A PÁLENÍ NEŽÁDOUCÍCH KNIH

Michal Zítko si vysloužil vydáním Hitlerovy knihy Mein Kampf obvinění z trestného činu propagace a podpory nacismu. V zemi, kde legální nástupkyně Komunistické strany Československa denně veřejně podporují nostalgii po starých dobrých časech prosovětské diktatury a její funkcionáři nezadržitelně pronikají do mocenských struktur, by to mohl být záblesk naděje na lepší časy: Co kdyby po pronásledování propagátorů nacismu přišli na řadu i propagátoři komunismu? Jenže není vše tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Toto obvinění má dvě slabá místa. Především vyšetřovatel stojí před úkolem prokázat, že Michal Zítko skutečně jednal s úmyslem propagovat a podporovat nacismus, protože úmyslnost jednání je základním atributem trestného činu. Skutečně nevím, jak toto bude prokazovat. Za druhé propagace je činnost, která slouží k rozšíření a podpoře hnutí, myšlenky nebo produktu. Mám pochyby o tom, že vydání této knihy skutečně takovému účelu může sloužit. Jsem pamětníkem druhé světové války a vždy mě znepokojovala otázka, jakými vlivy a mechanizmy se podařilo ve vzdělaném, inteligentním, spořádaném a pracovitém německém národě vyvolat fanatické nadšení pro zrůdnou ideologii nacismu a změnit kultivované milovníky Beethovena, Wagnera, Goetha, Heineho a dalších velikánů německé kultury například v hrdlořezy v uniformách SS. Koupil jsem si proto tuto inkriminovanou knihu a zjistil jsem, že přímo v ní toto tajemství skutečně skryto není. Mein Kampf je myšlenkově sterilní blábol, který dnes sotva koho osloví. Nevyvolává obdiv k autorovi, ani touhu ho následovat, nezíská čtenáře pro svou ideologii. Je to pouze mrtvý dokument o nevalné úrovni intelektu člověka, který navzdory své duševní chudobě dokázal vehnat lidstvo do hrůz druhé světové války. A otázku po kouzlu, které Němce přimělo, aby ho následovali do pekel, nechává nezodpovězenou.

Nicméně vydání Mein Kampfu považuji za trestuhodné z úplně jiných důvodů, které bohužel nejsou trestně stíhatelné. Mezi všemi knihami, které jsem v životě přečetl, patří Zítkovu vydání Mein Kampfu pochybné první místo v nedbalosti vydavatele a v jeho neúctě k českému jazyku. Pochybuji, že překladatel úspěšně zvládl českou základní školu a na jazykového korektora zřejmě chudák pan nakladatel neměl peníze. Kniha se přímo hemží pravopisnými chybami, podivnými jazykovými novotvary a místy bezduše kopíruje češtině zcela cizí syntaktickou strukturu němčiny. Například shoda podmětu s přísudkem je pro překladatele neznámým pojmem, a proto téměř důsledně uvádí slovesa ve třetí osobě množného čísla minulého času s koncovkou –i bez ohledu na rod podmětu. Rovněž tak pádová shoda přívlastku s podmětem je pro něj španělskou vesnicí. Nejkrásnějším květem její neznalosti je opakovaně se vyskytující tvar “Francouzy” (např. str. 504) v prvním pádě množného čísla (“y” zde působí jako rána pěstí do oka). Nerespektování závazných shod větných členů na několika místech vede k absolutní nesrozumitelnosti vět (např. str. 286). Vybraná slova se překladatel neučil, takže by zasloužil, aby ho zbili vojáci, které nechal na str. 146 “dobývat” zákopy, popřípadě ho z vydavatelské branže vymýtili za to, že na str. 237 neví, že se v tomto slově píše po “m” tvrdé “y”. Kdosi vydavateli vytkl, že knihu nenechal doprovodit vysvětlivkami: já bych mu spíše zazlíval, že ji nedoplnil slovníkem novotvarů. Ví například někdo z čtenářů, jak vypadají “ženy s bědoucím srdcem ”, zmiňované na str. 148? A víte, co znamená slovo “hold” (str. 490 a j. -nepochybně zde jde o slangovou náhradu za “zkrátka, avšak”). Hojně se vyskytuje slovo “znárodnit”, patrně ve smyslu “státi se součástí kolektivního vědomí národa”, nikoli ve významu u nás obvyklém. K tomu sem tam přibude vynechaný větný člen, bez něhož věta nedává smysl, na str. 498 je hned dvakrát uvedeno “žnoucí” místo “žhoucí”, atd..

Stíhat Michala Zítko pro trestný čin propagace a podpory nacismu mi nepřipadá rozumné. Vyšetřovatel mu křivdí. Je zřejmé, že Zítkovým motivem je pouze nutkání namastit si kapsu na nějaké vydavatelské senzaci. Lituji, že u nás nelze trestat zločiny proti češtině podle islámského práva šarí´a. Věděl bych o pěkných prutech …

Martin Stín, Praha 10, martin.stin@seznam.cz