Povídky privatizačního zbrojnoše
aneb to nejsou žádná fakta
to se skutečně stalo
Muži 28. října mysleli na povznesení národa a státu, zatímco 95% lidí, co se prodralo k moci po 17. listopadu, myslelo jen na vlastní obohacení a moc. Je proto zajímavé z hlediska působení mocenských vztahů, jak všichni idealisté, kteří 20-40 let trpěli, byli těmi, co přinejmenším přisluhovali režimu, odstraněni z vedení státu během 1-2 let. A ti, co se tam prodrali s touhou po zbohatnutí, tam zůstali až na malé výjimky do dneška. A jak se tam prodrali již od začátku spolužáci a spolupracovníci pana Klause, kteří nikdy proti komunistům nevystupovali, je záhadou. Zároveň na své cestě k moci machinacemi a pomluvami zrušili či poškodili Chartu 77, VONS, Liberálně demokratickou stranu a KAN, kterých se z morálního hlediska obávali. Tyto strany se jim také do jejich koncepce státu nehodily.
První pokus přisvojit si beztrestně velkou sumu peněz, bylo rozebrání cca 719 milionů, které zbyly po Národní frontě. Tyto peníze byly státu, který je do fondu vložil, případně stran existujících do roku 1989. Žádný zákon tyto peníze nově vzniklým stranám nedal. Za radostného přihlížení ministryně kontroly paní Kořínkové a ministra financí pana Klause se prostě rozpustily. Šly hlavně do ODS a do OH, kde byl pokladníkem pan Ivo Svoboda. Jak vidno, opoziční smlouva existovala už tenkrát. Ve kterých kapsách tyto finance skončily, se nedovíme, neb vyúčtování žádné nebylo. Hodně o tom ví pan Kotas-Včelař, tehdejší poradce pana Klause - vznikla z nich také údajně banka Bohemia.
Po této povedené akci zjistili zúčastnění, že nelze připustit, aby do trestního zákona byl včleněn paragraf „nedbalostní trestný čin“, protože za něj by mohli být všichni úředníci a činitelé stíháni. Že nezabránili, ač mohli, vzniklé škodě. Tento paragraf platil za první republiky a platí v civilizovaném světě dodnes. Tím se stali oni i jejich příznivci nepostižitelní. Jsou si toho vědomi, a právě proto tak následně jednají.
Vedení nejdůležitějšího ministerstva pro transformaci, Ministerstva privatizace (MP) a Fondu národního majetku (FNM), bylo sestaveno z Federálního ministerstva financí, odboru majetkového a devizového. To byl ten odbor, co vozil desítky tisíců dolarů a desítky tisíců marek v kufrech do Moskvy pro komunistické hnutí. Žádní chartisté či opozičníci, ale nejprověřenější soudruzi a soudružky se stali náměstky a vedoucími odborů. Ti také umožňovali bývalým soudruhům, co zůstali většinou ve vedení podniků, další machinace.
První tunelace proběhly již v roce 1990. Na příkladě si ukážeme průběh .
Vodní zdroje měly na rezervním fondu 100 mil. Kč, což byla na tehdejší dobu obrovská částka. Aby se jich mohli soudruzi zmocnit, založili ve Španělsku a.s., nakoupili dolary za 50 mil. Kč, a vyvezli vše s pochybnou dvoustránkovou ekonomickou studií, že se finance do 7 let vrátí. Schválila to Státní banka a MP, ačkoliv členové Rady pracujících pracovníky obou institucí důrazně upozorňovali, že jde o podvod a že se mají peníze investovat ve vlasti.
Po dvou letech nezůstal ani dolar. Potrestán nebyl nikdo. Nadřízené Ministerstvo zemědělství hrálo hru na mrtvého brouka, že mu do toho nic není.
Jedinou velkou bitvu nad ministerstvy, o které občané nic nevědí, vyhrála pro ně Pražská privatizační komise. Ta byla sestavená úplně opačně, z normálních lidí, které tam doporučily nově vzniklé strany.
Jak jinak, než z charitativní lásky k firmě AHOLD, chtěla bez aukcí dát ministryně Štěpová (dnes v ČSSD) do nájmu veškeré potravinářské prodejny a Obchodní domy v ČR právě této firmě. Vedení Pražské komise proti této nehoráznosti jednalo s panem ministrem Ježkem do pozdních hodin a ten pod tlakem slíbil, že na takovou smlouvu nepřistoupí. AHOLD by se tím zmocnil 90% veškeré prodejní potravinářské plochy. Diktoval by pak ceny a smlouvy zemědělcům i zpracovatelskému průmyslu. Dovážel potraviny z ciziny, co by potřeboval. Konkurenci by, stejně jako monopol Telecom, nepřipouštěl. Velké konkurenční řetězce (Penny, Plus, Delvita) by pravděpodobně nevznikly a republika by byla v moci jediného monopolu.
Trest za tuto vzpouru následoval za 14 dnů. Neúplatná předsedkyně komise, Paní Kokšová, byla vyhozena bez udání důvodu. Horší než za bolševika, ten si alespoň formálně důvod našel.
Následovalo další kolo boje s MP. Komise byla zásadně proti přímým prodejům lukrativních provozoven připravených k aukcím. Ministerští úředníci jim naopak byli silně nakloněni. Tento systém byl evidentně proti všem hlásaným principům přímé soutěže, která měla za pana Klause v republice nastat. Tak MP den před aukcí bez udání důvodů vyřadilo z aukce restauraci U Holubů a hotel Admirál (tam měl údajně smlouvu německý partner za 10 Kč/lůžko a noc). Komise dle zákona aukci provedla. Celé vedení komise bylo opět následující pondělí protizákonně vyhozeno. Vše totiž bylo již od začátku velmi dobře vymyšleno. Místo aby členy komisí jmenoval a odvolával parlament, aby mohli pracovat nezávisle, dělalo to ze své vůle a podle toho, jak se jim to hodilo, Ministerstvo privatizace. Z toho také vyplývaly následující kroky. Při dražbě se většinou dražil nájem a s ním zařízení staré 20 let za 20 - 50 tis. Kč. Dražbou se ale dosáhlo i 2-4 mil. Kč. U přímých prodejů tomu bylo naopak. Při velké přivatizaci se majetek ocenil na zůstatkovou cenu, což byla cena původní, i z první republiky, a z té zbylo 10% ceny. Tím pak byla cena, která byla známá v komisi, za Obchodní dům Bílá labuť či Dům potravin kolem cca 40 a 15 mil. Kč za budovy. Zařízení a zásoby se cenily zvlášť.
Ten samý systém byl u Knižního velkoobchodu, kde jej Miroslav Macek i s budovami koupil za cca 50 mil Kč, ale tržní cena, podle té, za kterou budovu prodal, byla cca 400 mil. Kč. To se to potom privatizovalo. MP pak následně většinu lukrativních provozoven stáhlo z aukcí nebo nezařadilo (kvůli učňům) a prodávalo se přímo nebo zařazovalo do akciových společností. Tento systém vydržel pak až do konce činnosti komise, jejíž vedení bylo správně zreformováno...
Třetí a působností největší byla vzpoura všech komisí v ČR. Komise byly totiž vyřazeny z rozhodování o privatizačních projektech. Komisí bylo v ČR cca 75 a měly cca 1800 členů. Rozhodování o privatizačních projektech, co půjde do kuponovky, co do přímých prodejů, co zůstane a v jakých %, však převzalo pouze 80 úředníků a podle nich také přivatizace dopadla. Převážně měli vazby na bývalé soudruhy, kteří zůstali ve vedení - k volbám celých vedení podniků dle Rad pracujících nedošlo. Zakázal to pan Petr Pithart, že slyšel trávu růst. Že se při tomto systému nabízely úplatky je nabíledni. Kdyby policie chtěla, či mohla rozhovory a nabídky nahrávat, musela by jich nalapat stovky. Takto byla pouze 1. úplatkářská aféra a to p. Muroň, a to ještě ne od policie a navíc zahraná do ztracena.
Komise svolaly proti tomuto systému protestní schůzi a hrozily stávkou. Na poslední chvíli si zajistilo ministerstvo účast a tam členy komisí ošálilo. Konstatoval jsem tehdy do TV a panu ministrovi, že tento celý systém privatizace povede k rozkrádání podniků a krachu ekonomiky, což jak vidno nastalo. Zároveň i k dalším podobným věcem. Například Rakona Rakovník byla rodině Ottů MP protiprávně zcizena, to se řeší dosud v Haagu. Pan ministr mi za to slíbil useknutí pacek. Tak skončila poslední velká vzpoura občanů proti moci v ČR. Výsledek je znám nám všem.
Kam pak občané nemohli díky zákonům vůbec nikdy zasahovat , byl FNM. Tam nikdy neexistovala přísná vnější kontrola, která by poměřovala schválené přivatizační projekty s uzavřenými smlouvami. Nehledě nato, že spoustu operací prováděl FNM sám ze své vůle. Uvedeme ukázkový příklad prodeje akcií Čokoládoven. Na trhu cena 5.400 Kč/akcii. Fond pod vedením p. Ježka jich prodal 90 tisíc po 1000 Kč. Kupci předem vybranému tak vznikl zisk cca 390 mil. Kč. Zajisté vnitřní kontrola fondu neshledala na této transakci nic špatného. Byla přece podřízena předsedovi. Ale každý laik pochopil, že stát o ně přišel a nějaký filuta se o rozdíl ceny s někým podělil.
Po aukci musel každý vydražitel provozovny do měsíce zaplatit. Jinak aukce propadla a dělala se jiná. Prostí občané, kteří chodili na aukce, dostali úvěr na svůj dům či chatu, maximálně 60% soudního odhadu. Jak to chodilo u příznivců vládní strany bude pojednávat poslední kapitola.
U Fondu tento měsíční systém neexistuje. Existovaly kupní smlouvy, které vypracovávali pro každý případ zvlášť jeho pracovníci. Nebyl v nich uveden zásadní systémový prvek. Při zápisu nového majitele do katastru a zároveň čerpání úvěrů od nezprivatizovaných státních i soukromých bank na koupi, měly být zapůjčené peníze rovnou převedeny do státní kasy. Přivatizátor neměl do zaplacení podniku vidět ani korunu z úvěru. Dále do zaplacení poslední koruny neměl také vůbec moci s nemovitostmi manipulovat. Na to desítky právníků na fondu nepřišlo! Proč asi??
Tímto způsobem by se ze státní banky přelily peníze do státní kasy. I při krachu privatizátora, by stát o nic nepřišel. Takto šlo peníze si ponechat pro vlastní potřebu a podnik nechat svému osudu. Potrestán z nedbalosti za tyto špatné smlouvy nebyl opět nikdo. Trestní paragraf neexistuje. Příklad jeden za všechny je pan Čekan a Elektroodbyt. Půjčil si na něj a peníze si nechal, teď se vesele směje celému národu. Vinu má FNM a jeho úředníci. Nikdo z pana Čekana nic nedostane. Záminek k neplacení si našel přehršle.
Neexistence nedbalostního trestního činu, který nebyl záměrně, jak tvrdí p. Klaus, vůbec navržen, aby se nekriminalizovala ekonomika, a zároveň se záměrně neprivatizovaly banky, vedl ve svých důsledcích ke katastrofě. Všichni aktéři těchto záměrů si museli být moc dobře vědomi, kam to povede, nebo neměli nikdy stanout v čele státu.
Každý potom ve finanční sféře moc dobře věděl., že ať udělá jakoukoliv chybu či rošťárnu, je prakticky beztrestný. Nikdo mu úmysl nedokáže. Že to pak položí banky a podniky, nikoho z těch stovek darebáků a příznivců vládní strany (sponzorských cizineckých mrtvol) nezajímalo. Kdyby tento paragraf existoval, každý by si moc rozmyslel něco takového provádět. Vina je pouze a jenom na největším ekonomovi světa. Ten sám prohlásil, že to udělal záměrně. Podniky se netransformovaly, ale tunelovaly. Zařízení se odváželo do ciziny. Vše na úvěry státních i soukromých bank, Takto vznikly špatné úvěry u Spořitelny 40 mld, Komerční banky 60 mld a dalších. Cesta do Evropy se skoro uzavřela. Životní úroveň, i když neplatíme statisíce vojáků Rudé armády a půjčky do soc. dem. zemí, zůstala u 80% národa prakticky stejná jako za socialismu. Někde, kde je nezaměstnanost vysoká, ještě nižší. Peníze prostě zmizely a mizí dál. Socani - čistá ruka - také radši nedbalostní paragraf nenavrhli. To je překvapení ?
Z praxe si ukážeme zářivý případ tunelování Spořitelny jejími zaměstnanci. Během restituční soudní pře mezi Tenisovým klubem Hauspalka a Spartakem Dejvice, posledně jmenovaný dal uprostřed sporu do zástavy tenisovou klubovnu, aniž byl spor rozhodnut. Zástava zněla pro jeho sponzora a měla všechny znaky tunelování. Odhad falešný - kurty se tak měly stát betonové, aby bylo možno zvýšit cenu. Pozemky byly Magistrátu, ale do zástavy se dostaly, a také klubovna postavená v akci Z, která tedy byla státním majetkem. Odhad byl přesto jen 3,5 mil. Kč a Spořitelna, zvláštní útvar Olšanská, na něj vyplatila 6 mil. Kč, aniž by se kdy byl někdo ze Spořitelny na tento majetek podívat. Že za tento podfuk někdo dostal úplatek, je na bíledni. Zadarmo by to udělal jen blázen. Úředník a úřednice, co to způsobili, dodnes jsou u Spořitelny. Potrestán nikdo nebyl. Ministerstvo financí, Dr. Mlíková z odboru majetku, nehnula od roku 1993 proti této zástavě ani prstem. Až v roce 1999, po oznámení NKÚ, si vymyslela teorii, že to je záležitost Obecního úřadu Praha 6, a tam to po šesti letech nečinění poslala, ale schvhálně bez příloh, ať to vyřídí. Pak po 14 dnech zaslala stížnost na Obec, jak to, že to nevyřizují. Nikdo se ničeho nebojí!!!
Všem těmto výtečníkům, co rozkradli stát, se díky p. Klausovi a jeho záměrné neexistenci zákonů, nic nikdy nestane. Smějí se nám dodnes. Generace tenistů mu bude dlouho děkovat, až si bude splácet vlastníma rukama postavenou klubovnu. Avšak zákon o bankovním tajemství, ten byl jedním z prvních, který byl odhlasován - ani policie do bankovních účtů nesměla nahlédnout, aby se tuneláři mohli veselit.
Pane Václave Klausi, děkujeme.
Aleš Moravec
Roosveltova 5
160 00 Praha 6
tel. 311 82 63, 614 362 42
e-mail: sportmv@mvcr.cz
člen Pražské přivatizační komise 1991-1994
člen zastupitelstva HMP
1994-1998
předseda tenisového klubu
Praha 6
Přlohy:
Osobní dekret MP
Václav Klaus:
Nekriminalisujme ekonomiku