SAMETOVÉ PARADOXY 4.
- Opravdu unikátní výrok vynesl vyšetřovatel o podílu Richarda Salzmanna, bývalého šéfa Komerční banky, dnes senátora za ODS, když konstatoval, že Salzmann je za těžce ztrátovou půjčku B.C.L. sice vinen, ale ne trestně. Tento schizofrenní postřeh stvrdil slovy, citovanými např. deníkem Mladá fronta DNES 22. 7., že „On třeba mohl s obchody nesouhlasit, ale musel respektovat většinový souhlas svých kolegů v představenstvu a pak rozhodnutí musel už jen jako jeho předseda podepsat“ (!). Pokud Evropská unie bedlivě vyhodnocuje dění v Česku, musí si z toho nevyhnutelně vyvodit závěr, že se u nás dá „opravdu, ale opravdu“ všechno ospravedlnit ... pokud je k tomu ta správná vůle. Ale, vlastně, proč ne? Mnozí známí umělci přece také po roce 1989 dokázali vysvětlit, že museli podepsat pověstnou antichartu z ledna 1977, ale že s ní „v hloubi duše“ nesouhlasili. Češi jsou holt šikovný národ...- Radním vadí, že si musí dávat odměny, uvedl působivým titulkem Večerník Praha 18. července 2000 zprávu o „problému“, který prý znepokojuje otce města Prahy pověstné svou nezištností a obětavostí. Čtvrtletí odměny v průměrné výši kolem 30.000 Kč mají radní právo si sami schvalovat na základě vládního usnesení za „splnění mimořádných a zvlášť významných úkolů“, napsal list. I ten nejprostší občan se domákne, že stanovit, co je „mimořádný a zvlášť významný úkol“ je jaksi věcí vysloveně subjektivní a tím i snadno zneužitelnou. A i nekverulant by se možná radních rád dotázal, jakou vlastně mají pracovní náplň a co je považováno za výkon nad normu. Která vláda a ve kterém vládním usnesení takto rozhodla, by mohla znít další nepříjemná otázka, kterou by Pražané měli k „horším“ uším svých svérázných zástupci adresovat. Pak by se snad dopátrali toho hlavního: kdo za to může.
- O tom, jak špičky ODS chápou povinnost postavit se čestně ke své přetrapné ostudě s neexitujícími sponzory Maďarem Bácsem a Mauricijčanem Sinhem, podala krásný důkaz místopředsedkyně strany a předsedkyně Senátu Libuše Benešová. V celostránkovém rozhovoru pro Právo z 15. července již v „zavedeném“ stylu ODS bez uzardění tvrdila, že celá věc prý vznikla „z naprostého nerozumu“. Na dotaz, zda se ona sama snažila zjistit, jak to s těmi vymyšlenými sponzory (a švýcarskými konty) bylo, odvětila, že „těžko mohu zjišťovat něco, o čem nikdo nic neví“. Už jen za tyto trapné odpovědi by „teta“ Benešová zasloužila medaili za nekompetentnost a vzorné mlžení, což si ovšem neméně zaslouží i V. Klaus, M. Macek a spol. Neboť pokud L. Novák v době vytváření „sponzorských darů“ a jejich darovatelů tehdy jako místopředseda odpovědný za financování nenesl za toto odpovědnost, pak už vše asi zavinili zelení mužíčkové z Marsu či záhadní zlomyslní skřítkové strašící v historické budově ODS ve Sněmovní ulici a nikoli vedení strany ušlechtilých občanských demokratů zvláštního ražení.
- „Jsem člověk, který se do minulosti moc neohlíží. Nejsem nakloněn finančnímu vypořádávání, ať už jde o tu nebo o druhou stranu. Jednak to platí lidé současní, za druhé by to nemělo konce. Více k tomu říci nemohu, protože nejsem odborník na tuto otázku“. Tolik M. Macek z ODS v Nedělních Novinách z 23. 7. vydávaných společností Ringier v Praze, na otázku ankety „Vypořádal se podle vás stát dostatečně s bývalými příslušníky StB?“ Opravdu, nijak překvapující odmítavé stanovisko dlouholetého místopředsedy ODS a zakladatele Sobotního Telegrafu a spoluvlastníka Telegrafu, rychle zkrachovavšího, z let 1991-92, jež přivedl k životu v zájmu demokracie s bývalým spolupracovníkem StB doc. Vlado Tichým, vyhnaným po Listopadu 1989 studenty FAMU z fakulty, a s doc. ing. Jindřichem Menclem, náměstkem ústř. ředitele ČTK postiženým před 11 lety podobným uspíšeným odchodem z nomenklaturních funkcí. J. Mencel však dlouho „netrpěl“, neb si ho novopečený ministr financí Klaus v prosinci 1989 vzal spolu s J. V. Kotasem jako poradce na ministerstvo. V doprovodném článku Nedělních Novin se čtenáři dále dozvěděli, že odchodné bývalým příslušníkům SNB i StB činí i po roce 1989 v průměru více než čtyřnásobek částky, kterou stát odškodnil bývalé politické vězně, perzekvované po roce 1948 (!!!). Co dodat? Snad jen to, že z uvedeného je pochopitelné, proč se pan Macek „moc neohlíží do minulosti“.
Jan Pravda