Operace "olovo"

 

Mediální kampaně typu „Olovo“ jsou stavebním prvkem „mafiánského kapitalismu“. Pomáhají udržovat stavbu systému založeného na podvodu a vydírání.

Ruský sovětský komunismus a jeho československá varianta stál na zastrašování a korupci. Zatáhl téměř všechny do pocitu spoluviny za něco špatného, nebo nečestného. Vstupenkou mezi vyvolené byla spáchaná velká podlost. Museli na sebe navzájem něco vědět.

V Československu a následně v České republice nedošlo po listopadu 1989 k destrukci struktur, zájmových vazeb a zvykových schémat starého systému. Důsledné nevyřazení exponentů totalitního systému umožnilo přechod těchto lidí, jako kompaktní společenské vrstvy, na druhou stranu pomyslné linie vytvořené převratem. Kontinuita právního systému a privatizace bez zákonů dílo dokonaly. Ekonomickou elitou nové české „demokratury“ se stali lidé, kteří vládli zemi již v osmdesátých letech jako výkonná technokracie totalitního státu. Udrželi si a dále užívají technologie vládnutí, které byly efektivní v předpřevratové éře. Na skutečnosti nic nemění noví lidé, v čele politické scény. Kdo z nových lidí ve své posici přežil, akceptoval způsoby, je vydíratelný a v zájmu přežiti ve funkci zná své hranice.

Jako poslanec české sněmovny od jara 1990 jsem byl spoluúčasten procesu ustavovaní se mafiánského kapitalismu. Na svou obranu uvádím, viděl jsem a křičel. Slyšet nechtěl nikdo.

 

V prvých létech po převratu bylo úmyslně blokováno průhledné financování politických stran. Z úrovně vládní i z vedení některých politických stran. Činili tak politikové „velmi konzervativní“, ještě dnes „čestní“ i politikové „věřící“. Politické strany se staly závislé na špinavých penězích, které nebyly dávány pro modré oči. Jako příklad uvádím dvě kauzy, které jsem viděl z těsné blízkosti.

 

V roce 1992 bankéř Moravec sám nabídl vedení ODA peníze na financování strany. Byly to nastavené vidle od samého počátku. Josef Rajman i Jan Kalvoda bohužel přijali, dělali to všichni. Rok před vytažením aféry si ze mne utahovali někteří poslanci ODS, kdy to na nás vytáhnou, Po spuštění aféry v médiích v lednu 1994 nedokázal Jan Kalvoda se postavit a veřejně přiznat, jak věci byly. Celá akce od svého počátku byla cíleným podkopem k likvidaci a nebo upravení ODA k použitelnosti. Uvnitř ODA s iniciátory spolupracoval Vladimír Dlouhý a jeho chlapci. Aféra s poslaneckými tituly v létech 1996-97 od počátku byla vymyšlena a gradována s konečným cílem - diskreditací Jana Kalvody a tím i ODA. Jan Kalvoda odstoupil ze všech funkcí den před tím, než měly v tisku vyjít články na téma neoprávněného užívání titulu doktora práv. Pohodlný bonviván, který nemiloval intriky a byl líný, si v kleci s šelmami nechal odkrytou Achillovu patu. Potrhali ho, k jeho cti je možno snad říct, nenechal se používat. Byl ale konečnou příčinou záhuby ODA.

 

Podobným způsobem bych mohl popsat mnoho dalších afér s jejich aktéry i pozadím. Byl to proces, kterým se etablovala staronová elita a dnes udržuje svou moc. Z cesty byli postupně vyřazováni všichni, kteří změnu mysleli vážně. Většina měla slabá místa ve své minulosti, nebo byli nedůslední. Často proces semlel i ty, kteří cestu nastavili a otevřeli cestu horším.

Dnešní stav je takový: Skutečnou politiku dělají lidé, kteří neprošli systémem veřejné volby a kteří nenesou veřejně zodpovědnost. Na scéně se pohybují, stejně jako v osmdesátých létech, vybraná, nejlépe vydíratelná pimprlátka.

O účelovosti. současné aféry kolem poslankyně Petry Buzkové nemám pochyb. Již v roce 1992-3 se v poslaneckých kuloárech pohybovaly pověsti o pochybné minulosti sociálně demokratické činovnice. V „Cibulkových seznamech je paní Buzková v kategorii „důvěrníků“. Místopředsedkyně sněmovny je vydíratelná a při vhodné příležitosti mohou být vytažena další fakta.

Nevyrovnali jsme se s minulostí, mnoho veřejně činných lidí má špatné svědomí. Dnes jsou znovu voděni na svých slabostech a hříších. Novináři nehledají a nepublikují jasně zjištěná a podložená fakta, mnohé zamlčují. Aféra „Olovo“ má mnoho podobného s mediálními kampaněmi k diskreditaci disidentů. Gard dnešních kampaní je poněkud jiný. Strany konfliktu si často nemají co vyčítat. Hrají mezi sebou betla, při kterém dodržují jistá nepsaná pravidla, která nepřekročí. Novináři spoluhrají. Diskreditace veřejné scény pokračuje.

 

V Telči 2. září 2000

RNDr. Čestmír Hofhanzl

místopředseda Strany

konzervativní smlouvy