ETICKÁ KOMISE SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ V JEDNOM ŠIKU NA OBRANU StB

——Original Message——-

From: Josef Kadlec

[mailto:kadyo@vejprty.cz]

Sent: Friday, April 07, 2000 4:25 PM

To: petr@cibulka.cz

Subject: Možná se Vám hodí do NN

Vážený pane Cibulko,

přiznám se, že jsem v prvních chvílích docela váhal, jestli příběh, který Vám dnes pro Vaše noviny posílám, vůbec patří do některé z kategorií, kterými se NN zabývají. Po autoanalýze ze všech možných úhlů pohledů, kterých jsem schopen, jsem se jednohlasně usnesl, že patří. Tady je.

V pondělí 20. března 2000 sedím jako každý den u svého počítače a přemýšlím jak napsat o jistém problému tak, aby to v našem „právním“ státě nebylo žalovatelné, když v tom mne vyruší pošťačka s dopisem do vlastních rukou. Obálka s hlavičkou České televize slibovala na první pohled mnoho. Možná mne zvou do nějakého diskusního pořadu, aby mi společně s Cibulkou nebylo moc dáváno slovo, říkám si a netrpělivě obálku otvírám. Pozván jsem, jak asi tušíte, nebyl nikam. Jakási paní Daniela Drtinová mi jen stroze oznamovala, že zasedala tzv. Etická komise syndikátu novinářů a ta se usnesla, že jsem porušil etický kodex novináře v těchto bodech - cituji:

1e) novinář je povinen neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,

2g) novinář je povinen nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů, dále pak v bodě

3b) „každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena.“

Odůvodnění: Komise má za to, že novinář a vydavatel Josef Kadlec zkreslil skutečnosti z důvodu zaujatosti a k prezentování osobních postojů, a to ve svém čtrnáctideníku MIZ, v článku z prosince 1999, jehož je autorem. Námětem článku byla smlouva mezi městem Vejprty a firmou Kadyo, jejímž majitelem je Josef Kadlec, soukromý vydavatel MIZ. Autor článku zkreslil průběh jednání zastupitelstva města Vejprty, které jednalo, respektive nejednalo o dotaci pro jeho čtrnáctideník. Josef Kadlec se tímto odchýlením od pravdivého průběhu popisované události dopustil porušení základních pravidel Etického kodexu novináře. Zprvu nevěřím svým očím, ale pak, jak mne život naučil, snažím se na nově zjištěných skutečnostech najít něco pozitivního. Jako první nacházím skutečnost, že moje malé, černobílé, v nákladu 500 ks vycházející noviny, jak říkají místní lidé „Drbna“ nebo „Cajtunk“ se dostaly až do PRAHY a vědí o nich i v TELEVIZI. Pak to ale rychle zavrhnu a uvědomuji si, že spíše opak je pravdou. Kdosi z místních se asi doslechl, že něco takového, jako Etická komise existuje a po česku mě „prásknul“. Ale ani pak v tom nenacházím žádnou logiku, protože kdyby to tak bylo, tak komise, která má ve svém názvu ETICKÁ, by v případě, že by něco takového měla řádně projednávat, pak by mě jistě pozvala na jednání, abych se i já mohl vyjádřit k případu „zkreslování průběhu jednání zastupitelstva města Vejprty“, jehož jsem notabene řádným členem a vím, sakra, co se tam projednává a jak. Abych neudělal žádnou chybu ve svých závěrech, raději jsem zalistoval v Jednacím řádu této tzv. Etické komise a v článku III. odstavci 3, jsem pak našel tuto větu „Povinností komise je vyzvat všechny zainteresované strany k vyjádření, případně k doplnění informací.“ Sakra, říkám si, členové komise asi neví, že by měli dodržovat svůj vlastní jednací řád. Možná jim to nikdo neřekl, myslím si, a raději otevírám Stanovy tzv. Etické komise, jestli tam náhodou není něco, co by umožňovalo členům komise se svým jednacím řádem neřídit. V článku III. odstavci 1 těchto Stanov však nacházím větu „Členové komise jsou povinni dodržovat schválený jednací řád.“

Byl jsem v pasti a zmaten. Začal jsem mít pocit, že tzv. Etická komise se v mém případě zachoval jaksi neeticky. Měla by o tom určitě vědět „šéfová“ Syndikátu novinářů, řekl jsem si v první chvíli. A tak jsem sedl a napsal jí dopis. „Dovolte, abych vyjádřil své pobouření nad uvedeným rozhodnutím etické komise,“ psal jsem rozhořčeně. „Bez možnosti obhajoby nevynášeli své soudy ani fašisté, ani komunisté a v demokratickém světě si to nedovolí nikdo!!!. Kdo tedy je tzv. etická komise, která sama nedodržuje zásady etiky, morálky ani vlastní jednací řád?

Je docela možné, že jeden jediný článek v novinách, které vydávám již čtvrtým rokem, může po přečtení „v Praze“ ukazovat na porušení etického kodexu, ale zároveň je nutné vědět proč byl napsán, v jakých souvislostech a také kdo jsou stěžovatelé. To však nikdo nezkoumal. Velmi důrazně vás proto žádám o okamžité zrušení výše uvedeného stanoviska etické komise a rovněž žádám okamžitou omluvu. Také navrhuji zrušit členství v komisi všem současným členům etické komise a to za hrubé porušení čl III. odst. 1 Stanov etické komise.“ Celých osm dní jsem čekal na odpověď a nic. A tak jsem znovu sedl a napsal „Vážená paní Válová, vzhledem k okolnosti, že na mou stížnost dosud nikdo nereagoval a vzhledem k tomu, že v současné době probíhá v našem městě kampaň proti mé osobě, na základě ostudně vydaného rozhodnutí tzv. Etické komise, Vám oznamuji, že jsem nucen se bránit mně dostupnými prostředky. Ve čtvrtek 30. března proto zahájím na internetových linkách informační kampaň, kde podrobně popíšu, jakými „etickými“ zásadami se řídí tzv. Etická komise.“ Již následující den jsem obdržel odpověď Ireny Válové v tomto znění: „Vážený pane vydavateli, děkuji za Váš e-mail na téma „rozhodování Komise pro etiku“. Dovoluji si informovat Vás, že Vaše výhrady proti způsobu rozhodnutí projedná Komise na svém regulérním zasedání dne 5. dubna 2000. Dle dnešního sdělení předsedkyně Komise pro etiku Dr. Barbory Osvaldové je Komise připravena pozvat Vás a osobně vyslechnout Vaše výhrady. Nejsem si jista, vážený pane vydavateli, zdali byste rozpoutáním kampaně proti Komisi od 30. března 2000 neriskoval blamáž. Je však Vaše výsostné právo a pouze Vaše rozhodnutí takovou kampaň vést. Současně mi dovolte projevit lítost nad tím, že rozhodnutí Komise je zneužíváno proti Vaší osobě ve Vašem městě. Znamená to, že zřejmě kdosi nepochopil, co takové rozhodnutí znamená a komu je určeno.“

Dobrá, řekl jsem si, počkám do 5. dubna a pak se uvidí. Dnes, kdy píši tyto řádky, je 7. dubna. Žádná etická komise mne na své regulérní zasedání dne 5. dubna nepozvala a opět si nejsem jist, zda to je etické či není. Nebudu se tím také již zabývat protože den, kdy jsem se rozhodl stát se členem profesní organizace nazvané Syndikát novinářů, považuji dnes za celkem nešťastný. Nu a nakonec ten nejlepší bonbónek na konec. Autorem stížnosti na mé „porušování etického kodexu“ je Emanuel Andrš, Evid.č. 26137, Krycí jméno Polda, Kód D. (Popis celé této causy je k disposici na Internetu na http://www.cibulka.cz/vons/7.htm ). Nejspíš ve strukturách Syndikátu našel své někdejší soukmenovce.

Tak to je, pane Cibulko, konec příběhu. Nemyslím, že je nutné jej jakkoliv dále vysvětlovat, či popisovat. Avšak v případě, že se rozhodnete jej zveřejnit a budete cítit potřebu jej doplnit, máte samozřejmě volné ruce. V případě nejasností také rád na případné dotazy odpovím.

S pozdravem

Josef Kadlec, Vejprty