RUSKÁ MAFIE

Před několika lety se v Praze zalíbilo ruskému manželskému páru, Markovi Plaxovi a Natalii Kovaleve. Založili si firmu Intertrade PK s. r. o. a dali se do podnikání. Čím vším se zabývali, v úplnosti nevíme. S jistotou však můžeme tvrdit, že k získávání prostředků na obživu zneužívali nouze malých podnikatelů, jimž nabízeli snadné a rychlé obstarání zahraničního úvěru.

Jejich trik měl dvě složky. Základní, která byla jen zastíracím manévrem, byla fingovaná úvěrová procedura, na jejíž realizaci se měly podílet různé zahraniční investiční společnosti a banky. Její reálnost Plaxovi dokládali s pomocí písemností zmíněných institucí a jejich důvěryhodně vystupujících, vždy mimo ČR žijících zástupců. Některá jednání proběhla v kancelářích zahraničních společností, jejichž vybavení působilo dojmem dobrého finančního zabezpečení provozovatele. Jedna z kontaktovaných kanceláří se nacházela přímo v budově jistého ministerstva. Věc měla malou vadu krásy: investiční společnosti a banky skutečně existovaly a byly ratingovými organizacemi dobře hodnoceny, ale jejich dopisy, předložené Plaxovými, byly padělky a představené osoby se za oprávněné zástupce pouze vydávaly. Z toho je zřejmé, že Plaxovi možnost obstarat úvěr pouze předstírali. Podstatná byla právě navazující složka, kterou se podvodníci dostávali k cíli: vylákání zálohy na úhradu nákladů úvěrové procedury. Tu si účtovali v tisících dolarů. Záloha byla vratná: v případě, že by žadatel nezískal úvěr, Plaxovi by mu zálohu vrátili. Za vrácení zálohy ručili vystavením šeků ze svých bankovních účtů – původně v anglické Barclays Bank, později v ČSOB. V některých případech ručili i směnkou, popřípadě avalovanou českým subjektem.

Finanční nároky tohoto „úvěrového řízení“ nebyly vyčerpány zálohami. Žadatelé museli předložit komplikovanou dokumentaci v angličtině, jejíž pořízení bylo velmi nákladné. Mimo to museli podniknout několik zahraničních cest.

Nikdo z obsloužených zájemců nedostal úvěr, ale také se nedomohl vrácení zálohy. Zástavní šeky a směnky nebyly kryté, avalantni nedisponovali majetkem, z kterého by závazek Plaxových uhradili. Poškození byli spoluprací s nimi natolik finančně vyčerpáni, že si nemohli dovolit vymáhání náhrady škody od nesolventních partnerů občanskoprávním řízením.

Víme o třech takto obsloužených firmách, které během jednoho roku Plaxovým nebo s nimi spolupracujícím firmám vyplatily více než 6 milionů Kč. Je možné, že poškozených je více, ale o jejich vyhledání se nikdo nezajímal. Poškození na to neměli prostředky, policii chyběl zájem a „politická vůle“.

Prvním zákazníkem Plaxových byl pražský podnikatel Ing. Zdeněk Jemelík, známý spíše pod obchodním jménem Hispagra, kterému spolupráce s nimi doslova zlomila vaz. Byl také první, který na Plaxovy podal trestní oznámení, a to v době, kdy se cítil z jejich strany ohrožen na osobní bezpečnosti. Případem se krátce zabýval Úřad vyšetřování hl. m. Prahy, který mu však nepřikládal důležitost a postoupil jej proto Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 5. Vyšetřovatel uskutečnil jediný výslech Marka Plaxy a trestní oznámení odložil s tím, že nedošlo k trestnému činu. Složitou padělanou dokumentací úvěrové procedury se nezabýval a nevyžádal si výslechy spolupachatelů, zdržujících se v Maďarsku. Neshledal však nic závadného ani na použití nekrytých šeků k vylákání „vratné zálohy“. Usoudil, že Plaxa mohl právem předpokládat, že v době případného uplatnění šeků již bude účet kryt a poškozeného odkázal na občanskoprávní řízení. S jeho názorem se ztotožnil příslušný státní zástupce a policejní kontrolní orgány. Státní zastupitelství vyšších stupňů se necítila být oprávněna tento zjevný nesmysl napravit.

Plaxovi, povzbuzeni blahovůlí orgánů činných v trestním řízení, ve své „dobročinnosti“ (nebylo-li jejich jednání trestným činem, určitě šlo o dobročinnost) pokračovali. Během krátké doby zinkasovali od dalších dvou firem více než šest milionů Kč. Ing. Jemelík se o tomto dověděl a v souladu s trestním řádem podal podnět k obnovení vyšetřování na základě nových poznatků. Ale vyšetřovatel ani státní zástupce tento podnět nepovažovali za opodstatněný, stejně jako jim nadřízené orgány. Stížnostmi poškozeného se postupně bezvýsledně zabývaly všechny stupně státních zastupitelství, kontrolní útvary úřadů vyšetřování a tři ministři vnitra. Na výsledek jejich vyřízení neměly vliv ani opakované intervence předsedy branného a bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny, RNDr. Petra Nečase.

Po dvou letech narazil Ing. Jemelík na Plaxovy znova, a to u známých, jimž nabízeli své skvělé zničující služby. V té době získal od cizinecké policie informaci, že Plaxovo povolení k pobytu již propadlo. Madam Kovaleva dokonce měla pobyt v ČR cizineckou policií zakázaný, ale navzdory tomu jí v dubnu 1999 ministerstvo vnitra přiznalo statut uprchlíka a vybavilo ji běženeckým pasem, který jí umožnil cestovat i do zemí s vizovou povinností pro ruské občany. To bylo podnětem k zahájení nové serie stížností, na kterou Plaxovi reagovali zmizením v ilegalitě. Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 5 pak na základě dříve odmítnutých podnětů zahájil nové vyšetřování, ale zaměřil se pouze na jednu z dalších poškozených firem. Případ neodbytného stěžovatele zůstal zřejmě jednou pro vždy uzavřen. Nejen papež, ale vyšetřovatel a státní zástupce jsou neomylní a zpochybňovat jejich pravdu se nevyplácí.

Obnovené vyšetřování nevedlo k žádným výsledkům, protože Plaxovi se zdržovali na neznámém místě a nebylo možné je předvést k výslechu. Později se však ukázalo, že v té době byli Plaxovi perfektně informováni o všech akcích, které Ing. Jemelík proti nim podnikl.

Počátkem r. 2000 Plaxovi překvapivě změnili taktiku. Z podnětu Natalie Kovalevy se ozvali Ing. Jemelíkovi a dali mu najevo, že by rádi urovnali jejich vzájemné vztahy. Kovaleva mu nabídla obstarání úvěru bez jakýchkoli předběžných finančních nároků. Předložená procedura byla samozřejmě zcela nesmyslná. Poškozený se rozhodl využít této situace k jejich vyvedení z ilegality a umožnění řádného dokončení vyšetřování. O navázaném spojení uvědomil příslušné orgány. Narazil však na naprostý nezájem. Protože Kovaleva stále naléhala, nakonec se s ní sešel a souhlasil i s dalšími schůzkami. Využil jich k získání informací, které policii mohly pomoci k uskutečnění výslechu. Zjistil pak, kde mají Plaxovi kancelář, číslo jejich vozidla, telefonní spojení a adresu herny, kterou patrně pracovně navštěvovali. Opět informoval úřad vyšetřování, opět narazil na nezájem. 5. dubna 2000 pak zpozoroval, že vozidlo Plaxových parkuje před zmíněnou hernou a upozornil procházející hlídku městské policie. Asi po čtvrthodině ho požádal mobilním telefonem vyšetřovatel, aby setrval na místě a ukázal Plaxu kriminalistům, kteří pro něj přijedou. Dvojice kriminalistů dorazila na místo déle než po hodině (děj se odehrál v bezprostřední blízkosti místní služebny kriminální policie, ale z nějakých důvodů bylo nutné, aby zadržení provedli kriminalisté ze vzdálené Prahy 5) oba podvodníky zadržela a předvedla před vyšetřovatele. Tím se zájem úřadu vyšetřování o Ing. Jemelíka vyčerpal. Ani v této situace jej nepozval k podání vysvětlení. Vyšetřovatel ho později bez jediného slova vysvětlení uvědomil, že případ 27.4.2000 opět odložil s tím, že byl učiněn záznam o ukončení pobytu v ČR v Plaxově pasu. O osudu Natalie Kovalevy se nezmínil. Platnost jejího běženeckého pasu vypršel 20.4.2000, lze se proto domnívat, že i v jejím případě platnost povolení k pobytu skončila. Zpráva vyšetřovatele však přímo nepotvrzuje domněnku, že oba podvodníci skutečně opustili ČR. Poškozený připouští, že je možné, že žijí dále spokojeně v jiné části republiky a posmívají se mu společně se svými ochránci, kteří je dříve pohotově informovali o marných pokusech o obnovení vyšetřování. Ing. Jemelík vyzval v této situaci vyšetřovatele, aby mu umožnil nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. Odpověď nedostal. Rovněž jeho stížnost obvodnímu státnímu zastupitelství proti usnesení o odložení případu dosud nebyla vyřízena.

Případ navozuje nepříjemné otázky. Především: komu a proč v tomto případě sloužily české orgány činné v trestním řízení a ministerstvo vnitra ? Jejich jednání totiž určitě nesměřovalo k ochraně zájmů občanů ČR. Za druhé: jak je možné, že žádný z kontrolních orgánů nevytkl vyšetřovateli a obvodnímu státnímu zástupci zřejmou nesmyslnost závěru o občanskoprávní povaze podvodu s nekrytými šeky ? Za třetí: proč všechny dozorující orgány mlčí k provokativnímu nezájmu o informace, umožňující lokalizaci skrývajících se podezřelých ? A konečně: proč dozorující orgány mlčí k porušení práva oznamovatele na informace a zpřístupnění vyšetřovacího spisu ?

Říka se, že ryba smrdí od hlavy. Ing. Jemelík vede podobných sporů s orgány činnými v trestním řízení více a všem se řádně zprotivil. Pokusil se proto dosáhnout dohody s městským státním zástupcem a požádal ho o osobní jednání. Nejen, že jeho žádosti nebylo vyhověno, ani na ni nepřišla odpověď.

Není třeba mít právní vzdělání na to, aby se dalo dojít k závěru, že důsledný zásah proti podezřelým na základě prvního trestního oznámení by dalším firmám ušetřil bolestnou zkušenost a milionové finanční ztráty. Vznešené úvahy státních zástupců o nutnosti přihlížení k subjektivní stránce jednání Marka Plaxy při provedení triku s nekrytými šeky nepřinesou prospěch nikomu, kromě pachatelů. Je otázka, zda lidé, kteří z moci úřední vznik těchto škod připustili, zastávají své posty oprávněně. Nejsou přece vydržováni z peněz daňových poplatníků proto, aby chránili ubohé zločince, pronásledované vytrvalým stěžovatelem.