Jedním z mnoha Glaserů žijících v Plzni byl židovský obchodník Lev.Žil s manželkou Selmou a dvěma dětmi, synem Jiřím a dcerou Haničkou. Pak přišla válka, před nacisty se zachránil pouze syn Jiří, ostatní byli odvezeni do Terezína a již se nevrátili.

80-letý Jiří Glaser zůstal za mořem a dodnes žije v Irsku.

Václav Bostl žije v Plzni. Před revolucí byl důstojníkem StB, po revoluci pracoval na Správě budov. V posledních letech navíc začal podnikat.

Jan Thoma z Plzně patřil mezi disidenty, po revoluci pracoval v úřadu na ochranu ústavy a jako šéf plzeňské expozitury BIS. Dnes žije v důchodu. Na Václava Bostla si vzpomíná.

„ Pracoval na druhém odboru- odbor vnitřní nepřítel jako důstojník. Okrajově pracoval i na mě- vedl jednoho tajného spolupracovníka, který byl na mě i na jiné osoby “.

Oba hlavní hrdinové dnes mlčí. Pokusme se rekonstruovat, co se asi stalo.Emigrant Glaser neměl trvalé bydliště v ČSFR, nemohl tedy žádat o navrácení rodinného majetku. Přesto se úředník Bostl při jedné Glaserových návštěv v Čechách nabídl, že mu s vydáním dvou domů v Plzni pomůže, a požádal jej o Generální plnou moc. Tu od Glasera obratem dostal( červenec 1998 ). Na Správě budov města Plzeň se pak objevila žádost podepsaná Jiřím Glaserem.

V polovině roku 1998 ( srpen) Správa budov města Plzeň po několika letech obě nemovitosti vydala.S nimi mohl neomezeně disponovat úředník Bostl, protože měl Generální plnou moc.

Dne 20. října 1998 jsme se dozvěděli (nájemníci), že došlo ke změně vlastníka nemovitostí Tovární 4 a 6.

Pan Bostl se představil jako bratranec pana Glasera. Po rozhovoru s ním jsem projevil zájem o koupi domu č.6. Cena zněla 1.800 000,- Kč.

Když jsem opakovaně žádal o zapůjčení dokladů pro poskytnutí úvěru bankou, pan Bostl se nechal zapírat, takže k žádné transakci nedošlo. Dne 4.srpna 1999 jsme obdrželi dopis, kde se nám oznamuje, že oba domy byly prodány novému majiteli ( kupní smlouva 14.července 1999)- prodejní cena na kupní smlouvě byla uvedena 2.100 000,- Kč !!!

Emigrant Glaser o prodeji údajně nevěděl, proto se nechal natočit na video, kde svým zastupováním pověřil mne- Michala Drabíka- dne 4.listopadu 1999, abych napadl úředníka Bostla, že disponuje jeho majetkem bez jeho vědomí.

Tehdy ale vyšla najevo ještě další závažná skutečnost. Když jsem dostal od Glasera plnou moc s ověřeným podpisem zarazil mne jiný podpis, než na ostatních dohodách, které měla k dispozici Správa budov města Plzně, ověřené – úředníkem Bostlem, na základě tohoto zjištění jsem podal trestní oznámení a požadoval grafologický posudek.

Totožnost restituenta a pravost jeho podpisu ověřovali sami úředníci Správy budov města Plzeň.

„ Jestliže je tento úkon neplatný, je celá smlouva neplatná- JUDr. Vlastimil Brabec, katastrální úřad Plzeň- město, před revolucí důstojníkem STB !

Šetření policie trvá už půl roku. Emigrant Glaser a úředník Bostl se mezitím dohodli, že Bostl pošle Glaserovi určitou finanční částku, a tím bude vše vyřízené a odebral mi plnou moc ke správě majetku.

A nečekané rozuzlení nakonec: březen 2000

V roce 1982 uzavřela tehdejší ČSSR a Spojené britské království dohodu o vyrovnání křivd.Československo tehdy vyplatilo 24 milionů liber šterlinků, které britská náhradová komise rozdělila mezi české emigranty.

Vyjádření MF:

Jiří Glaser figuruje na seznamu osob, které britská vláda předala ČSR.Dostal příslušnou náhradu za 2 domy, které kdysi vlastnil v Plzni.

Emigrant Glaser se po tomto zjištění odmlčel.

Úředník Bostl tvrdí, že o odškodnění nevěděl.Ředitel Správy budov už nechce mít s případem nic společného.

Náměstek primátora města Plzně slibuje razantní postup. Policie a soud musí dokázat, že šlo o restituční podvod a obětí se stalo město Plzeň.

V Plzni dne 26.července 2000

Michal DRABÍK,

E-MAIL: tomas.drabik@volny.cz