Abstraktní nebo konkrétní právo?
Ve svém článku Stát produkuje pachatele i oběti se Jana Chalupová, pracovnice Kanceláře prezidenta republiky, dotkla velmi zajímavého tématu, které stojí za podrobnější debatu. Je jím rozpor mezi abstraktním a konkrétním právem. Abstraktní právo koření v pradávných, většinou mystických koncepcích státu a práva. Jeho vývoj vrcholí v období absolutismu a tuhé centralizace. Prostřednictvím svých tvůrců a vykonavatelů se necitlivě vměšuje do vztahu mezi agresorem - iniciátorem násilí a jeho obětí. Institut nezávislého a spravedlivého soudce, který na základě shromážděných a předložených důkazních prostředků rozhodne o porušení práv oběti útočníkem a zároveň akceptuje návrh oběti na přiměřené zadostiučinění, byl degradována na úředníka (-ci), jenž dle arbitrárního rozhodnutí zákonodárce svévolně rozhoduje o „potrestání“ pachatele násilí, většinou tím, že ho na pár let uzavře mezi jemu podobné. Ale co oběť? Jaké má zadostiučinění z toho, že např. zloděj automobilu, který zřejmě „výhodně“ zpeněžil, si „posedí v chládku“? Tam, při troše štěstí a dobrém zapojení do zločineckých struktur může fyzicky posilovat a „zdokonalovat“ se ve svých násilnických dovednostech. Ovšem jiný člověk, třeba viník autonehody, zde může být kriminálními živly brutálně šikanován. O politických vězních ani nemluvě.Občané se chovají
racionálně
Z justiční praxe víme, že občané docela rozumně preferují dohledání svého majetku a uložení majetkové či finanční pokuty pachateli protiprávních činů, případně doplňkovou, moderní formu represe – veřejně prospěšné práce. Samozřejmě, poškozený se i dnes může přihlásit v tzv. adhezním řízení o náhradu škody. Ale trestní soudci se nepříliš rádi zaobírají touto problematikou a odkazují spíše na občansko-právní řízení. Stát, který by měl být vlastně jakousi bezpečnostní a pojišťovací agenturou, užitečným pomocníkem občana chránícím jeho život, svobodu a majetek, se tak stává, resp. zůstává oním Chalupovou kritizovaným „producentem pachatelů a obětí“. A to vůbec nehovoříme o tzv. zločinech bez oběti; zde stát svévolně kriminalizuje aktivity, které nikoho nepoškozují. Třeba vydávání knih a časopisů, jejichž obsah některým pracovníkům státních orgánů připadá nevhodný – což je čirý orwelismus. Miliardové prostředky vybrané od občanů na provoz celého státně-bezpečnostního aparátu nepřinášejí kýžený efekt – vymahatelnost práva v přiměřeném čase. Naopak v obyvatelích stále více narůstá pocit roztrpčení, skepse a nespravedlnosti. Pochybnosti nad celým státně-bezpečnostním molochem ještě vzrostou, vezmeme-li do úvahy počet zabitých - obětí kriminálních živlů v porovnání s počty lidí usmrcených ve státech organizovaných konfliktech: válkách a jiných akcích. Řešení nabízejí teoretici konkrétního polycentrického práva, které respektuje důstojnost jednotlivce a jeho nárok na přiměřenou satisfakci v případě protiprávních aktivit jiných lidí.
Milan Rokytka