Přišel čas voleb do krajských zastupitelstev (a Senátních voleb v jedné třetině území) do čtvrtka 7. září bylo možno podat kandidátky, do středy 13. září pak v nich provádět doplňky a změny pořadí kandidátů. Jaké jsou nejčerstvější zkušenosti s demokracií v České republice?

Parlament České republiky vydal zákon o volbách do zastupitelstev krajů č. 130/2000 Sb., v němž kromě jiného v ustanovení § 21 (1) stanovil náležitosti kandidátní listiny a v ustanovení § 21 (2) stanovil náležitosti prohlášení kandidáta. Zákonodárce moudře v případě kandidátní listiny odstranil duplicity a zbytečnosti obsažené v dalších zákonech řešících podobnou problematiku, totiž v  zákonech č. 247/1995 Sb., a 152/94 Sb., kdy například odstranil nutnost podávání veškeré dokumentace dvojmo či nutnost současného uvádění data narození a rodného čísla při vědomí toho, že údaj jeden jest obsažen v druhém.

Ostatně soudní spory vedené v roce 1996 daly většinou za pravdu těm, kteří hledali před zvůlí úředníků soudní ochranu a soudy většinou zaujaly stanovisko, že rozhodující je duch a nikoliv strohá litera zákona, a že byrokrati nemají bazírovat na nepodstatných hovadinách.

Ministerstvo vnitra však k tomuto zákonu vydalo prováděcí vyhlášku č. 152/2000 Sb., v nichž kromě jiného na základě zmocnění daném v ustanovení § 59 výše uvedeného zákona stanovil vzory různých tiskopisů a krom toho i vzor kandidátní listiny.

V příloze č. 1 vyhlášky č. 152/2000 Sb., jest uveden vzor 3 – Kandidátní listina a příloha ke vzoru 3 – Příloha ke kandidátní listině. Pomineme-li samotný fakt, že vzor je vzor a nikoliv nařízený formulář, musíme konstatovat, že oba vzory požadují uvedení údajů, které jsou nad rozsah požadavků, obsažených v ustanovení § 21 (1) a (2) zákona č. 130/2000 Sb., a nesplnění právě těchto požadavků vyhlášky, které však jdou nad rozsah zmocnění daných zákonem dává opět úředníkům hromadu příležitostí ukázat, kdo je v této zemi pánem a buzerovat ubohé občany, kteří se prostřednictvím politických stran (jinak to v případě voleb do krajských zastupitelstev nejde) domáhají svého pasivního volebního práva.

Politická strana Pravý Blok uzavřela koalici s KANem (politické hnutí Klub angažovaných nestraníků) a podala kandidátky skoro ve všech volebních krajích.

Protože z Ústavy České republiky vyplývá, že práva občana, tedy i pasivní právo volební, lze omezit pouze zákonem, a dále pak to, že jakákoliv vyhláška nemůže jíti ve svých požadavcích nad zákon, a pokud tomu tak je, pak je v těchto svých ustanoveních a priori v rozporu se zákonem a tedy neplatná, zpracovala koalice své kandidátní listiny tak, aby byly v souladu se zákonem.

V Českých Budějovicích, kde jsem začínal v pondělí, trvalo projednávání kandidátní listiny hodinu a půl, a poukazování na prkotiny nebralo konce.

- Politická strana Pravý Blok používá svůj název v  této formě (velké P a velké B) po mnoho let (minimálně od r. 1997), ale v čerstvém soupisu politických stran, vydaném Mysteriem vnitra je uvedeno malé b. S odůvodněním, že politická strana Pravý Blok je jinou politickou stranou než Pravý blok, uvedený na ministerském seznamu byla kandidátka odmítána. S odvoláním na ustanovení § 20 (1) zákona, který praví, že kandidátní listiny mohou podávat pouze politické strany a hnutí, registrované na Mysteriu vnitra. Protože je registrováno Pravý blok, pak Pravý Blok není politickou stranou registrovanou na Mysteriu vnitra a jako takový kandidátku podat nemůže.

- Rovněž KAN byl v podané kandidátce uveden s velkými písmeny v každém slovu názvu. Stejně tak Klub Angažovaných Nestraníků není politickým hnutím Klub angažovaných nestraníků, uvedením na ministerském seznamu.

- Dalším problémem bylo to, že v kandidátní listině nebylo uvedeno, že se volby konají dne 12. 11. 2000 – ač zákon nic takového nepožaduje.

- Zákon ukládá, že má být uveden název politické strany, politického hnutí nebo koalice a její složení. Normálně uvažující člověk z toho dovodí, že si každá koalice může zvolit název jaký chce (třeba “Za republiku v níž platí duch a nikoliv litera zákona”) a pak je logické, že musí být uvedeno, které strany tvoří koalici s tímto indiferentním názvem. Úřední šiml však uvažuje jinak. Požaduje aby bylo uvedeno dvakrát “koalice Pravý blok – Klub angažovaných nestraníků”. Jednou je to totiž název a podruhé složení koalice.

- V případě koalice je dle zákona třeba uvést, která strana koalice kandidáta na kandidátní listinu navrhla. Logické je, že členy stran navrhuje jejich politická strana. Koalice Pravý Blok-KAN však na své kandidátce dala příležitost bojovat o přízeň voličů i různým společenským organizacím a občanským hnutím, kteří nemají ze zákona právo samostatně v krajských volbách kandidovat. Proto jsme tento údaj uvedli jen u těch kandidátů, kteří jsou bez politické příslušnosti. Opět špatně. I u členů politické strany Pravý Blok muselo být uvedeno, že byli navrženi politickou stranou Pravý Blok (pardon Pravý blok).

- Mysterium vnitra rozeslalo na úřady přehled politických stran a hnutí, ve kterém kromě jedině správného názvu uvedlo i to, kdo je oprávněn za tu kterou stranu či hnutí podepisovat úřední dokumenty. V případě politického hnutí KAN může podepisovat předseda a jeden ze členů Ústřední rady KAN, dle listiny Mysteria vnitra však předseda a jeden z místopředsedů. Existence Ústřední rady KAN, nejvyššího orgánu hnutí ze stanov zůstala Mysteriu vnitra utajena, ač má tyto stanovy k disposici.

- Určitý zmatek vnáší sám zákon svou nejednoznačností, protože v kandidátní listině má být uvedeno “obec trvalého pobytu” a v prohlášení kandidáta pak “místo trvalého pobytu”. Místem trvalého pobytu je evidentně obec, v níž kandidát bydlí. Ovšem zákonodárce chce znát plnou adresu, tedy nejen obec, případně ulici a číslo popisné. Jsou lidé, kteří jako místo pobytu uvedli Týn n/Vlt., či České Budějovice. Z jejich pohledu naprosto správně. To úřednímu šimlovi nevyhovuje, chce přesnou adresu (kterou následně kontroluje na ČSÚ). Oč jednodušší by bylo, kdyby v zákoně byl požadavek, že se má uvést plná adresa trvalého pobytu.

- Dalším problémem byla prohlášení kandidátů. Mají být vlastnoručně podepsána. V několika případech se stalo, že nebyla uvedena plná adresa (chybělo číslo popisné). Úřední šiml odmítl zmocněnci provedení jakékoliv úpravy v adrese (znal přesnou adresu) s odůvodněním (vycucaným z prstu), že vše musí být napsáno vlastnoručně rukou kandidáta a jakékoliv úpravy a vpisky jsou nepřípustné. Připustil pouze, že je možno si kandidátní listinu zase vzít, zajet za kandidátem, který vlastnoručně provede úpravu a zase ji přivézt zpět. (do dedlajny chyběly ještě 3 dny). Ku podivu šiml akceptoval prohlášení, která byla napsána strojmo a ručně jen podepsána.

Nakonec jen díky mým zkušenostem jsem prosadil, že kandidátní listina byla úředním šimlem zaregistrována tak jak byla s tím, že zákon ukládá lhůtu na provedení oprav vytknutých závad.

Na okresním úřadě Praha-západ, kde se registruje středočeský kraj proběhlo naopak všechno až nad očekávání hladce. Místo skřípání zubů úsměvy, místo šimla příjemná usměvavá úřednice, která mě přijala v minutě, kdy jí končila pracovní doba, opravy v adrese provedené zmocněncem a označené jeho šifrou byly samozřejmostí, kterou mi sama navrhla. Tedy naprostá spokojenost.

Na základě právě získaných zkušeností jsme příští den provedli změny požadované v Budějovicích, abychom zbytečné třecí plochy odstranili, i když jsme byli přesvědčeni že jsou neoprávněné. Potentáti podepsali nové znění kandidátních listin a ve středu jsem se vydal na další cestu.

V Karlových Varech nám úřední šiml odmítl několik prohlášení, protože nepřečetl, jak se kandidát jmenuje (kromě podpisu musí být uvedeno i jméno a příjmení), pokud to nebylo napsáno tiskace, ale psace, byla záminka k odmítnutí ač zákon výslovně požaduje pouze vlastnoruční podpis. Rovněž v textu kandidátní listiny nebylo možno na místě opravit evidentní překlepy (Dvořákový místo Dvořáková - což bylo evidentní i z křestního jména) či neznalostí chyby (Rábí místo správného Rabí). Holt bylo nutno přinést všechno znova.

V Plzni, kde byla podávána neúplná kandidátka byly opravy na místě zmocněncem možné, na dalších opravách jsme se dohodli až při doplnění dalších kandidátů v zákonné lhůtě.

V Ostravě, Zlíně, Liberci a Hradci podobné nevýznamné problémy, řešitelné na místě.

Mezitím se ozvaly znovu Střední Čechy, kde byly vytknuty závady v již přijaté kandidátní listině, ale protože jsem již měl po budějovických zkušenostech k disposici opravenou versi vše opět proběhlo hladce.

Ovšem objevil se nový problém totiž zapracoval Český statistický úřad a dožadoval se opravy tam, kde vesnice v níž kandidát bydlel (a sám svou adresu napsal) byla mezitím zrušena a stala se součástí jiné obce větší. Tyto změny bylo třeba učinit na většině kandidátek.

Naprostou lahůdkou ovšem bylo, když ČSÚ vydal požadavek upřesnit věk kandidátů ke dni voleb. Všude tam, kde byl věk spočítán podle roků (výpočet rok narození 1946 => rovná se 100 – 46 = 54) bylo třeba u těch, kteří se narodili v období od 13. listopádu do Silvestra provést korekci odečtením jednoho roku.

Při podávání kandidátky do Senátních voleb v úterý na Praze 8 mě odmítali vpustit do budovy s odůvodněním, že v úterý není úřední den pro strany!

Rovněž na Praze 4 v době, kdy jsem přišel registrovat kandidáta do senátu, se nám odmítli úředníci věnovat, s odůvodněním, že mají schůzi ohledně organizace voleb. Protože do Senátu se lze zaregistrovat pouze v intervalu od –72 dnů (zřízení konta, na které se skládají kauce) do – 66 dnů (dedlajna pro podání přihlášek k registraci), v tomto intervalu jsou dva dny pracovního klidu, a přihlášku do Senátu je možno podat jen jednou za 6 let, tedy na podání přihlášky je v průměru méně než jeden den ročně. A úřední šimlové se zrovna ten jeden jediný den v roce rozhodli schůzovat a rozhodli se nechat ten hmyz, který chtěl uplatnit svá občanská práva, čekat až se vyschůzují. Sekretářka se z nás snažila udělat blbce, usadila nás do křesel na chodbě, aby nás uklidnila. Když mi po chvíli došla trpělivost, zjistil jsem, že sekretářka nepodnikla vůbec, ale vůbec žádné kroky, prostě nás nechala na té chodbě vykvasit. Tak jsem trochu zvedl hlas a řinčící okenní tabulky způsobily, že schůze velice rychle vyplivla dokonce dvojici úředních šimlů, kteří naši přihlášku obratem zaregistrovali.

Původně jsem myslel, že úterní příhoda s tím, že není úřední den, bude vrcholem našich zážitků.

Nikoliv. Tím bylo Brno. Místní úřední šiml sice zaregistroval předběžně kandidátku, ale odmítl úplně veškerá prohlášení kandidátů s tím, že jejich text nezačínal slovy: “Já níže podepsaný prohlašuji, že…”. Protože prohlášení kandidátů ve formě “Prohlašuji, že…” byla bez problémů přijata k registraci ve všech ostatních volebních krajích, kde jsme podali koaliční kandidátní listinu, je chování tohoto úředního šimla už za hranicí prosté buzerace, prostého šikanování, ale dosahuje už úrovně trestného činu zneužívání pravomoci úředního činitele.

Pokud si necháme opravdu všechno líbit (napadá mě trefnější příměr, ale respektuji že Necenzurované noviny je seriosní list) tak v této zemi skutečná demokracie či právní stát nikdy nebude!