Svítání nebo soumrak nad Kavčími horami?

Souboj o Kavčí hory není jen izolovaným  střetem základních profesních práv novinářů s hrubými politickými intervencemi. Je skoro až přízračným symptomem hluboké politické nesvobody u nás. Na první pohled jako by šlo o reprízu listopadu 1989. Jen   stupeň  mobilizace veřejnosti je o stupeň nižší. Ve skutečnosti   ovšem jde o velmi pozdní dozvuk prozření, které mělo nastat právě už v oněch listopadových dnech. Komunistická Státní bezpečnost tehdy velmi šikovně vypustila do obecného oběhu neméně šikovné heslo „Nejsme jako oni“, aby zabránila případné rekapitulaci davu zločinecké minulosti této státně tajné politické struktury. Ve stínu tohoto hesla pak jako by se odehrálo celé dějství gigantických majetkových přesunů do rukou stranické nomenklatury a organizovaného zločinu, což je svým způsobem vlastně totéž. Kouzelné rčení „Nejsme jako oni?   pak vlastně paralyzovalo nejen akceschopnost, ale především politickou soudnost široké veřejnosti. Davům sroceným před Kavčími horami a na Václavském náměstí se pak může heslo vracet v trochu obměněné podobě: ?Oni s námi transformačně vymetli? nebo ?Naše revoluční ušlechtilost rovná se úspěch jejich tuneláží? a podobně. Možná si leckterý z manifestujících matně uvědomí, jak celá ta deset let trvající hra na demokracii a svobodu slova nebyla víc než stínovou hrou opravdové demokracie a svobody slova. Oním pověstným ?Hic Rhodus, hic salta?, tedy ?Zde jsou lvi, zde ukaž, jak umíš skákat?  jsou tedy Kavčí hory. Skutečnou překážkou eskalace občanské nespokojenosti je však snaha některých politických sil zužitkovat boj televizních redaktorů za dosažení podmínek, které jsou naprostou samozřejmostí pro jejich západoevropské kolegy. Na otázku, které politické síly zatím jen zákulisně zužitkovávají nastalou krizi, si můžeme odpovědět doplňující otázkou: Kdo může mít největší profit z nynějších projevů občanské nespokojenosti? Odpověď není tak nesnadná: jsou to čtyřkoalice a z nestranických seskupení pak Impuls a Děkujeme, odejděte.

Jeden pozitivní moment může nastat i při podařeném zúročení občanské nespokojenosti těmito partičkami: Konec politického kartelu ODS a ČSSD. Mohou se tak paradoxně naplnit slova jedné politoložky, která  svého času označila ODS za stranu pro jednu použití. Vskutku, ukazuje se, že ODS sehrála úlohu zajištění ekonomické a právní kontinuity s komunistickým režimem a neméně důležitou  roli  zabránění právního státu a občanské společnosti. Svoji roli sehrála a může být vystřídána jinými šíbry.

Nadějné je prozření veřejnosti, které v sobě obsahuje zášleh povědomí, že demokracii a svobodu tisku si budeme muset teprve vybojovat. Méně nadějné je ovšem to, že nositelé demokratických snah jsou diskreditováni právě permanentním nezájmem médií. A ještě nebezpečnější je dojem, který redaktoři ČT možná nevědomě vyvolávají, jako by před nástupem Jiřího Hodače v českých médiích svoboda slova panovala. Nepanuje a není  třeba se opájet iluzemi, že by v budoucnosti tomu bylo jinak. Obávám se, že výčet tabuizovaných témat bude stejně dlouhý jako donedávna. Také je důvod k obavám, že ani profesionalita televize nebo novin se nijak nezvýší, protože ti, kteří   mají skutečně říci a navíc to říci umějí, ti k hostině chval na nově etablovanou sílu, pravděpodobně čtyřkoalici, přizváni samozřejmě nebudou. Vždyť o „klid na práci“ jde především. Pravda, vzbouření televizních redaktorů, se děje právě jako vzpoura proti tomuto oblíbenému normalizačnímu heslu, ale je otázka, dohlédnou-li oni sami všechny důsledky, které vyplývají z provalení se skutečnosti, že král je nahý.

Pokud bychom se chtěli oddat naději, že nebeská znamení, která se ukazují nad horizontem Kavčích hor, je svítání, pak bychom museli předpokládat, že nespokojenost veřejnosti je motivovaná nejen vědomím, že transformace proběhla značně neregulérním v mnoha ohledech zločinným způsobem, ale také vědomím, že je především třeba přerušit neblahou kontinuitu s komunistickým režimem. A tak se opakuje tolik zavrhovaný refrén: chceš-li skutečně nadějnou budoucnost, vyrovnej se s minulostí.

Michal Janata