Tenkrát to bylo .....
Musím uznat, že JUDr. Jiří Teryngel (vysoký důstojník komunistických SS - Lidových milicí a v dobách přímé komunistické diktatury a sovětské okupace prokurátor Generální prokuratury ČSR s podstatným podílem na teroru proti politicky jinak smýšlejícím, jinak dobře známý jako právní zástupce televizního redaktora Radka Johna v jeho beznadějném lustračním sporu) ve svém návrhu z konce května 2000 (v zastoupení svého klienta, obviněného z celé řady těžkých trestných činů) podává nejen trestní oznámení na hlavního „pachatele“ jeho usvědčení, ale současně i přesvědčivý důkaz o svém umění taktiky a strategie ve prospěch zla. Nebo snad chce tímto trestním oznámením někomu ukázat, že on sám je natolik naivní, že uvěřil chorobné představě o domnělém spiknutí proti jeho mandantovi a všichni ti, co měli odvahu a schopnosti poodhalit roušku tajemna a nahlédli do záležitostí jedné, svými podnikatelskými zájmy široce rozčleněné důležité jihlavské firmy, museli být někým pověřeni a určeni ke společenskému znemožnění „úspěšného poctivého podnikatele“.
Tohle všechno je nesmysl a pan JUDr. Teryngel to musí dobře vědět. Stamilionové, ba miliardové záznamy majetkových obratů a přesunů v účetních evidencích těchto podniků jistě nejsou podvrhem. Nebo snad přece? Pan obhájce, jak se zdá, nechce vzít vůbec v úvahu moji odbornou způsobilost, dlouholeté zkušenosti a navíc - moji několikaletou úspěšnou spolupráci s policejními složkami. Pro záležitosti oněch firem jsem nebyl seslán a nesestoupil s nebes, ani pokoutně nastrčen někým „třetím“. Byl jsem určen vyšetřovatelem proto, že znal moje kvality z řady předešlých, precizně klasifikovaných šetření. Taková jsou fakta.
Nezbývá, než popsat, jak to tenkrát v červnu 1998 začalo, kdo tehdy konal svoji povinnost a kdo se proto dnes snaží kalit vodu. Jsem přesvědčen a naprosto jistý, že podaným návrhem obvinění z napomáhání k trestnému činu celá záležitost nekončí a pravda nakonec stejně vyjde najevo.
Ve skutečnosti vše začalo již někdy začátkem září roku 1994, když jeden kriminalista, který mne znal ještě z éry komunizmu, doporučil svému kolegovi - vyšetřovateli - abych mu pomohl vyřešit choulostivý případ jedné podnikatelky z Jihlavy. Když zjistila s kým „její referent“ spolupracuje, podařilo se jí přes své konexe prosadit, že sice ne mne, ale vyšetřovatele „někdo“ odvolal. Až mnohem později jeden můj známý řekl, že někdo z jejích blízkých ji přede mnou varoval. Nejen před mojí odborností. Především věděl, že jsem neúplatný - znal mne. Bylo vhodnější vyřadit vyšetřovatele - s efektem „dvou much jednou ranou“.
Později jeden soudní znalec oboru ekonomie - z důvodu své přetíženosti, mne v polovině ledna 1996 pověřil zpracováním rekonstrukce jedné účetní evidence. Původně se domníval, že jde o jedinou akciovou společnost, ale vyklubalo se z ní nakonec spolčení čtyř jihlavských firem (dvou a.s. a dvou s.r.o.) s několika dalšími spolupracujícími podniky pod organizovaným vedením jediného muže. Byla to časově náročná práce (pro rekonstrukci záznamů všech svou účetních evidencí provázaných podniků), ale vyplatila se. Když dnes s odstupem několika let prohlížím svoji dokumentaci, zjišťuji zachráněných téměř 28 milionů.
V polovině roku 1996 jsem byl pověřen - tehdy už přímo policejním vyšetřovatelem - vyhodnocením zajištěné evidence jedné brněnské akciové společnosti, tenkrát v konkurzním řízení. Byla to práce náročná a protáhla se až hluboko do roku 1998. Bylo nutné prokázat souvislost s utvořením jedné třebíčské firmy (s.r.o.), kam byl „vložen“ určitý majetek jako vklad tichého společníka spolu i s dalšími hodnotami a.s., aby jej mohli funkcionáři ukrýt ještě před vyhlášením konkurzu. Tenkrát dokumentace ověřila zkreslení (snížením dosahovaných výnosů) o více než 28 milionů a příslušný finanční úřad jejich „činnost“ odměnil patřičným výměrem... Tehdy jsem poprvé přišel do styku s určitou - i když ještě neumělou - formou „tunelu“.
Souběžně s touto prací - koncem března 1997 - se na mě obrátil jeden německý podnikatel, podnikající v oblasti Jihlavy a požadoval pro své firmy finanční uzavření roku 1996 a vypracovat přiznání daně. Toto vše mu odmítla jedna jihlavská dáma, provozující poradenství, i když celé období zmíněného roku knihovala. Odmítnula zřejmě proto, že nemohla odpovědně navázat na roky předešlé, které mu zpracovával jiný ekonom, o kterém je dnes již známé, že se stýkal s kruhy finančně i jinak mocných osob, dnes už ovšem podezíraných, vyšetřovaných i obviněných.
Onen Němec měl u nás registrované firmy dvě a ty jsou možná v příslušné evidenci dodnes. V jedné soustředil všechen majetek a v druhé vykonával výrobní činnost. V Německu (SRN) měl firmu na jméno jeho manželky (je ruské národnosti). To proto, že německé úřady na jeho dřívější podnik uvalily konkurz a on, údajně až do ukončení konkurzního řízení, tam pod svým jménem podnikat nesmí.
Toto vše vyšlo najevo až po mém požadavku na uskutečnění rekonstrukce všech finančních evidencí jeho zdejších firem od samého začátku jejich provozu, což jsem považoval za nutné pro vysvětlení nejasností v účetních záznamech minulých let. Proto vyšly ve známost náznaky, že má v úmyslu převést jeho „majetkovou“ firmu na manželku takovým způsobem, že výrobnímu podniku měly zůstat jenom dubiosní pohledávky a to nejen za „majetkovou“ firmou zde u nás (mezitím už patřící jeho ruské manželce), ale i za druhým „manželským“ podnikem v SRN. Dobře maskovaný „tunel“ nevyšel. Odmítnul jsem jeho požadavek - zpracovat přiznání za rok 1996 bez oprav roků předešlých - představovalo by to krácení daní. Vše jsem oznámil finančním úřadům a daně zaplatit musel. Oproti jiným případům nešlo o mnoho, asi něco okolo 4 milionů, ale majetek zůstal v republice. Dnes jej nabízí k prodeji v jedné jihlavské realitní kanceláři za téměř 5 milionů ..., ale jeho nynější právní zástupce (předešlý mu odepřel spolupráci) tvrdí, že žádný majetek nemá, proto prý nemůže zaplatit co mi dodnes dluží.
V červnu 1998 mne vyšetřovatel pověřil objasněním majetkových stavů jedné a.s. a dvou s.r.o. z Třebíče, které navíc úzce spolupracovaly s dalšími podniky z tuzemska i zahraničí. Spolupracovaly tak, že mizel více než stomilionový majetek, zatížený navíc vysokými úvěry, které odpovědní funkcionáři svého času získali od peněžních ústavů, dnes už kvůli vysokým dluhům likvidovaných. Tento případ jsem uzavřel v říjnu 1998.
Až do poloviny roku 1998 jsem odhaloval machinace s majetky, které představovaly hodnoty v ceně přibližně okolo 160 milionů Kč. Vázal mne k tomu slib, několikrát podepisovaný, pokud mne pověřoval přímo vyšetřovatel. V něm jsem se zavazoval, že ....“budu přesně dodržovat právní předpisy, znaleckou činnost vykonám nestranně podle svého nejlepšího vědomí, využiji svých znalostí a vědomostí, zachovám mlčenlivost a ... znám trestní následky vědomě nepravdivého znaleckého posudku“.
Bylo tomu tak i v „našem“ případě ICOM-Holding, s.r.o., spolu se všemi ostatními ICOM-y, a.s., a stejně tak s celou řadou dalších podniků s „holdingem“ spolupracujících, usídlených v různých místech státu i v zahraničí, ovšem usměrňovaných jediným řídícím centrem.
Na tomto místě není vhodné popisovat podrobnostii, ale je žádoucí říci, že aktivita všech těchto „skloubených“ společností, uskutečňovaná pomocí vkládání fiktivních bezcenností s následným - výnosným - vyjímáním skutečných hodnot z jiných (prý spolupracujících) subjektů - tato podvodná aktivita dosáhla miliardových hodnot. Měl jsem snad o těchto skutečnostech mlčet a vzít na sebe nebezpečí možného budoucího postihu za nepravdivý posudek? Tak by si to snad pan JUDr. Jiří Teryngel představoval?
Popisované jihlavské zemětřesení ještě ani řádně neodeznělo a přišlo další. Bylo tak mocné, že jej ucítili zřejmě až v Praze. S touto novou prací mne pověřil soudní znalec Dr. Ing. Doucha. Měl jsem šetřit půlmiliardovou thesauraci majetku v jednom z dalších jihlavských významných podniků. Úlitbu takového majetku funkcionáři a.s. a dalších dvou s.r.o. (jednu mezitím již zrušili) opravdu uskutečnili.
Byl to stále tentýž scénář: Mateřská společnost odevzdává majetek jako „pomoc“ dceřiným nebo zpřízněným společnostem, kde někdy hned - někdy později, potom mizí. A původní majitel? Ten jde ..... „na buben“. Ostatně o těchto „jihlavských skutečnostech“ psal také deník MF-Dnes v nedávném interview s Jiřím Novákem, vedoucím II. odd. jihlavské kriminální policie. Stačí přečíst si vložku „Z Českomoravské vrchoviny“.
Pro vše uvedené, mám právo na otázku, zda obhájce JUDr. Jiří Teryngel je j e n p o u h ý m obhájcem ..., protože ve sdělení, které právě čtete, je popsán charakter jednání člověka, kterému bylo svého času uděleno právo - všude, veřejně, také na všech (dokonce i úředních listinách) - před svým jménem uvádět titul: JUDr., Juris Utrisque Doctor - doktor obojího práva. Ptám se, zda udělením titulu juristy mu byla přiznaná moc takového rozsahu, že při výkonu své funkce může, zřejmě bez obav z možného postihu, některé pro něho nepohodlné jedince poškozovat formou snůšky demagogie, fantasií a lží. Tak dalece, že při zastupování svého vysoce prominentního klienta - na kterého byla podána řada obvinění z těžkých trestných činů - nyní on, jeho jménem (!), podává trestní oznámení, že jsem měl napomáhat ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Zjistil jsem to ze spisu, který mi - před mojí výpovědí - předložila k nahlédnutí (25.5. 2000) paní Mgr. Krajčová z Krajského úřadu vyšetřování (KÚV), Policie ČR, Brno. Bylo to pro mne - v prvním okamžiku - komické zjištění, že je možné na několik stránek natěsnat tolik nesmyslů najednou, ale později jsem prohlédl a uvědomil jsem si význam - „tahu na šachovnici“ - a proto je potřebné, ba nutné, říci skutečnou pravdu.
Zprůhledněním provázanosti účetních evidencí a kapitálových toků všech firem, zastřešených podnikem ICOM-Holding, s.r.o., Jihlava (včetně některých podniků s tímto subjektem obchodně spolupracujících), jsem byl pověřen koncem července 1998 a zjištěné skutečnosti jsem shrnul ve dvou zprávách. Předběžnou jsem vyhotovil již koncem srpna, závěrečnou jsem sepsal dne 28.9.1998. Až s odstupem téměř jednoho a půl roku jsem dostal další pověření - se zaměřením na stejný podnikatelský komplex - zprůhlednit význam některých účetních operací, opět v podniku ICOM-Holding, a to s konkrétím úkolem - objasnit význam knihování některých dokladů v záležitosti manipulací s cennými papíry. Tento požadavek jsem splnil třemi zprávami s daty 21.2., 23.2., 6.3.2000.
Teprve až po zpracování statistického přehledu funkčních zadělení statutárních zástupců šetřených firem (kdo a v jaké funkci - řídící nebo jen členské - v uskupení Četrans/ICOM pracoval), které jsem vyhotovil někdy v polovině října roku 1998, jsem se seznámil s jednotlivými jmény. Teprve tenkrát vstoupil do mého vědomí Zdeněk Kratochvíl. Zcela určitě to nebylo pro zvuk jeho běžného příjmení, ale proto, že hned po Radku Leopoldovi (který měl funkce ve 14-ti podnicích), přicházel - co do významu zastoupení - on, Zdeněk Kratochvíl, zastoupený v 11-ti funkcích. A navíc... byl svého času veden jako spolupracovník StB pod krycím jménem „Aleš“, s čísly 040649 29716 a 040649 971606.
Žádná z mých zpráv svého času neuváděla jména lidí proto, že tenkrát - když jsem je psal a odevzdával - jsem je prostě neznal. Nebylo mým úkolem posuzovat zavinění jednotlivců, ale objasnit a - pokud možno - zvýraznit pravdivý stav - předkládanou dokumentaci a ekonomické výsledky zbavit uměle vytvořených „závojů“ nesrozumitelnosti.
Tvrzení navrhovatele, že jsem měl být obzvlášť zaměřen proti osobě Zdeňka Kratochvíla je nesmysl. Tenkrát mým stěžejním úkolem byla ekonomická revize podniku ICOM-Holding, s.r.o., kde byl jednatelem Radek Leopold a teprve prostřednictvím záznamů této firmy jsem přicházel na vazby s jinými podniky, tedy také na ICOM Transport, a.s., který byl jediný pod přímým vedením Kratochvíla. Ovšem, to jsem zjistil až po ukončení šetření.
Ze „Statistického souhrnu“ (kapitálových stavů všech společností ICOM, který jsem pro účely zprůhlednění sestavil jako součást úvodní zprávy) bylo zřejmé, že t.zv. „cizí“ majetek ve všech ekonomických celcích s názvem ICOM vzrostl téměř stonásobně, u Holdingu pak (v roku 1996 oproti stavu z roku 1994) dokonce téměř 345 x !!! Takový poznatek nenechá lhostejným žádného ekonoma, navíc po zjištění, že pro takové kapitálové vstupy neměli - v uvedené době (v rocích 1994-1996) a to ve všech ICOM-ech - nikdy dostatek vlastních peněžních, tedy kapitálových prostředků. Zdůraznil jsem to v obou zprávách. Byly vypracovány objektivně, snažil jsem se o zachování přehlednosti a hlavně, aby byly srozumitelné i pro laika, který není ekonomem a účetnictví nerozumí.
Jejich srozumitelnost je natolik vysoká, že vyšetřovatel, na základě jejich obsahu, si mohl předem připravovat patřičné otázky pro každého jednotlivce zvlášť. Ale tento klad je - zvráceně - navrhovatelem trestního oznámení JUDr. Jiřím Teryngelem pokládán za vyšetřovatelovu zápornou vlastnost, dokonce za jeho záludnost.
Naopak navrhovatel jedná zvráceně, advokáta nevyjímaje, když vytržením jediné věty z kontextu, zcela mění smysl upozornění na záporný dopad zastaralého a dnes už nevhodného předpisu - povinnost „dokazovat úmysl“ spáchání trestného činu při ekonomických podvodech.
Jsem starý praktik a je mi známé, že každý podnikatel - obzvláště ten, co byl odborně školen - velmi dobře ví, co podvodem není a co už jím je. Pro zpřesnění uvádím celý text zmíněných vět:
„Uvědomil jsem si obrovský nepoměr (vlastně propastný rozdíl) v nedostatečných znalostech o ekonomické problematice, včetně účetnictví, u převážné většiny příslušníků našich trestněprávních složek, to na straně jedné. Na straně druhé, na té, kterou máme usvědčovat z trestných činů, stojí naopak jedinci - často i celé dobře organisované kolektivy - většinou s akademickými tituly z nejlepších ekonomických fakult, s vysokou, velice precizní erudicí pro příslušný obor té-které složky ekonomického dění a v případech obvinění jsou obvykle zastoupeni perfektními právníky s profesně i ekonomicky motivovanými vazbami vzájemných zájmů. Nás kriminalisty, staví do nevýhodného postavení nejen popsaná disproporce znalostí ekonomie, ale i dopad nevhodného výkladu legislativy. V případech ekonomických trestních činů by mělo pro jejich posouzení a odsouzení postačit prokázané porušení zákonných ustanovení, tedy bez obtížného a často zcela marného prokazování „úmyslu“ majetkový trestní čin spáchat.“
Ano, dnes všichni ti, „co vědí a umí v tom chodit“ využijí každého, byť jen zdánlivě křivého písmenka spisu. Dokonce i to, co ve spise není, aby stranu zákona znemožnili.
Je opravdu nutné dokazovat jim zda:
- měli v úmyslu založit svoji vlastní firmu na Bahamách , když ji skutečně založili?
- měli v úmyslu jejím prostřednictvím provádět fingované nákupy, když zdánlivé „obchody“ s bezcenými papíry tímto způsobem skutečně realizovali?
- měli v úmyslu vydávat bezcenný brak za hodnotné ceniny, když takové podvody prováděli?
- měli v úmyslu vkládat devizové „nehodnoty“ pro nabytí rozhodujících pravomocí v jiných ekonomických subjektech, a následnou záměnou za bezcennost získat majetek cenný, když tak skutečně postupovali (nejen v případu Četrans)?
- měli v úmyslu krátit daňové povinnosti podniků tím, že do nákladových položek účetních evidencí nechávali zanášet nepravdivě vysoké hodnoty „cenin“ při jejich vstupech, ale když se jich zbavovali „vratným prodejem“, výnosové položky představovaly většinou ani ne celou 0,1 % původních vstupních hodnot (případ ICOM Transport, a.s.), když takovým způsobem skutečně účtovali a své daňové povinnosti krátili?
Jsem přesvědčen, že není nutné dokazovat „úmysl (t.zv.) nákupu těchto necenin“, vykázané v úhrnné hodnotě přes 16,372 miliard Kč (!!!) proto, že to dokazuje účetní evidence jejich podniků. Na našem kapitálovém trhu - opět podle záznamů jejich evidence - se podařilo „uplatnit“ jen něco přes 2,010 miliardy Kč, zřejmě jen pro nějaký zádrhel, který se údajně měl odehrát v Ústí n./L. Pak nastoupila panika, překotný „návrat cenin“, následné šetření ústeckých kriminalistů s na to navazující pokračování jihlavských policistů.
Žádoucí je důkaz p r o p ů v o d n í úmysl použít všechny ty „zakoupené“ padělky cenin jejich vložením do naší ekonomiky. Pochopitelně s negativním dopadem, včetně narušení stability naší měnové soustavy. Tím by se celá záležitost přesunula do odlišných poloh i zájmů jiných osob - než jenom Zdeňka Kratochvíla (nar. 04. 06. 1949). Zřejmě jen zástupně vysunutého pěšáka na poli širší šachové partie, za účelem krytí „hodnotnějších“ figur. Podle mého názoru - by bylo jen logické zvýraznění role kapitána JUDr. Pavla Jajtnera, bývalého náčelníka StB jihlavského okresu, nyní - jak nedávno sděloval „pátek“, týdení příloha LN - je prý jen právním zástupcem podniku ICOM Transport, a.s., úředně vedeným bývalým (?) agentem StB Zdenkem Kratochvílem. Komentář ......? Zbytečný.
Propojení bývalých „struktur“, dokonce na „internecionální“ (dnes lépe řečeno - mezinárodní) úrovni, nasvědčuje dokumentace získana prostřednictvím Internetu. Na důkaz - předchozího - interpretuji sdělení jednoho německého kolegy ekonoma, zaslané v polovině července 2000 s přiléhavým názvem „Kuhhandel“ (hovorový překlad = čachr) pod titulem „Kolik a komu zaplatila Česká republika za znehodnocení české koruny“ a uvádí v něm doslova:
„Je nanejvýš pravděpodobné, že skupina dobře informovaných bývalých soudruhů se snaží, aby kryti oficiální činností České národní banky, mohli vyprat 30 - 100 miliard „špinavých“ Kč. Přinejmenším to zkoušejí. Známá role slavné komunistické mezinárodní solidarity v tom sehrává dojemnou roli. Finanční specialisté Německa a Švýcarska se snaží pomoci svým přátelům, kolegům z Čech. Podstatné informace jste již obdrželi od poradenské firmy Ossi, která má těsné spojení na Deutsche Bank. Hlavní spolupráce se týkala věci několika podezřelých švýcarských poradenských firem. Tato skupina organizovala pod vedením jednoho bývalého bankovního ředitele sítě, hledající zdroje USD. Všechny zúčastněné zprostředkovatelské skupiny jsou svojí dlouholetou činností v tomto podezřelém oboru dobře známé. Jedná se o osvědčené, dlouho známé „obchodníky s deštěm“, kteří občas nabízejí neexistující zlato nebo zahraniční měnu - a to v překvapujícím množství.“ ....... a zdroj pak dále uvádí
„Láska k lehce získaným penězům spojuje politiky druhého řádu, známé svými protikomunistickými výroky, různé známé politické dobrodruhy bez politického přesvědčení, především se svými bývalými nepřáteli, vysloužilé příslušníky Stasi a StB. Vedle nevzdělanců najdeme mezi zpřísahanci také univerzitní pedagogy ..... pro takové lidi pojmy jako národ, třída, názor nebo všeobecné blaho - to prostě nemá žádný význam. Pro ně znamená osobní majetek vše.“
Není bez zajímavosti, že dalšími podrobnými zprávami informuje zdroj o registračních názvech příslušných zahraničních i tuzemských firem, funkční obsazení s udáním jmen, titulů, adres, telefonních, faxových i e-mailových dat, nezapomíná ani na údaje o bývalém funkčním zařazení u StB.
Je samozřejmé, že jsem - jako první krok - stížnost České advokátní komoře na praktiky jejich člena a ex-prokurátora JUDr. Jiřího Teryngela podal. První jejich reakcí byla očekávaná snaha vyřídit záležitost takříkajíc „pro forma“ - prostě zahrát věc do autu. Vrátil jsem jim vše, navíc s příslušnou dokumentací a totéž poslal současně na vědomí tisku. Zatím se nic neděje...
Z uvedeného je zřejmé, že boj proti pohrobkům komunistického řádu ještě neskončil a jak se zdá, bude ještě úporný. Už třeba jen proto, že advokát JUDr. Jiří Teryngel (v „zastoupení“ klienta) musel ze znění spisového materiálu vědět, že podává vědomě nepravdivé údaje a překračuje meze, stanovené předpisy pro obhajobu klienta, ale přesto bez obav z postihu to vykoná. Ví, že jsou někde jeho zastánci ... a jsou stále ještě mocní - navíc bezostyšní.
Bezostyšní nejsou jen „bossové“ (nebo snad „kmotři“?), ale i ti, kteří jsou jimi vedeni. Svědčí o tom článek uveřejněný v již jednou zmíněné příloze LN. Moje dnešní reakce se týká článku - příspěvků redaktorů (dopisovatelů), kteří jsou uvedeni na str. 3, pod obsahem - „Nejbohatší Češi 2000“. Ale jde jen o ten, který je uveden na str. 18 („pátek“, číslo 45, z 10.11.2000) s nadpisem Ivo Leopold, 25 let, doprava - o mladém muži, nejen pro jeho mladý věk, ale také proto, že navzdory jeho mládí - dnes je multimilionářem. Má prý vlastnit kontrolní balík akcií v seskupení podniků se základním jměním, které dosahuje jeden a půl miliardy Kč.
Jistě to není poprvé, co se v novinách objevuje jeho jméno. Pokud je mi známé, tak jen v jihlavském regionu, přibližně před rokem (možná také něco navíc), v oblastním tisku s názvem „Jihlavské listy“ se objevila zpráva, že je majoritním vlastníkem podniku Četrans, a.s., Ústí nad Labem.
Nikde a nikdy nebyla žádná zmínka o tom, kdy a jak - přece ještě tak mladý - získal tak ohromný najetek. Před deseti lety ještě nemohl - nesměl - podnikat, protože nebyl plnoletý. I kdybychom uznali, že mohl být úspěšný od své plnoletosti, pak za sedm roků možného podnikání by to představovalo průměrné roční zisky (samozřejmě po úhradě všech daňových povinností (!!!) a bez letošního roku, tedy roku 2000, protože ještě nemohl být vykázaný) v každoroční výši v rozmezí od 136 do 250 milionů Kč čistého zisku, pokud je ovšem údaj zmíněného článku pravdivý. Potom to za 6 roků představuje opravdu úspěšný balík zisků. Nebo snad - „jen“ - majetku?
Buď je to skutečně nesmírný úspěch - anebo ... nesmíme se divit těm, kteří pochybují, protože znají okolnosti a vědí, že Ivo Leopold má o pět roků staršího bratra. S ním - oba společně (už v roku 1995) založili na Bahamských ostrovech (Commonwealth of Bahamas) t.zv. „off-shore“ firmu ICOM-Internationale Inc., kterou pak v roce 1996 nechali přejmenovat na Maxwell Consulting Inc. Obě jmenované firmy sídlily shodně na adrese v Nassau, 384 - Bay Street, kde měly svoje působiště také další firmy s exotickými názvy:
Gordon Industries, Inc.,
Norton International, Inc. a
Quantum International, Inc.,
od kterých (de facto - „náš“, tedy český off-shore podnik) Maxwell Consulting, Inc. přebíral „akciový majetek“ a posílal jej (až na jeden případ z roku 1995) podniku PTD, s.r.o., se sídlem v ulici Láskova č. 1814, 148 00 Praha 4. Tato firma byla vloženým kapitálem (základním jměním) propojena přes podnik PTD-Invest, s.r.o., Nad skalkou č. 1152, 580 01 Havlíčkův Brod a přes tuto firmu s kapitálovým vkladem podniku ICOM-Holding, s.r.o., Brněnská 65, 586 01 Jihlava právě s touto firmou a ta byla v majetku jeho bratra Radka Leopolda. Každému musí být zřejmý navzájem propojený kruh a „obchodování s cennými papíry“ z Baham, které měly vydávat ony tři firmy z Nassau, které od nich zase přebíral „zástupce“ podniku Maxwell Consulting, Inc., (ať to byl Čech nebo nebyl - jednal jménem „české“ firmy), mohlo začít.
Obchod začal už prvním vstupem v listopadu 1995 a skončil posledním v srpnu 1997 v celkové hodnotě 16,372 miliardy Kč. Z přijatého množství bylo vydáno (prodáno, vloženo, převedeno i vráceno zpět) hodnot za 16,371888 miliard Kč a tyto výdaje byly pouze dvojího druhu. Hlavní část údajně „vraceli“ prostřednictvím pražské PTD, s.r.o. zpět na Bahamy firmě Maxwell Consulting, Inc., tedy vlastně „sami sobě“ v hodnotách 14,361 miliard Kč, ale na našem „trhu“ se jim podařilo uplatnit různým způsobem celkem bezcenných cenin „jen“ za 2,010 miliardy Kč. O bezcennostech píši proto, že s nimi jako bezcennými nakládali.
Poprvé, opravdu jen jednou (koncem prosince 1996) akcie fiktivně prodávají prostřednictvím podniku PTD, s.r.o. firmě Četrans, a.s., do Ústí nad Labem a jsou to „neceniny“ emitenta Norton International, Inc., v hodnotě za 680 milionů Kč, jak to dokazují záznamy účetní evidence firmy PTD. Čecho-kanaďan Výmyslický (nastrčený zprostředkovatel tohoto „obchodu“) na našem kanadském zastupitelství vypověděl, že se jednalo o podvod. Nikdo žádné peníze nepřijímal, nikdo je ani nevydával, on sám žádné od nikoho pro nikoho dalšího nikam nevezl. V žádném ze zúčastněných podniků neměli tak velké peněžní prostředky, jak to dokazuje „cash-flow“ z oné doby. Důkaz o pravdivosti popisovaných skutečností najde pozorný čtenář v příloze čís. 3 (na str. 4 - 7, 12 a 14) dopisu, který jsem zaslal na vysvětlení České advokátní komoře, ředitelce týdeníku Respekt a vydavateli NN - nedávno.
Podruhé už to nebyl „prodej“, ale jenom záměna braku za hodnotné ceniny (v březnu 1997). Tenkrát vyvedli z účetní evidence firmy ICOM-Holding, s.r.o. „28 ks necenin dvou emitentů - Gordon Industries, Inc. a Quantum International, Inc.“ v hodnotě 681,364 milionů Kč a místo nich vkládají do evidence (680.000 ks/za 1000,— Kč) akcie firmy Četrans, a.s., Ústí nad Labem v celkové hodnotě 680 milionů Kč. Takovou papírovou „transakcí“ vznikla podniku ICOM-Holding, s.r.o., ztráta za 1,364 milionu Kč, když už necháme nepovšimnutý dvojnásobný „úlet“ majetku v hodnotě 1,361 milardy Kč. Důkaz najde pozorný čtenář opět v příloze čís. 3 (na stranách 4, 5, 8 atd.) u všech dopisů, jak byly sděleny výše.
Potřetí (v březnu 1998) v účetní evidenci ostatních investic v podniku ICOM-Holding, s.r.o. (a v ICOM-Reali- ty, a.s., také) to nazvali převodem majetku za účelem výkonu akcionářských práv a z Holdingu převádějí 15-ti účetními doklady (mimo jiných dalších) hodnoty za 853,964 miliony Kč do podniku ICOM-Reality, a.s..Pochopitelně, že mezi nimi, jediným dokladem, převádí ICOM-Holding akcie firmy Četrans, a.s., z Ústí n./L. (o kterých je neustále řeč) hodnotou 814,162.200,— Kč. Poprvé jsem se o této skutečnosti vyjádřil v příloze čís. 3 a tehdejší údaje jsem dokumentoval přílohami s čísly 30 - 58 (závěrečné zprávy ze dne 28.9.1998).
Později, pověřen soudním znalcem Dr. Ing. Douchou (13.8.2000), potom v rozsáhlé zprávě o 649 přílohách s datem 28.9.2000 jsem upozornil na skutečnost, že ICOM-Reality, a.s. převzala z Holdingu hodnoty jen něco přes 30,863 milionů Kč. V chybějících hodnotách jsou také akcie podniku Četrans, a.s., Ústí n./L.
Na celé této záležitosti je unikátní, že majetek hodnoty přes 800 milionů může při převodu z jednoho „sesterského“ podniku do druhého ....... prostě „někam“ zmizet a nikoho ze statutárních zástupců - funkcionářů - to nezajímá. Po celé dva roky jej nikdo nepostrádal, ale pošeptávalo se, že prý byl prodán za „haléřové hodnoty“.
A najednou se v tisku objeví zpráva o mladém multimilionáři, který s panem Ivanem Domeckým vlastní jeden z nejúspěšnějších dopravních podniků ČR, se základním jměním v hodnotách téměř jeden a půl miliardy Kč. Co na to řeknou příslušné instituce? Mohou se přesvědčit, že moje údaje jsou pravdivé, protože jsou podloženy příslušnou dokumentací a nevyvratitelnými fakty. Jsou také na příslušných místech Policie ČR.
Náš tisk by měl podávat pravdivé a prověřené informace. V opačném případu mu hrozí, že sklouzne do nehodnot novin s bulvárním obsahem. Lidovým novinám to nepřeji, jsem jejich předplatitel.
Jihlava, 13.11.2000
Věroslav Bednář,
poradce (účetní systémy a ekonomie),
U hřbitova 60, 586 01 Jihlava
E-MAIL: bednar.veroslav@ji.cz