V sobotu 10. dubna 1999 zveřejnily Lidové noviny článek Václav Bělohradského „Válka v Kosovu je levičácká válka“.

Problémem není levičáctví, problémem je ztráta hodnot a demoralizace. Neschopnost vidět svět v zásadních skutečnostech jeho fyzického bytí. Živá příroda zajišťuje své trvání a vývoj poměry konkurence či symbiózy, vytváří pudová schémata. Propletenec vztahů a organismů umožňuje hledání a udržení rovnováhy v přírodním společenství.

Člověku byl dán vývojem dar schopnosti myšlení. Myšlení a paměť mu umožnily lépe využívat zdroje a prostředí, ve kterém žil. Privilegium myšlení přineslo násobně vyšší riziko zneužití a sebezáhuby.

Bohové, tabu a náboženské systémy, člověku umožnily společenskou koexistenci. Dnes zlehčovaný systém nepsaných pravidel označovaný slovem morálka, dovoluje spolupráci lidí. Lidský svět může trvat, platí-li některé hodnoty téměř absolutně. Demokratický systém vlády a svoboda jsou možné jen ve společenství, které cti a dodržuje pravidla morálky. Dlouhodobý blahobyt, totalitní a prolhaný způsob vládnutí, ničí vnitřní hodnotový systém člověka.

Postmoderní filozof Bělohradský obrací a zneužívá významu slov a pojmů. Pojmy pravice-levice jsou symboly. I díky interpretům typu pana Bělohradského ztrácejí svůj konkrétní význam. Problémem není pravičáství nebo levičáství. Problémem je neochota hledat objektivní pravdu, polovičatosti a ztráta zodpovědnosti.

Čtyřicet poválečných let balkánský kotel plný vzájemných historických křivd a nenávisti integroval silou Chorvat Josip Broz Tito. K udržení své pozice umožnil, největšímu z balkánských národů, Srbům obsadit rozhodující místa ve správě státu i armádě.

Srbové historicky měli největší vůli k moci. Za své vlády Tito velmi málo udělal k odstranění a vyrovnání historických reminiscencí. Po jeho smrti a po rozpadu Sovětského mocenského bloku se uvolnil tlak. Povolily šrouby držící víko Balkánského kotle. Západní demokracie dlouho žily svým blahobytem, neviděly , že u prahu jejich domu leží odjištěná bomby. Německá pravicová vláda Helmuta Kohla zapálila doutnák uznáním Chorvatska a Slovinska. Několik let se střídavě hasilo a foukalo do ohně. Hlavní kotelník Miloševič byl partnerem jednání a krize se navršovala.

Navštívil jsem v těch letech všechny balkánské země. Jako člen delegaci OBSE. V roce 1997 po návštěvě Srbska a Černé Hory jsem napsal „Celá stavba lidské civilizace stojí na křehké konstrukci náboženského nebo hodnotového systému. Oblast východní Evropy a prostor Ruska po padesát let integrovala síla a umělé náboženství světového proletariátu. Náboženství umělé a špatné. Po smrti Tita a rozpadu Sovětské říše jej nenahradilo nic. Zůstala nenávist a ambice. Západní Evropa nepřevzala zodpovědnost za odjištěnou bombu u svých dveří. Z láhve se vypustil džin. Oblasti Balkánu pulzuje živá plasma, která hrozí vyvolat velký požár.

Koncem osmdesátých let došlo ve Východní Evropě k porušení mocenského statu quo. Za oblast od Krušných hor k hranicím Ruska nevzal nikdo zodpovědnost. Nenahradila ji žádná síla, ani integrující myšlenkový systém. Uvolnily se síly a ďábel, kterého člověk nosí ve své duši. Na Balkáně se mezi sebou vraždí „malí s velkými“ . V Čechách se krade a topí v přehradách.

Za osm let v parlamentních lavicích, popřevratové doby, jsem pochopil hloubku rozkladu způsobenou totalitním systémem. Podle mentality a velikosti vzájemných křivd řádí vypuštěný džin v zemích Východní Evropy a Balkánu. Pozdě , ale přece, převzalo společenství států integrovaných v Severoatlantické smlouvě zodpovědnost za požár, který nemusel vzplanout. Zásahem může začít pozitivní vývoj, obnova a integrace posttotalitní oblasti na demokratických principech. Při nedůslednosti, nebo zneužití hrozí rozhořet se ještě větší požár. Václav Bělohradský je výtvorem své doby. Zná polovičatost a prolhanost jakou jdou naše životy. S požitkem relativizuje a zpochybňuje. Snad sám ďábel v takových dobách posílá své agenty do světa.

24. dubna 1999

Čestmír Hofhanzl,