Epoch Times:

9 komentářů

na téma

Komunistická

strana Číny,

část 7.

O vražedné
minulosti,
přítomnosti
a budoucnosti
Čínské
komunistické
strany

Základní motto:

Pokud čtyři české tajné služby nedokázaly za 18 let postavit před soud ani jednoho ruského agenta, pak to může znamenat pouze dvě věci:

1) Žádní ruští agenti u nás nejsou a nikdy nebyli...

2) Ve vedení našeho státu byli a jsou pouze ruští agenti!

Buď platí jedno, anebo platí to druhé! Třetí možnost neexistuje!!! Zvažme sami - na základě svých vlastních znalostí uplynulých 42 let otevřené komunistické diktatury a 21 let přímé ruské vojenské okupace, ale i následujících 18-ti let (post) komunismu - která z těchto dvou možností je ta pravděpodobnější...

V případě jakýchkoliv pochybností nebo problémů při rozhodování se obraťme s důvěrou na naši osvědčenou čtyřdílnou Nápovědu:

1) Síly Antikrista se představují: KAREL MARX - nejvyšší velekněz Satana na Zemi, jeho předchůdci, následovníci a dnešní mocní - nemocní socialističtí i nesocialističtí pokračovatelé!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2008092003

2) UMĚNÍ VÁLKY: TŘINÁCT ZLATÝCH PRAVIDEL, JAK PORAZIT PROTIVNÍKA BEZ BOJE A ANIŽ TO TUŠÍ: NEJVYŠŠÍ ŠKOLA INFILTRACE A POLITICKO-MASMEDIÁLNÍCH MANIPULACÍ
http://www.cibulka.net/petr/index.php?akce=statistika

3) Proč "naši" mocní a vlivní nechtějí USA: NEJVYŠŠÍ VLÁDNÍ KRIMINALITA: Tajná Zpráva o masovém rozkradení českého národního majetku populárním ruským tandemem Pravdy a Lásky KGB-GRU a jejich NEJSPOLEHLIVĚJŠÍMI vládními a bankovními strukturami dnešni ČR!!! UVEDENO JMENOVITĚ!!! (Prosím o další INTENZIVNÍ šíření!!!!!!!)
http://www.cibulka.net/petr/index.php?akce=statistika

4) DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI k volbám, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedení a okradeni - NEVOLIT žádnou parlamentní stranu vládnoucí (post) komunistické kriminální fízlokracie!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051108

Jediný způsob, jak se proti tomu všemu můžeme VČAS a ÚČINNĚ bránit, se dozvíme v následujících dvou dokumentech:

KDO NÁM KONTROLUJE, CEDÍ A MODELUJE INFORMACE A MYŠLENKY, TEN KONTROLUJE A UDRŽUJE SVOJI MOC NAD NÁMI!!! NAUČME SE PROTO SPRÁVNĚ PRACOVAT SE SIDERICKÝM INFORMAČNÍM KYVADLEM A NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ TAJEMSTVÍ KRIMINÁLNÍHO STÁTU PRO NÁS PŘESTANOU EXISTOVAT! ZE VŠECH TAJNÝCH SLUŽEB A REPRESIVNÍCH SLOŽEK VLÁDNOUCÍ RUSKO-ČESKÉ FÍZLOKRACIE, KTERÝMI NÁS DNES ZOTROČUJÍ, SE STANOU SLUŽBY VEŘEJNÉ, KTERÉ NÁM BUDOU SLOUŽIT!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007120601

NÁROD SOBĚ: Soutěž pro všechny, kdo už ovládají siderické kyvadlo: ZNÁTE POLITIKA LET 1989-2008 NA VLÁDNÍ ÚROVNI, JENŽ NEPRACUJE PRO RUSKÉ TAJNÉ SLUŽBY? NAJDĚTE TAKOVÉHO A BUDETE ODMĚNĚNI!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007122402

Dějiny Čínské komunistické strany (ČKS) jsou - tak jako dějiny každé jiné komunistické nebo (post) komunistické strany - psány krví, podvody a lží. Tato krvavá stránka čínských dějin je jak nesmírně tragická, tak poměrně málo známá. Odhadem, mezi 60 až 80 miliony nevinných Číňanů přišlo během této vlády ČKS násiným způsobem o život. Zavraždění po sobě zároveň zanechali zničené životy svých bližních. Proč vlasně ČKS vraždí? Dnes, když ČKS pokračuje ve svých násilných praktikách brutálními zásahy proti hnutí Falun Gong a nedávno zastavila protestní demonstraci v provincii Hanyuan střelbou, lidé se pozastavují nad otázkou, zdali vůbec přijde den, kdy ČKS místo zbraní sáhne k dialogu. Pro naši a příští generaci takový vývoj očekávat nelze a proto se musíme v zájmu svého vlastního přežití připravit na to nejhorší:

UMĚNÍ VÁLKY: TŘINÁCT "ZLATÝCH PRAVIDEL", JAK PORAZIT PROTIVNÍKA BEZ BOJE A ANIŽ TO TUŠÍ: NEJVYŠŠÍ ŠKOLA POLITICKÝCH A MASMEDIÁLNÍCH MANIPULACÍ, PROVOKACÍ A DEZINFORMACÍ, aneb KUPCI, INTELEKTUÁLOVÉ, MODERÁTOŘI, a jak se jim jako občané - daňoví poplatníci můžeme ÚČINNĚ bránit...
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005112601

Mao-Ce-Tung zdůvodnil smysl a cíl Kulturní revoluce takto: „...po zmatku a chaosu přichází do světa klid a mír, ale po takových sedmi, osmi letech je nutno zmatky a chaos vyvolat znovu.“ (1) Jinými slovy, dle představ předsedy Maa, každých sedm, osm let je nutno vyvolat novou politickou revoluci, nové zmatky a chaos a zároveň každých sedm, osm let odpravit bezpočet lidí.

Vražedné činy ČKS mají podporu jak v ideologii, tak v praktickém životě. Z ideologického hlediska, ČKS věří v „diktaturu proletariátu“ a „trvalou revoluci pod diktaurou proletariátu“. Z tohoto důvodu, po té, co se ČKS v Číně zmocnila moci, komunisté vyřešili problém ekonomických vztahů na venkově vyvražděním třídy majitelů zemědělské půdy. Stejným způsobem se zachovali ve městech. Vyvražděním třídy kapitalistů se zjednodušila průmyslová reforma a vyřešily výrobní vztahy. Vyvražděním těchto dvou tříd, kapitalistů a sedláků, problémy hospodářských vztahů byly z praktického hlediska vyřešeny.

Podobně se vražděním řešil problém s t.zv. nadstavbou (2). Odstraněním protistranické skupiny Hu Feng (3) a Antipravicového Hnutí se zlikvidovali intelektuálové. Vraždy křesťanů, taoistů, budhistů a spitiruálních lidových skupin vyřešilo náboženský problém. Masovým vyvražděním zníměných skupin a tříd během Kulturní revoluce získala ČKS, jak politicky, tak i kulturně, absolutní moc v Číně.

Nedávný masakr na Tiananmen Square byl další ukázkou, jak ČKS i dnes řeší politickou krisi a potlačuje volání po demokracii. Persekucí hnutí Falun Gong ČKS řeší otázky víry a tradičního čínského léčení. Tyto násilné akce jsou z hlediska ČKS naprosto nutné k zachování a upevnění moci, kterými čelí probíhajícim krisím hospodářským (po uchvácení moci ČKS ceny spotřebního zboží prudce stouply a díky Kulturní revoluci čínské hospodářství téměř zkolabovalo), politickým (kritikou politiky komunistického vedení, či požadavkem účasti na moci od nekomunistických skupin) nebo ideologickým (rozpad Sovětského svazu, politické změny ve Východní Evropě, Faluh Gong a pod.).

S výjimkou Falun Gong, všechna ostatní politická hnutí, kterým ČKS čelila, poukazovala na zločinnou povahu a činy ČKS a pokoušela se vyvolat novou revoluci. Čínské komunistické vedení tyto politické skupiny a hnutí zároveň využívalo k vyvolání čistek v samé Komunistické straně identifikováním členů, kteří slepě nenásledovali stranickou linii.

Samotné vraždění má též praktické důvody. Komunistickou stranu založila banda gaunerů, darebáků a hrdlořezů, kteří se pomocí loupeží a vražd dostali k moci. Jak se jednou tento způsob osvědčil, krok zpět nebyl možný. Trvalý a nepřetržitý teror k zastrašování obyvatelstva byl povýšen za nezbytnost, kterým jsou poddaní nuceni přijmout absolutní vládu ČKS.

Na první pohled by se mohlo zdát, že ČKS byla „nucena zabíjet“ a různé ty události, kterým byla nucena ČKS čelit, jež automaticky vyvolaly vražedný obranný mechanismus čínských komunistů, byly více-méně náhodné. Ve skutečnosti však tyto incidenty pouze sloužily k zastření nezbytné potřeby ČKS vraždit, neboť periodické vraždění je z ideologického hlediska ČKS přímo vyžadováno. Bez těchto bolestivých lekcí by se mohlo obyvatelstvo snadno domnívat, že se ČKS obrozuje a mohly by vyvstat požadavky po demokratizaci, jak jsme mohli vidět v r. 1989, kdy se idealističtí studenti bláhově dožadovali demokracie.

Maoův požadavek pravidelných masakrů každých sedm-osm let slouží k obnově paměti obyvatelstva, kdo je v Číně u moci a varuje mladší generaci – ať je to kdokoliv, kdo povstane proti Komunistické straně, kdokoliv, kdo se odváží postavit absolutní moci vedení ČKS či pokusí se promluvit pravdu o čínské historii, pocíti úder „železné pěsti diktatury proletariátu“.

Zabíjení se stalo pro ČKS naprosto nezbytným způsobem udržet si moc. Se stále se zvyšující krvavou daní, odložit dnes řeznický nůž by znamenalo povzbudit lid k otázkám o minulosti a touze po odvetě za zločinné činy ČKS. Z těchto důvodů ČKS nejenže přímo potřebuje provádět hojné a důsledné vyhlazování odpůrců, ale vraždění, aby mělo co největší efekt na obyvatelstvo, musí být prováděno pokud možno tím nejbrutálnějším způsobem. Toto bylo nutné zejména v začátcích, kdy ČKS teprve upevňovala svoji moc.

Vzhledem k tomu, že důvodem k vraždám byl především záměr způsobit mezi lidmi strach před terorem, ČKS volila své oběti iracionálně a namátkově. Proti politickým hnutím ale volila strategii genocidy. Ku příkladu „potřením reakcionářů“. ČKS se nesnažila potlačit „reakcionářské chování“, ale lidi, kteří byli označeni za reakcionáře. Na příklad, když byl někdo, byť i jen na krátkou dobu, třeba jen několika dní, členem nacionální armády Kuomintang (KMT) a od té doby se nijak politicky ani jinak neangažoval, osoba tato mohla být kdykoliv zabita, neboť měla „reakcionářskou minulost“. V procesu pozemkové reformy, aby se odstranil „kořen problému“, ČKS zcela rutinovane nechala vyvraždit celou rodinu majitele pozemku.

Od roku 1949, kdy se ČKS zmocnila moci, bylo v Číně persekováno více než polovina obyvatelstva. Podle odhadů mezi 60 až 80 miliony lidí tam zemřelo nepřirozenou smrtí. Toto číslo samo o sobě přesahuje počet obětí obou světových válek dohromady.

Tak jako i v ostatních komunistických stranách, všeobecné zabíjení, prováděné ČKS, zahrnuje brutální pobíjení vlastních členů a stoupenců, které odstraňuje možné disidenty, kteří by snad mohli postavit výše smysl humanismu nad poslušnost komunistické straně. Hrozba terorem tak padá rovným způsobem jak na obyvatelstvo, tak na členy komunistické strany, čímž se zaručuje pevná stavba „nerozbornosti“ komunistické strany.

V normálni společnosti si lidé navzájem projevují péči a lásku, mají v úctě život a také vzdávají díky Stvořiteli. Na Východě platí přísloví: „Nečiň jiným co nechceš aby nebylo činěno tobě“ (4). Na Západě zase:“Miluj bližního svého jako sebe sama“ (5). Podobně, ČKS tvrdí, že: „Dějiny lidstva jsou dějinami třídního boje“ (6). Proto, aby bylo možno udržovat „boje“ uvnitř společnosti, musí se tam udržovat a povzbuzovat nenávist. Ne jenom to, že ČKS bere lidem životy, navíc ještě povzbuzuje lidi k zabíjení se navzájem. Proto vyvíjí snahu přihlížet neúčastně k utrpení jiných tím, že je obklopuje nekončícím zabíjením. Co ČKS sleduje tímto trvalým předváděním nelidské brutality, je otupení citů a zakořenění mentality, že „to nejlepší, v co jeden může doufat je to, aby on sám nebyl persekován“. Celý tento rituál brutality prováděn ČKS má jen jeden jediný účel – udržení komunistické moci.

K destrucki bezpočtu životů je nutné přičíst, že ČKS též ničí samu duši čínského lidu. Převážná většina lidu reaguje na hrozby komunistů opuštěním svých úsudků a principů. Svým způsobem lze říci, že v Číně sama lidská duše odumřela – což snad je více odstrašující, než samotná fysická smrt.

****************************************

I. Děsivé masakry

Ještě před tím než se ČKS dostala k moci, napsal Mao-Ce-Tung: „My v žádném případě nemíníme aplikovat politiku smířlivosti nebo shovívavosti vůči reakcionářům, ani k reakční činnosti prováděné třídou reakcionářů“ (7). Jinými slovy, ještě před tím, než se vůbec ČKS dostala k moci, proklamovala svůj úmysl vládnout terorem pod heslem „Lidově-Demokratické Diktatury“. Co následuje je jen několik příkladů této činnosti.

Potlačení reakcionářů a pozemková reforma

V březnu 1950 vydala ČKS usnesení zvané „Příkaz k všeobecnému potlačení reakcionářských elementů“, jenž do dějin vstoupil jakožto hnutí za „vyhlazení reakcionářů“.

Na rozdíl od císařů a vládců, kteří po své korunovaci udělovali všeobecné amnestie, ČKS započala se svojí vražednou politikou minutu po té, co se dostala k moci. V jednom svém dokumentu si Mao-Ce-Tung postěžoval, že „My ještě máme příliš mnoho míst, kde jsou naši lidé zastrašováni a proto se neodvažují reakcionáře vybíjet otevřeně a ve velkém...!“ (8).

V únoru 1951 Ústřední výbor komunistické strany konstatoval, že mimo provicie Žejiang a jižní Anhui, v „jiných oblastech, ve kterých se nevyhlazují reakcionáři jak by měli, zejména ve větších a středních městech, by měly orgány zvýšit zatýkání a popravy a nikoliv předčasně s tímto skoncovati“.

Mao dokonce vydal směrnici, že „ve venkovských oblastech by se měli reakcionáři hubit v poměru k obyvatelstvu 1:1000, ... ve městech by to mělo být o něco méně než 1:1000“ (9). V té době měla Čína přibližně 600 milionů obyvatel. Tento „královský rozkaz“ předsedy Maa tedy představoval při nejmenším 600.000 lidských životů. Nikdo přesne neví, odkud tento poměr, 1:1000 přišel, snad jen tak od oka Mao rozhodl, že 600.000 životů by mohlo pro začátek stačit, že toto číslo pro zastrašení lidu by mohlo být dostačující, proto tento rozkaz.

Jestli si zavraždění smrt skutečně zasluhovali, to vedení ČKS vůbec nezajímalo. „Směrnice Čínské Lidové Republiky pro potlačování reakcionářů“, vydané v roce 1951 navíc vyhlašují, že ti, co „... rozšiřují nepodložené pověsti nebo šeptandu“ mohou být bez soudu „okamžitě popraveni“.

Souběžně s horlivým potíráním reakcionářů probíhala ve velkém také pozemková reforma. ČKS započala se svou pozemkovou reformou v oblastech, které měla pod svou kontrolou již koncem let 1920-tých. Na povrchu takto prováděná reforma připomínala ideál propagovaný hnutím Nebesské Království Taipingu (10), jmenovitě, každý dostane půdu k obživě. Ve skutečnosti se ale jednalo jen o záminku a důvod k dalšímu zabíjení. Tao Žu, čtvrtý muž hierarchie tehdejší ČKS, vymyslel heslo pozemkové reformy: „Každá ves krvácí, každá domácnost bojuje“ naznačující, že v každé vsi majitelé pozemků musí zemřít.

Pozemková reforma mohla být zcela dobře uskutečněna beze ztrát na životech, bez hromadných vražd. Mohla být provedena způsobem, který byl použit ku příkladu na Tajwanu tím, že vláda pozemky od majitelů vykoupila. Jenomže ČKS byla založena bandou hrdlořezů a lumpenproletariátních gaunerů kteří nic jiného než loupit a vraždit neuměli. Z obav z toho, že mohou být v budoucnu terčem odvety, ČKS proto zcela pochopitelně pociťovala potřebu zlikvidovat všechny své oběti a tím se zbavit zdrojů budoucích nepokojů.

Nejobvyklejším způsobem likvidace majitelů pozemků během pozemkové reformy byla forma známa pod názvem „bojová schůze“. Aktivisti ČKS vymysleli zločiny, jichž se měli držitelé pozemků či bohatější sedláci dopustit. Na veřejně svolané schůzi pak byli účastníci vyzváni, aby navrhli trest pro takto nařčené. Mezi obecenstvem nastrčení komunističtí provokatéři pak začali vykřikovat, že obvinění zasluhují smrt: „Zabijte je!!!“ a obvinění byli ihned odvedeni ven a na místě zastřeleni.

V té dobe každý, kdo vlastnil jakýkoliv pozemek byl automaticky označen jakožto „násilník“. Ten pak, kdo zaměstnával bezzemky, byl označen jakožto „zlý násilník“; ti z majetných, kdo před tím jakkoliv pomáhali veřejnosti ať již tak, že poskytovali peníze na opravu veřejných zařízení, škol nebo financovali pomoc po přírodních pohromách, byli nazýváni „hodní násilníci“; a ti, kdož se starali jen o sebe a do ničeho se nemíchali, byli nazváni „tiší“ nebo „mlčící násilníci“. Z praktického hlediska ale toto klasifikování bylo naprosto bezcenné, protože nakonec byli všichni tito „násilníci“ bez ohledu na to do které takovéto kategorie patřili, bez okolků popravováni.

Ke konci roku 1952 oficiální dokument ČKS oznamující počet popravených „reakcionářských elementů“ dosáhl počtiu 2,4 milionů. Ve skutečnosti, počet popravených nižších vládních úředníků bývalé KMT, držitelů pozemků a sedláků přesáhl čísla 5 milionů.

Potlačení reakcionářů a uskutečnění pozemkové reformy po sobě zanechaly tři druhy následků. Za prvé, bývalí místní představitelé, kteří se do svých postavení dostali skrze lokální autonomii, byli likvidováni. Potřením této skupiny ČKS zlikvidovala všechny vedoucí osoby bývalého systému a na jejich místa dosadila své lidi. V každé vsi pak byla ustavena místní organizace Strany, čímž ČKS získala kompletní kontrolu venkova. Za druhé, pozemkovou reformou byl získán obrovský majetek konfiskacemi a přímou loupeží. Za třetí, civilní obyvatelstvo bylo brutální likvidací skupiny pozemkových majitelů a sedláků spolehlivě zastrašeno.

Kampaň „Proti Třem“
a kampaň „Proti Pěti“

Potření reakcionářů a pozemková reforma byly zaměřeny převážně proti venkovu; následné kampaně „Proti Třem“ a „Proti Pěti“ je možno považovat za podobnnou genocidu vůči městům.

Kampaň „Proti Třem“ započala v prosinci 1951 a vzala si za cíl korupci, plýtvání a byrokracii mezi kádry komunistické strany. Její obětí se stali t.zv. zkorumpovaní funcionáři strany. Po jejím skončení začala nová etapa čistek. Ideologové strany svedli zkorumpovanost funkcionářů na podnikatelské uplácení. Následkem toho pak v lednu 1952 byla zahájena kampaň „Proti Pěti“, zaměřená na podplácení, daňové úniky, krádeže státního majetku, lajdáckých staveb a hospodářské špionáže.

Účel kampaně „Proti Pěti“ byl v podstatě jednoduchý, podnikatelům nejdříve zabavit peníze a majetek, poté je pak zlikvidovat. Tak třeba tehdejší starosta města Šanghaje Chen Yi, když byl o probíhající kampani každý večer informován, rozvalen na pohovce a s šálkem čaje v ruce, se nonšalantně ptal: „Kolipak jsme dnes měli parašutistů?“ což znamenalo „kolik podnikatelů spáchalo ten den sebevraždu skokem z výškové budovy?“ Nikomu z tehdejších podnikatelů a držitelů živnosti se z pařátů kampaně „Proti Pěti“ uniknout nepodařilo. Tito lidé byli obviňováni z „daňových úniků“ sahající zpět do období Guangxu Period (1875-1908) Qing Dynastie (1644-1911) kdy byl založen šanghajský komerční market.

Žádný podnikatel si pochopitelně nemohl dovolit platit „daň“ tohoto druhu, bez ohledu na velikost svého majetku. Pro některé z nich se stala nejsnadnějšmí východiskem sebevražda. Sebevražda skokem do řeky Huangpu ale nepřicházela v úvahu. Kdyby se jejich tělo nenašlo, ČKS podnikatele obvinila z útěku do Hong Kongu a pozůstalí museli požadovanou „daň“ stejně zaplatit. Takto postižení podnikatelé proto volili skok z vysokých budov, aby po sobě zanechali mrtvé tělo jakožto důkaz jejich smrti. Říkalo se tehdy, že se lidé vyhýbali chůze kolem výškových budov, čistě z obav, aby nebyli rozdrceni padajícím sebevrahem.

Čísla v publikaci „Fakta politických kampaní po založení Čínské lidové republiky“, redigované čtyřmi vládními ústavy včetně Historického Výzkumného Ústavu ČKS, vydané v roce 1996, uvádí, že během kampaní „Proti Třem“ a „Proti Pěti“ bylo zatčeno přes 323,100 lidí a více než 280 spáchalo sebevraždu. V „Kampani Proti Hu-Fang“ v roce 1955, bylo obviněno přes 5000 lidí, přes 500 bylo zatčeno, přes 60 spáchalo sebevraždu a 12 zemřelo ve vazbě. V následující vlně represálií proti „reakcionářům“, pak bylo něco přes 21,300 lidí popraveno a přes 4,300 lidi skončilo sebevraždou či prostě zmizelo. (11).

Velký hladomor

Daleko největší ztráty na životech byly v Číně zaznamenány během tzv. "Velkého hladomoru" krátce po t.zv. "Velkém skoku vpřed" (12). Článek „Velký hladomor“ v publikaci Historické záznamy Čínské lidové lepubliky uvádí, „ Počet nepřirozených úmrtí a pokles porodnosti mezi lety 1959 a 1961 se odhaduje na 40 milionů ... Čínská depopulace řádu 40 milionů je nejpravděpodobněji tím největším hladomorem tohoto století. “ (13).

Velký hladomor byl ČKS záměrně a falešně označen jako „Tříletá přírodní katastrofa“. Skutečnost je ale taková, že právě toto tříleté období mělo velmi výhodné povětrnostní podmínky bez jakýchkoliv přírodních katastrof typu záplav, sucha, hurikánů, tsunami, zemětřesení, mrazu, krup či záplavy kobylek. Tato t.zv. „katastrofa“ jde celá na účet činnosti člověka.

Proslulý Velký skok vpřed vyžadoval od každého jednotlivce, aby se angažoval ve výrobě oceli, což mělo za následek, že zemědělci byli přinuceni opustit svá pole a úrodu nechat shnít na polích. I přes tuto skutečnost funkcionáři na vesnicích začali udávat zvýšené údaje o sklizni. Ku příkladu, první tajemník stranického výboru v prefektuře Liuzhou, He Yiran, falešně udal přímo fantastický výnos „65,000 kilogramů rýže z jednoho mu“ (14) v Huanjiang kraji. Toto se stalo krátce po Lushan Plenu, který vyhlásil boj proti anti-pravičáckému hnutí, které se rozšířilo po celé zemi. Aby se prokázalo, že „komunistická strana má vždy pravdu“, zemědělská daň byla tehdy odváděna přesně podle nesmyslně přehnaného a udaného výnosu. Následkem toho vše, tedy zemědělské příděly, osivo na příští rok a zásoby venkovanů, toto vše bylo zkonfiskováno. A když ani toto nestačilo, venkované byli obviněni z uschovávání a hromadění úrody.

Tajemník He Yiran se nechal slyšet, že všichni se musí snažit, aby se provincie dostala na první místo v dodávkách, bez ohledu na to, kolik lidí při tom v Liuzhou zahyne. Mnozí z venkovanů byli obráni o naprosto vše, jen některým se podařilo ukrýt několik hrstí rýže pro rodinu. Stranický výbor v Distriktu Xunle, v Huanjiang kraji dokonce vydal rozkaz zákazu vaření, aby zabránil lidem konsumaci vyžadované úrody. Stráže komunistických milicionářů chodily po nocích po vesnicích a pátraly po ohních. Když někde spatřili zář ohně, vtrhli do obydlí a provedli důkladnou prohlídku. Mnozí z vesničanů se proto ani neodvažovali vařit jedlé kořeny či kůru a tak jich mnoho pomřelo hlady.

V minulosti platilo, že v dobách hladu poskytovala vláda postiženým oblastem nutnou potravu, dodala osivo a hladovějícím dovolila odejít jinam. Čínští komunisté ale považovali útěk z hladem postižených oblastí jako urážku Strany a milicionářům rozkázali zablokovat cesty a bránit tak obětem hladomoru odchod z oblasti.

Když se hladovějící pokusili násině vniknout do skadiště potravin, ČKS vydala rozkaz ke střelbě do davu. Zastřelení byli pak označeni coby „kontrarevoluční elementy“. Bezpočet vesničanů takto pomřelo hlady. Zasažené provincie byly tyto: Gansu, Shadon, Henan, Anhui, Hubei, Hunan, Sichuan, a Guangxi. Přes toto vše, hladovějící byli ještě k tomu nuceni k pracím na odvodňování, stavbě přehrady a hlavně výroby oceli. Běžně se stávalo, že jednotlivec padl na zem a již nevstal. Ani ti, co zůstali na živu, neměli sil k pohřbívání mrtvých. Celé vesnice byly tehdy zcela vylidněny, celé rodiny vymřely.

V předkomunistické minulosti, v dobách hladomoru, jsou zaznamenány případy, že si rodiny vyměnily děti k jídlu, nikdy se ale nestalo, aby někdo požil své vlastní dítě. Pod vládou Čínské komunistické strany ale došlo k tomu, že lidé začali pojídat těla zemřelých, přepadávali a jedli ty, kteří uprchli odjinud a dokonce zabíjeli a jedli vlastní děti. Totéž se stalo v komunistickém Sovětském svazu na Ukrajině ve 30.letech.

Spisovatel Sha Qing popsal ve své knize Yi Xi Da Di Wan (V Zapadlé Zemi Močálů), zabývající se Velkým hladomorem, následující příběh: Z vesnické rodiny v době hladu zbyl otec, syn a dcera. Jednoho dne poslal otec dceru ven a když se ta vrátila, její bratr nebyl k nalezení. Místo toho spatřila mastnou vodu v kotli a kupu kostí vedle pece. Po několika dnech otec opět zvařil v kotli vodu a zavolal dceru, aby z venku přišla domů. Dcera plna strachu přede dveřmi prosila svého otce, „Táto, prosím tě, nechtěj mě sníst. Já ti mohu dříví na oheň nasbírat a vařit pro tebe. Ale když mě zabiješ a sníš, nikdo to pro tebe již dělat nebude.“

Konečný počet a rozsah podobných tragedií je neznám. Přesto ČKS popisuje tuto dobu jako heroické období a s hrdostí o sobě prohlašuje, kterak hrdinně vedla lid v boji s „přírodní katastrofou“ a nepřestává se vydávat za vždy „velikou, přeslavnou a neomylnou“.

Po skončení Lushan Plena v roce 1959, generál Peng Dehuai (15), který ze snažil zastat a pomoci hladomorem postiženým lidem, byl zbaven svého postavení. Skupina funkcionářů, která se odvážila komentovat skutečný stav v postižené oblasti, byla rovněž zbavena svých míst, zatčena a vyšetřována. Po té se již nikdo neodvážil popisovat skutečnost. V průběhu Velkého hladomoru funkcionáři a představitelé lidu ve skutečnosti zatajovali skutečný stav postižených oblastí, zatajovali počet úmrtí hladem, a to jen proto, aby sami sebe ochránili před represáliemi. V provincii Gansu dokonce odmítli nabídnutou potravinovou pomoc ze Šanghajské provincie, tvrdíce, že u nich je potravin a jídla přebytek.

Éra Velkého hladomoru byla zároveň jakýmsi zkušebním kamenem pro komunistické kádry. Dle kriterií ČKS, ti funkcionáři, kteří tváří tvář desítkům milionů lidí, jež umírali hladem, odpírali sdělovat světu skutečnost, byli v tomto naprosto oprávněni a proto patřičně „kvalifikovaní“.

Po této komunistické „prověrce“ bylo vedení ČKS zřejmé, že nic takového, jako jsou lidské emoce a humanitní principy, se těchto komunistických kádrů nedotkne, že by snad něco takového, jako psychologické břímě, tyto kádry mohlo obtěžovat a tak snad jim bránit vždy a všude plnit a zastávat stranickou linii.

Po skončení Velkého hladomoru komunističtí funkcionáři, kteří za něj mohli nést odpovědnost, prošli jen obligátní sebekritikou a tím to pro ně skončilo. Někteří byli naopak ještě povýšeni. Ku příkladu, Li Jingquan, komunistický tajemník Sichuan provincie, kde několik milionů lidí zemřelo hladem, byl povýšen do funkce Prvního tajemníka byra Jihozápadního distriktu ČKS.

Od Kulturní revoluce,
přes Tiananmen Square
po Falun Gong...

Kulturní revoluce byla formálně zahájena 16. května 1966 a trvala až do roku 1976. Toto období bylo samou ČKS nazváno „Desetiletou katastrofou“. Později Hu Yaobang, bývalý generální tajemník strany, během interview s jugoslávským novinářem k tomuto poznamenal, „Tehdy bylo do činů této Revoluce zapleteno přibližně 100 milionů lidí, což znamená tak desetinu čínského obyvatelstva.“

Zmíněná publikace „Fakta politických kampaní po založení Čínské lidové republiky“ se zmiňuje, že „V květnu 1984, po 31 měsících intensivního vyšetřování, ověřování, kontroly a přepočítávání Ústředním výborem Komunistické strany Číny, čísla, vztahující se ke Kulturní revoluci, jsou následující: přes 4,2 milionů lidí bylo zatčeno, zadrženo a vyšetřováno; více než 1,728,000 zemřelo nepřirozenou smrtí; přes 135,000 lidí bylo nařčeno z kontrarevoluční činnost a popraveno; 237,000 bylo zabito a přes 7,03 milionů lidí bylo zraněno během ozbrojených útoků; a na 71,200 rodin bylo vyhlazeno.“ Tato statistika potvrzuje fakt, že během čínské Kulturní revoluce více než 7,73 milionů lidi přišlo o život.

Kromě samotného ubíjení lidí k smrti, období Kulturní revoluce také zahajuje vlnu sebevražd. Mezi těmito bylo i mnoho známých čínských intelektuálů, včetně Lao She, Fu Lei, Jian Bozan, Wu Han a Chu Anpin. Tito všichni dobrovolně skončili své životy hned v začátcích Kulturní revoluce.

Kulturní revoluce byla nejzuřivějším a nejšílenějším levičáckým obdobím v Číně. Vraždy, likvidace a zabíjení se stalo soutěžní disciplinou a způsobem, jak dávat najevo revoluční nadšení, proto vyhlazování „třídních nepřátel“ se provozovalo nanejvýše brutálně a krutě.

Pozdější období „reforem a otevřenosti“ poměrně široce otevřelo prostor pro výměnu informací, což mělo za následek, že větší množství zahraničních novinářů se stalo svědky masakru na Tiananmen Square v roce 1989 a bylo jim i umožněno vysílat TV záběry, ukazující útok tanků, drtících demonstrující studenty.

Deset let po Tiananmen Square, 20. července 1999, předseda Jian Zemin zahájil potlačování Falun Gong. Ke konci roku 2002 prozrazené informace z vnitřních čínských vládních zdrojů potvrdily podezření o masivním utajování, zahrnující více než 7,000 násilných úmrtí v centrech zadržení, táborech nucených prací, vězeních a psychiatrických ústavech, což vychází přibližně na sedm mrtvých denně.

V dnešních časech ČKS již nemá takovou vražednou tendenci, jako měla v minulosti, kdy miliony, či desítky milionů beze všeho bylo povražděno. Dva hlavní důvody zde hrají roli. Především, komunistická strana byla již schopna natolik zpracovat myšlení svého lidu k obrazu svému, ke stranické poslušnosti a kultuře, že obyvatelstvo je dnes daleko přizpůsobivější a také cyničtější, než bylo v počátcích.

Na druhé straně, vzhledem k rozsáhlé zkorumpovanosti a defraudaci stranických funkcionářů, čínská ekonomika se stala „transfusním typem hospodářství“ a dnes proto téměř zcela závisí na zahraničním kapitálu, který umožňuje ekonomický růst a tím i sociální stabilitu. Vedení ČKS si velmi dobře pamatuje ekonomické sankce, které následovaly po masakru na Tiananmen Square a je jim zcela jasné, že otevřené a bezohledné vraždění by mohlo znamenat zastavení toku zahraničního kapitálu a tím i ohrožení existence totalitního režimu.

Přes tuto skrytou hrozbu ČKS se ale nikdy nevzdala likvidace a vražd za scénou. Pouze dnes velice dbá na to, aby stopy této krvavé evidence zůstaly před světem ukryty.

****************************************

II. Exrémně kruté způsoby vražd

Vše, co ČKS podniká, má pouze jeden jediný účel: držení a udržení moci. Pro tento účel likvidace odpůrců je jeden z důležitých prostředků v tomto směru. Čím více mrtvých a krutějších způsobů likvidace, tím větší schopnost zastrašování obyvatelstva. Tento způsob ovládání poddaných začala ČKS praktikovat již před čínsko-japonskou válkou ve 30.letech.

Masakr v severní Číně
během čínsko-japonské války

Když bývalý americký president Herbert Hoover doporučoval knihu katolického kněze otce Raymonda J. De Jaeghera Enemy Within (Vnitřní nepřítel) (16), poznamenal k tomu, že tato kniha zcela odhaluje nahý teror komunistického hnutí. Doporučoval tuto knihu každému, kdo by byl schopen a ochoten přijmout holý fakt, že v knize popsané zlo ve světě může vůbec existovat.

V této knize De Jeagher vypráví příběhy o tom, jak ČKS užívá teror k donucení lidí k poslušnosti. Ku příkladu, jednou vydali komunisté příkaz, aby se všichi obyvatelé vsi, kterou měli pod kontrolou, shromáždili na návsi. Učitel proto ze školy přivedl děti a uvedl je na přichystané podium. Důvodem shromáždění bylo to, aby všichni byli svědky popravy 13 mladíků. Po přečtení vymyšlených obvinění a rozsudku smrti, komunistický funkcionář přikázal zděšenému učiteli, aby jeho žáci zapěli vlastenecké písně. Na podiu vedle zpívajících dětí a odsouzenců se místo tanečníků objevil kat s ostrým nožem v ruce. Kat byl mladý, urostlý komunistický voják se svalnatými pažemi. Kat se ze zadu přiblížil k prvnímu z klečících odsouzenců a jedním švihem ostrého nože mu usekl hlavu. Krev z těla vystřikla ven jako fontána a hlava se kutálela po zemi. Dětský hysterický zpěv se změnil v chaotický řev a pláč. Učitel se snažil zachovat jakýs-takýs rytmus pro pokračování zpěvu. Hlahol zvonu zněl nad tímto otřesným divadlem.

Po 13ti úderech komunistického kata padlo k zemi13 hlav. Po té se na podium dostavilo několik komunistických vojáků, popraveným otevřeli hruď a vyňali srdce. Celá tato brutální scéna se odehrávala před očima zděšených dětí. Všechny byly bílé hrůzou, některé z nich začali zvracet, načež učitel vojáky pokáral a odvedl děti zpět do školy.

Po tomto děsivém obřadu otec De Jeagher byl ještě mnohokrát svědkem toho, jak byly děti nuceni sledovat podobné vraždy. Následkem toho se děti staly otrlými, některé dokonce si podobné divadlo oblíbily a začaly se na podobné akce i těšit.

Když komunisté měli pocit, že obyčejné vraždy již nejsou dosti děsivé, začali si vymýšlet různé druhy mučení. Na příklad přinutili oběť ke konsumaci množství soli bez kapky vody – postižený za hrozných bolestí zemřel žízní; nahého člověka kutáleli po skleněných střepinách; vyřízli díru v ledu a oběť vhodili do vody, nešťastník buď utonul a nebo zmrzl.

Otec De Jeagher popsal, jak jeden komunista v provincii Shanxi vymyslel rafinovaný způsob mučení. Když se procházel městem, spatřil v jedné restauraci kotel s vařící vodou a dostal nápad. Zakoupil několik větších kotlů a nechal zatknout několik lidí, o kterých bylo známo, že jsou proti komunistům. Během narychlo svolaného soudu kotle byly naplněny vodou jež byla uvedena do varu. Ihned po „soudu“ byli tři odsouzenci svlečeni do naha a vhozeni do vařící vody kde v krátké chvíli zemřeli.

V městě Pinghsham byl De Jeagher svědkem jiného barbarství. Z muže byla za živa stahována kůže. Komunističtí funkcionáři přinutili syna odsouzence aby toto nelidského mučení sledoval a dokonce aby se i mučení zúčastnil, aby viděl svého otce umírat v neuvěřitelných bolestech a slyšel jeho bolestivý řev. Katané lili na stažená místa ocet a na kůži kyselinu, což umožnilo rychle kůži stahovat. Začali na zádech, potom na ramenou až celé tělo bylo odhaleno a kůže ze všech stran visela dolů, jen hlavu nechali. Takto mučený muž během několika minut v ukrutných bolestech zemřel.

Rudý teror během „Rudého srpna“
a kanibalismus v Guangxi...

Po uchvácení absolutní moci nad celou zemí komunistická strana nijak ve svém běsnění nepolevila. Naopak, během Kulturní revoluce násilí a zběsilost získaly na intensitě.

Dne 18. srpna 1966 Mao přijmul v audienci představitele Rudých gard na věži nad Tiananmen Square. Song Binbin, dcera komunistického vůdce Song Renqiong, byla poctěna úkolem navléknout Maovi na rukáv stuhu Rudých gard. Když se Mao dozvěděl její jméno, které znamenalo „jemná a uhlazená“, nechal se slyšet, že „My potřebujeme více vášně a násilnosti...“ Song po té změnila své jméno na Song Yaowu (což znamená „potřeba násilí“)

Prudké ozbrojené útoky se pak rychle rozšířily po celé zemi. Mladší generace, vychovaná a vzdělaná komunistickým atheismem, byla bez jakýchkoliv skrupulí. Fanatické a ignorantní Rudé gardy, vedeny ČKS a instrukcemi předsedy Maa, povýšily samy sebe nad zákon a započaly celonárodní kampaň mlácení lidí a vybíjení domů odpůrců. Po celých oblastech byly, dle politiky genocidy, vyhlazeni, včetně rodin, příslušníci, všech „pěti černých tříd“ (domácí, bohatší sedláci, reakcionáři, pravičáci a t.zv. nežádoucí elementy). Jako typický lze uvést případ okresu Daxin nedaleko Pekingu. Zde, v 13ti Lidových družstvech s 48 brigádními jednotkami bylo mezi 27. srpnem a 1. zářím zavražděno celkem 235 lidí. Nejstaršímu z nich bylo 80 let, nejmladší obětí bylo 38denní nemluvně. Dvacet dva rodin bylo vyhlazeno do posledního člena.

Ubití človka k smrti bylo zcela běžným úkazem. Na Shatam třídě, skupina mladých příslušníků Rudých gard bila kovovými řetězy a řemeny do staré ženy, až zůstala bez pohybu ležet na zemi. Po té pak ještě na ni skočila a do břicha skopala mladá příslušnice Rudých gard. Stařena na místě skonala ...

Když ve čtvrti Chongwenmen členové Rudých gard prohledávali dům „manželky domácího“ (osamělé vdovy), rozkázali nájemníkům, aby každý z nich do k nim bytu přinesl hrnec vařící vody, kterou pak starou ženu polili, čímž utrpěla těžké popáleniny. Po několika dnech byla tato stará žena nalezena mrtva ve svém bytě, její tělo celé pokryté červy...

Rudé gardy používaly různé způsoby zabíjení, jako bití holemi, srpy nebo škrcením provazy. ... Vraždění nemluvňat bylo ale naprosto nejbrutálnější: Komunistický zabiják si stoupl na jednu nožičku dítěte, uchopil druhou a prudkým trhnutím roztrhl děcko napůl... Vyšetřování Daxin Masakru, od Yu Luowen (17).

Kanibalismus v Guangxi bylo ještě děsivější než Daxing Masakr. Pisatel Zheng Yi, autor knihy Scarlet Memorial, popisuje, jak tam kanibalismus postupoval ve třech etapách (18).

V první etapě šlo ještě o pokoutní a tajné akce hladovějících lidojedů. Pozdější šetření popisuje v okresních zápisech jednu takovou typickou scénu: zabijáci se pozdě v noci potichu vloupali ke spící oběti které po zabití vyňali srdce a játra. Jelikož ale byli v této činnosti jak nezkušení, tak též měli ještě strach, omylem vyňali plíce a museli se k oběti znovu vrátit. Po té, když si zabijáci srdce a játra upekli a okořenili, potichu si sedli a takto připravený pokrm v tichosti, za záře pece a při zapíjení alkoholem, požili.

Etapa druhá nastala po té, co kanibalismus přestal být pokoutním a stal se veřejnou teroristickou činností. V této době již mnozí zabijáci získali opravdovou zručnost ve vyjímání jater a srdcí, že tak činili ještě za života oběti a dokonce zaučovali jiné, jak toto provádět. Technické provádění bylo téměř perfektní. Ležící oběti učinili řez přes břicho a dupnutím na hrudník vyvrhli orgány ven. Nebo stojící oběť uvázali ke stromu a po rozříznutí břicha a úderu do hrudě orgány jednoduše vypadly ven. Zabiják měl nárok na srdce, játra a genitálie, na ostatní zbyl ostatek. Takováto děsivá scéna byla někdy dokonce provázena vyvoláváním budovatelských hesel a máváním praporů.

Třetí etapou pak již bylo naprosté šílenství. Kanibalismus se stal masivním a všeobecným hnutím. V okrese Wuxuam, lidé, jako divocí psi po morové epidemii, se začali požírat navzájem. Zpravidla byla budoucí oběť nejprve „veřejně zkritizovaná“, po čemž pak následovala veřejná vražda a kanibalismus. Ještě než oběť padla na zem, ať již živá či nikoliv, okolo stojící se na ni vrhli a s připravenými noži ji rozřezali, každý se snažil urvat co mohl. V této etapě se těchto zvěrstev již účastnili i obyčejní občané, všichni, nuceni hladem.

Uragán „třídního boje“ zbavil obyvatelstvo jakéhokoliv lidského citu. Kanibalismus se rozšířil jako epidemie, až to došlo tak daleko, že lidé tomuto začali dokonce holdovat. Každý kousek lidského těla byl hodný k požití, srdce, játra, maso, ledviny, paže, nohy, šlachy. Lidská těla byla připravovaná rozličnými způsoby, vařením, pařením, smažením, pečením, opékáním. ... Lidé popíjeli likéry a vína, hráli si hudbu a hry a pojídali lidská těla. Na vrcholu tohoto běsnění dokonce i kafeterie v nejvyšším okresním úřadě ve Wuxuamu, Okresním revolučním výboru, nabízela pokrmy z lidského masa.

Zde je nutno připomenout základní fakt, že kanibalismus tohoto druhu nebyl snad jen jakýmsi neorganizovaným, náhodným či ojedinělým dějem. Čínská komunistická strana byla a stále je totalitární organizací, která plně kontroluje každý jednotlivý článek společnosti. Bez souhlasu, povzbuzování a manipulace orgánů ČKS kanibalismus tohoto rozsahu by byl nemožný.

Píseň pějící samochválu na ČKS praví: „Stará společnost (19) měnila lidi v duchy, společnost nová mění duchy v lidské bytosti.“ Jak ale toto období čínského kanibalismu svědčí, ČKS je schopna změnit lidské bytosti v nemilosrdné ďábly a monstra a to právě proto, protože sama ČKS je ukrutnější než samotný ďábel.

Pronásledování a perskuce Falun Gong

Dnes, když Čína vstoupila do moderní éry počítačů a dobývání vesmíru a v soukromí je lidem umožněno bavit se a rozmlouvat o lidských právech, svobodě a demokracii, mnoho lidí venku nabylo dojem, že dřívější děsivá a nechutná zvěrstva jsou věcí minulosti. Že ČKS se oděla do nového šatu a je připravena vstoupit do civilizovaného světa.

Takovéto myšlení ale nemá se skutečností nic společného. V momentě, kdy vedení ČKS zjistilo, že v Číně existuje skupina, která z jejich praktik krutého mučení a všestranného zabíjení strach nemá, metody, které byly proti této skupině komunisty použity, si s těmi starými nijak nezadaly. Tato skupina, proti které bylo takto zakročeno, jsou příslušníci hnutí Falun Gong.

Běsnění Rudých gard a kanibalismus v provincii Guangxi byly zaměřeny na likvidaci těla oběti, jejich vraždění mnohdy trvalo několik minut, občas až několik hodin. Příslušníci Falun Gong jsou pronásledováni proto, aby se vzdali svého přesvědčení, své víry v „Pravdivost, Soucit a Toleranci“. Proto kruté mučení mnohdy trvá dny, měsíce a roky. Odhaduje se, že na následky mučení zemřelo v Číně přes 10,000 příslušníků hnutí Falun Gong.

Příslušníci Falun Gong, kteří podstoupili mučení a jako zázrakem přežili, popisují na stovku mučících způsobů; To co teď následuje je jen několik příkladů.

Mlácení a bití je ten nejrozšířenější a nejpohodlnější způsob, používaný proti Falun Gong. Komunističtí policajti a vězenští bachaři mlátí zcela běžně příslušníky Falun Gong a ve vězeních pobízejí ostatní vězně, aby tak bez obav činili také. Následky tohoto bití jsou urvané ušní boltce a ztráta sluchu, vyloupané oči, vymlácené zuby, prasklé lebky a dolámané paže a nohy a žebra, až amputace končetin. Drcení varlat či vrážení objektů do ženských genitálií je další oblíbenou metodou mučení. Když příslušníci Falun Gong vzdorují dál, bičování pokračuje až do sedření kůže ze zad. Když ani toto nezlomí mučeného, je mu do otevřených ran vházena sůl. Dušení navlékáním plastických pytlů přes hlavu je též velice oblíbenou metodou.

Elektrické šoky jsou dalším druhem mučení v táborech nucených prací, který je vůči Falun Gong běžně používán. Dozorci mají k použití elektrické hole, kterými dávají šoky do citlivých částí těla, zejména úst, na temeno hlavy, hrudi, genitálií, stehen a chodidel, ženám pak hlavně prsou. Někdy pár dozorců užívá několik těchto elektrických holí najednou, což působí spálení postižených částí těla. Zejména účinný je způsob elektrického šoku temeno hlavy – konečník, taktéž dlouhodobé mlácení těmito holemi. Tyto hole zpravidla užívaji statickou elektřinu o napětí 10,000 voltů. Šok tímto způsobený je velice bolestivý jako uštkuti hadem a přechodně ochromí tělo postiženého. Postižená část těla zčervená, kůže praskne a dlouhodobě mokvá. Na zatvrzelé užívají dozorci hole ještě s vyšším napětím.

Další oblíbený způsob je pálení cigaretou, na rukou, obličeji, chodidel, hrudi a zádech, prsních bradavek a jinde. Zapalovačem jsou mučícím opalovány genitálie. Do ruda rožhavenými kleštěmi jsou oběti skřípány na nohou, hořícím dřevěným uhlím jsou páleny obličeje. Je zaznamenán případ, kdy byl dozorci - když příslušník Falun Gong po dlouhodobém mučení ještě dýchal - obložen rožhaveným uhlím, což ho zabilo. Jako příčinu smrti pak komunističtí dozorci uvedli „sebepoškozování“.

Příslušnice Falun Gong jsou zcela běžně bity přes prsa a genitálie. Jednotlivá či masová znásinění členů Falun Gong jsou také na běžném pořádku. Další oblíbená praktika dozorců je svléknout příslušnice Falun Gong do naha a pak je vsadit do hromadné mužské cely, kde jsou mnohonásobně znásilněny. Ženy Falun Gong jsou trýzněny elektrošoky na prsou a genitáliích. Cigaretami jsou jim páleny prsní bradavky. Elektrické hole jsou jim strkány do přirození. Do trsu svázané kartáčky na zuby jsou jim vráženy do přirození kterými pak dozorci prudce otáčejí. Genitálie jsou jim trhány kovovými háky. Ruce jim jsou vázány za zády a na prsní bradavky jsou jim zavěšeny elektrody, do kterých je pouštěn proud.

Další, mezi dozorců oblíbenou metodou mučení členů Falun Gong, je navléci oběť do svěrací kazajky (20), svázat ji do kozelce, zacpat ji ústa a na uši posadit sluchátka. Takto svázané a upravené pak spustit z okna vězení a do sluchátek pustit opakující se propagandu, hanobící hnutí Falun Gong. Podle svědků tohoto druhu mučení, takto postižení utrpí pak dále různé druhy zranění, nejčastější z nich jsou zlomeniny paží, přetržené šlachy, vykloubená ramena, zápěstí a lokty. Mnoho z nich též utrpělo zlomeniny páteře a ve velkých bolestech zemřelo.

Lidé Falun Gong jsou též vházeni do žump. Pod nehty jim jsou vráženy bambusové třísky a jsou pak zavřeni do místností zamořených plísní, což způsobuje hnilobné záněty. Jsou proti nim poštváváni psi, vystavováni hadím a škorpioním ušktnutím a jsou jim vpichovány nervy poškozující drogy. Toto je jen krátký výčet způsobů mučení, kterým jsou vystaveni příslušníci hnutí Falun Gong v dnešní komunistické Číně.

**********************************************

III. Nelítostný vnitrostranický boj

Jednota Komunistické strany Číny a jejích členů závisí nikoliv na morálnosti a spravedlnosti, ale na věrnosti Straně. Z tohoto důvodu loajalita všech členů ČKS, zejména pak vyšších funkcionářů, ústřednímu vedení a hlavně komunistickému vůdci, jest tou nejvyšší povinností. Z tohoto důvodu proto Strana je přímo nucena vytvořit atmosféru vnitřního teroru a vraždit vlastní členy. Straníkům, kteří vyváznou, je pak zcela zřejmé, že jestliže se někdo znelíbí nejvyššímu komunistickému vedení či diktátorovi, ten velice hanebně zahyne.

Vnitřní boje uvnitř komunistických stran jsou všeobecně dobře známy. Ku příkladu, všichni členové prvních dvou Ústředních výborů Ruské komunistické strany, s výjimkou Lenina, který zemřel na následky atentátu a pak samotného Stalina, který čistky uvnitř komunistické strany organizoval, všichni ostatní byli buď popraveni, spáchali sebevraždu, anebo byli zákeřně zavražděni. Tři z pěti sovětských maršálů byli zastřeleni, tři z pěti vrchních velitelů komunistické Rudé armády byli popraveni, taktéž 57 z celkového počtu 85 velitelů armád, stejně tak 110 z počtu 195 divizních velitelů. Tito všichni, členové strany, byli popraveni.

ČKS byla od začátku zastáncem „ostrých bojů a nemilosrdných útoků“. Tato taktika je obrácena nejen proti nestraníkům, ale proti všem. Již na začátku komunistické revoluce v provincii Jiangxi, ČKS pobila téměř do jednoho členy Anti-bolševického pluku (AB Corps) (21), jen několika z nich se podařilo uniknout. Ve městě Yanaan provedli komunisté t.zv. „Nápravnou kampaň“.

Později, když komunistická strana uchvátila moc, zlikvidovala své vlastní revolucionáře Gao Gang, Rao Shushi (22), Hu Feng, a Peng Dehuai. Do zahájení Kulturní revoluce zlikvidoval Mao téměř všechny původní členy Strany. Žádný z bývalých generálních tajemníků komunistické strany neskončil dobře. Například Liu Shaoqi, bývalý čínský president, který svého času býval osobou č. 2, zemřel zavržen v ústraní. V den jeho 70tých narozenin mu předseda Mao a Čou-En-Lai (23) nechali poslat darem radio, jež oslavenci donest velitel Maovy osobní stráže Wang Dongxing, aby Liu mohl v přímém přenosu sám zaslechnout oficielní hlášení na Osmém plenárním zasedání Ústředního výboru, které hlásalo věrným: „Navždy ze Strany vylučujeme zrádce, špiona a renegáta Liu Shaoqi a pokračujeme v pátrání po jeho zrádných a zločinných společnících...“

Liu Shaoqi byl touto zprávou duševně zlomen a jeho zdraví se rapidně zhoršilo. Protože byl dlouhodobě připoután na lůžko a nemohl se pohybovat, bylo jeho tělo pokryto bolestivými, mokvavými vředy. V bolestech mnohdy svíral co mu do rukou připadlo, takže mu ošetřovatelé nejraději dávali do ruky tvrdé plastické lahve. Když krátce po tomto stranickém odsouzení zemřel, dvě tyto lahve byly jeho sevřením v polovině rozdrceny.

Ještě před tím, než Liu zemřel, vytrpěl si své. Jeho tělo bylo pokryto vředy a začalo za silného zápachu doslova hnít. Speciální dozorce, ustavený Ústředním výborem strany, který nad Liu bděl, jej přikázal svléknout do naha, zabalit do prostěradla a z Pekingu dopravit do města Kaifeng, kde byl Liu uložen ve sklepě nemocničního skladiště. Tam dostal prudkou zimnici, ale byla mu odepřena veškerá lékařská pomoc. Když konečně zemřel, z jeho těla zbyla prakticky kostra s usmoleným, půl metru dlouhým bílým vlasem. Na to byl zpopelněn jako nemocný s vysoce nakažlivou nemocí. Veškeré věci, kterých se v posledním tažení dotkl, polštáře, pokrývky oděv, včetně postele, byly spáleny. Jeho úmrtní list zní: Jméno: Liu Weihuang; povolání: nezaměstnaný; příčina smrti: nemoc. Vedení ČKS takto až ke smrti umučilo svého bývalého presidenta, dokonce nez udání jakéhokoliv důvodu.

**************************************************

IV. Vývoz revoluce, vraždy v zahraničí

Kromě vražd prováděných s velkým gustem a rozličnými metodami jak na domácí scéně, tak uvnitř Strany, ČKS začala vraždit své lidi i za hranicemi země, včetně Číňanů žijících v zámoří. Pak začal též export „revoluce“. Khmer Rouge (Rudí Khmérové) v Kambodži jsou typickým příkladem.

Rudí Khmérové předsedy komunistické strany Pol Pota byli v Kambodži u moci pouhé čtyři roky, 1975 – 1979. Přes tuto krátkou dobu, v zemi, která měla jen osm milionů obyvatel, byli komunisté schopni zavraždit více než dva miliony lidí, včetně 200,000 Číňanů. Zločinů spáchaných Rudými Khméry je bezpočet, tyto jsou ale mimo oblast této analyzy. Čím se zde budeme zbývat je jejich vztah k ČKS.

Pol Pot přímo ctil předsedu Mao-Tse-Tunga. Čínu navštívil celkem čtyřikrát, poprve v listopadu 1965, kde se osobně u Maa vzdělával v jeho komunistické doktrině. Tehdy v Číně zůstal tři měsíce. S Chen Boda a Zhang Chunqiao probíral teorie jako „politická moc roste před hlavněmi zbraní“, „třídní boj“, „diktatura proletariátu“, atd. Později se tyto teorie staly základem jeho vlády v Kambodži. Po návratu z Číny změnil Pol Pot název své strany na Komunistická strana Kambodže a po celé Kambodži budoval revoluční základny, obklíčující města, přesně po vzoru ČKS.

V roce 1968 Komunistická strana Kambodže založila svoji vlastní armádu. Ke konci roku 1969 tato armáda měla něco kolem 3,000 vojáků. Ale v roce 1975, před útokem na Phnom Penh, byla již velmi dobře vyzbrojenou a odhodlanou bojovou mocí s více než 80,000 vojáky. Toto bylo možné jen díky a plné pomoci ČKS. Kniha Dokumenty o podpoře Vietnamu v jeho bojích s Amerikou (Documentary of Supporting Vietnam and Fighting with America) od Wang Xiangena (24) zaznamenává, že v roce 1970 dodala Čína Pol Potovi plnou výzbroj pro 30,000 vojáků. V dubnu 1975 dobyl Pol Pot hlavní město Kambodže a o dva měsíce později navštívil Peking, aby přijak další pokyny. Je bez jakýchkoliv pochyb, že následující genocida Rudých Khmérů byla možná jen díky teoretickému vybavení a materiální pomoci čínských komunistů.

Ku příkladu, poté, co komunisté Rudých Khmérů zabily dva syny prince Sihanouka, ten byl jimi na rozkaz Čou-En-Laie poslán do Pekingu. Je zdokumentováno, že kambodžští komunisté „bez zábrany zabili i dítě v lůně matky“ jenom proto, aby předem zabránili jakýmkoliv budoucím problémům. Přesto Pol Pot bez námitek prince Sihanouka do Pekingu na rozkaz Čou-En-Laie poslal.

Čou-En-Lai sice jedním slovem zachránil vládci Kambodže princi Sihanoukovi život, ale ani on, ani ČKS neměli žádné námitky proti zabití více než 200,000 Číňanů, žijících tehdy v Kambodži, které pozabíjeli kambodžští komunisté. V té dobe se tito Číňané dožadovali na čínské ambasádě pomoci, ale ČKS jejich žádost zcela ignorovala.

V květnu 1998, když vraždění a znásilňování etnických Číňanů probíhalo ve velkém rozsahu v Indonesii, ČKS nehnula ani prstem. Nejen že nenabídla vůbec žádnou pomoc či nepodala protest, ale dokonce blokovala jakékoliv zprávy o probíhajícím masakru doma v Číně. Je zřejmé, že čínská vláda nemá naprosto žádný zájem na svých lidech, žijících v zámoří. Právě naopak! Nenapadlo ji ani poskytnout symbolickou humanitární pomoc.

************************************************

V. Destrukce rodiny

Skutečnost je taková, že okolní svět nemá jakýkoliv přesnější odhad o tom, kolik lidí připravila ČKS během jejich politických kampaních o život. V Číně prostě není možné průzkum tohoto druhu mezi lidmi provádět. Jednak vzhledem k informačnímu zákazu a též díky barierám mezi jednotlivými regiony, etnickými skupinami a lokálními dialekty. Čínská vláda pochopitelně podobný výzkum provádět nemíní a nebude, protože by si tím kopala vlastní hrob. ČKS při psaní svých vlastních dějin dává přednost tomu, detaily tohoto druhu jednoduše vynechávat a přehlížet.

Ještě obtížnější je zjistit počet rodin, postižených ČKS. Stačí když jeden člen rodiny je zabit a má to následky na všechny ostatní. V mnohých případech se stávalo, že byla vyhlazena celá rodina. Ale ani když nikdo z pronásledované rodiny přímo zabit nebyl, postihy měly za následek rozchody, rozvody a rodinný rozpad. Jednotliví členové, otec-syn, matka-dcera byli nuceni zříci se jeden druhého. Následky takovéhoto jednání byly různé. Fysická a psychická neschopnost, pomatení mysli, vážné zdravotní následky, zejména po mučení. Záznamy těchto rodinných tragedií nejsou zdaleka kompletní.

Japonská agentura Yomiuri News zaznamenává, že přes polovina čínského obyvatelstva byla ČKS nějakým způsobem persekovaná. V tomto případě lze odhadnout počet ČKS zničených rodin na číslo větší než 100 milionů.

Proslulým se stal případ Zhan Zhixin (25), jméno které zná v Číně každá rodina. Tato žena byla tělesně a psychicky mučena, davově znásilněna a nakonec byla po podříznutí hrdla zastřelena. Co je ale již méně známo je fakt, že po bestiální likvidaci této ženy byla její rodina přinucena absolvova stranické školení na tema „rodiny odsouzenců k smrti“. Dcera Zhan Zhixin začátkem jara roku 1975 vzpomíná:

Úředník od Shenyangského soudu si nás s otcem zavolal a hulákal na mě „Tvoje matka je zavilá kontrarevolucionářka. Odmítá přijmout reformy, je tvrdohlavá a nepoučitelná. Je proti našemu velkému vůdci, předsedovi Mao, nesouhlasí s jeho neporazitelným programem Myšlenky Mao-Tse-tunga, je proti proletářskému směru předsedy Maa. Za zločiny, které se na ni kupí jeden za druhým, uvažuje vláda o nejpřísnějším trestu. V případě, že bude popravena, jaký zaujímáš ke své matce postoj?“ Byla jsem tehdy naprosto zděšena a zmatena, vůbec jsem nevěděla, co na to říci. Přes své zděšení jsem se snažila zachovat klid a s vypětím vůle se bránila toku slz. Otec me varoval, že my na veřejnosti zásadně nesmíme plakat, protože potom bychom jen stěží byli schopni eventuelně se navenek zříci matky. Proto tehdy můj otec odpověděl za mě: „V takovém to případě musíme říci, že necháme na vládě, aby činila co uzná za nezbytné.“

Úředník se mě pak tázal dále „V případě její popravy, vyzvedneš si její tělo? Budeš chtít její osobní věci z vězení?“ Svěsila jsem hlavu a neodpověděla. Opět, otec odpověděl za mě: „My nemáme žádné požadavky...“ Po té otec mě a bratra uchopil za ruce a odešli jsme pryč, do našeho nového domova v motelu. Klopýtajíce, pomalu jsme se v zuřící sněhové bouři vraceli domů. Ten večer jsme nevařili nic k jídlu. Otec jen vyndal starou okoralou housku, rozpůlil ji a dal ji mě a bratrovi a řekl: „Snězte toto a běžte si lehnout.“ V tichosti jsem ležela v posteli a pozorovala otce. Ten seděl u stolu a zamyšleně, jako ve vidění, hleděl před sebe. Po chvíli se podíval k nám a myslel si, že oba spíme. Pak vstal, opatrně z kufru ve kterém jsme si směli z našeho bývalého domova v Shenyang vzít nějaké ty svršky, fotografii matky. Hleděl na ni a plakal.

Vstala jsem z postele, přitulila se do otcovy náruče a začala nahlas plakat. Otec me hladil a utěšoval „Přestaň, nesmíme dovolit, aby nás slyšeli sousedi.“ Bratra také můj pláč probudil a přišel k nám. Takto v objetí jsem ztrávili zbytek noci. Jen bůh ví, kolik slz jsme té noci v tichosti prolili. (26).

Rodina je základním článkem lidské společnosti. Z tohoto důvodu je rodina zároveň posledním obranným článkem čínské tradiční kultury proti kultuře stranické. Proto je zničení rodiny tím nejkrutějším zločinem v celé zabijácké historii komunistické strany. To se ovšem týká jakékoliv rodiny v jakékoliv komunistické nebo (post) komunistické zemi!!!

Vzhledem k tomu, že komunistická strana zmonopolizovala veškeré občanské a společenské zdroje Číny, obvinění občana z oposice vůči režimu postaví obviněného prakticky mimo zákon a tím automaticky ihned ohrozí jeho existenci, protože takto veřejně obviněnému se spoluobčané začnou vyhýbat. Obviněný tím též ztrácí svoji důstojnost. Protože takto obviněným je na veřejnosti dáváno opovržení, je rodina posledním útočištěm, kde tito ničím se neprovinivší lidé mohou najít klid. Ovšem komunistická politika vzájemné viny brání členům rodin aby se navzájem podporovali, jinak i oni mohou být nařčeni z opozice vůči komunistickému režimu a z toho pak plynoucím nelidským sankcím.

Manžel shora uvedé Zhan Zhixin byl donucen k rozvodu. Pro mnoho lidí, zrada rodiných příslušníků – donášení, domácí politické hádky, veřejná kritika či denucinace příbuzných – je tou poslední kapkou, kterou rodinný pohár přetéká. Jako důsledky jsou pak nesčetné sebevraždy v rodinách obviněných.

*********************************************

VI. Charakteristika a následky zabíjení

Ideologie ČKS za zabíjením

Čínští komunisté se od samého začátku vydávají za talentované a tvořivě nápadité v dalším rozvíjení marxismu-Leninismu, ale ve skutečnosti jediné co opravdu rozvinuli, v čem vynikli, je v historii zcela bezpříkladný vývoj zla a ukrutnosti, a to jak doma, tak i ve světě. Komunistická ideologie sociální jednoty a dobra jim zde výborně posloužila ke klamu jak obecného lidu, tak intelektuálů. Věda a technologie je jimi využívána k narušování víry a k prosazování atheismu. Komunistická ideologie je jim podkladem k likvidaci soukromého vlastnictví a leninská teorie a praktické příklady z bolševického násilného převzetí moci, k ovládnutí země. Zároveň dále rozvinuli barbarské násilí, které se naprosto rozchází s čínskými tradicemi.

ČKS vyvinula svoji vlastní složitou versi teorie „revoluce“ a „nepřetržité revoluce“ pod diktaturou proletariátu; kterých pak využívá jak k přeměně společnosti, tak k zajistění držby moci pod diktaturou Strany.

Tato teorie má dvě hlavní části – ekonomickou základnu a nadstavbu pod diktaturou proletariátu, kde ekonomická báze je určující ve skladbě nadstavby a zároveň tato nadstavba ovlivňuje ekonomickou základnu. Aby tato nadstavba byla zajištěna, zejména pak stranická moc, je nutno revoluci zahájit útokem na ekonomickou základnu, což především zahrnuje:

1. Likvidaci pozemkových majitelů čímž se vyřeší výrobní knflikty (27) na venkově,

2. Likvidaci podnikatelů, což vyřeší totéž v městech.

Teorie držení absolutní stranické moci a všeobecné kontroly uvnitř nadstavby rovněž vyžaduje opakující likvidaci ideologických odpůrců. Toto zahrnuje

1. Řešení problému politického postoje intelektuálů vůči Straně

Od samého začátku ČKS rozpoutává různé kampaně, zaměřené ke změně myšlení intelektuálů. Intelektuálové byli nařčeni z buržoazního individualismu, buržoasních ideologů, apolitických názorů, beztřídní ideologie, liberalismu a podobných zločinů. Následkem toho, ČKS byla schopna intelektuály zbavit jejich uvědomění a zásadovost.

Čínským komunistům se téměř podařilo zbavit intelektuály samostatného myšlení a ostatních vlastností jež v Číně byly vlastní intelektuálům, jako ku př. tradiční zastánci a mluvčí postižených vůči nespravedlnosti. Tato tradice učí: „ Nebuď nadřazeným jsi-li bohatý a oslavovaný, neponižuj se jsi-li chudým a přehlíženým, ani se neskláněj před mocnými (28)“; „Jedinec by měl mít starost nejprve o stát a teprve potom o sebe. (29)“; „Každý z nás by měl být zodpovědný za úspěchy a neúspěchy státu (30)“; a konečně „V ústraní gentleman zdokonaluje sám sebe, ale na veřejnosti se snaží zároveň zdokonalit svou zemi (31)“.

2. Zahájení Kulturní revoluce a likvidace odpůrců za účelem uchvácení absolutní politické a kulturní kontroly a moci.

ČKS zmobilizovala masové kampaně jak uvnitř, tak vně strany a zahájila likvidaci představitelů literatury, umění, herectví, dějin a výuky. První útoky byly zaměřeny vůči slavným a známým osobnostem, jako byli členové „Vesnice tří rodin (32)“ Liu Shaoqi, Wu Han, Lao She a Jian Bozan. Později se počet zavražděných zvýšil o t.zv. „malou skupinu uvnitř Strany“ a „malou skupinu uvnitř armády“ a poté se všeobecné zabíjení rozšířilo z celostranických čistek a v armádě na celou zemi. Čistky zlikvidovaly osoby, kulturní čistky zlomily lidem duši.

Kulturní revoluce byla neobyčejně zmatené a brutální období moderních čínských dějin pod absolutní kontrolou ČKS. Krutá stránka lidské povahy byla ČKS za sobeckým účelem ochrany moci v tomto krizovém období vybičovaná do maxima. Kdokoliv, pod záminkou ochrany „revoluce“ a ve jménu „obrany revolučních myšlenek předsedy Maa“, byl oprávněn kohokoliv a kdykoliv beztrestně zabít. Toto byl následek bezpříkladného znásilňování lidského vědomí a lidskosti v člověku.

3. Vedení ČKS vydalo 4. června 1989 rozkaz střelby do studentů, požadující demokratické změny po Kulturní revoluci, shromážděných na Tiananmen Square.

Stalo se tak poprvé, že vedení ČKS rozkázalo čínské armádě veřejně střílet do shromážděných civilistů jenom proto, že tito zvedli hlas proti zpronevěře a defraudaci, korupci a pokoutním dohodám mezi vládnoucími funkcionáři a podnikateli a požadovali svobodu slova, tisku a shromažďování. Masakru na Tiananmen Square předcházelo několik ČKS zorganizovaných střetnutí mezi vojenskými příslušníky a civilisty, kde dokonce došlo k zapálení vojenských vozidel a zabití několika vojáků, provokační scény, uměle vyvolané a řízené agitátory ČKS, jejichž účel byl zlomit odpor vojska k ozbrojenému útoku vojáků Lidové armády na neozbrojené spoluobčany.

4. Likvidace lidí s odlišnými názory.

Doména „víry“ je absolutním vlastníkem ČKS. Hned v samém začátku začala ČKS s likvidací všech náboženství v oblastech po její kontrolou. V nedávné době, když se objevilo nové spirituální hnutí – Falun Gong – ČKS opět vytáhla svůj ověřený a spolehlivý řeznický nůž. Strategie ČKS, zaměřená vůči Falun Gong, zneužila jeho principu „Pravdivosti, Milosti a Tolerance“ a skutečnosti, že tito lidé odmítají lež, násilí a zavrhují vyvolávat sociální nepokoje. Získáním nových zkušeností při likvidaci Falun Gong ČKS vylepšila svoji schopnost eliminace lidí s odlišnou vírou a názory. Jiang Zemin a ČKS proto nyní dávají přednost likvidaci a vraždám před možností přesvědčování a asimilace skupin s jinými názory.

5. Likvidace lidí za účelem zahlazení stop.

Právo lidí na informace je další slabý článek ČKS. Čínští komunisté proto likvidují svědky, aby zamezili šíření informací. Dříve „poslouchání zahraničního rozhlasu“ byl zločin, který byl trestán vězením. Nyní, jako reakce na několik případů narušení státního TV vysílání za účelem pravdivého objasňování persekuce Falun Gong, vydal Jiang Zemin tajný rozkaz „bez milosti zabít“ rušitele. Liu Chengjun, který jedno takové narušení způsobil, zemřel na mučení. ČKS zorganizovala „Úřad 610“ (organizace podobná Gestapu nacistického Německa, jehož účelem je persekuce Falun Gong), policie, žalobci, soudy a masivní Internetový systém, monitorující každý pohyb lidí pod totálním komunistickým dohledem.

6. Sobecké zbavení lidí jejich práva na život.

Teorie ČKS o trvalé revoluci ve skutečnosti znamená, že si komunisté míní za každou cenu udržet moc. Nedávné vnitrostranické aféry zpronevěr a korupcí dosáhly rozměru konfliktu mezi stranickým absolutistickým vedením a práv lidu na život. Když lidé zcela legálně obhajují svá zákony zaručená práva, ČKS se znovu uchyluje k násilí a vůči představitelům těchto hnutí, t.zv. „vůdcům vzbouřenců“ mává svým řeznickým nožem. Za tímto účelem ČKS nechala vycvičit přes milion ozbrojených policistů.

Dnes je ČKS daleko lépe připravena a schopna fysické likvidace, než byla v dobách masakru na Tiananmen Square v roce 1989, kdy byla nucena přechodně použít armádu. Na druhé straně - právě díky této politice vhánění lidí do bezvýchodné situace - stává se ČKS nanejvýše zranitelnou, že dnes už dokonce „slyší trávu růst“, kterak praví jedno staré přísloví.

Jak je z řečeného zřejmé, povaha dnešní ČKS je sama o sobě zlá a ukrutná. Bez ohledu na to, jak se dle potřeby navenek opticky mění, aby si udržela svoji absolutní moc, ve své podstatě musí zůstat věrna své vražedné historii – komunistická strana Číny vraždila v minulosti, vraždí dnes a bude vraždit i v budoucnosti.

Charakter druhu vražd
za různých okolností

1. Vláda za pomoci propagandy

ČKS užívala v různých dobách různé způsoby likvidace svých odpůrců. V drtivém množství případů propaganda předcházela zabíjení. Obvyklý způsob byl ten, že se rozjela kampaň ve stylu „lidé vyžadují maximální tresty“, jako by to byli obyčejní lidé, kteří na ČKS vyžadují tresty smrti. Ve skutečnosti, toto „lidové rozhořčení“ bylo vždy iniciováno přímo ČKS.

Ku příkladu dramatická hra „Bělovláska“ (33), totální pokroucení lidové legendy a nebo smyšlené příhody o vybírání nájemného a vodních kastematech, líčených v dramatu „Liu Wencai“, byly komunisty užity ve „výchově“ lidu k nenávisti vůči majitelům domů a domácím. Komunisté zcela běžně demonizují své odpůrce, jako na příklad v případě bývalého čínského presidenta Liu Shaoqi.

Dalším klasickým případem je sebevražedný incident na Tinanmen Square v roce 2001, který byl ČKS využit k vyvolání nenávisti vůči Falun Gong a který pak následně vedl k masivní, genocidní kampani proti příslušníkům tohoto hnutí. Ne jenom že ČKS se nijak nevzdala své ochoty zabíjet, naopak, tyto své choutky, díky moderní informační technologii, mnohonásobně zdokonalila. V minulosti byla ČKS schopna klamat pouze svůj lid doma, nyní má možnost klamat celý svět.

2. Mobilizace mas k zabíjení lidí

ČKS nejen že užívá svůj mocenský diktátorský aparát k likvidaci odpůrců, využívá též tento aparát k podněcování lidí zabíjet se navzájem. Za příklad zde lze uvést celonárodní kampaň pozemkové reformy, kdy pozemkové výbory dostaly právo života a smrti nad majiteli konfiskátů.

3. Ničení duše před zničením těla

Další charkteristikou likvidace, prováděné ČKS, je duševní ničení před samotnou likvidací těla oběti. Z čínské historie je známo, že ani nejkrutější a nejdivočejší Qin Dynastie (221-207 př.n.let.) neměla snahu ničit poddané duševně.

ČKS ze zásady nepovoluje svým obětem mučednickou smrt. Zde pak platí zásady vyhlášené stranické politiky „Shovívavost vůči kajícníkům, tvrdé tresty odpůrcům“ či „Pokora uznáním prokázané viny je tou jedinou cestou ven“. ČKS tímto nutí lid aby se vzdal svých myšlenek a předsevzetí, své víry, jinak zemřou jako prašivý pes beze cti a důstojnosti. Statečná, důstojná smrt jen povzbuzuje následovatele. Pouze bezectnou smrtí, kdy lidé umírají v ponížení a hanbě, může ČKS dosáhnout svého cíle ve „výchově“ lidu, který by jinak mohl s obětí cítit.

Jedním z důvodů, proč čínští komunisté s neobyčejnou krutostí pronásledují Falun Gong je skutečnost, že příslušníci Falun Gong staví své učení výše než život. Když ČKS nebyla schopna zničit jejich důstojenství, jediné, co mohla pak za této situace provést, bylo krutě mučit jejich těla.

4. Zabíjení lidí spojenectvím a odcizením

Při likvidaci odpůrců ČKS používá způsobu dobrotivosti a hněvu (carrot and stick – mrkve a klacku) tváříce se přívětivě k jedněm a hrozivě k druhým. ČKS se s oblibou vyjadřuje o „zanedbatelné menšině“, zpravidla užívajíce čísla pěti procent. „Drtivá většina obyvatelstva“ je vždy dobrá a poctivá, hodná „výchovy“. Tato výchova ale zpravidla spočívá v teroru a péči. Výchova skrze „teror“ spočívá v úkazu, že ten, kdo se zprotiví vůli ČKS, zpravidla neblaze skončí. Výchova skrze „péči“ zase naopak předvádí lidem, že ten, kdo získá stranickou důvěru a stojí v jednom šiku se stranou, bude ne jenom v bezpečí, ale navíc bude mít naději k dalšímu povyšování a jiným výhodám. Lin Biao (33) řekl: „Malý počet (potlačených) dnes, malý počet zítra, a brzy jich bude pěkná hromada“. Ti, co přežili jednu čistku, se často stávali obětí čistky následující.

5. Ničení potenciálních hrozeb v zárodku a tajné mimosoudní zabíjení

V nejnovější době se ČKS uchýlila k likvidaci potenciálních problémů hned v zárodku a tajnému zabíjení mimo zákon. Ku příkladu nyní, když se protesty a stávky dělníků a rolníků stávají častější a na více místech, ČKS dnes likviduje tyto protesty dříve, než se rozrostou do větších rozměrů, pozatýkáním a likvidací „vůdců vzbouřenců“.

Jako další příklad lze uvést, dnes, kdy svoboda a lidská práva jsou stále častěji propagovaná a uznávaná po celém světě, ČKS zásadně oficielně členy Falun Gong neodsuzuje k smrti, ale z podnětu Jiang Zemina, podle kterého „nikdo není zodpovědný ze smrti členů Falun Gong“, jsou tito lidé zcela běžně mučeni až k smrti po celé Číně.

Čínská Ústava zaručuje občanům odvolání, děje-li se jim křivda. Toto ustanovení se ale obchází tak, že ČKS využívá policistů v civilu a nebo policie přímo najímá lokální gaunery, kteří takového odvolatele sami udají, zastaví a nebo i zatknou a ten je pak na základě jejich svědectví snadno odsouzen třeba i do pracovního tábora.

6. Zabíjení jako varování jiným

Pronásledování Zhang Zhixin (popsané shora), Yu Luoke a Lin Zhao (35) slouží za klasické případy

7. Krytí vražd utajováním

Ve světě známí lidé jsou v Číně zpravidla pouze isolováni, nikoliv přímo zlikvidováni. Hlavní důvod zde je krytí fysické likvidace těch, kteří nejsou příliš známi a tak ve světě nevzbuzují takovou pozornost. Ku příkladu, během kampaně potírání reakcionářů se ČKS neodvážila zabít vysoce postavené a ve světě známé generály jako byli Long Yun, Fu Zuoyi a Du Yuming a místo nich povraždila níže postavené důstojníky a obyčejné vojáky.

Vraždy, dlouhodobě páchané Čínskou komunistickou stranou, pokřivily duši čínského lidu. Dnes v Číně tendence zabíjet není nic zvláštního. Když teroristé napadli 11. září 2001 Spojené státy, na internetové stránce Číny se objevilo mnoho souhlasných vzkazů a oslavných hlášení. Advokacie „totální války“ se ozývala ze všech stran, což poděsilo mnoho lidí.

Závěr

Vzhledem k informační blokádě ČKS, my dnes přesně nevíme, kdo a kolik lidí během mnoha hnutí a čistek, jež proběhly po dobu vlády čínských komunistů, přišlo život. Při nejmenším 60 milionů lidí ztratilo životy. K tomuto počtu je nutno připočítat etnické čistky v Xinjiang, Tibetu, Mongolsku, Yunnan a dalších místech. Také o těchto incidentech je velice obtížné získat spolehlivější informace. Washington Post zveřejnil odhad, že počet lidí, likvidovaných Čínskou komunistickou stranou, dosáhl čísla 80 milionů (36).

Vedle počtu zabitých, informace o dalších lidech jimž byla způsobena neschopnost nebo invalidita, kteří se zbláznili, zemřeli strachem či sebevraždou, je též jen těžko odhadnutelný. Každá jednotlivá smrt je hořkou tragedií, která zanechává trvalé následky na pozůstalé.

V Japonsku vydávané Yomiuri News kdysi hlásily (37), že čínská ústřední vláda provedla výzkum obětí Kulturní revoluce ve 29 proviniích a okresech pod přímou vládní kontrolou. Výsledek ukázal, že téměř 600 milionů lidí bylo terčem pronásledování, což znamená tak polovinu čínského obyvatelstva.

O Stalinovi je známo, že je autorem rčení „Smrt jednoho člověka je tragedie, ale smrt milionu je pouhá statistika.“ Když byl bývalý straniský tajemnník provincie Sichuan informován o počtu obětí hladomoru, jen zeptal: „Ve které dynastii lidé neumírali?“ Mao-Tse-Tung řekl: „Ztráty na životech jsou v každém boji nevyhnutelné. Smrt je zcela běžná.“ Takto hledí na život atheističtí komunisté. Proto tedy přes 20 milionů lidí ztratilo životy během režimu Josefa Stalina, což představuje 10 procent populace tehdejšího SSSR. ČKS pobila při nejmenším 80 milionů lidí, což rovněž představuje circa 10 procent populace (na konci Kulturní revoluce) Číny. Komunistická strana Kambodže Rudí Khmérové povraždila dva miliony lidí, v té době jednu čtvrtinu obyvatel Kambodže. V Severní Koreji oběti teroru a smrti hladomorem se odhadují na více než jeden milion. Toto vše představuje krvavou daň vlády komunistických stran a hnutí dnešního světa.

Černé kulty konají lidské oběti a jejich krví ctí své ďábelské idoly. Komunistické strany, a to od samého počátku, všude konají totéž – když už nemohou likvidovat nestraníky, obrátí se proti vlastním stoupencům – a krví svých obětí oslavují „třídní boj“, „vnitrostranicé boje“ a další jejich nesmyslné představy a idoly. Nezastavují se ani před tím, aby na obětní oltář jejich novodobého kultu položili vlastní zasloužilé bojovníky – generální tajemníky, maršály, generály, ministry a jiné funkcionáře a řadové členy komunistické strany.

Objevily se myšlenky, že vzhledem k tomu, že ČKS dnes polevila ve své vražedné aktivitě, stává se civilizovanější. Především je nutno podotknout, že zabitím byť i jen jednoho člověka jde stále o vraždu. Dále je nutno mít na paměti, že vraždy a zabíjení představuje jeden z hlavních instrumentů vlády ČKS, pročež ČKS reguluje své vražedné choutky dle momentální potřeby. Stupeň likvidace disidentů v Číně je celkem vzato nepředvídatelný. Pravidlem je, že když lidé poleví ve strachu z komunistického teroru, ČKS zvyšuje svoji zabijáckou aktivitu. Za určitých okolností likvidace byť jen několika jednotlivců postačuje k udržování potřebných obav a strachu, kdy jen samotná hrozba represálií stačí k potřebné poslušnosti. Dnes, po mnohaletých zkušenostech s politickými a sociálními čistkami ČKS, čínské obyvatelstvo si vyvinulo jakousi automatickou reflexi na trvalý domácí teror. Proto ČKS nemá ani zapotřebí otevřeně hrozit masovým zabíjením! Tón propagační mašinerie, který sám o sobě připomíná občanům moc, sílu a hrozící teror ČKS, je zcela dostačující.

ČKS dnes přizpůsobuje vlnu domácího teroru okamžitým potřebám. Intensita teroru sama o sobě není účelem. To co je ale hlavní, je důslednost v ochotě vraždit odpůrce, a to pouze za účelem zachování moci. Proto lze spolehlivě prohlásit, že se ČKS zdaleka nestává civilizovanější nebo humánější. Natož se domnívat, že již odložila svůj řeznický nůž. Obyvatelstvo se prostě stalo poslušnějším. Jakmile někdo přijde s požadavkem, který přesáhne toleranční meze ČKS, ČKS bez jakéhokoliv váhání sáhne k vraždě.

Ve snaze udržovat poddané v trvalém strach z teroru, namátkové likvidace mají nejspolehlivější výsledek. V dřívějších rozsáhlých raziích, definice t.zv. zločinu a následné trestní sazby byly úmyslně velice nejasné a mlhavé. Proto, aby náhodou neuvázli v osidlech ČKS, lidé se začali instiktivně chovat politicky „bezpečně“. Toto „bezpečí“ dosáhlo postupně takového stupně, že bylo dokonce daleko přísnější, než co měla ČKS původně na mysli. Proto dnes při jakémkoliv sociálním hnutí má většina lidí tendenci chovat se více „z leva než z prava“.

Ve své dlouhodobé vražedné historii se ČKS transformovala do nemravného, bestiálního seriového vraha. Pomocí vražd uspokojuje své perversní choutky neomezené moci nad životy obyvatel. Pomocí vražd se ozbrojuje oproti vlastnímu strachu ze svých činů. Pomocí vražd potlačuje sociální nepokoje, způsobené minulými vraždami. Dnes proto rostoucí a trvalá krvavá daň ČKS činí jakkoliv mírné řešení sociálních konfliktu nemožností. ČKS se proto musí spoléhat na stále intensivnější tlak a diktát, jen aby udržela svoji neblahou existenci, a to až do hořkého konce. Přes svou občasnou mírnost a litování svých obětí, krvežíznivá a vražedná povaha ČKS zůstává nezměněna. Proto je ještě více nepravděpodobné, že se v budoucnu snad někdy změní.

**************************************************

POZNÁMKY

1. Dopis Mao-Tse-Tunga manželce Jiang Qing, 1966

2. Nadstavba v kontextu marxistické teorie referuje poměru mezi lidskou subjektivitou a materialismem ve společnosti.

3. Hu Feng, vědec a literární kritik, postavil se proti stranické politice indoktrinovat literaturu. V roce 1955 byl vyloučen ze strany a odsouzen na 14 let do vězení.

4. Spis The Analects of Confusius

5. Leviticius 19:18

6. Karel Marx, Komunistický manifest

7. Mao-Tse-Tung, Lidově-demokratická diktatura, 1949.

8. Mao-Tse-Tung: „Musíme plně podporovat (potírání reakcionářů). Tímto informujeme každou rodinu“. (30. březen 1951).

9. Mao-Tse-Tung: „Mocně a přesně musíme udeřit na reakcionáře“ (1951).

10. Nebeské Království Taipingu (1951-1964), známé též jako Taipingská rebelie, byla jedním z nejkrvavějších konfliktů v historii Číny. Bylo to střetnutí mezi mocí Imperiální Číny a přívrženci samozvaného proroka a mystika Hong Xiuquana ze skupiny Hakka, který se obrátil na křesťanství. Odhaduje se, že tehdy přišlo o život na 30 milionů lidí.

11. Uvedená data pocházejí z knihy publikované v časopise Chenming vycházejícím v Hong Kongu, říjnové číslo r. 1996 (www.chenmingmag.com).

12. Velký skok vpřed (1958 -1960) byla kampaň odstartování čínského průmyslu, specielně ocelářského. Šlo o velkou ekonomickou katastrofu.

13. Publikováno v únoru 1994 vydavatelstvím The Red Flag Publishing House

14. Pozemková čínská jednotka. 1mu="0,165" acru

15. Peng Dehuai (1898-1974): Čínský generál a politická veličina. Peng byl čínský vrchní velitel během Korejské války, místopředseda Státního výboru, člen Politbyra a ministr obrany v letech 1954-1959. Svých funkcí byl zbaven po té, co na Lushan Plenum v r. 1959 nesouhlasil s levicovou politikou Maa.

16. De Jeaggher, Raumond J. Enemy Within (Vnitřní nepřítel). Vydavatel Guild Books, Catholic Polls, Incorporated, (1968).

17. Daxin masakr v srpnu 1966, po změně stranického tajemníka Pekingu

18. Zhen Yi, Scarlet Memorial, (Taipei: Chinese Television Publishing House, 1993).

19. „Stará společnost“, termín ČKS pro období před rokem 1949, „nová společnost“ značí období po uchopení moci komunisty v roce 1949.

20. Svěrací kazajka je mučící nástroj v podobě kazajky. Ruce oběti jsou nejprve zkrouceny a provazem utaženy na zádech a po té přetaženy přes hlavu na prsa; tento způsob má za následek vykloubení paží. Po té je oběť navlečena do „svěrací kazajky“ a ze ruce vytažena vzhůru. Okamžité následky jsou fraktura ramen, loktů, zápěstí a i zad, po čemž mučený v bolestech umírá. Falun Gong byli tomuto mučení podrobeni. Viz Internet links pro další informace:

English: http://www.clearwisdom.net/emh/articles/2004/9/10/52274.html

Chinese: http://www.search.minghui.org/mh/articles/2004/9/30/85430.html

21) V roce 1930 v provincii Jiangxi rozkázal Mao pobít tisíce členů strany, čínské Rudé armády a civilistů při konsolidaci komunistické moci v oblastech pod kontrolou ČKS. Pro další informace:

Chinese: http://kanzhongguo.com/news/articles/4/4/27/64064.html

22) Gao Gang a Rao Shushi byli oba členy Ústředního výboru Čínské komunistické strany. Ve vnitrostranickém boji o moc v r. 1954 byli nařčeni ze sektářství a vyloučeni ze strany.

23) Čou-En-Lai, Zhou-Enlai (1989 -1976), druhý muž po Maovi. Vedoucí figurou ČKS a předseda vlády ČLR od r. 1949 do své smrti.

24) Wan Xiangen, Documentary of Supporting Vietnam and Fighting with America. (Peking: International Cultural Publishing Company, 1990)

25) Zhan Zhixin, intelektuálka umučena k smrti za Velké kulturní revoluce. Kritizovala Maa za selhání jeho kampaně Velký skok vpřed . Ve vězení byla masově mnohokrát ostaními vězni znásilněna, až se pomátla na rozumu. Z obav že by při vyvádění na popravu mohla vykřikovat protestní hesla, bylo jí před popravou podříznuto hrdlo.

26) Ze zprávy Laogai Research Foundation, 12. říjen 2004:

http://www.laogai.org/news2/newsdetail.php_id=391

27) Jeden ze tří nástrojů, který používá Marx k analyze tříd. Výrobní vztahy referují ke vztahu mezi majiteli výrobních prostředků a těmi, co tyto prostředky nevlastní ku př. mezi nájemníkem a domácím, mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

28) Mencius, Kniha 3, Penquin Classic series, překlad D.C.Lau.

29) Od Fan Zhongyan (989 -1052), významy čínsky pedagog, spisovatel a vládní úředník za Northern Song Dynasty. Citát je z jeho známé prozy „Climbing the Yueyang Tower“ (Výstup na Yueyangskou věž).

30) Od Gu Yangwu (1613 -1382), významný vědec Quing Dynasty.

31) Menciuc, Kniha 7, Penquin Classic series, překlad D.C.Lau.

32) Vesnice Tří Rodin je literární pseudonym tří spisovatelů, Geng Kuo, Wu Han a Liao Mosha. Wu napsal hru „Hai Rui se vzdává své funkce“ kterou Mao posuzoval jako politickou satiru na svůj vztah ke generálu Peng Dehuai.

33) Z čínských lidových pověstí. „Bělovláska“ je pověst o nesmrtelné dívce žijící v jeskyni, která má moc odměňovat ctnost, trestat neřest a bránit zlu. Ale v čínském „moderním“ dramatu, opeře a baletu je popsána jako děvče, jež bylo nuceno z jeskyně uprchnout po té, co její otec byl ubit k smrti pro jeho odmítnutí vdát dceru za starého feudálního pána. Vlasy ji údajně zbělely hladem. Díky peru komunistických pisatelů byla tato pověst tranformována do nejznámějšího „moderního“ dramatu, které napomáhalo vzbuzovat nenávist lidu vůči majitelům bytů.

34) Lin Biao (1907-1979), jeden ze starých kádrů ČKS, spolubojovník Maa, člen Politbyra, místopředseda vlády (1958), ministr obrany (1959). Lin je považován za architekta čínské Velké kulturní revoluce. Lin byl v roce 1966 určen za nástupce Maa, ale v roce 1970 upadl v nemilost. Po čase, když si uvědomil svůj nevyhnutelný pád, Lin se údajně neúspěšně pokusil o puč a po jeho prozrazení se snažil uprchnout do SSSR. Jeho letadlo se ale v Mongolsku zřítilo a všichni na plubě zahynuli.

35) Yu Luoke byl čínský bojovník za lidská práva, který byl během Kulturní revoluce ČKS zavražděn. Jeho monumentální esej „O Pozadí Rodiny“ (On Family Background), napsaná v lednu 1967, se stala nejrozšířenější a nejčtenější esejí, podávající nekomunistické myšlenky z let Kulturní revoluce. Této eseji se dostalo nejrozšířenější cirkulace a nejtrvalejšího vlivu ze všech esejí, vzniklých v té době.

Lin Zhao, studentka žurnalistiky na Pekingské universitě, byla v roce 1957 za své nezávislé myšlení a otevřenou kritiku komunistických prakrik klasifikována jako pravicový úchylkář. V roce 1960 byla obviněna ze spiknutí a pokus svrhnout lidově demokratiskou diktaturu a zatčena. V roce 1962 byla odsouzena na 20 let. 29. dubna 1968 byla ve vězení, jakožto kontrarevolucionářka, zavražděna.

36) Uvedená data podle http://www.laojiao.org/64/article0211.html (in Chinese).

37) Citát v „An open letter from Song Meiling to Liao Chengzhi“

Překlad z angličtiny: James V. Jakoubek

Lakewood, Ohio, Dec. 14th 2005

***

Čínský týden v České republice,
za který bychom se měli stydět!

Paul McCartney se rozhodl bojkovat olympijské hry v Číně. Vadí mu, že Číňani vaří psy a kočky zaživa. V čínských komunistických koncentrácích je dnes zavřeno nejméně tři sta tisíc lidí.

Úterý 6. prosince 2005

Čínská policie začala střílet do demonstrantů, kteří ve městě Šan-wej protestovali proti konfiskacím půdy pro výstavbu větrné elektrárny. Nejméně dva lidé byli zabiti. Čínský premiér Wen Tia-pao uzavřel ve Francii dohodu na nákup 150 letadel Airbus A320 za miliardy eur.

Středa 7. prosince 2005

V čínských věznicích je zavřeno asi pět set "kontrarevolucionářů". Jedním z nich je novinář, který uveřejnil interní směrnici Čínské komunistické strany o způsobu oslav masakru na Náměstí nebeského klidu v roce 1989. Tehdy čínští komunisté povraždili odhadem 600-3000 lidí. Čínská delegace dnes navštívila Slovensko, kde uzavřela oboustranně výhodné hospodářské smlouvy.
Počet členů hnutí Falun Gong za mřížemi se odhaduje na tři miliony...

Čtvrtek 8. prosince 2005

Čínští soudruzi dorazili do Česka. Premiér Paroubek s nimi uzavřel výhodnou smlouvu. Výtka opozice, že převod vydělaných peněz z Číny je obtížný a nejistý, je bezpředmětná: většinou nám Číňani platí méně, než kolik činí naše výrobní náklady a výlohy, takže jaké vydělané peníze? Krom toho naše výrobky vždy okopírují a potom nám se svými padělky ve světě konkurují. To je další odměna za naši politickou a hospodářskou vstřícnost. Posledním bonusem může být pokuta od EU za nedodržování pravidel uzavírání hospodářských smluv s Čínou.

Pátek 9. prosince 2005

Čínská delegace dorazila do Lisabonu. Během dvoudenní návštevy se Portugalsku dostane označení za „strategického partnera“ Pekingu. Doposud se tohoto „ocenění“ v Evrope dočkali Britové, Francouzi, Němci a Španělé. Tyto země EU penalizovat nebude. Každý rok v Číně popraví asi 3400 lidí. Většinou výstřelem do týla, aby mohly být odebrány orgány pro zájemce o transplantaci. Co asi dostal Paroubek od Wena? Čerstvé žlázy?

Sobota 10. prosince 2005

Při pozemkové reformě v letech 1950-52 zabili čínští komunisté 2,4-5 milionů lidí.
Velký skok vpřed, tento grandiózní plán zdvojnásobit produkci oceli, stál Čínu v letech 1959-61 30-40 milionů mrtvých.
Během Kulturní revoluce v letech 1966-1976 bylo 7-8 milionu lidí zabito nebo donuceno k sebevraždě.
Počet členů hnutí Falun Gong, které čínští komunisté mučili od roku 1999 činí 30 tisíc. Zabili jich 5-7 tisíc. Vraždí je dál.
Čínská armáda nakupuje zbraně po celém světě. Hong-Kong dostala zadarmo, teď chce dobýt svobodný Tchaj-wan.
V roce 2008 budou čínští komunisté pořádat olympijské hry. Měli bychom je bojkotovat.

Číňani totiž trápí zvířata...

MOBY DICK: Čínský týden
http://neviditelnypes.zpravy.cz/p_doupe.asp?r=p_doupe&c=A051209_215158_p_doupe_wag

***

Velká čínská
digitální zeď

Vít Beneš

Vít Beneš, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v PrazeZdroj: Aktuálně.cz

00:01 | Dnes

Vít Beneš

Z vesmíru na rozdíl od slavnější předchůdkyně vidět není, ale pevná a robustní je stejně jako ona. Komunistická Čína vybudovala Velkou zeď s pořadovým číslem II.

Té první se anglicky říká Great China Wall a je z kamenných kvádrů. Ta druhá může nést název Great China FireWall a je vystavěna z neviditelných elektronických propojení.

Pojem firewall v informačních technologiích znamená ochrannou bariéru, která sleduje a omezuje přenos informací mezi počítačem a sítí nebo Internetem. Komunistické Číně se budování této zdi úspěšně daří.

Není pochyb o tom, že v komunistické Číně neexistuje svobodná společnost. Čínská lidová republika selektivně přijímá ze Západu technologie a inovace, které umožňují zakonzervovat její stávající politický systém. Hospodářský růst, kterého dosahuje díky částečnému otevření vůči západním kapitalistům, účinně snižuje hrozbu masového odporu veřejnosti vůči komunistické diktatuře.

Selektivní přístup čínského komunistického režimu vůči vlivům ze Západu je patrný zejména z jejího postoje k informačním technologiím. Na jednu stranu podporuje vývoj nejrychlejších sálových počítačů ve snaze o posílení hospodářského růstu a budování image Číny jako vůdčí země v moderních technologiích, na straně druhé brání plnému rozvoji Internetu z obav před myšlenkami a informacemi, podvracejícími komunistickou diktaturu.

Je těžké vyhnout se přirovnání, že komunistická Čína buduje digitální Velkou čínskou zeď jako obranu před barbarskými nájezdníky, kteří se snaží podvratnými ideologiemi narušit stávající komunistický systém Říše středu.

Veškerá komunikace mezi uživatelem nacházejícím se na území Číny a okolním světem je filtrována vládními servery. Samozřejmě, většina internetu je cenzory označena jako "nezávadná" a běžný čínský uživatel si, až na určité zpomalení, způsobené oněmi filtry, ničeho nevšimne.

Problém ale nastane ve chvíli, kdy hledáte informace z nezávislých zdrojů nezatížených vládní propagandou nebo se chcete něco dozvědět o tématech, která jsou v čínské politice tabu: demokracie, nezávislost Tchajwanu, náměstí Nebeského klidu, hnutí Falun Gong. Pokud si však někdo myslí, že restrikce se omezují na weby jako www.falungong.cz, tak se krutě mýlí.

V roce 2002 proběhl na Harvard Law School zajímavý výzkum (ZDE najdete podrobnější informace), ukazující skutečný rozsah čínského firewallu. Mezi blokovanými servery je například zpravodajství BBC, Massachusetts Institute of Technology či americké ministerstvo obrany.

Nastal čas probudit se ze snu, že Internet je jakési hodné médium, které na rozdíl od novin, rádia a televize nemůže být nikdy cenzurováno, že na Internetu nikdy nevznikne monopol na poskytování informací. Není pravda, že se o prohledávání stránek na internetu a o jejich zveřejňování v podobě "search results" stará jakýsi nestranný a neovlivnitelný robot, který na základě matematického algoritmu servíruje nejvhodnější odkazy k hledanému tématu.

Google již dávno není univerzitním projektem několika nadšenců, ale mamutí firmou kotovanou na burze.

Vyhledávač Google si byl dobře vědom ztrát, které mu způsobovaly restrikce čínského komunistického firewallu. Jeho americké servery byly periodicky blokovány nebo alespoň zpomalovány firewallem a snažil se dohnat konkurenci. MSN, Yahoo a další vyhledávače se čínským komunistickým úřadům podvolily již dříve.

Nakonec se s čínskými komunistickými cenzory dohodl na následujícím řešení: Servery služby Google.cn budou umístěny v Číně a vyhledávací služba tedy nebude vypínána či brzděna čínským firewallem. Google za to bude místo čínské komunistické vlády vykonávat funkci cenzora, stane se součástí firewallu a stavebním kamenem Velké čínské digitální zdi.

Pokud uživatel Google.cn zadá citlivý výraz (například "Falun Gong" nebo "human rights China), ve výsledcích se objeví pouze čínské vládní servery nebo dokonce zhola nic.

• ZDE najdete porovnání výsledků verzí google.com a google.cn

Nicméně Google cenzuruje pouze svoji vlastní vyhledávací službu, samotný přístup na podvratné servery i nadále blokuje čínská komunistická vláda. Nesmíme ale zapomenout, že kdo není ve vyhledávači, jako by nebyl na Internetu. A kdo není na Internetu, jako by nebyl

Jak daleko je doba, kdy mi monopolní vyhledávač Google, který denně využívám ke své práci (včetně psaní tohoto článku), najde na dotaz "abu ghraib prisoner abuse" pouze stránky na americkém ministerstvu obrany a na dotaz "Chechnya human rights" pouze odkaz na ruské ministerstvo vnitra? Co by musel český premiér nabídnout Googlu za blokování stránek o Czechteku a britský premiér za blokování stránek islámských fundamentalistů?

Google vydělává na reklamě a jedinou účinnou obranou vůči případnému šíření cenzury jsou protesty uživatelů a inzerentů. Pokud budou evropští zákazníci letargičtí, nabude Google dojmu, že ani v Evropě nemusí podobné způsoby až tak vadit.

Jinými slovy naše letargie může snížit cenu, za kterou by byl Google ochotný prodat náš svobodný přístup k informacím a možná i naši svobodu.

Autor je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v Praze

***

KDO NEKLADE
ZLU ODPOR,
STÁVÁ SE
JEHO OBĚTÍ!

Veškeré další informace o dnešních vládnoucích kriminálních "elitách", a to napříč všemi mocenskými, finančními, politickými, vládními a parlamentními skupinami, ale i celými politickými stranami, najdeme na: http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051201, a dále pak v rozsáhlém souboru vzájemně souvisejících hlubokých domácích i geopolitických systémových analýz "CYKLICKY VLÁDNOUCÍ KRIMINÁLNÍ ELITY POD SPOLEHLIVOU OCHRANOU SVÝCH CENTRALIZOVANÝCH KRIMINÁLNÍCH STÁTŮ A SVÝCH CENTRALIZOVANÝCH KRIMINÁLNÍCH MASMÉDIÍ: VZÁJEMNĚ SOUPEŘÍCÍ ALE PŘESTO PROVÁZANÉ INTERNACIONÁLY!" na http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022205

***

JAK TOHLE VŠECHNO MŮŽEME VELICE SNADNO A RYCHLE PŘI OBRANĚ SVÝCH PŘIROZENÝCH PRÁV A SVOBOD SAMI KE SVÉMU PROSPĚCHU ZMĚNIT:

1) PROGRAM "SYSTÉMOVÁ OBRANA PROTI SYSTÉMOVÉMU ÚTLAKU SVOBODNÝCH OBČANŮ TOHOTO SVĚTA VE ČTYŘECH OBRAZECH aneb JAK SE ZBAVIT PADOUCHŮ!" Běžme tentokrát VŠICHNI k volbám, ale pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni, NEVOLME parlamentní strany!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051202

2) Nastartujme naše vlastní FINANČNÍ PERPETUUM MOBILE - získejme tak potřebnou svobodu k dobrému, sílu a možnosti - a touto cestou dosáhněme rozhodujících positivních hodnotových a tomu odpovídejících systémových změn v lidské společnosti!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2006121401

3) NEJBLIŽŠÍ ŠANCE VŠECHNO ZMĚNIT JSOU PARLAMENTNÍ VOLBY: Petr Cibulka, viz http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005031301 a politická strana Pravý Blok - strana za ODVOLATELNOST politiků, NÍZKÉ daně, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, viz http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2004080701, nabízí rešení! Podpořme společně unikátní politický a volební program hlubokých hodnotových a systémových změn, tedy program švýcarské a americké PŘÍMÉ demokracie "VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!!"
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2004120101

4) CO DĚLAT, TADY A TEĎ! NALÉHAVÁ VÝZVA NEZNÁMÉMU NÁVŠTĚVNÍKOVI NAŠICH WWW.CIBULKA.NET, KTERÝ NEVĚŘÍ POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM A NECHCE UŽ K TOMU DÁLE JEN TRPNĚ PŘIHLÍŽET!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005050401

5) DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI k volbám, ale pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedení a okradeni, NEVOLIT žádnou parlamentní stranu vládnoucí (post) komunistické kriminální fízlokracie!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051108

V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM,
PRAVDOU A LŽÍ,
NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ
A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!!


[ Celý článek! | Autor: Petr Cibulka | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | )