Až do roku 1993 představovala IPB v podstatě bezproblémový bankovní dům, jenž rychle získal pověst razantního ekonomického subjektu. V té době však už kolovaly v politických i ekonomických kruzích informace o úzkém propojení vedení banky s částí politické elity a o podezřelých aktivitách jejího vedení. V tomto roce se IPB "proslavila" v bankovních kruzích, do té doby neobvyklým postupem. Banka se totiž rozhodla, že realizuje ziskové obchody při nichž porušovala předpisy i za cenu zaplacení vysoké pokuty. Něco podobného je v normálně fungujícím finančním světě nemyslitelné. Žijeme však v ČR, a proto se tehdy bance nestalo nic. Naopak, bez jakýchkoliv skrupulí například používala fondy ze skupiny PIAS pro své vlastní účely, a dokonce zneužívala i prostředky z Reinvestičního fondu (tisk informoval). Manažeři IPB postupně získali obrovský vliv v českém ekonomickém i politickém světě. Udržovali čilé a velmi úzké styky např. s tehdejším premiérem a předsedou ODS Václavem Klausem, s bývalým poslancem a výkonným místopředsedou ODS Petrem Čermákem a téměř se všemi významnými funkcionáři ODS. IPB údajně financovala i ztrátový deník ODS - Denní Telegraf a funkcionáři ODS rozhodovali o linii i personálním obsazení těchto novin. Skandál okolo Telegrafu propukl v polovině devadesátých let, kdy byl takřka na hodinu vyhozen z Telegrafu jeho tehdejší šéfredaktor Pavel Šafr na příkaz Petra Čermáka. Důvod : Telegraf zveřejnil sérii článků, jenž upozorňovaly na pochybnou minulost agenta Státní bezpečnosti a tehdejšího šéfa Chemapolu Junka. Šafr v nedávné reportáži České televize prohlásil, že Čermákovo rozhodnutí mu bylo tlumočeno od člena vedení IPB Procházky.

Skutečnost, že čelný představitel pravicové strany, vyhodil šéfa pravicového deníku za to, že upozornil, že strategicky významnou firmu ovládá bývalý komunista a agent StB, vyvolalo v zahraničí, především v USA doslova pozdvižení. Některé zahraniční noviny začaly v této souvislosti upozorňovat na skutečnost, že české sdělovací prostředky jsou pod obrovským vlivem některých politických stran. IPB zároveň získala významný vliv v celostátních sdělovacích prostředcích (např. TV Prima, TV NOVA, údajně MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny atd. pozn. red.)

Podle analytiků byl rok 1993 pro IPB zlomový. Právě v tomto roce totiž banku zcela ovládlo její vedení, neboť se z nepochopitelných důvodů stát nepodílel na navyšování jejího základního jmění, a přišel tak o kontrolu nad IPB. Dnes je už zřejmé, že právě na hlavy nejvyššího vedení padá největší díl odpovědnosti za její krach. Banka prováděla množství nečitelných transakcí a začala poskytovat mnohamiliardové podezřelé úvěry, které jsou dnes nedobytné a staly se hlavní příčinou jejího úpadku.

Situace IPB začala být neudržitelná už před dvěmi lety, kdy bance poprvé hrozilo uvalení nucené správy. O IPB však tehdy projevila zájem japonská banka Nomura a vláda nakonec souhlasila s prodejem státního podílu v IPB za 3 miliardy korun. Stávající vedení i přesto, že výsledky jejího hospodaření byly katastrofální zůstalo (!?) v čele banky. Nomura se především soustředila na své podnikatelské aktivity v ČR a řízení banky věnovala pouze okrajovou pozornost. IPB se pod starým managementem dostala opět na pokraj krize. Nomura však hodila IPB přes palubu a kapitál nutný k udržení banky nenavýšila. Japonci odolali i několikaměsíčnímu nátlaku Zemanova vládního kabinetu a osud IPB byl zpečetěn.

V listopadu a v prosinci zaregistrovali občané první informace o krizové situaci v IPB. Klienti banky poučení předchozími krachy několika bankovních domů se začali bát o své úspory a poprvé je hromadně vybírali. IPB tak v rekordně krátké době přišla o obrovské částky.

Začátkem roku 2000 se o problémech v IPB přestalo hovořit a zdálo se, že banka krizi přežije. Nečekaný útok však začal už v březnu. Ekonomická redakce ČTK zveřejnila zprávu, ve které někteří analytici z řad ekonomů poukázali na skutečnost, že akcie IPB strnuly dlouhodobě v nehybnosti a případným zájemcům doporučili akcie IPB nekupovat. Tuto informaci zveřejnily některé celostátní sdělovací prostředky (např. Blesk) a mezi vlastníky akcií IPB zavládl poplach. Zděšení nastalo i ve vedení banky. Rozzuřená tisková mluvčí Barbora Tachecí vzápětí po zveřejnění zprávy obvolávala redakce všech deníků, ujišťovala jejich šéfredaktory, že situace v IPB je stabilní. Zprávu pak označila za cílený útok, směřující k likvidaci IPB. Nervozita mezi akcionáři však nezmizela a většina z nich se začala svých cenných papírů zbavovat.

Generální útok na IPB byl zahájen až 12. června. Všechny sdělovací prostředky zveřejnily zprávy o desítkách miliard korun, které z IPB zmizely ve formě pochybných úvěrů. Ještě ten den vzalo obyvatelstvo banku útokem a začalo hromadné vybírání vkladů. Do hry opět vstoupilo ministerstvo financí a ČNB. Začalo první kolo jednání s majiteli banky o řešení nastalé situace.

Vedení IPB se ani v této situaci nevzdává a v tiskovém prohlášení označuje informace o možném uvalení nucené správy "za nemístné". Tvrdí naopak, že akcionáři IPB projednávají možné navýšení jmění a vstup údajných investorů do banky. Podle neoficiálních zpráv je zájemců několik.

S pozoruhodnou nabídkou přichází smutně proslulý podnikatel Viktor Kožený (!), který vládě nabídl odkup IPB za symbolickou 1 korunu. Nabídka od Koženého z ohledem na jeho pozoruhodné podnikání v ČSFR, a v situaci kdy je podezřelý z rozsáhlých podvodů v USA působí spíše komicky.

Poprvé se však ve hře objevuje jméno Československé obchodní banky, která je údajně jedním z nejvážnějších zájemců o IPB. Situace se prudce dramatizuje a vláda sestavuje tzv. řídící skupinu, kterou tvoří zástupci Konsolidační banky, České národní banky a ministerstva financí. V úterý 13. 6. přichází banka o 1,3 miliardy korun, které v panice vybrali její klienti. Hodnota akcií IPB klesá na minimum. Ministerstvo financí zveřejňuje tiskové prohlášení, ve kterém ujišťuje klienty IPB, že jejich peníze nejsou ohroženy. Situace však začíná být chaotická. Guvernér ČNB Tošovský veřejně prohlásí, že ČNB i vláda jsou připraveny učinit opatření, která povedou ke stabilizaci IPB (nucená správa, pozn. red.). Pomoc státu striktně odmítá ministerský předseda Zeman. Ve svém prohlášení upozorňuje, že IPB nevlastní stát a o "blaho společnosti musí v tržní ekonomice pečovat soukromý vlastníci, kterou za laciný peníz získali".

Šéfové velkých společností jsou údajně v přísně důvěrných rozhovorech s představiteli IPB ujišťování, že jejich peníze v bance jsou v bezpečí. Zároveň prý dostávají i informace o termínu zavedení nucené správy a o dalších krocích vlády.

Ve středu 14. 6. začínají v podnikatelském i bankovním spektru kolovat zvěsti podle kterých vše cenné je "přeléváno" z IPB do zahraničí. V této souvislosti, se údajně objevují informace o tom, že na tyto transakce údajně dostalo vedení IPB dostatečný čas po předchozí dohodě s částí vládních kruhů.

Nečekaně vystupuje Miloš Zeman, jenž mění stanovisko z předchozího dne a tvrdí, že prioritou státu je ochrana vkladů v IPB. Po zasedání vlády jej podpoří i ministr financí Mertlík, který tvrdí, že IPB zůstane v provozu a proto není důvod k vybírání vkladů.

Ve čtvrtek 15. 6. vydává IPB prostřednictvím mluvčí Barbory Tachecí těžko uvěřitelné prohlášení o tom, že se situace na přepážkách uklidnila a výběry poklesly. Cena akcií IPB však "padá" dolů o čtvrtinu a burza je na základě rozhodnutí Komise pro cenné papíry vyřazuje z obchodování. V odpoledních hodinách údajně do IPB přijíždí předseda ODS a šéf Poslanecké sněmovny Václav Klaus a krátce jedná s jejím vedením. Tuto informaci však nikdo oficiálně nepotvrdil.

Nomura nabízí odprodej svého podílu v bance českému státu za jednu korunu. Vláda se však rozhoduje pro uvalení nucené správy. Zároveň vládní usnesení obsahuje i záměr prodat IPB Československé obchodní bance.

Republikou letí zprávy o uvalení nucené správy na IPB a personál banky je těsně před polednem v šoku. Do IPB vráží po zubu ozbrojené komando Útvaru rychlého nasazení a do banky doprovází nuceného správce, zkušeného ekonoma Petra Staňka. Jeho jméno se poprvé objevilo v cause Agrobanky, kde pracoval v expertním týmu nuceného správce.

Všichni manažeři IPB i zástupci Nomury (Jiří Tesař, Libor Procházka) jsou vykázáni z budovy a mají zákaz vstupu do IPB. Obyvatelstvo zachvátí panika a před pobočkami IPB se opět tvoří dlouhé fronty.

Po uvalení nucené správy obvykle nastává zklidnění situace. Mapuje se celková ekonomická situace objektu, aby mohl být proveden odborný audit. Po konečném zjištění ekonomické situace, je dán povel k prodeji možným zájemcům, které podle výhodnosti nabídek určí po podrobném prozkoumání a zvážení nabídek určí vládní experti. V IPB se však stane nečekaná věc. V sobotu se do Strakovy akademie sjíždí nejvyšší představitelé státu, včetně expertů ČNB spolu se zástupci ČSOB. Od časných ranních hodin zde zasedají ta tajných jednáních týmy ekonomů, právníků a vládních úředníků. Po šedesáti hodinách horečného jednání bez vědomí části politického spektra a představitelů státu IPB prodána Československé obchodní bance. Podle pozdějších informací týdeníků Euro je cena IPB stanovena na 16 miliard korun. Konečná cena má být stanovena podle stanovisek znalců. Pokud zjistí zápornou cenu, zaplatí ČSOB za IPB JEDNU KORUNU ČESKOU.

V pondělí 19. 6. v šest hodin ráno obvolává mluvčí České národní banky Tománek sdělovací prostředky a informuje je o prodeji IPB. Na politické scéně zavládne šok. Vedení IPB dostává hromadnou výpověď. Odvolána je i tisková mluvčí IPB Barbora Tachecí.

Ve středu 21. 6. předseda Poslanecké sněmovny a šéf ODS Václav Klaus kategoricky požaduje zrušení prodeje IPB. Inspekce ministerstva vnitra začíná vyšetřovat zásah policejního komanda v bance. Vláda schvaluje postup Mertlíka i Grosse.

Předseda ODS vystupuje ve čtvrtek 22. 6. s oficiálním stanoviskem strany, a v ostrém prohlášení oznamuje, že "vyhrála jedna velká mocenská a finanční skupina". Uvalení nucené správy i prodej IPB označuje jako "bankovní loupež za bílého dne za přímé asistence státu".

Podle odhadů ODS bude stát „hazardní prodej“ IPB každou českou rodinu zhruba 25 000 korun.

Mluvčí belgické KBC (vlastník ČSOB) Peter Jaspaert v pátečním tiskovém prohlášení (23. 6.) uvádí, že převzetí IBP Československou obchodní bankou bylo zcela průzračné a odehrálo se v rekordně krátkém čase.

Ministerský předseda a šéf ČSSD Zeman v sobotu 24. 6. šokuje sdělením pro Lidové noviny, že by se v cause IPB mohlo začít vraždit. Kdo koho chce zabít však neuvádí.

V tisku se objevují spekulace o tom, že vedení ČNB, které je v dlouho trvajícím sporu se šéfem ODS, předvedlo Klausovi v cause IPB svoji moc se vším důrazem. Odplata však prý přišla vzápětí . Poslanecká sněmovna chce výrazně omezit pravomoci ČNB.

Všechny významné sdělovací prostředky zveřejňují množství informací, analýz a spekulací o cause IPB. Opravdová bomba však exploduje v polovině týdně na půdě Poslanecké sněmovny. Do tiskového oddělení přichází známý novinář pracující ve státní správě a v hustě popsaném poznámkovém bloku přináší neuvěřitelnou zprávu: Premiér Zeman údajně dostal na stůl souhrnný analytický materiál o pozadí krachu IPB a je šokován jeho obsahem. Ministr financí Mertlík je údajně od tohoto okamžiku v nemilosti a Zeman jej prý během krátké doby odvolá z funkce.

Co obsahuje údajná analýza, kterou měl Zeman dostat na stůl:

1. Causa IPB měla za cíl rozbít spojenectví Zeman - Klaus a zároveň oslabit jejich pozice i pozice jejich stran.

2. Krach IPB a její sloučení s ČSOB údajně dlouhodobě připravovala obecně prospěšná společnost Lípa (předseda údajně Jiří Kuhrt), strany čtyřkoalice, Hrad, část vedení ČNB a belgická KCB ve spolupráci s vládními kruhy USA.

3. Lípa je údajně uzavřený elitní klub shromažďující část špiček ekonomické sféry a politického spektra. Jeho členy jsou údajně např. bývalý předseda Unie svobody, senátor Jan Ruml, bývalá místopředsedkyně ČSSD Petra Buzková, její manžel Kotrba, poslanec US Jiří Vlach, bývalý ministr financí, poslanec Ivan Pilip, bývalý náměstek ministra obrany, poslanec KDU - ČSL Miroslav Kalousek, bývalý šéf Chemapolu, agent StB Junek, bývalý poradce předsedy KDU - ČSL Jaroslav Orel, místopředseda Senátu a bývalý místopředseda ČSSD Ivan Havlíček a pod. Tajným kandidátem sdružení se údajně stal před čtyřmi měsíci i ministr financí Mertlík. (jehož otec byl důstojníkem komunistické špionáže - N.N.)

4. Přípravu prodeje IPB údajně řídil jakýsi tajemný Kubeš (údajně agent CIA českého původu. V šedesátých letech v okamžiku likvidace francouzských kolonií v Africe měl v těchto zemích připravovat podmínky pro vstup amerických firem.

5. Causa IPB je údajně součástí tajné akce "Letadlová loď". Jejím cílem je prý posílení ekonomicko - politického vlivu USA ve střední a východní Evropě.

6. Právě do USA údajně byly z IPB převedeny strategicky významné informace o všech firmách (v rukou IPB bylo 35 procent z celkového počtu významných českých firem), ve kterých měla IPB vliv.

7. Někteří z údajných hlavních aktérů: Václav Havel, prezidentův kancléř Ivo Mathé, ministr financí Mertlík, náměstek ministra financí Mládek, manžel Petry Buzkové Kotrba, bývalý ministr financí Ivan Pilip, Josef Tošovský, šéfové některých významných sdělovacích prostředků a další.

Spekulací v cause IPB se nepochybně objeví celá řada. Pravdu, všechny souvislosti a dopady likvidace IPB se zřejmě nepodaří rozkrýt. Dnes je jasné pouze to, že v této cause je mnoho podezřelých okolností. Rovněž rychlost prodeje IPB Československé obchodní bance, jejíž majitelé jsou v Belgii vyšetřování pro údajné rozsáhlé podvody je zvláštní a podivná. Způsob, kterým např. Zeman vysvětluje bleskurychlou transakci, tzn. že hlavních cílem bylo uchránit vklady řadových občanů je směšný. Jeho argumentaci lze pouze těžko uvěřit.

P.S.