Násilí v pražských ulicích dne 26. září 2000, vyvolané demonstranty, protestujícími proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, přitáhlo více mediální pozornosti než samo zasedání, jehož výsledky zůstaly před veřejností pečlivě utajeny. Mezi hodnocením policejního zásahu oficielními institucemi a převažující částí veřejnosti, vyjádřenými postoji sdělovacích prostředků, některými poslanci a průzkumem veřejného mínění je zřetelný rozdíl. Zatímco prezident, vláda a ministr vnitra hodnotí akci jako úspěšnou a dobře řízenou, veřejnost rozlišuje. Na jedné straně oceňuje statečnost a korektní jednání řadových policistů, na druhé straně kritizuje nedostatečné vybavení policie a ponechání centra města na pospas řádícím vandalům, čili špatnou přípravu a řízení zásahu.

Zpráva o tom, že pražské zastupitelstvo chce udělit devatenácti raněným policistům bronzovou medaili, spojenou s odměnou ve výši 50.000 Kč bude proto jistě veřejností přijata s uspokojením. Nápad udělit veliteli zásahu, plk. Charvátovi, stříbrnou medaili a k ní 100.000 Kč je naproti tomu podivný. Je to stejná odměna za zmetek, jako kritizované “zlaté padáky” šéfům krachujících bank.

Pavel Jonák, říjen 2000