vlaceni po vyslesich a po soudech za zverejneni hole pravdy jsem byl uz informovan. Mrzi me, ze vam nemohu ucinne pomoci. Proti exkomunisticke mafii, vladnouci v tomto state ve prospech sama sebe a svych byvalych panu, jsem zcela bezmocny. V Praze jsem absolvoval radu soudnich zalob ze strany agentu II. spravy komunisticke StB (boj proti vnitrnimu nepriteli) a mohu jen potvrdit, ze scenar techto procesu je vsude stejny. Jedina obrana kterou znam je ucinit skryte likvidacni metody represivnich organu statni moci Ceske republiky, pouzivane proti odpurcum komunismu a StB, zname po celem svete, coz timto cinim. Doufam, ze ostatni ucini totez. Chtel bych vas rovnez poprosit, jestli bych mohl pribeh vaseho pronasledovani zverejnit i na svych webovskych strankach www.cibulka.cz Povazuji totiz za velmi dulezite tyto represe dokumentovat a zpristupnovat co nejsirsi verejnosti u nas i v zahranici.

Pokuste se prosim po vycerpani vsech zakonnych moznosti tohoto zlocineckeho statu dostat vasi causu az pred mezinarodni soud do Strasburku. To je jedina platforma, ktere se nasi rudi mafiani obavaji. Rozhodne informujte vsechna diplomaticka zastoupeni statu NATO v Ceske republice. Zrejme vam ve vasi cause nikdo nepomuze, ale alespon nektere z nich vyslou sve zastupce na soudni jednani a rozhodne vsechny budou informovat sve vlady. Budu vam vdecny za prubezne informovani o vyvoji v teto veci, abych ji mohl poskytnout co nejvetsi publicitu a tim posilil vasi posici v tomto sporu.

A to je vazeny pane Kadlec pro tentokrat vsechno. Preji vse nejlepsi a hlavne klid od pronasledovani.

 

S pozdravem Petr Cibulka