Státní bezpečnost se jako taková o personální otázky na pracovištích příliš nezajímala, starala se především o to, aby vykazovala dostatek činnosti a mohla tak zdůvodňovat svou nezbytnost, což platí vlastně dodnes, a nejen u nás. Jednou z hlavních starostí  třeba brněnské Státní bezpečnosti bylo to,  aby rozsáhlými manévry u příležitostí veletrhů, či výročí srpna atd.  vždy zabránila antisocialistickým silám třeba v rozšiřování protistátních letáků, které stejně nikdo nikdy netisknul, možná i proto, že soudruzi ředitelé třeba hotelů dodržovali příkaz, a týden před akcí kopírky zamkli na pět západů.

 01543858247_res_res.tif

Ovšem pokud nějaký soudruh spolupracovník StB dostal strach, že by nějaký kolega mohl být případně profesně zdatnější, raději ho preventivně křivě z něčeho obvinil aby se ho zbavil, a v tom mu StB bez velkého přemýšlení vyhověla.  Tady je malý příklad toho, jak se agentka Pavlína  rozhodla, že náměstek Schneider bude muset nejen odejít z hotelu pryč, ale neškrtne si  po odchodu ani  jako průvodce.

 

 pavlinaschneider2_res_res_res_res_res.JPG

 

Takže práci měli opravdu všichni, ale jak vidět nikoliv jistou, protože když jsme se znelíbili nějakému estébáckému šmejdovi, bylo utrum. Další podrobnosti ZDE

 

O tom, že i za komunistů rozkrádali komunisti republiku ostošest je možné se dočíst ZDE