Z
DŽUNGLE PŘIKÁZÁNÍ ZNÍ : „ JSME JEDNÉ KRVE TY I JÁ „, JAK PRAVIL MAUGLÍ
V NN 12/2000 vyšel na straně rovněž 12, článek
Ondřeje Štindla vtipně komentujícího verdikt soudní, že Michal Donath
nezaslouží satisfakci, neb jeho smluvně vázaný aktivní přístup v boji s
vnitřním nepřítelem byl ryze z ideového přesvědčení. V celé cause, dá-li se tak
ona drobnost v tendenčním dění označit, je však pozoruhodného něco jiného než
omračující poznatek, že alespoň jeden z našich nezávislých soudců je možná
nezávislý .
Kdyby M. Donath nenaštval finančního magnáta a
mediálního bosse Vladimíra Železného, nařčení ze spolupráce StB pana Donatha by
zaručeně nemělo široký mediální ohlas a tím pádem ani soudní dohru. Již v roce l998 jsem se bezelstně M.Donatha zeptala,
zda je oním „Kurtem“ z Cibulkova seznamu a obdržela odpověď, že nikdy nikomu
neublížil. To, že si jej americká firma SMI vybrala za tiskového mluvčího,
není divu. Jde o seriozního podnikatele v oblasti public relation, společnosti
s ručením omezeným , názvem Donath-Burson-Marsteller a sídlem Václavské nám.
21, Praha 1, jak se dočteme kdekoliv, kde narazíme na služby této agentury. Já
panu Donathovi věřím, že svou práci vykonává s plným nasazením , jak se kdysi
říkávalo a řekněte mi, copak by ideově přesvědčený bolševik mohl pod takovým
názvem sloužit americkým imperialistům v jejich zištných záměrech? Konečně SMI
není jedinou ani první zaoceánskou firmou, která služeb agentury využívá k
propagaci svých záměrů. Tou další, již dávno před touto aférou, byla kanadská
společnost TVX Gold Inc. z Toronta, přesněji řečeno dceřinná společnost TVX
Bohemia důlní a.s., světově známý těžařský gigant. Tedy, TVX Gold,
samozřejmě. Naše domácí pobočka vznikla způsobem zcela klasickým. Když
geologický průzkum zlata, probíhající od první poloviny osmdesátých let na
území Kašperských Hor, kde se zlato těžilo již za Jana Lucemburského, ukazoval
výskyt abnormálně slibných ložisek, bylo někdy v roce l991-92 odejmuto
průzkumné území firmě Geoindustria Praha a přiděleno společnosti Bohemia
důlní a.s., která byla v r.1994 odkoupena TVX Gold Inc. a
přejmenována na TVX Bohemia důlní a.s.
Neskrývaným záměrem firmy bylo otevřít v této
Chráněné krajinné oblasti Šumava, v sousedství národního parku a dokonce přímo
v přírodní rezervaci zlatorudný důl s denní produkcí 2000 - 2500 tun vytěžené
suroviny a následně, pomocí kyanidového louhování zhruba 1,5 km východně,
zpracovávat vytěženou rudu v chemické úpravně.
Jistě je pochopitelné, že k přesvědčení „domorodců“
(což jsou vlastně všichni hmotně nezainteresovaní čecháčkové), je potřeba
dokonalých znalců prostředí, kteří umí manipulovat s mentalitou národa a umí se
vždy „dostat na ty správné lidi“. A jsme u toho, business nezná skrupulí,
komerční společnosti nejsou zadním vojem dnes znovu opěvovaného generála
Pattona.
Proč by jím měl být příkladně Mr. O. Jelínek,
kdysi náš malý nadějný krasobruslař, později v zámořské emigraci kanadský
ministr sportu a hle, jeden z členů představenstva TVX Gold v době její expanze
do Čech. Mimochodem zvláštní shodou náhod s velmi významným postem ve firmě,
která vykonala foresní audit ODS po aféře s mrtvými sponzory...
Každý si k vám dovolí pouze to, co mu umožníte…
A každý to zkouší… Pádem východního bloku stala se
východní Evropa znovu objeveným územím. Záleželo na nás, naší soudnosti,
odhadu, obezřetnosti. To bychom to však nesměli být my, s naší minulostí, s
parfosní převýchovou na stádní typ s ohnutými hřbety a modlami vycpaných
medvědů .
A tak je zcela samozřejmé, že společnost TVX
Bohemia důlní a.s. je jen čítankovou ukázkou. Sama TVX Gold Inc.
vlastní další českou dcerunku, TVX Euro důlní s.r.o., která se zajímá o
navazující území o rozloze 85 km2 směrem do vnitrozemí. Tvoří ji prakticky
titíž lidé, jako TVX Bohemia důlní. Ovšem nejedná se o nebezpečí lokální, Českou
republiku čekala kyanidová koupel těžařskými firmami na mnoha dalších místech.
Po Kašperských Horách Prosenickou Lhotu, Příčovy, Kasejovice, Měčín, Jílové,
Nepomuk, Českou Ves, Rožmitálsko, Voltýřov, Roudný u Louňovic, Příbraz,
Sepekov, Višňovou. Nejvýznamnějšími místy byly Kašperské Hory na Šumavě a
středočeské Mokrsko. Geologický průzkum a případná těžba ložisek zlata byla
hitem v letech 1992 až 1995 tehdejšího ministerstva hospodářství za vedení Karla
Dyby a patří mezi nejkontraverznější projekty té doby. Asistence dosud
působících úředníků (dnes na MŽP, kam přešli s rezortem pro důlní činnosti)
tehdy vyžadovala „kapitalistické“ pracovní tempo s kladným vyřízením 16
povolení ke geologickému průzkumu výskytu zlata. Řada dalších žádostí leží
dodnes nevyřízena na ministerstvu životního prostředí, což činí záležitost
krajně nepřehlednou a velmi nebezpečnou.
Dojde-li ke kooperaci ziskuchtivých firem a státu,
stane se životní prostředí lovištěm a posléze vylidněnou měsíční krajinou. Každoročně se po světě stávají katastrofy v
typických havariích těžařské branže. Ta poslední v „Aurulu“, ve zlatém a
stříbrném dole u města Baia Mare v Rumunsku 30. ledna roku 2000. V rozměru
ekologické, ekonomické a sociální dimenze takového charakteru, že se řadí na
druhé místo po Černobylu. V zlatokopeckých aktivitách je v Čechách klid před
bouří. Nejen že řada politických elit je v lobování zapojena a tlak je
obrovský, ale nahlédneme-li do výpisu z obchodního rejstříku kupodivu shledáme
totožnost jmen státních úředníků ministerstva a členů představenstva těžařských
společností. Můžeme jen doufat, že to neodneseme za podnikavé pány včetně
pana Dyby i s úroky.
Proto je celá „causička“ tiskového mluvčího SMI pana
Donatha poněkud úsměvná. Tak jako tragikomické bylo přesvědčování o
jedinečnosti projektu kašperskohorských občanů. Od „kulturních vložek“ s účastí
Jiřiny Bohdalové, Petra Novotného a protože tehdy zřejmě panu
Železnému ještě nevadila minulost tiskového mluvčího TVX Bohemia důlní a.s. M.
Donatha a dokonce ani „podnikatelské záměry“ pořadatele kulturních vložek v
propagandě, tehdy ještě mimořádně populární moderátorská dvojice Eva
Jurinová a Zdeněk Merunka, po zdarma zasílaný literární skvost,
svěží polistopadové dílko pana Donatha, měsíčník „Naděje“.
Zdaleka nejoriginálnější v celé této režii však bylo
založení „stranické buňky“ z těžařského fan-klubu s nominací kandidátů do
komunálních voleb na radnici. Samozřejmě že v duchu doby, tudíž tehdy v dresech
vítězné ČSSD, (píše se rok 1998), z nichž několik doufalo, že si jako radní
odhlasují zbytečnost dokladování lustračního osvědčení. Dva čerství straníci
sociální demokracie dokonce změnili v náhlém pohnutí mysli (zřejmě dojetím)
trvalé bydliště a vyměnili podnikatelsky a politicky neatraktivní Prahu za
atraktivní Kašperské Hory. Tím byl i hlavní aktér nápadu legalizace výše
zmíněných záměrů prostřednictvím náhlého stranického uvědomění, pan Milan
Jirka. I pana Jirky jsem se ptala, zda je oním „Jiříkem“ z Cibulkových seznamů
a obdržela jsem odpověď tak originální, že jsem se o ní podělila se čtenáři
jistého místního tisku. Pan Jirka kontroval cyklostylovaným dopisem všem
občanům, kdy utratil značnou sumu za poštovné. Ocituji z dopisu několik vět :
„I mé jméno je v seznamech uvedeno. Po návratu z
emigrace jsem působil mimo jiné jako prvoligový hokejový rozhodčí. Pokud jsem
chtěl pískat i v zahraničí, byl jsem postaven před volbu spolupráce a možných
výjezdů, nebo... Rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl. Nenašel jsem odvahu
se vzepřít a přes veškeré čisté svědomí mě to mrzí.“
Dopis končí, cituji:“ Jako podnikatel, který ví, co
chce, a který se o rozvoj města hodlá zasadit co nejvíce, Vás všechny, kdo
smýšlejí podobně, prosím, abyste podpořili kandidátku České sociální
demokracie, která bude prosazovat Vaše zájmy bez ideologických klapek na očích
a která v duchu mé bývalé profese odpíská za Vás každý faul.
Se sousedským pozdravem Milan Jirka, podnikatel.“
Je možné výstižněji charakterizovat „hygienické
parametry“ lidské duše , typické pro dnešní dobu, deset let po příliš sametovém
povstání proti komunistickému zlořádu ?
Myslím že ne a že tudíž není co dodat. Snad jen
poznatek, že ona „tunelování“, od bank po průmyslové koncerny až k poslední
venkovské kampeličce, jsou pouze postraními chodbičkami. Ten tunel velikosti
špuntu od Středozemního moře začal 17. listopadu 1989, kdy jsme řvali na ulici,
že nejsme jako oni . A to tedy opravdu nejsme, kam se na ně hrabeme !
Kéž nás chrání bdělé oko naší trojice boží,
prezidenta, premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny, kteří přes osobní nevraživost
drží pospolu pro naší spásu, až na věky amen.
Iva Sedlářová,
e-mail: technobank@seznam.cz
——Original Message——-
From: TechnoBank Česko [mailto:technobank@seznam.cz]
Sent: Friday, June 23, 2000 9:27 AM
To: noviny@cibulka.cz
Subject: Horákovou věšet neměli, ne že by si to
nezasloužila, ale těch keců i po padesáti letech...
Takže já dnes končím s internetovými informacemi a
vracím se do středověku ve sdělovací technice. Děsně mi mrzí, že nemohu
pokračovat, protože jinak jsem tady přesně jako vyhnanec v gulagu, s tím
rozdílem, že tady komouši jsou pokud možno ještě skalnatější a IQ se plazí po
zemi jak zemní plyn. Bojují teď právě úspěšně proti nacismu a čím hůře se
vynachází bordel ve státě, tím více si mnou ruce a těší se na převzetí moci.
Jednou mě zavřou, protože někoho umlátím lopatou. Už
bylo namále, když jsem vyslechla, že Horákovou věšet neměli, ne že by si to
nezasloužila, ale kdo má poslouchat těch keců i po padesáti letech. Ostatně
muklové nebyli političtí, ale většinou povaleči nebo hospodářské delikty...
Nesmí se zapomenout, že zde byl výhradně německý
prostor, po vysídlení osídleno převážně rumunskými Slováky od Svaté Heleny,
kteří jsou dodnes negramotní. Bývalo zde reálné gymnazium a průmyslovka, dnes
se užíví zvláštní škola a dětský domov. Ráj pro dobrodruhy všech kalibrů. Proto
se obávám, že zlatokopové nakonec stejně zvítězí a lesy Šumavského národního
parku parku budou planina.
Měj se Iva Sedlářová,
e-mail: technobank@seznam.cz