V článku na iDNES /k přečtení ZDE/ je pak několik dalších závažných informací. Marimpex měl totiž ropu, jejíž objem představuje přibližně 5 procent všech nouzových zásob ropných produktů země, státu vrátit původně už do konce roku 2009. Pak se termín několikrát posunul a nyní už hmotné rezervy mluví až o konci letošního roku. Předseda Správy státních hmotných rezerv Ladislav Zabo vyloučil, že by byl návrat ropy nějak ohrožen. Zabo vyloučil, že by obchod s Marimpexem pro stát znamenal problém nebo ohrožení bezpečnosti zásobování ropou v nouzi. "Naopak, je to pro nás výhodné. Plyne nám další půjčovné," řekl Zabo.

To je úsměvné, další půjčovné. A co třeba sankční úroky, na to pan Zabo nepomyslel? A jaká agentura vůbec tento obchod domluvila, jakou dostala provizi? Nebo to domlouval samotný pan Zabo, zdarma, jen v rámci své pracovní náplně? Proč se tedy nepochlubil? Zvláště když by si sám jistě počínal velmi obezřetně, protože  "V minulosti Marimpex obchodoval i se státní firmou Čepro. Tyto obchody kvůli podezření, že byly záměrně nevýhodné pro Čepro, prověřovala policie, ale nikdo obviněn nebyl."

A teï tedy přichází role hrdiny z titulku tohoto článku, asi nejoblíbenějšího komunistického premiéra všech dob: "Loni správa prodala 35 tisíc tun nafty v hodnotě 300 milionů korun právě Marimpexu, což bylo kritizováno některými poslanci. Na obchod totiž nebylo vypsáno výběrové řízení a objevily se pochybnosti o jeho výhodnosti. Tehdejšího premiéra Jana Fischera kvůli tomu interpelovali poslanci ČSSD a žádali Zabovu hlavu. To však Fischer odmítl. Správa nevýhodnost obchodů popřela také."  Takže na rozdíl od poslanců měli Jan Fischer i Ladislav Zabo jasno v tom, že tyto kšefty byly v pořádku.

V nedávném rozhovoru pro Deník expremiér Jan Fischer, nyní již viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) v Londýně,  mj. uvedl, že v prvních měsících ve funkci premiéra pochyboval, jestli to měl zapotřebí. „Byly to mediální tlaky, často neutěšené debaty s politiky. Neměl jsem nikoho vedle sebe, jen tři čtyři lidi."  Dále Jan Fischer pokračuje: Přese všechno považuje premiérování za dobrou zkušenost. „Vezme vám to kus soukromí a hrozného času. Na druhou stranu vás to posílí ve schopnosti jednat, ve víře v sebe sama. Já tedy ale rozhodně nebyl zakomplexovaný trubka, jak to na první pohled mohlo vypadat,“ dodává rychle Fischer.

Takže se zdá, že Jan Fischer už dávno opravdu žádná trubka není. A že jeho původní 3-4 lidé se během jeho úřadování rozrostli minimálně o pana Zaba a někoho z Marimpexu. Což náš stát možná přijde až na miliardu. Ale nesmíme to vidět zase tak černě. Třeba nás díky tomu nyní v Londýně reprezentuje již absolutně nezkorumpovatelný bankéř, jakých není mnoho, na kterého tak teï můžeme být všichni už jen pyšní.

Tento další díl nekonečného seriálu o pohonných hmotách dokládá, že je opravdu malým zázrakem, když se podařilo prosadit, že od 1.ledna 2011 bude Česká obchodní inspekce konečně zveřejňovat prodejce nekvalitních pohonných hmot. K čemuž svým dílem přispěli i aktivní diskutující na blogu iDNES, jak dokládá článek ZDE