Časy se mění - zpívá Bob Dylan v jedné své písni. (Karlu Krylovi bylo řečeno po Listopadu 1989: Do politiky se nemíchej, nech ji profesionálům. Vezmi kytaru a jdi zpívat. Karla tím de facto odsoudili k smrti a demokracii zavlekli na okraj propasti. Zbývá už jen ten poslední postrk.) Nechci a ani nemohu dopadnout jako Karel. Proto jsem výzvu ke vstupu do politiky přijat. A nebylo to vůbec těžké. Totiž nic jiného než politiku jsem ani nikdy nedělal, ani nemohl dělat. Jakmile se poprvé postavíte před pár lidí a začnete k nim mluvit nebo zpívat, jste okamžitě politická - veřejná - osoba. Nijak a nikdy se z toho už nevylžete. Jste buďto dobří, špatní nebo nula, nemající na nic, kromě své kapsy, vliv.
Třicet let zkušeností v branži mi dávají víc než za pravdu. Současná záplava šoubyznysových nul svědčí naprosto zřetelně o tom, že trend zbabělosti, tak dobře známý z totality, opět frčí. A z nářků nad útoky na novináře mám následující pocit: Novináři by se neměli vůbec divit tomu, že je současný režim kriminalizuje. Je to logický důsledek jejich výběru mediálních námětů: pseudoatraktivnost, povrchnost a důsledné mnohaleté přehlížení toho podstatného, co se děje ve společnosti. Je-li novinařina o svobodě, pak je svoboda o podstatě. Kdo se přestane zabývat podstatou, povrchnost ho spláchne. Možná se to bude někomu zdát příliš tvrdé, ale tak to skutečně je.Váš Pepa Nos