A co jiného se dalo čekat? Kdo doufal ve svěží vítr v podobě naplněných politických slibů, je zklamán. Kdo chtěl v nové vládě po letošních volbách spatřovat naději pro roky příští, patrně má lehce zamlžený zrak. Bojovat s korupcí je v této zemi jako bojovat s větrnými mlýny – tedy boj předem prohraný. Chrabrých a statečných bojovníků, kteří zároveň mají šanci proklouznout spletitou sítí „politických výběrových řízení, která se nikdy nekonala“, je minimum. Občas samozvaná „elita“ národa sáhne vedle, jako v případu Libora Michálka, ale všichni ostatní drží basu – více či méně bohatí, navzájem vyšachovaní a trvale zapletení.

Jak lákavá je jízda ve vlaku mnohem pohodlnějším než první třída japonského Šinkansenu. Vlaku, do něhož chce téměř každý nastoupit i přesto, že nikde nestaví a není možné z něj svobodně vystoupit. Vlaku, z něhož v naší zemi téměř nikdo dobrovolně nevystupuje, nebo by byl všemi spolucestujícími považován za slabocha a blázna. Nebezpečného blázna!

Vypadá to tak, že politika ani jinak fungovat prostě nemůže. Nepříliš záleží na tom, kteří lidé se dostanou na vrchol politické kariéry. Je totiž zřejmé, že se tam nedostane téměř nikdo bez známých a kamarádů v tom celém prohnilém systému již dávno na mnoha úrovních zabydlených. Před očima se nám tedy po volbách tu a tam nemění hlavní aktéři té špinavé hry. Většina těch důležitých lidí zůstává skryta před kamerami a hledáčky novinářských fotoaparátů. Za nitky tahají mocní lidé – kmotři, tajemní mecenáši a magnáti, jejichž pravá identita nesmí být prozrazena podobně, jako se nesmí vyslovovat jméno pána zla v příběhu Harryho Pottera.

Také já jsem zklamán z nastalého vývoje, nebo jsem, by nepatrně, ale přeci jen věřil v možnou změnu. Především pak v oblasti boje s korupcí a předraženými státními zakázkami jsem doufal, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Jenomže ten zkažený strom nesoucí již roky nechutné politické ovoce je nutné vyrvat i s kořeny, které jsou zjevně delší, než jeho větve. A k tomu u nás schází potřebná síla. Lid je příliš slabý na to, aby takovou změnu mohl uskutečnit v rámci voleb. Poctiví a schopní lidé nemají tolik volných finančních prostředků na to, aby v našich podmínkách mohli založit nové politické strany s touhou vést zodpovědně, nezávisle, neúplatně a smysluplně záležitosti naší země. Celý národ je navíc zmatený a demotivovaný zprostředkovanými informacemi předkládanými skrze média, kterým se sice daří v posledních letech nadmíru skvěle různé kauzy rozkrývat, ale není v jejich moci aféry také dotahovat až do konce.

Přestože to na změnu naší politiky tedy v nejbližší době nevypadá, doufám v ní. Jsem přesvědčený o tom, že změna je nezbytná, pokud to všechno nemá skončit opravdovou katastrofou, tedy pokud naše země nemá být totálně rozkradena a ekonomicky i morálně zcela položena na lopatky. Zatím to vypadá, že tragický konec je nevyhnutelný.

Rád bych však tomu všemu nepříjemnému navzdory vyslovil alespoň jedno přání - přeji si, aby se Liboru Michálkovi a jeho rodině v souvislosti s odhalenou korupcí, systémem manipulování státních zakázek, dosazováním loajálních a všehoschopných lidí do důležitých státních funkcí a principem financování politických stran nepřihodilo nic špatného (a prosím ostatní o modlitby v této věci).

Jinak všem přeji opravdu krásné Vánoce! Doba je zlá, ovšem stále nám zůstává Víra, Naděje a Láska – z nichž Láska je tou skutečně nejdůležitější, zároveň také mocí největší!