Patová situace v Čechách

Největšího hospodářského úspěchu dosáhly země, které uvolnily tvořivou sílu jednotlivce. Proces rozšiřování individuální svobody vedl k hmotnému i duchovnímu povznesení, byl-li provázen dodržováním zákonnosti a dobrých mravů“. Hospodářský proces a spolupráce mezi lidmi může začít, když platí dané slovo a smlouva. Předpokladem je, že krádež, zneužití a nedodržení smlouvy se postihují. Prosperita je možná ve společenství, kde vládne atmosféra důvěry v platnost práva a dovolání se spravedlnosti. Z takových základů vyrostl úspěch Velké Británie a Spojených států amerických. Obě anglosaské demokratické mocnosti vyšly z puritánství. Významnou roli sehrálo „precedenční právo“ s jeho hledáním spravedlnosti a nejlepšího řešení. Druhá světová válka přerušila ve Východní Evropě kontinuitu evropské demokratické tradice a právního pořádku. Diskontinuita trvala půl století. Nacismus a poté komunismus poškodily základy křesťanského hodnotového systému. Zpochybnily víru v pozitivní práci. Dvě generace žily své životy v prostředí, které v (tzv.) vyšším zájmu honorovalo nečestné a protispolečenské jednání. Poslední dvě desetiletí rozkládajícího se totalitního systému vytvořilo prostředí, ve kterém se prosazovali lidé bez zpětných morálních brzd a technokraté, směřující ke svému hmotnému a mocenskému povznesení. V celé společnosti bylo hluboce poškozeno mravní povědomí. Lidé ztratily návyky svobodných občanů.

Kolaps sovětského impéria se odehrál v hodnotovém vzduchoprázdnu. V Československu, stejně v ostatních postsovětských zemích, nebyly připraveny alternativní elity, stojící na demokratických principech zákonnosti a zodpovědnosti. Totalitní režim jim nedovolil vyrůst. Příležitost ke svobodě vstoupila do nepřipraveného prostoru.

Čeští reformátoři neučinili základní kroky, které musí udělat každá nová garnitura, má-li mít naději na úspěch. Nedošlo k systémovému rozrušení organizačních struktur a rozehnání zájmových mocenských skupin utvořených za bývalého režimu. Prosazení kontinuity právního řádu s minulým totalitním systémem a tlustá čára za minulostí, bez exemplárního soudního potrestání zločinů a zneužití, kruh uzavřelo. Demokratická i hospodářská reforma tak byly zablokovány v samém počátku.

Privatizace, i díky jejímu kuponovému zneužití, nehledala věrohodné, konkrétní vlastníky, vědomé si všech rizik a zodpovědnosti za neúspěch. Vytvořila neprůhledná fondově-finanční spřeženectví, kde nikdo nenesl následky špatného nebo protizákonného jednání.

Politické strany zdegenerovaly dříve, než vůbec mohlo dojít k jejich vyprofilování. Nedůslednost a neochota vyrovnat se s totalitní minulostí a jejími zločinci, dala znamení novým politikům, že se nemají čeho obávat. Zneužití se nebude trestat ani v budoucnosti.

Českou reformu je možno nazvat reformou posttotalitních technokratů. Před deseti roky byli správci a organizátory výroby, či úředníky totalitního státu. Vnitřně trpěli, že na ně zbývají jen drobty ze stolů jejich pánů. Revoluce, která nepotrestala zneužití. Privatizace, která nehledala věrohodnost a nepotřebovala jasný právní rámec, uskutečnila tajné sny. Stali se podivnými vlastníky papírů svých podniků. Získali příjmy a prostředky, o kterých se jim nesnilo. Zodpovědnost, jak byli zvyklí, nechali na těch pitomcích, kteří představovali stát a nebyli si vědomí, co je politika v posttotalitním státě. Pro jistotu penězi, které vytahali z kapes jiným, si zaplatili politiku. Přímo si koupili, nebo přes peníze ovlivňují, zpravodajská média. Právo se stalo, opět jak bylo zvykem, právem silnějšího. Vyrábějí si veřejné mínění, pěstují opět ve veřejnosti pocit marnosti positivní práce.

Deset let reformy, která nechtěla příliš měnit zaběhlé zvyky, upletlo českou společnost do podivného ušpiněného námořnického uzlu. Aktivní hráči té veliké hry o totalitní dědictví jsou spojeni společnou vinou, často zločinem. Drží v ruce bank i klíčové karty, ve svém zájmu budou bránit rozkrytí hry. Přes všechny výhody svého postavení hru nemohou vyhrát. Dnešní ekonomika, postavená na znalostech, dobrovolné iniciativě a ochotě spolupracovat, nemůže fungovat v prostředí obecného pocitu oklamání.

Zneužití, slabost a mravní nihilismus reformátorů přivedli českou společnost do patového postavení. Mnoho nových mocných a bohatých bude bránit svobodné konkurenci myšlenek a schopností. Prohráli by a některé v právním státě bude čekat soud. Máme před sebou dobu mocenských zápasů a pokračující hospodářský propad.

 

Vidím jedinou cestu ze slepé ulice, je jí hledání pravdy a práva. Potrestání zneužití starých i nových. Dlouho nebude politická vůle a bude to muset velmi bolet. Viděl jsem celou porevoluční dobu, její aktéry a vývoj zevnitř z parlamentu a vím o čem mluvím.

18.února 1999

Čestmír Hofhanzl,

ecoline@volny.cz

Strana konzervativní smlouvy