Tento postoj zastává dnes prakticky celý národ. Kdyby tomu tak nebylo, a kdyby se opravdu jednalo o nějakou totalitu či dokonce zločinný systém, jistě by dávno proběhly soudy se zločinci, podobně jako se třeba událo v poválečném Německu v Norimberku. Tady ovšem k ničemu špatnému nedocházelo, někteří  disidenti sice byli jakoby pronásledováni, ve skutečnosti si tak ovšem jen dělali reklamu, mnohdy celosvětovou, kterou pak následně dobře zpeněžili.

Pokud by tomu totiž bylo jinak, tak by jistě musel být někdo potrestán, komunistické zločiny by nebyly jen studovány nynějším Ústavem pro studium totalitních režimů, ale musely  by  být přímo vyšetřovány včetně vynášených rozsudků. Protože se tak ale vůbec neděje, měli by jak pan prezident, tak i vláda spolu s parlamentem a senátem jasně prohlásit, že tady bylo v kontextu tehdejší doby po roce 1948 vše v pořádku. A veřejně to vyhlásit, nejlépe už zítra. Aby tak dali najevo všem protikapitalistickým silám, že už nehodláme nikomu tolerovat to, že nám bude strkat "rypák" do naší kapitalistické zahrady, abychom parafrázovali výrok pionýrské vedoucí, která popisovala dětem kopečkáře v Hrabalových a Menzelových Skřiváncích. Aby bylo jednou provždy jasno.
Pokud je ovšem někdo jiného názoru, a myslí si, že tady byla 41 roků porušována lidská práva, popravováni a vězněni nevinní lidé, porušovány i tehdejších platné zákony včetně Zákoníku práce, platného do konce roku 1989 /podle jehož § 74  bylo např. povinností zaměstnavatele, aby prostřednictvím svých vedoucích pracovníků vytvářel pro  pracovníky příznivé pracovní podmínky - což pochopitelně hrubě porušoval, když je udával/, tak v tom případě by měl podle své politické funkce vyvinout aktivitu, která by vedla k nápravě současného stavu.
Např. je naprosto neúnosné, když musí oběti svých udavačů platit soudní poplatky, pokud se chtějí domáhat náhrady soudní cestou, což je pro ně jediná možnost jak se domoci spravedlnosti, protože stát to nyní nezajímá.  Shodou okolností došlo nedávno k jednomu případu, kdy obvinění komunističtí podnikoví šéfové -estébáci napadli u soudu právě to, že si jejich obě individuálně požádala o osvobození od soudních poplatků, čemuž jí bylo vyhověno. Je to ovšem charakteristické v tom smyslu, že tak jak byli dříve tito estébáci kryti komunistickými ozbrojenými složkami všeho druhu,  nyní po úspěšných privatizacích, už jako zámožní podnikatelé, kryjí své zločiny mnohem elegantněji, pomocí nejlepších právníků.
To všechno ovšem jak bylo zmíněno, záleží na výkladu, jestli se opravdu jednalo o zločiny, či jestli bylo vše během tzv. totality v pořádku.

Nejvyšší čas, aby  k tomu vrcholní představitelé zaujali jasné stanovisko, a sdělili nám to.