KATYŇ - TĚŽKÁ CESTA K PRAVDĚ

Od května 1989 redakce „MN“ vedla novinářské vyšetřování katyňské tragedie, jejíž záhada se táhla přes půl století /rok 1989 : „Katyň-potvrdit nebo odmítnout“ v č. 21, „Tajemství katyňského lesa „ v č. 32, rok 1990: „O čem mlčí katyňský les“ v č. 3, „Katyňská tragedie „ v č. 12).

A zde je sdělení TASS: „Objevené archivní materiály ve svém souhrnu dovolují učinit závěr o bezprostřední odpovědnosti Beriji, Merkulova a jim podřízených...“

Jak řekl prezident SSSR Michail Gorbačev, „ jest šetřen další ostrý úhel, bránící budoucímu rozvoji sovětsko-polských vztahů.“

Chtělo by se říci, tečka, pravda triumfovala. Ale proč byla tak dlouhá a těžká cesta k této pravdě? Po celou dobu ročního vyšetřování nás neopouštěl pocit, že i dnes chce ještě někdo skrývat stalinské zločiny. My jsme si nestanovili před sebou cíl svalit vinu na dokonaných zločinech na SSSR, chtěli jsme znát pravdu a dlouhý čas jsme žili v naději, že tento zločin je dílem nacistů.

Nejenže nám nepomáhali, ale celou dobu nás mátli, tu ukazujíce cestu do neznáma, tu okřikováním a hrubými obviněními o přání vyměňovat bílá místa dějin za špinavá. Proč svědectví Krivorezceva, bezprostředního účastníka odhalení polských pohřebišť Němci, vyvolalo nejvyšší hněv a hrozby na adresu vedoucího redaktora „MN“? Proč za novinářem, setkávajícího se se zbylými žijícími pracovníky NKVD, šli v patách dnešní spolupracovníci KGB za Smolenska, zastrašujíce přestárlé lidi strašlivými tresty?

Znamenalo to, tak jako tehdy, pokyn lhát? Co to bylo Osobní iniciativa velitele KGB smolenské oblasti generála Anatolije Šiverskich, nebo příkaz shora?

Ale i dnes vyvrácená lež nepřestane býti lží. Jak se teď máme postavit k závěrům sovětské komise z roku 1943 v čele s vedoucím chirurgem Nikolajem Burděnko a spisovatelem Alex. Tolstým? Co to je - vědomý omyl čin záměrná falzifikace? Nebo se máme tvářit, že se nic nestalo? Je obvyklým jevem to, že jenom díky zájmu, téměř náhodou, našli Natalije Lebeděvová a další historikové dokumenty, a nikoliv kompetentnější ustavená sovětsko-polská komise? Kde a co tak dlouho tato komise hledala? Anebo kvůli ní byly zavřeny zvláštní archivy? Znamená to, že i ona byla vedena do neznáma! Kolik stalinských zločinů je ještě skryto v plných regálech nepřístupných nebo zpola přístupných archivů! Abychom věděli pravdu do konce, je třeba přestat z nich dělat státní tajemství.

Přes půl století vedli Poláci úsporně svá pátrání, potřebujíce zveřejnit seznamy postřílených důstojníků k postavení pomníku v místě jejich záhuby. A my? Do těchto dní jsme nedostali a ani nepotřebovali zveřejnit seznamy ruských lidí, postřílených NKVD a ležících ve společných hrobech v tomtéž lese. Jsou jich tam tisíce, snad desetitisíce, vždyť hromadné popravy se tam dály od roku 1935 ! Což, nám není bolno? Nikoli všem. Mnohá svědectví dostala redakce „MN“ díky pomoci majora KGB smolenské oblasti Olega Zakirova, za což se málem vystavil bezohlednému zúčtování na „soudružském“ soudě důstojnické „cti“. Nehledě na hrozby, znějící do našich dní, nepolekali se Michail Krivorezcev, Ivan Nozdrev, Kiril Boroděnko, smolenský novinář Ivan Jakušev. Nezachvěl se a neodvolal nejdůležitější svědek, 83 letý Ivan Titkov, šofér devíti velitelů smolenské NKVD. Nezalekli se hrozeb jeho žena, dcera Taťána ani vnuk Sergej. Hluboký vděk za jejich statečnost.

Zvláštní dík pak historičce Nataliji Lebeděvové, která předala nalezené dokumenty redakci. Bez ní by cesta k pravdě byla mnohem delší.

Katyňský uzel je rozvázán. Pojednou se ukazuje, že je to naše všeobecná tragédie. Proto leží v katyňském lese vedle sebe Lotyši, Poláci, Rusové - oběti strašlivého stalinského zločinu tragického stalinského internacionalismu.

Katyňský uzel jest rozvázán, ale nevzneseno dosud obvinění té lži, která doposledka zahalovala tento příběh tajemstvím, přejíc si skrýt pravdu.

Bez soudu nad lží není u nás záruky, že opět někdo bude chtít to či ono zatajit, veden vysokými státními zájmy. Není a nemůže býti vyššího zájmu než pravda, neboť lež je nám vždy ke škodě.

xxx

Osobní poznámky z r. 1990:

Polsko: Dr. Grodzski -člen delegace Červeného kříže - exhumace Katyň - nalezen 30.3.1946 zavražděn ve svém bytě.

Anglie: Michail Krivorezcev, 30.10.1947 nalezen oběšený v parku v hrabství Sommerset. Jeho přítel Jan Chomiuk zmizel beze stopy

Překlad: 26.4.2000

Vsetín 27.4.00

Milan Minarčík

Jasenická 1798/14

755 01 Vsetín