„Celý problém je zakomponován uvnitř samotného Aera. V podniku podle zpráv existovaly asi čtyři skupiny pracovníků managementu, které šly proti sobě a nezávisle se snažily bojkotovat možný rozvoj podniku“. To vypadá nelogicky, ale jen do té doby než autor dopisu vysvětlí, že: „Důsledkem (zvoleného mechanismu privatizace) byla snaha, nejčastěji původního managementu podniku, snížit cenu, za níž je možno podnik odkoupit, na nejnižší možnou míru. Podnik následně privatizovat (s tím, že) buď se podaří jej opět zdvihnout na původní úroveň, nebo v případě jeho pádu do oblasti agonie z něj vysát z co ještě zbylo pro vlastní potřebu a takto získané prostředky použít pro vlastní podnikatelskou činnost (často obchodního, poradenského či podobně nevýrobního typu)“.

Pokud jde o Aero, dopis pokračuje: „(Letadla) L29 Delfín a L39 Albatros se dobře prodávala, management však nereagoval na zájem o nákup L39 (poměrně velký zájem měla například Indie) a dokonce tento zájem úmyslně tajil. Hodnota podniku tak nezadržitelně klesala. Realizace těchto požadavků by nejen dokázala splatit dluhy, ale investovat i do rozvoje podniku a vývoje L159.“

I kdyby měl autor dopisu jen částečnou pravdu, bylo by Aero stále odstrašujícím příkladem. Zajímalo někoho - zaměstnance, politiky, sdělovací prostředky - co se s Aerem děje? Nebo to byly klausovské „mikroprkotiny“ nestojící za řeč - hlavně že se privatizuje?