NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ STRATEGIE
A NEJPOUŽÍVANĚJŠÍ TAKTIKY
K DOSAŽENÍ NEMĚNNÉHO CÍLE
CENTRALISTICKÝCH VELMOCENSKÝCH
GLOBALISTICKÝCH STRUKTUR
VATIKÁNU - MOSKVY - BRUSELU
POMOCÍ REKATOLIZACE-REBOLŠEVIZACE,
TEDY NAŠEHO DNEŠNÍHO
ABSOLUTNÍHO ZOTROČENÍ!!!

Základní motto:

Pokud čtyři české tajné služby nedokázaly za 18 let postavit před soud ani jednoho ruského agenta, pak to může znamenat pouze dvě věci:

1) Žádní ruští agenti u nás nejsou a nikdy nebyli...

2) Ve vedení našeho státu byli a jsou pouze ruští agenti!

Buď platí jedno, anebo platí to druhé! Třetí možnost neexistuje!!! Zvažme sami - na základě svých vlastních znalostí uplynulých 42 let otevřené komunistické diktatury a 21 let přímé ruské vojenské okupace, ale i následujících 18-ti let (post) komunismu - která z těchto dvou možností je ta pravděpodobnější...

V případě jakýchkoliv pochybností nebo problémů při rozhodování se obraťme s důvěrou na naši osvědčenou čtyřdílnou Nápovědu:

1) Síly Antikrista se představují: KAREL MARX - nejvyšší velekněz Satana na Zemi, jeho předchůdci, následovníci a dnešní mocní - nemocní socialističtí i nesocialističtí pokračovatelé!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2008092003

2) UMĚNÍ VÁLKY: TŘINÁCT ZLATÝCH PRAVIDEL, JAK PORAZIT PROTIVNÍKA BEZ BOJE A ANIŽ TO TUŠÍ: NEJVYŠŠÍ ŠKOLA INFILTRACE A POLITICKO-MASMEDIÁLNÍCH MANIPULACÍ
http://www.cibulka.net/petr/index.php?akce=statistika

3) Proč "naši" mocní a vlivní nechtějí USA: NEJVYŠŠÍ VLÁDNÍ KRIMINALITA: Tajná Zpráva o masovém rozkradení českého národního majetku populárním ruským tandemem Pravdy a Lásky KGB-GRU a jejich NEJSPOLEHLIVĚJŠÍMI vládními a bankovními strukturami dnešni ČR!!! UVEDENO JMENOVITĚ!!! (Prosím o další INTENZIVNÍ šíření!!!!!!!)
http://www.cibulka.net/petr/index.php?akce=statistika

4) DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI k volbám, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedení a okradeni - NEVOLIT žádnou parlamentní stranu vládnoucí (post) komunistické kriminální fízlokracie!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051108

Jediný způsob, jak se proti tomu všemu můžeme VČAS a ÚČINNĚ bránit, se dozvíme v následujících dvou dokumentech:

KDO NÁM KONTROLUJE, CEDÍ A MODELUJE INFORMACE A MYŠLENKY, TEN KONTROLUJE A UDRŽUJE SVOJI MOC NAD NÁMI!!! NAUČME SE PROTO SPRÁVNĚ PRACOVAT SE SIDERICKÝM INFORMAČNÍM KYVADLEM A NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ TAJEMSTVÍ KRIMINÁLNÍHO STÁTU PRO NÁS PŘESTANOU EXISTOVAT! ZE VŠECH TAJNÝCH SLUŽEB A REPRESIVNÍCH SLOŽEK VLÁDNOUCÍ RUSKO-ČESKÉ FÍZLOKRACIE, KTERÝMI NÁS DNES ZOTROČUJÍ, SE STANOU SLUŽBY VEŘEJNÉ, KTERÉ NÁM BUDOU SLOUŽIT!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007120601

NÁROD SOBĚ: Soutěž pro všechny, kdo už ovládají siderické kyvadlo: ZNÁTE POLITIKA LET 1989-2008 NA VLÁDNÍ ÚROVNI, JENŽ NEPRACUJE PRO RUSKÉ TAJNÉ SLUŽBY? NAJDĚTE TAKOVÉHO A BUDETE ODMĚNĚNI!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007122402

Úvodní slovo k problematice:

ZÁKLADNÍ A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ANALÝZA DNEŠNÍHO OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU: PODVOD "DEMOKRACIE", "OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI" A "PRÁVNÍHO STÁTU" A PRVNÍ KROK NA NAŠÍ CESTĚ KE SKUTEČNÉ SVOBODĚ: Běžme tentokrát VŠICHNI k volbám, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLME žádnou parlamentní stranu vládnoucí (post) komunistické kriminální fízlokracie!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2008100403

I. NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ TAKTIKY UŽÍVANÉ V SOUČASNOSTI

Základním předpokladem k uchopení moci v zemi je prosazení určité ideologie! Taktiky k tomu užívané se během historických údobí zdokonalily a dnes jsou používány ještě v nebezpečnější podobě.

Situace v naší zemi byla ovlivněna po roce 1989 zejména těmito skutečnostmi:
- Veškerá aktivita vládnoucích i ovládaných se zaměřila téměř výhradně na transformaci ekonomiky, na vlastní účast na tomto procesu a prospěch, z tohoto procesu vyplývající.
- Formování vyvážené ideologické linie, tedy formování praktické duchovní a mravní hodnotové orientace, nebyla z hlediska celostátního ani osobního věnována téměř žádná pozornost.
- Ačkoliv historické podklady ukazují, jak závažná a rozhodující síla je pro zdravý rozvoj země její zdravá ideologie, jak může nemravná ideologie a životní praxe nepříznivě zasáhnout a ovlivnit veškeré oblasti občanského života a dramaticky poznamenat různá období dějin, náš postkomunistický stát nebyl po dočasném stažení komunismu z oběhu a vytvoření ideového vakua na tento úkol připraven. Proto se ideologického vedení ujali ti, kdo měli už předem promyšlený a připravený projekt i tisícileté taktiky, jimiž by bylo možné prosadit vlastní ideologii a vnutit ji České republice.
- Vzhledem k výše uvedené nepřipravenosti naší země a nás samotných po r. 1989 a neznalosti skrytých používaných taktik se situace vymkla z rukou těm nemnohým, kdo by teď po desíti letech chtěli napravit zviditelněné deformace , vzniklé zmanipulováním občanské společností .
- Proto tedy dnes u nás někde výrazně, ale častěji skrytě prosazovaná cílená ideologie proniká do různých oblastí života státu , které jednostranně, neobjektivně a deformačně ovlivňuje a dále zneužívá pro své cíle (například sdělovací prostředky, školství, výchovu mládeže, kulturu, historii).

POTŘEBNÉ BLIŽŠÍ INFORMACE
O NEJPOUŽÍVANĚJŠÍCH TAKTIKÁCH
K DOSAŽENÍ CÍLŮ UVÁDÍME DÁLE:

1. TAKTIKA č. I/1

„KLONOVÁNÍ“ – neboli jak nejmenší složka aparátu může uchopit moc

(1) Popis taktiky

To, co jsme zde nazvali „klonováním“, se děje tak, že nejmenší složka v řídícím aparátu, která nemá naději se sama prosadit, se OPTICKY zvětší na politický mnohonásobek tak, že cílevědomě a záměrně vytvoří více subjektů téhož typu, sice pod různými názvy, ale se stejným ideologickým zaměřením, skrytým vedením a zastřešením; Vše potom slouží ve spolupráci s masmédii, bez kterých to nejde, ke koordinovanému prosazování jednotné politiky. Tím vytvoří před nezasvěcenou veřejností zdání široké, vlivné a mocné nastupující politické fronty.
Obrazně řečeno, jeden subjekt se „naklonuje“, tedy namnoží do většího počtu nových jedinců – klonů – stejného typu. Na veřejnosti, především před každými volbami nebo v dobách připravovaných politických zvratů, však tyto subjekty vystupují jako vzájemně odlišné a ideologicky nepříbuzné, takže snadněji získají podporu a přízeň nejrůznějších složek veřejnosti, dezorientují ji a odeberou hlasy protivníkům. Svoji činnost vyvíjejí podle potřeby buď jednotlivě (jako podpůrné) nebo jako jeden sdružený celek „klonů“ zdánlivě různých . V této sdružené formě pak takto uměle vytvořený celek snadno dosahuje převahy nad protivníkem, protože jeho „klony“ vytvářejí průchodné kanály pro prosazování vlastních zájmů v „namnožené“ intenzitě a k dosažení vůdčího postavení mezi demokraticky zvolenými subjekty.
„Klony“ či jejich sdružená společenství jsou zaštiťovány SPOLEHLIVÝMI OSOBAMI, které poskytují v rámci své činnosti záruku k prosazení cílené vytčené ideologie.
Na principu „KLONOVÁNÍ“ lze podchytit ve státě i široké masy občanské společnosti, zmanipulovat je a získat pro podporu prosazovaných zájmů a cílů.

(2) Příklady ze současnosti

a) „Klonování“ politických subjektů (politických stran)
Sdružený celek politických subjektů –„klonů“ – v rámci domnělé různosti
Jako příklad uvedeme bývalou čtyřkoalici (tedy sdružení „klonů“ politických stran: KDU-ČSL, US, ODA a DEU) s podpůrným klonem tzv. „nezávislých“ a „nestraníků“. Jde o společný „rozmnožený kanál“ k prosazení stejných cílů politiky. Viz: analýza „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI aneb PLES RUDÝCH UPÍRŮ":

1) http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn02_2001/obsah/index.htm
2) http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn03_2001/obsah/index.htm
3) http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1300/obsah/17.htm

Vysvětlení:
Základní politickou stranou s nosnou ideologií tohoto seskupení byla a je důležitá strana komunistické Národní fronty KDU-ČSL.
Její příbuznou stranou je US (Unie svobody). Ve svém základu je to prakticky bývalá politická strana KDS (Křesťansko demokratická strana I. Pilipa), tedy ideologicky bratrská strana KDU-ČSL , zvětšená o další členy, podporující linii této strany.
ODA – zaštítěna tehdy Danielem Kroupou, aktivním prosazovatelem linie KDU-ČSL (v současné době rovněž předsedou Unie evropských federalistů ČR při Evropském hnutí v ČR. Předsedkyní Evropského hnutí v ČR je Zuzana Roithová). Podstatné informace o ODA a její skutečné úloze v procesu „transformace komunismu“ na kapitalismus najdeme na:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn04_2001/obsah/01.htm
Početně malá strana DEU, která v rámci čtyřkoalice hledala možnost politického uplatnění:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1700/obsah/04.htm
Čtyřkoalice (nyní v jiné podobě, tj. trojkoalice, brzy možná dvojkoalice nebo koalice s nezávislými a nakonec jako jedna jediná strana…), jako ideologicky homogenizující se seskupení , složené z více subjektů, funguje v podstatě nepozorovaně na úkor politických stran, zvolených na demokratických principech.
Jako jeden kanál, uměle rozklonovaný do mnohonásobku zdánlivě odlišných stran, disponuje v rámci celé společnosti mohutnějším politickým potenciálem pro prosazování stejných cílů, než kdyby šlo o samostatné politické strany, vedoucí proti sobě bratrovražedný politický boj , často bez reálné možnosti vstoupit do parlamentu. Ve viditelném nebo skrytém spojení získávají tyto politické klony více vlivu a pozic pro své působení. Protože toto, z hlediska pozitivního přínosu pro společnost zcela bezvýznamné seskupení, s uměle vytvořenými „velkými osobnostmi“, veřejnost vnímala jako na sobě vzájemně nezávislé seskupení samostatných subjektů, získali snadněji přízeň důvěřivých voličů, kteří doufají v nápravu současných věcí, a proto je podporovali.
Ukázalo se, že jednotliví členové klonového seskupení jsou důležitým kanálem k prosazování politiky klerikálních zájmů do veřejnosti a řídících struktur v rámci uskutečňované a málo vnímané REKATOLIZACE / REBOLŠEVIZACE. Tyto síly jsou spojeny svým společným odporem ke svobodě člověka, obdivem centralismu a absolutní myšlenkové totality. Jejich hluboká vzájemná infiltrace v průběhu celého 20. století a společná kompromitace s bratrským nacizmem je po linii poziční a vlivové agentury personálně provázala vzájemně natolik, že jejich konkrétní podíl na světových událostech nelze s jistotou určit. Kdo z nich dokáže toho druhého využít lépe pro své konečné cíle, ukáže budoucnost. Možná se časem ukáže, že jejich konečné cíle nejsou tak rozdílné… Viz: „VATIKÁN A MOSKVA – PRVNÍ A POSLEDNÍ ŘÍM“:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1700/obsah/15.htm

b) „Klonování“ občanské společnosti

Celek občanské společnosti, „rozklonovaný“ do ideologicky ovládnutých občanských sdružení. TAKTIKOU „KLONOVÁNÍ“ JE MOŽNÉ PODCHYTIT A OVLÁDNOUT I CELOU OBČANSKOU SPOLEČNOST, ANIŽ SI TATO SPOLEČNOST UVĚDOMUJE, ŽE UŽ NENÍ ANI SVOBODNÁ ANI DEMOKRATICKÁ. TAKTO ZMANIPULOVANOU „OBČANSKOU SPOLEČNOST“ LZE PAK PLNĚ PODŘÍDIT JEDNOTNÉMU IDEOLOGICKÉMU VEDENÍ, KTERÉ SE V ZEMI SKRYTĚ PROSADILO NEBO UDRŽELO JAKO DOMINUJÍCÍ SÍLA A OVLIVŇUJE VEŠKERÉ OBLASTI VEŘEJNÉHO ŽIVOTA! TAKTIKA KLONOVÁNÍ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI SE USKUTEČŇUJE UMĚLÝM VYTVÁŘENÍM RŮZNÝCH „KRITICKY“ VYSTUPUJÍCÍCH POLITICKÝCH STRAN, OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ NEBO „NEFORMÁLNÍCH“ INICIATIV, KTERÉ POSTUPNĚ S PODPOROU MASMÉDIÍ ZAUJMOU A PODCHYTÍ CELÉ POLITICKÉ SPEKTRUM SPOLEČNOSTI. POZNÁVACÍM ZNAMENÍM VŠECH TĚCHTO „KRITIKŮ POMĚRŮ“ JE PRÁVĚ JEJICH PSEUDOKRITIČNOST, KTERÁ NIKDY NENÍ ZÁSADNÍHO SYSTÉMOVÉHO RÁZU, ALE JE VŽDY ZCELA POVRCHNI A LACINÁ. TATO HRA NA KRITIKU NEMRAVNÝ SYSTÉM A JEHO USPOŘÁDÁNÍ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEOHROŽUJE, ALE VENTILUJE PRO NĚJ NEŠKODNÝM ZPŮSOBEM PŘEBYTEČNÉ NAPĚTÍ VE SPOLEČNOSTI, KTERÉ BY MOHLO JINAK PŘERŮST V NEKONTROLOVANÝ VÝBUCH A SYSTÉM OHROZIT.
Pro zdar této taktiky je důležité, aby tato občanská sdružení a iniciativy měly v čele vybrané, spolehlivé vůdčí osobnosti stejné nebo podobné ideologie z řad veřejně činných, známých populárních osobností, které mají důvěru občanů . Tyto osobnosti jsou buď z vlastního přesvědčení nebo pro určitý osobní prospěch, v důsledku kompromitujících materiálů, kterými jsou tito lidé kontrolováni či pro ambiciózní uplatnění, ochotni prosazovat v rámci svého osobního zaměření a vlivu cílenou ideologii, aby se tak záměr a poslání uměle vytvořených občanských sdružení pod vedením těchto uměle vytvořených „občanských politických vůdců“ naplnil a uskutečnil.
Jednotlivá občanská sdružení v čele se známými populárními osobnostmi pak na sebe snadno strhávají sympatie důvěřivých lidí, kteří netuší, že jsou využiti pro účelovou záležitost se zcela opačným posláním. Takovou nenápadnou taktiku bezbranná veřejnost dostatečně nevnímá, ačkoliv je to hybná síla k dosažení vytčených cílů .
Používá se účinně k získání převahy nad protivníkem , k ovládnutí ideologických pozic a k nenápadnému podřízení mas občanské společnosti skrytému ideologickému vedení.

NÁPRAVA se vždy zaměřuje na ODSTRAŇOVÁNÍ DŮSLEDKŮ MÍSTO PŘÍČIN, protože TYTO TAKTIKY JSOU OBČANSKOU VEŘEJNOSTÍ NEROZPOZNÁNY.

Například nebyla nikdy do důsledků odhalena pravá příčina rebelie v ČT na přelomu 2000/2001. Viz: Třídílný seriál „PODVODNÁ „TELEVIZNÍ REVOLUCE“: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ“
1) http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn01_2001/obsah/index.htm
2) http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn02_2001/obsah/index.htm
3) http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn03_2001/obsah/index.htm

Proto je v praxi každá taková „náprava“ naprosto neúčinná a vybouření, podvedení, POUŽITÍ A ODLOŽENÍ lidé odchází zklamaně znovu do ústraní.

ZÁSADNÍ SYSTÉMOVÁ KRITIKA A SKUTEČNÁ ŘEŠENÍ VYPADAJI NAPROTI TOMU TAKTO:
1) http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051202
2) http://www.pravyblok.cz/Dokumenty_soubory/Aktualizované%20stanovisko%20Petra%20Cibulky%20k%20oficiálním%20kompletním%20SEZNAMŮM.htm

Významná občanská sdružení ze spektra občanské společnosti, vzniklá
a sloužící k posílení a prosazení skrytých ideologických pozic, například:

- Hudební společnost Zdeny Podhajské
(V čele: Cyril Svoboda, M. Výborný, V. Holáň, D. Kroupa, J. Medek, P. Eben, I. Hurník, P. Tigrid, patronem společnosti je Rádio Svobodná Evropa)

- Impuls 99
(V čele: kardinál Miloslav Vlk, Tomáš Halík , Daniel Hermann a další) Viz:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0600/obsah/04.htm

- Sdružení „Děkujeme odejděte“
(V čele představitelé klerikální linie, mezi podporovateli je například Tomáš Halík, Jan Ruml, Cyril Svoboda a další) Viz:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn2200/obsah/03.htm
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn2200/obsah/04.htm
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1600/obsah/09.htm
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1600/obsah/10.htm

Existuje ovšem řada dalších, jako například:
- Sdružení „ČT – věc veřejná“ a „ Občanská liga“
- Politické strany „Cesta změny“ Jiřího Lobkowice a "Naděje" Moniky Pajerové (připravují se i jiné politické strany se stejným zaměřením, mají vzniknout spojením různých občanských iniciativ).

Viz:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn10_1100/obsah/07.htm
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1200/obsah/17.htm

Uvedené skutečnosti dobře vystihuje výrok jednoho z jejich ideologů Rudolfa Kučery na ČRo 6 – Svobodná Evropa v září 2001: „Občanská sdružení mohou být politická, s převahou ideologického myšlení. Vytvářejí speciální morálku.“

Zvláštním případem je TVORBA TZV. „ELIT“, často spíše mediálně vymodelovaných PSEUDOELIT. Slouží k prosazení cílené ideologie římskokatolické církve (nebo třeba III. Internacionály, atd., atd.). K podpoře této politiky se tvoří přísně výběrová společenství (tzv. „ELITA NÁRODA“) k začlenění významných osobností skrytě nebo s využitím masmédií do veřejného života a do řídících resortů. Tyto osobnosti jsou rovněž pod jejím ideologickým a často i jiným vlivem. Tato metoda přináší úspěch, poskytnou-li se pracovníkům speciální podmínky a KORUMPUJÍCÍ výhody, které stejně většinou platí ze svých kapes neinformovaní daňoví poplatníci. Získá se tak s minimálními investicemi potřebná „mozková kapacita, vzdělanost a výkonnost.“

Přitom:
- činnost těchto pracovníků je kontrolovatelná a pod dohledem
- za výhody lze u některých získat loajalitu, ústupky, časem i splynutí v ideologických požadavcích.

Takové osobnosti jsou například někteří historici, umělci, vědci, hudebníci, spisovatelé, redaktoři, neřímskokatoličtí církevní činitelé, kteří se stali použitelnými a nechali se například vtáhnout do propagandistických činností ve sdělovacích prostředcích, účastní se na deformaci historie, v Ekumenické radě církví a jiných církevních organizacích pomáhají k rekatolizaci a podporují uskutečňování politiky a cíle řídících složek římskokatolické církve přímo nebo prostřednictvím klerikálních politických stran.

(3) Citace z literatury

Citace dosvědčují podvratnost používané taktiky „KLONOVÁNÍ“, tj. cíleného úsilí nepozorovaně pronikat do řad protivníka za účelem prosazení pozic pro politiku řídících složek ŘKC.

- ANGLIE

Hrstka jezuitů „rozmnožená“ pod různými jmény pro intenzivnější a rozvratnější působení.
„...Takové zprávy přicházely z mnoha míst a přímo se zdálo, že je celá Anglie zaplavena jezuity. Dlouhou dobu museli špehové organizovat rozsáhlá sledování a provádět ty nejpřísnější domovní prohlídky, až jim nakonec začínalo být pomalu jasné, že nemají co do činění s mnoha stovkami, ale s malou skupinou nepřátel. Neboť zatímco sestavovali dlouhé seznamy se všemi známými jmény a osobními popisy jezuitů, působících v Anglii, ukázalo se nyní, že deset nebo dvacet těchto jmen patří jednomu jedinému knězi, že deset či dvacet popisů osob se také vztahuje jen na různé převleky jednoho jediného pátera.“ (Fülöp-Miller, s. 363)

- ČÍNA

Nevzdat se nikdy cíle, použít všech vynalézavostí (i nečestných), je-li to ve prospěch prosazení zájmu ŘKC.
„Ale císař nebyl stále spokojen a bez ustání dával pátrat po malířích, zahradnících a technicích, kteří by dovedli vyzdobit stěny letohrádku ještě krásněji a umělé krajiny jeho zahrad utvářet ještě půvabněji.
Tito malíři, zahradníci a mechanici byli však zároveň jedinými lidmi, kteří měli v císařově paláci všude volný přístup. A protože Čchien-lung na práce také osobně dozíral, mohli také jedině tito řemeslníci a umělci vidět vládce zblízka.
Když jezuité poznali tuto císařovu vášeň, netrvalo dlouho a najednou se zdálo, jako by Tovaryšstvo Ježíšovo bylo líhní malířů a architektů a jako by křesťanství nebylo ničím jiným než tajnou naukou zahradního umění. Protože byl císař s dosavadními výtvory nespokojen, pátrali jeho ministři v celém Pekingu po nejlepších zahradních architektech: tu se hned přihlásili jezuité s prohlášením, že neexistuje žádné tajemství tohoto umění, které by neovládali. Když potom Čchien-lung zase hledal někoho, kdo by dovedl udělat rybníky a potoky ještě krásnější, dali mu jezuité vzkázat, že nikdo si neporadí s vodními díly lépe než oni. Byli portrétisty, když císař hledal portrétisty a když chtěl vyzdobit stěny svých komnat ptáky a květinami, hned se našel páter, který se vyznal právě v tom.
Zakrátko obývala domky u vchodu do zahrad letní rezidence, určené pro různé řemeslníky a techniky, družina jezuitů misionářů. Nyní patřili i patres k těm několika šťastlivcům, kteří směli pobývat v bezprostřední blízkosti vznešeného Syna nebes.“ (Fülöp-Miller, s. 313)

2. TAKTIKA č. I/2

„SEBELIKVIDACE“ dosažená základními taktikami a neznalostí utajovaných a neprůhledných taktik protivníka

(1) Popis taktiky

Sebelikvidace nežádoucího subjektu spočívá v tom, že se tento subjekt zlikviduje převážně sám vlastními silami, působením nebo zásahem základních likvidačních taktik, použitých protivníkem buď ZVENKU nebo ZEVNITŘ .
Tato taktika není agresivní, je nenápadná, bez násilí a krveprolévání, avšak se stejnými likvidačními výsledky.

Nebezpečí dnešní doby spočívá v tom, že se dosud nezformovala obranná konstruktivní síla proti současnému dominantnímu ideologickému táboru. Tento tábor s dobře promyšlenou, cílenou a skrytou agresivní a expanzivní politikou totiž postupně a nepozorovaně likviduje vše, co mu stojí v cestě. Za příznivých okolností nejraději i nepohodlné politické strany a jejich vedoucí představitele.

K sebelikvidaci se používají zejména tyto základní taktiky:
- PROPAGANDA a využití sdělovacích prostředků jako základního nástroje k manipulaci veřejného mínění.
- INFILTRACE svých kádrů do subjektů, určených k likvidaci.
- VÝBĚR OSOB použitelných pro obsazování klíčových pozic v řízení (zejména s patřičným ideologickým zaměřením), zvláště zajištění podpory získanými lidmi v rozhodujících institucích domácích i zahraničních.
- CENTRALIZACE na principu vojenské poslušnosti k dosažení podřízenosti lidových mas a národů, zejména postupné uskutečňování záměrů likvidování všech subjektů, které nebudou podporovat politiku a cíle ŘKC a nestanou se kanálem pro její prosazování
- Záměrné MATENÍ POJMŮ a UŽÍVÁNÍ POLOPRAVD , nejzákladnější způsob likvidace pravdy
- ZNIČENÍ DĚJINNÉ PAMĚTI zamlžováním a překrucováním historických skutečností ve prospěch totalitních sil ŘKC, jejich spojenců, partnerů nebo i podobně totalitních konkurentů.

Je třeba si znovu a znovu připomínat, že pro všechny tyto totalitní síly je daleko největším společným nepřítelem SVOBODNÝ ČLOVĚK, spojený přímo, tedy bez jakéhokoliv prostředníka, se svým Bohem! Zatím co Bůh je nejvyšší Spravedlnost, Pravda, Svoboda a nezištná Láska, proti němu a svobodě člověka stojí odvěké síly slepého centralismu a totality.

Proti taktice „SEBELIKVIDACE“ není prakticky šance na obranu, chybí-li informovanost o používaných základních taktikách a schopnost je včas identifikovat a to včetně jejich nositelů .

(2) Příklady ze současnosti

Likvidace „KALICHA“ jako symbolu české reformace
- Kalich – po staletí obecné uznávaný symbol české reformace se dnes z církví, hlásících se k této reformaci, postupně vytrácí. Jeho místo stále častěji zaujímá symbol „kříže“.
I když je „kříž“ pokládán za obecně křesťanský symbol, nelze jej v českých zemích nespojovat také s křižáckými výpravami a násilnou rekatolizací.
Naopak „kalich“ je spojen s kořeny české reformace, zejména s husitstvím.
V důsledku takzvané loajality v rámci „ekumeny“ či horlivostí některých použitelných členů reformačních církví, kteří slouží taktikám protivníka, se tak napomáhá k postupné vlastní sebelikvidaci.
V praxi se to projevuje tak, že na mnohých nově vybudovaných kostelech reformačních církví se místo kalichů objevují kříže.
Podle výroků nejvyšších představitelů ŘKC ve sdělovacích prostředcích je ten, kdo nevychází ze svých kořenů a tradic, odsouzen k zániku jako strom bez kořenů.
Zatímco si ŘKC v současnosti s velkým úsilím a horlivostí svoje kořeny očišťuje od neblahé minulosti a upevňuje je v nepravdivé podobě, reformační církve naopak své vlastní, pro dějiny lidstva přínosné kořeny s lehkým srdcem opouštějí a likvidují tak svoji identitu.
- Dnes bylo touto taktikou již dosaženo například postupného rozkládání neřímskokatolických církví, téměř úplné likvidace určitých nepohodlných období, veřejných a ideologických subjektů apod.
Konkrétní příklady se uvádějí u jednotlivých základních taktik.

(3) Citace z literatury

Příklady taktiky „SEBELIKVIDACE“ pomocí základní taktiky „INFILTRACE“:

1. V Čechách a na Moravě probíhala celá tato základní taktika v důležitém směru následovně:
V r. 1555 byli do Čech pozváni jezuité: Jejich působení bylo vlídné, leč cílevědomé. Úsilí se soustředilo na děti a mládež.
„Boj proti jinověrcům školou je sice zdlouhavý, ale bezpečný. Jezuité chovali a vychovávali žáky, kteří bojovali dlením doby podle nich a za ně. Přední lákadlo jejich škol bylo, že učili zadarmo...
Jezuité zaměstnávali se s mládeží pilněji nežli jejich protivníci a zacházeli s ní daleko přívětivěji. I urozenci „pod obojí“ posílali děti k jezuitům a měšťané činili po nich jako vždy ve všem...
Tak laskavě jezuité získávali pro sebe a římskokatolickou církev lid i v dětech budoucí spolupracovníky. V 17. století se ukázalo, že úspěšně.“ (Winter Zikmund, Život církevní v Čechách , I, Praha 1895, s. 139-140)
(Poznámka: Z. Winter, objektivní římský katolík, známý český historik a archivář)

2. Mistrovské dílo jezuitské režie ve Švédsku: Falešný profesor jezuita se podvodně vydává za jinou osobu, aby infiltrací zlikvidoval nepřítele
„Tu se jednoho dne vynořil ve Stockholmu jistý protestantský profesor teologie, Nicolai Lorenz, a začal s řadou pozoruhodných přednášek o Lutherově učení. Král ihned tohoto učeného muže jmenoval profesorem na nově založeném stockholmském semináři a všem protestantským farářům a kandidátům farářství co nejvřeleji doporučil návštěvu jeho kurzů. Král sám se s celým dvorem objevil na profesorových přednáškách a sledoval je s největší pozorností. Když Nikolai za všeobecného obdivu probral všecky body luterského vyznání víry, nasadil pozvolna kritický tón a začal se zabývat námitkami, které by mohly být vzneseny k tomu nebo onomu bodu protestantského pojetí. Od přednášky k přednášce zaujímaly tyto námitky čím dál větší prostor a nabývaly na přesvědčující moci, takže mnozí posluchači posléze vůbec nevěděli, na čem vlastně jsou. Nakonec se zdálo, jako by celý protestantismus byl ujetý, zatímco pravda je jedině v učení ŘKC. Nakonec tento podivný profesor teologie přednesl řadu výňatků z Lutherových spisů, z nichž odvodil nutné vyvrácení celé protestantské nauky. Nyní se dokonce sám král Jan pohoršeně zvedl ze svého místa a začal s Nikolaiem diskusi, v níž vášnivě zastával protestantismus a prudce útočil na papeže. Avšak profesorovy protiargumenty zněly mnohem učeněji, správněji a přesvědčivěji, takže král sám musel nakonec uznat svoji porážku…“
Jeden jezuita málem obrátil Švédsko na římskokatolickou víru
„…Publikum Nikolaiovi provolávalo slávu a vůbec si neuvědomovalo, že učení, které se král pokoušel zastávat, je protestantské vyznání Švédska, zatímco profesor nerozvíjel nic jiného, než názory zlověstného papežství. Celá tato stockholmská disputace byla mistrovským dílem jezuitské režie, neboť onen údajný protestantský profesor teologie byl jezuita a jeho kontroverze s králem hrou s přesně rozdanými kartami. Jan III. a Nikolai se předem dohodli na každém argumentu a na každém zvratu diskuse a v naprosté shodě se postarali o to, aby královy argumenty za protestantskou věc působily tak slabě a nešikovně a Nikolaiovo potírání protestantismu aby posluchače nutně přesvědčovalo. Tímto teologickým divadlem měla být auditoriu otřesena víra v pravdu protestantismu, a tak uvolněna cesta pro návrat k ŘKC. A opravdu, kandidáti učení se nyní v zástupech hrnuli k onomu profesorovi Nikolaiovi, který v otevřené diskusi porazil jejich krále. Ten mohl brzy vyslat několik nově obrácených švédských jezuitských žáků na německou kolej Tovaryšstva Ježíšova v Římě. Tím Nikolaiův úkol skončil. Nyní vstoupilo dílo obrácení Švédska do nového stádia a vyžadovalo proto jiného muže, který by je dokončil. K tomu určila kurie jezuitu Antonia Possevino, velkého diplomata řádu jezuitů a jednoho z nejlepších vyjednavačů jezuitských 17. století vůbec. Oblečený jako šlechtic, s kordem po oku a s hůlkou pod paží se objevil Possevino ve Stockholmu. U dvora a na úřadech vystupoval jako vyslanec německého císaře a nikdo netušil, že je to člen Tovaryšstva Ježíšova. Jeho úkolem bylo obrátit Švédsko k římskému katolicismu.“
(Fülöp-Miller, ibid., s. 380-381).

II. ZÁKLADNÍ LIKVIDAČNÍ TAKTIKY POUŽÍVANÉ BUĎ SAMOSTATNĚ NEBO JAKO STAVEBNÍ PRVKY JINÝCH TAKTIK

1. TAKTIKA č. II/1

PROPAGANDA a využití sdělovacích prostředků jako základního nástroje MANIPULACE VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ.

(1) Popis taktiky

ZÁKLADNÍ TAKTIKA ZÍSKÁVÁNÍ MOCI spočívá v ideologickém OVLÁDNUTÍ MASMÉDIÍ za účelem OVLIVŇOVÁNÍ A FORMOVÁNÍ VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ.
SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY možno považovat za výkonný orgán a zprostředkovatele mezi zákulisím politiky a masami, neboť JSOU IDEOLOGICKY PEVNĚ ŘÍZENÉ A OVLÁDANÉ .
Podle jezuitských zásad VÍTĚZÍ TEN, KDO MÁ V RUKOU TISK, PROPAGANDU a VE ŠKOLÁCH IDEOLOGII .
Tohoto základního jezuitského pravidla je si ŘKC plně vědoma a proto nejdůležitější sdělovací prostředky ovládla hned po roku 1989 tím, že do nich dosadila své lidi.
Snahou je, aby se stát stal bezpodmínečně hlasatelem zájmů a nároků ŘKC a stál pevně na jejích ideologických pozicích.
V podtextu našich masmédií se tato snaha protlačuje a někdy zřejmě, častěji však skrytě, také projevuje.
Cílem tiskového centra Česká biskupské konference je, aby ČT a ČRo se napojily na vatikánské informační středisko s JEDNOTNÝM zdrojem informací (viz příloha videokazeta ČT 2 z roku 1993, Daniel Herman).

VATIKÁNSKÁ POLITIKA ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE DOVOLUJE POUŽÍVAT JAKÝCHKOLIV PROSTŘEDKŮ (například dohody, úmluvy, skutečnosti a pravda mohou být překrucovány, popřeny, zneužity), jestliže je to ku prospěchu ŘKC. SLOVA MOHOU BÝT V ROZPORU S ČINY. Přitom PLATÍ, ŽE PŘÍZEŇ OBČANŮ ODPADÁ, PODKOPÁVÁ-LI SE POZICE URČITÝCH OSOBNOSTÍ, SKUPIN OBYVATEL, POLITICKÝCH STRAN apod. (například ve sdělovacích prostředcích intenzivní propagandou, soustavné prováděným hanobením, zesměšňováním na televizní obrazovce i v tisku apod.)
Viz například:
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn2100/obsah/20.htm

(2) Příklady ze současnosti

1. Snaha o totální ovládnutí sdělovacích prostředků
Rozhlasová stanice Proglas pracuje ve skutečnosti pro ŘKC, stejné jako náboženská redakce ČRo. Zpravodajství ČRo 1 – Radiožurnálu (speciálně redakce výběru z denního tisku) jsou nevyvážené, neobjektivní, tendenční. Zcela proklerikální linii možno zjistit na rozhlasové stanici ČRo – 6 Svobodná Evropa.

2. ŘKC školí mladé kádry do sdělovacích prostředků
- Otevření římskokatolické teologické fakulty UK laikům pomáhá mnoha členům ŘKC získat
vysokoškolské vzdělání a splnit jeden ze základních předpokladů pro výkon funkce redaktora ve sdělovacích prostředcích. Vysokoškolsky vzdělaným lidem poskytuje ŘKC stipendia na postgraduální studium žurnalistiky v Belgii, Francii nebo v Římě na Lateránské univerzitě.
- V souvislosti s touto taktikou připomínáme, že kardinál M. Vlk v ČRo v roce 1993 opakovanými výzvami svolával naléhavě římskokatolickou mládež do Prahy pro školení na církevní půdě a pro rozmísťování do sdělovacích prostředků.

(3) Citace z literatury

Příklady:

1. Vítězí ten, kdo má v rukou tisk, propagandu a ideologii ve školách
„Petr Canisius (vedoucí jezuitů), který se měl stát zakladatelem jezuitských kolegií ve Vídni, Ingolstadtu, Praze a Feiburgu, pochopil, že ZÁPAS mezi katolicismem a protestantismem JE V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ ZÁPASEM O MOC V TISKU a že ZVÍTĚZÍ TA STRANA, KTERÁ SI BUDE UMĚT VYTVOŘIT PŮSOBIVĚJŠÍ A PRO LIDI VHODNĚJŠÍ PROPAGACI . Doporučil, aby se vytvořilo jezuitské kolegium SPISOVATELŮ, kteří se měli zabývat VYTVÁŘENÍM AGITAČNÍ LITERATURY .“
(Fülöp-Miller, ibid., s. 412)

2. Zahlazení nekalé činnosti ŘKC, která dovoluje použít všech (i nečestných prostředků) a nepravd
„Sotva skončila druhá světová válka, začal si papež a jeho pomocníci horlivě umývat ruce od každé poskvrny, kterou na nich zanechala kolaborace s nacistickými fašisty a nyní se znovu objevují jako bělostně čistí milovníci demokracie a amerického způsobu života. Katoličtí biskupové z Rakouska a Německa se rovněž pokoušejí přimět svět, aby zapomněl na otevřenou podporu, kterou poskytli Hitlerovi na vrcholu jeho moci. Na svém nedávném shromáždění žádali němečtí biskupové americké novináře, aby popřeli, že Hitlera podporovali.“

3. Propaganda jako nástroj likvidace pravdy po 2. světové válce
„Ještě prostší byl pokus učinit z vídeňského kardinála Innitzera a sedmi jëho biskupských druhů v Rakousku ¸nepřítele´ Hitlera a jeho nacistického režimu…, opak byl pravdou. Kardinál Innitzer, nadšený podporovatel nacistické hitlerovské politiky se zasadil o připojení Rakouska k nacistickému Německu. Po připojení napsal na vedoucí úřad do Vídně: ¸Posílám vám v příloze deklaraci biskupů. Z ní poznáte, že my biskupové jsme dobrovolně a bez nátlaku splnili svou národní povinnost… Vím, že po tomto prohlášení se mezi námi vyvine dobrá spolupráce. S projevem má nejhlubší úcty a Heil Hitler, Th. kardinál Innitzer, Ab.v. r.´“
„V den voleb je samozřejmou národní povinností nás biskupů, abychom se vyslovili…pro německou Říši a očekáváme od všech křesťanů, že vědí, čím jsou povinni svému lidu…Th. kardinál Innitzer v. r.“ (Lehmann, s. 41, 43)

4. Metody NACISTICKÉ propagandy vypůjčené od jezuitského řádu
„Protidemokratická činnost (nacistického fašismu), ba i jeho propagandistické metody byly vypůjčené od jezuitského řádu.“ (Lehmann, ibid., s. 14)

5. Moc propagandy
„Řídit tok informací pro veřejnost pružně, pohotově, podle potřeby… do mocenského ústrojí propagandy vypouštět nejrůznější zprávy, údaje a dokumenty, jež mají vytvořit příslušné mínění a ovzduší.“
„Druhé poučení zní: Nedopustit, aby se druzí spojili proti mně!“
(dle Hamšík, H. Himmler , s. 88, 98)

6. Nutno obsadit důležitá funkční místa, vidět do všeho a ovlivňovat vše: součástí politiky je TEROR DUCHOVNÍ
„Je nutno obsadit důležitá funkční místa, je nutno vidět do všeho, neboť spoje a kanály vedou do správy, do kultury, do tisku apod. Cílem není pouze dozírat na tisk – sdělovací prostředky, nýbrž také ovlivňovat a udávat tón … SOUČÁSTÍ PROSTŘEDKŮ STÁTNÍ POLITIKY JE I TEROR DUCHOVNÍ… Tisk se musí stát bezpodmínečně hlasatelem zájmů a nároků, musí být bez výjimky podřízen a stát pevně na pozicích ideologie. “ (dle Hamšík, ibid., s. 146-147)

7. Kouzlo propagandy
„Propaganda je tu proto, aby přesvědčila masy. Ty však potřebují při své těžkopádnosti vždycky určitý čas, než jsou schopny vzít nějakou věc na vědomí a jejich pozornost upoutáme jen tehdy, opakujeme-li základní pojmy tisíckrát. Žádná změna nesmí nikdy měnit obsah toho, co se propaguje, nýbrž vždycky musí nakonec říkat totéž…Stokrát opakovaná lež se stává pravdou… Ale potom s úžasem shledáme, k jakým ohromným, skoro nepochopitelným výsledkům taková vytrvalost vede.“

Výsledky propagandy: možnost vsugerovat nemožné, vemluvit se do duše lidu
„Je možné chytrým a ustavičným využíváním propagandy udělat národu z nebe peklo a zase naopak mu vsugerovat, že nejbídnější život je rájem.“
„Důtklivě se klade na srdce agitátorům, že se musí snažit vemluvit se lidovými prostředky do duše lidu… Národ není sborem učenců, nýbrž masou, jež přemýšlí co nejméně… Na přemýšlející vrstvy zůstanou slova stejně bez účinku.“

Síla masy tkví ve fanatismu víry, neřídí se zákony objektivity
„ Masa se neřídí zákony objektivity přesvědčování, její síla tkví ve fanatismu víry a nikoli vědění . Proto též nesnáší žádné polovičatosti, chce mít vše srovnáno do jednoznačných schémat : nenávist či lásku, právo či křivdu, pravdu či lež, jen ne žádné směsi, kritičnost… žádá jednoduché a obecně srozumitelné závěry, k nimž je nutno vždy znovu a znovu z různých stran dospívat a opakovat je bez ustání a při každé příležitosti .“

Jak manipulovat národ
„Masa nerozvažuje rozumově… masa má jednoduché schéma myšlenkové i citové. Co se do něho nemůže vřadit, to ji znepokojuje… Co se řekne národu ve stavu masy v přístupném stavu oddanosti, to zůstane jako heslo dané v hypnóze, to je nesmazatelné a odolá to každému rozumovému ponaučování… Pro masu jsou morální fráze nepostradatelné.“
„Mocí, která uváděla do pohybu velká historická lavinovitá hnutí náboženská, politická, tou byla vždy a od věků mluvená slova.“
(Hamšík, Genius, s. 48-56)

Dnes používá ŘKC a mnozí další tyto taktiky ve skryté a kultivovanější podobě k dosažení svých cílů nejen v oblasti sdělovacích prostředků, ale v širším, méně průhledném okruhu působnosti i na mezinárodní úrovni.

3. TAKTIKA č. II/2

VÝBĚR OSOB použitelných pro obsazování klíčových pozic k řízení (zejména s ideologickým zaměřením)

(1) Popis taktiky

Základem je výběr takových osob, které budou spolehlivě prosazovat požadovanou ideologickou linii, její zájmy a cíle a budou splňovat určitá výběrová kritéria.

Kriteria pro výběr osob jsou zejména tyto:
- z řad proklerikálních komunit (nejideálnější),
- z řad neřímskokatolických občanů osoby s takovými osobními vlastnostmi, jako: ovladatelnost, přizpůsobivost, hluboká loajalita, poddajnost, poslušnost,
- z tzv. MOZKOVÉ KAPACITY NÁRODA prostřednictví elitních výběrových společenství ze spektra občanské společnosti, zaštítěných vybranými ideologickými vůdci. Tyto osoby jsou často za poskytnuté KORUPČNÍ a KORUMPUJÍCÍ výhody ochotny k ústupkům a časem splynou v ideologických požadavcích. Jejich činnost je vždy pod kontrolou .

(2) Příklady ze současnosti

1. Jezuité získávají i dnes ke spolupráci především mladé, talentované lidi.
Děje se tak například prostřednictvím vysokoškolského katolického hnutí, dnes velmi rozšiřovaného: například v Brně je „místem setkávání a základem veškeré činnosti od r. 1993 Studentské centrum v ulici Kozí č. 8. V prostorách střediska je možná společenská činnost, činnost kulturní“, což má umožnit získávání mladých spolupracovníků. ( Bulletin jezuité , X/3/2001, s. 6-8)

2. Ideologické pozice v řízení obsadily po r. 1989 prosazovatelé centralistické klerikální politiky.
V koalici, ve vládě V. Klause po r. 1989, obsadily ideologické pozice v řízení klerikální politické strany KDU-ČSL a členové dřívější KDS. Jde například o ministerstva: kultury, školství, obrany (- ovlivňování armády), zemědělství (- ovlivňování venkova). Další proklerikální pracovníci ovládli sdělovací prostředky, pronikli do ústředního vedení velkých organizací mládeže, například Junák, YMCA.
Do všech potřebných struktur byly tak zapuštěny hluboké kořeny, získány pozice k prosazení zájmů ŘKC a výsadní postavení, z něhož lze ovlivňovat veškeré dění v naší zemi.
3. Ekumenická rada církví (ERC) (sdružující převážně reformační církve) jako prostředek k dosahování cílů ŘKC
Ovlivňování výběru osob pro vedení ERC odpovídá VÝBĚRU KÁDRŮ vhodných do POZIC ŘÍZENÍ z hlediska zájmů a politiky ŘKC.
ERC se stává prostředkem k dosažení rekatolizace tím, že POMÁHÁ VYTVOŘIT „JEDNU CÍRKEV V RŮZNOSTI“ pod vedením Vatikánu.
Členové neřímskokatolických církví, sdružených v ERC, jsou činností ERC z tohoto centra manipulováni bez skutečné možnosti zdola rozhodnutí ERC ovlivnit. Tento osvědčený model je široce uplatňován ve všech společenských a politických strukturách!
Stejně pečlivě je ovlivňován výběr zástupců neřímskokatolických církví ve sdělovacích prostředcích , aby pracovali spolehlivě pro politiku ŘKC.
4. Využití elitních skupin a populárních osobností ze spektra občanské společnosti k cíleným záměrům a manipulacím.
Někteří představitelé elitních skupin se rádi zviditelní uplatněním a účastí na propagandistické činnosti v masmédiích. Pracují jako žoldáci na deformaci historie i v politických štvanicích proti nepohodlným osobám.
5. Klíčové pozice v evropských institucích, včetně jurisdikce, si zajišťuje převážně po roce 1989 ŘKC
Výrazným dokladem je spolupráce evropských jezuitů na tzv. evangelizaci (rekatolizaci) Evropy, prostřednictvím jejich rozvětvených evropských organizací: CEO, OCIPE, FCE, Evropské školy , jak níže uvádíme ze současné jezuitské literatury:
- Evropská společenství, která spadají pod CEO (Konference evropských provinciálů, tj. vedoucích jednotlivých oblastí jezuitského řádu) jsou tři: Brusel, Štrasburk a Sarajevo.
- Jezuitská evropská díla (organizované akce) jsou také tři:
- OCIPE (Office Catholique d´Initiative pour l´Europe = Služba katolické iniciativy pro Evropu)
- FCE (Foyer Catholique Européen = Evropské katolické středisko)
- EVROPSKÉ ŠKOLY , které se snaží utvářet budoucího občana prostřednictvím křesťanských (tj. římskokatolických) hodnot.“
(časopis „Jezuité“, IX/1/200)

- Evropští jezuité ve formaci EJIF : „…je to organizace pro podporu komunikace a spolupráce mezi jezuity ve formaci Evropy“ a zpracovává ¸provinciály a jezuity ve formaci, aby se stali ozubenými kolečky této mašinérie ´“ (Bulletin Jezuité, IX/5/2000, s. 15, Praha, vydavatel: Provinciolát České provincie Tovaryšstva Ježíšova)
- ¸FORUM´ o mezináboženském dialogu pod vedením evropský jezuitské organizace EJIF : „Akce pro setkání mladých a nadějných jezuitů, organizovaná evropskými jezuity ve formaci EJIF byla od 29. 7. do 17. 8. 2000 v Albánii.“ (Bulletin Jezuité IX/5/2000, s. 14, Praha)
Poznámka: FORUM poskytuje podmínky, prostor a možnost navazování kontaktů pro průnik do neznámých podmínek za účelem provádění rekatolizace.
- Tzv. LAICKÁ CÍRKEV spolupracovníků jezuitů (aktivity Tovaryšstva Ježíšova): „Tato pomocná síť laiků má pomoci k lepší komunikaci s lidmi při NAPLNO USKUTEČŇOVANÉ tzv. NOVÉ EVANGELIZACI (REKATOLIZACI) SVĚTA .“ „ Laici budou v těchto aktivitách zastávat ve stále větší míře odpovědná vedoucí místa. Jezuité budou spíše povoláni k tomu, aby je v jejich úkolech podporovali… prostřednictvím ignácovské formace hodnot Tovaryšstva “ (Prameny: Z 34. Generální kongregace, odstavec 354-358, 360, uveřejněno v Bulletinu Jezuité , IX/5/2000)

(3)Citace z literatury

1. Bojovnost rekatolizátorů katolické menšiny v zemi povzbuzována jezuity a nunciem, přední místa v zemi obsazována katolíky
„V Čechách plnila se šlechta katolická duchem nesnášenlivého programu protireformačního . Její čelné rody sice vymřely (páni z Hradce a Pernštejna) nebo přidaly se k Jednotě (Petr Vok z Rožmberka), rozmnožovali ji však horlivě konvertité protestantští (například Vilém Slavata a bohatý šlechtic moravský Karel z Lichtenštejna). Sňatky některých katolických magnátů českých se Španělkami, styk jejich s prostředím dvorským a kulturou vlašsko-španělskou, jež pyšnila se svou převahou nad zaalpskými kacířskými národy, konečně i povzbuzování nunciů a jezuitů poskytovalo neobyčejnou bojovnost katolické menšině
Některé katolické vrchnosti počaly nutit své poddané ke katolicismu ; brzy rostoucí nenávist rozšiřovala víc a víc propast mezi různověrci téhož národa. Na Moravě biskupové olomoučtí, Stan. Pavlovský († 1598) a nástupce jeho kardinál František Ditrichštejn, oba vychovaní v Římě, počali organizovat katolíky. Přední zemské úřady byly obsazeny katolíky a vůdci moravských nekatolíků, českému bratru, Karlu staršímu ze Žerotína, byla rozličně znemožňována činnost veřejná. “ (Pekař Josef, Dějiny československé, s. 94)

2. Obsazování klíčových pozic ve správním aparátu římskými katolíky podle pevného programu
„Koncem 16. a na počátku 17. století … strana katolická se ponenáhlu vzpamatovávala z dřívějšího úpadku. Nekatolíci sice měli značnou početní převahu ve šlechtě i v lidu – v Čechách se k náboženství katolickému hlásila jen asi sedmina všeho obyvatelstva – ale mladá a nadšená generace katolická, vychovaná v katolické cizině nebo doma u jezuitů, se nehodlala s tímto stavem smířit a pomýšlela na znovudobytí někdejších pozic.
Značnou oporu jí skýtali papežští nunciové, kteří neztráceli z očí program nastíněný G. F. Bongominim . K významné změně došlo v r. 1599 přičiněním nuncia Filipa Spinelliho. Spinellimu byl velmi nepohodlný místokancléř Kryštof Želinský ze Sebuzína, rozhodný evangelík, který měl velký vliv i na věci církevní a náboženské a spolu se sekretářem Janem Müllnerem z Müllhausu křížil plány nunciovy a jezuitů. Spinelli dosáhl toho, že Rudolf II. nejdříve vyňal věci církevní a náboženské z kompetence kancléře a svěřil je katolíku Kryštofu z Lobkovic a potom Želinského sesadil a vrchním kancléřem jmenoval mladého Zdeňka z Lobkovic.
Zdeňek z Lobkovic byl hlavní představitel rozhodné generace a za jeho správy se česká kancelář, hlavní orgán zemské vlády v Čechách, stala ohniskem katolických restauračních snah . Lobkovic byl pánem na Vysokém Chlumci a v Sedlčanech a sňatkem s Polyxenou z Pernštejna získal mimo jiné Roudnici. Císař Ferdinand II. jej později povýšil do knížecího stavu.
Úsilí o obsazení důležitých míst katolíky pokračovalo i na počátku 17. století. Nunciovi Spinellimu se podařilo vyhodit ze sedla také prezidenta dvorské komory Ferdinanda Hofmana, jehož místo zaujal katolík Breuner.
Na významná místa ke dvoru dostal i jiné dva katolíky, Viléma Slavatu z Chlumu a Jaroslava Bořitu z Martinic.
Slavata byl vychován ve víře bratrské, později přestoupil ke katolictví a sňatkem se sestrou posledního pána z Hradce se stal dědicem velikých statků v jižních Čechách a v sousední Moravě. U Rudolfova dvora se stal dvorským maršálkem.
Bořita byl pánem na Smečně a roku 1602, po dohodě s arcibiskupem Berkou, provedl na svém panství ráznou protireformaci, nařídiv pod trestem vyhoštění poddaným, aby přišli o Velikonocích ke zpovědi a před jeho očima přijali svátost oltářní jen pod jednou způsobou chleba.
Za Martinicovým vzorem šli i jiní příslušníci katolické šlechty a císař sám na naléhání nunciovo obnovil protibratrský mandát z roku 1508. Podle nařízení císařova byl r. 1602 uzavřen sbor v Mladé Boleslavi a potom i v jiných městech. Na protesty nekatolických stran se na sněmu r. 1603 nedbalo .“ (Kadlec J., Přehled českých církevních dějin, s. 59)

3. Výběr papežů podle vztahu k jezuitům
„Jezuité se přičiňují o to, aby za papeže byli voleni takoví kardinálové, kteří jsou ochotní dělat jejich politiku a kteří mohou být i po svém nastoupení usměrňováni úzkou závislostí na jezuitských rádcích. Jezuitský nátlak vyvolal v posledním konkláve při volbě papežů tak trpké spory, že papež Pius XI., ač sám projezuita, vynutil přísahu věčného mlčení ode všech, kdo se v budoucnu konkláve zúčastní.“ (Lehmann, ibid., s. 16)

4. Kritéria pro výběr osob pro důležité pozice řízení
„Výběr do řídících organizací na základě jezuitské taktiky je prováděn podle těchto kritérií: Naprostá oddanost, absolutní spolehlivost, hluboká vnitřní loajalita, poslušnost, poddajnost a ovladatelnost.
Osoby musí být ovladatelné, přitom ale neohrožující pozdější možností tzv. ¸přerůst přes hlavu´.“ (dle Hamšík, H. Himmler , s. 43)

5. Spolehlivost pracovníka prověřena
„Obdobně jako se prováděl výběr noviců do jezuitského řádu, prováděl se i výběr členů do SS… Jestliže kandidát měl obstát před přísným okem komise, musel projít ještě celým systémem přípravy a zkoušek, který Himmler koncipuje rovněž podle jezuitského vzoru.
Podobně jako novic jezuitského řádu absolvoval před svým definitivním přijetím dvouletou zkušební lhůtu, vyplněnou úmornými exerciciemi a plněním obtížných praktických úkolů, procházel i kandidát na členství v SS přijímacím rituálem i praktickými zkouškami… Tehdy se ¸novic´ stává uchazečem a oblékne stejnokroj.“ (dle Hamšík, ibid., s. 110.)

6. Pod ideologickou kontrolu je třeba získat mozkovou kapacitu národa, jeho vzdělání a výkonnost.

Nejkvalifikovanější část naší společnosti je vtahována pod kontrolu ideologické moci
„Nejenom moc potřebuje elitu … příslušníci elity potřebují mít možnost pracovat ve svém oboru, mít určité společenské podmínky, životní standard a styl… A výsledek se dostavil!… Konečně jsou (elita) ochotní tomu režimu rozumět, rozumí-li on jim… Rázem byli ochotní nacistům odpustit… vstoupili do SS… Od Himmlera je to pokus rozšířit sociální základnu režimu, začlenit mezi státotvorné vrstvy ¸elitu´. Jakmile se politická moc nacismu uplatnila, začíná se ucházet o služby nejkvalifikovanější části společnosti, ovšem pod svou kontrolou a vedením. Himmler jim k tomu nabídl … své SS. “ (dle Hamšík, ibid.)

3. TAKTIKA č. II/3

INFILTRACE v řadách subjektů určených k likvidaci

(1) Popis taktiky

Taktika INFILTRACE je ZÁKLADNÍ A NEJÚČINNŠJŠÍ LIKVIDAČNÍ TAKTIKA, používaná buď samostatně nebo návazně na taktiky další.

Jejím cílem je PRONIKNOUT DO ŘAD PROTIVNÍKA, rozrušit jej, VYVOLAT VNITŘNÍ SPORY, chopit se moci, popřípadě ho alespoň zlikvidovat, anebo připravit půdu pro taktiku následnou.
Návaznou taktikou může být například UMĚLÉ VYVOLÁNÍ PUČE anebo ATMOSFÉRY PUČE (viz taktika III/1). Puč pak umožní zpravidla nalézt tzv. „vykonstruovaného viníka“ veškerého utajovaného zla. „Viník“ je pak odhalen infiltranty, kteří pak mohou jako hrdinové vystoupit z ilegality a účinnou propagandou si získat důvěru a podporu zmanipulovaných občanů nebo členů infiltrovaného subjektu, určeného k ovládnutí nebo likvidaci.

(2) Příklady ze současnosti

1. Infiltrace a puč v ODS – prostředek likvidace protivníka. (Metoda, jak nejmenší politické strany pomocí infiltrace mohou svrhnout demokratickou vládu a vzít moc do svých rukou.)
Vzorový příklad likvidace protivníka podle této základní jezuitské taktiky bylo záměrné sloučení klerikální mini strany KDS (vedené Ivanem Pilipem) s mnohonásobně větší ODS za účelem její infiltrace. Jak se později ukázalo, skutečným cílem nebyla pouhá infiltrace a ovládnutí ODS zevnitř, ale svržení a zničení demokraticky zvolené koaliční vlády předsedy ODS Václava Klause. To pak bylo provedeno za pomoci sesterské koaliční klerikální strany KDU-ČSL, vedené katolíkem Josefem Luxem. Napřed rozbitím vládní koalice politických stran, jejíž byla KDU-ČSL součástí. Pak už stačilo sestavit novou vládu, sloužící cílům ŘKC / III. Komunistické internacionály (vláda J. Tošovského, viz. CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ, http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn01_2001/obsah/09.htm ) za účelem uskutečnění vytčeného cíle. V tomto případě však bylo ještě nutné na „infiltraci“ navázat dalším krokem, tedy „uměle vyvolaným pučem“, samozřejmě za masivní podpory masmédií, uvnitř nejsilnější politické strany předchozí vládní koalice ODS, nalézt domnělého „viníka“ toho všeho Václava Klause a zdůvodnit tak legitimitu provedeného puče, což vše zkušení intrikáni Ivan Pilip a Jan Ruml velmi snadno dokázali. Není jejich vinou, že konečný výsledek plně neodpovídal tak obrovskému vynaloženému úsilí...
2. Plánovaná infiltrace ŘKC do státního aparátu a společenských struktur
Infiltrace ŘKC do státního aparátu a neřímskokatolických církví se provádí například tak, že na evangelické a husitské teologické fakultě UK učí a studují římští katolíci, které je možné dosadit do funkcí státního a církevního aparátu i do společenských struktur.
Naopak římskokatolická teologická fakulta UK se ideologicky přísně upevňuje a střeží před neřímskokatolickými vlivy.

(3) Citace z literatury

1. Viz citace u taktiky I/2 (SEBELIKVIDACE)
2. Jezuité cílevědomě hledají způsoby pro angažovanou práci na vysokých školách
„Dnes téměř 3 000 jezuitů pracuje zhruba ve dnou stech institucích vyššího vzdělání Tovaryšstva a mají tak kontakt zhruba s půl milionem studentů.
Jiní vykonávají své poslání na univerzitách, které Tovaryšstvu nepatří. Apoštolská aktivita obou těchto skupin ovlivňuje život mnoha studentů a přesahuje bezprostřední rozměr univerzitního prostředí.
Jezuité jsou si vědomi, že univerzity jsou sociální instituce základního významu, protože jsou prvořadými prostředky sociálního rozvoje nejchudších tříd. V nich a jejich prostřednictvím se konají důležité kulturní debaty na témata z etiky, budoucí orientace ekonomiky a politiky nebo hlubokém významu lidské existence.
Chceme připomenout, jak je rozhodující pro celou církev, že angažovaní jezuité pracují na univerzitách. Věnují se hledání celé pravdy v původním smyslu.
Spoléháme se, že pravda, kterou hledáme, bude konec konců tou jedinou pravdou…“
(34. Generální kongregace, „Jezuité“, 2001/5-6. s. 2 a 4)

3. TAKTIKA č. II/4

CENTRALIZACE na principu vojenské poslušnosti k dosažení podřízenosti lidových mas a národů

(1) Popis taktiky

Přísný organizační systém, kterým byla ŘKC řízena v minulosti, jímž se řídí dodnes a jímž má být řízena i v budoucnosti, se nyní rozvíjí do hlubší dokonalosti a proniká nepozorovaně do důležitých struktur domácích i zahraničních, církevních, politických i občanských, včetně právních a správních.

Centralizace – prostředek, jak dosáhnout podřízenosti lidí a národů
Centralizace je hlavní prostředek, jak „jednat přes hlavy lidu“, omezovat jeho pravomoci a dosáhnout podřizování mas lidí i celých národů jednotlivci či jednomu řídícímu centru. Viz: „Na obzoru světovláda OSN?“ http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn2000/obsah/19.htm
Nejvyšší řídící centrum podchycuje různé centralizované organizace na nižší úrovni, které fungují na principu podřízenosti zájmům vrcholného řídícího centra. Tak je nejvyšší centrum propojené s jednotlivými centralizovanými subjekty na nižší úrovni, jejichž podpora a nové vytváření dalších centralizovaných subjektů je zásadní a nepostradatelné, protože právě to je živnou půdou pro činnost vrcholného řídícího centra. Tak dochází v rámci celého světa k ovládnutí centralizovaných subjektů z jednoho řídícího centra a k pronikání jeho vůle do všech potřebných struktur za účelem získání moci a kontroly nad co největším počtem sfér občanské společnosti. Je třeba si v této souvislosti položit základní otázku: JE NEJVYŠŠÍM RÍDÍCÍM CENTREM CENTRALIZOVANÉ TOTALITNÍ MOCI OPRAVDU VATIKÁN, ANEBO JE POUZE NÁSTROJEM NĚKOHO VYŠŠÍHO? A POKUD ANO, KOMU A ČEMU TEDY SLOUŽÍ VATIKÁN??? JEŽÍŠ KRISTUS ŘÍKÁ: „PO OVOCI JEJICH POZNÁTE JE…“
Do centralizovaných organizací se účelově vybírají takové typy lidí , kteří zajistí, aby v nich prosazování činností a cílů řídícího centra fungovalo hladce a bez překážek.
Tvoření domácích a mezinárodních organizačních center s cíleným záměrem
SKRYTĚ PROVÁDĚNOU CENTRALIZACÍ se vytvářejí nové subjekty převážně s proklerikální linií v ČR i jinde v Evropě. Napomáhá se prosazování jedné ideologie a jejich cílů a nenápadnému upevňování nadřazenosti moci papeže nad mocí světskou.
Centralizace se aplikuje i na neřímskokatolické církve, na občanská sdružení aj. společenství , pro různé podmínky a okolnosti vždy s cíleným záměrem a posláním.

(2) Příklady ze současnosti

1. ŘKC dosazuje své pracovníky do důležitých institucí
Podle praktik používaných v jezuitském řádu prostřednictvím pracovníků u nás skrytě i zjevně přímo neuvěřitelně pronikla ŘKC do důležitých institucí a podřídila je svým zájmům a svému vlivu. K tomu účelu je tým pracovníků stále doplňován novými kádry (v praxi snadno ověřitelné).
2. Vláda premiéra Josefa Tošovského nevznikla z demokratických voleb. Byla sestavena ze členů, kteří zajistili podporu politiky kléru a KGB - GRU. Plnila organizovaně úkoly své autority a upevňovala s ní kontakty.
3. Absolutní poslušnost a oddanost jednotné linii.
Kult přísné organizace a absolutní poslušnosti nejvyššímu představiteli ŘKC se projeví, když jde například o veřejné vyjádření stanoviska k určité záležitosti, na které má ŘKC zájem. Pak všichni, kdo stojí za politikou ŘKC, projeví stejné uniformní stanovisko (u nás blok klerikální nebo komunistický).
4. V řídícím i pomocném aparátu ŘKC existuje tvrdá disciplina . Do pomocného aparátu se vybírají odborníci a vhodné osobnosti i z nečlenů ŘKC. Ti postupně zapadají do centralizovaného systému organizační poslušnosti, jsou doslova zmanipulováni a slouží ideologii řídícího aparátu ŘKC, aniž by si to namnoze vůbec uvědomovali. Po dlouhodobých kontaktech lze zjistit, že se tito lidé mění povahově i názorově. Jakmile se dostanou do soukolí této organizační hierarchie, přestávají i lidé osobně slušní a vstřícní být vlastními pány a musí se podrobovat záměrům ŘKC. Kdo se z této závislosti pokusí vymanit, je nejen zbaven vlivu, ale ztratí zpravidla možnost dalšího působení a všechny s tím spojené korupční výhody.
5. Žádoucí politiku centrálních mezinárodních organizací zajišťují vybraní absolventi jezuitských diplomatických škol v USA a Anglii
Výběr zástupců z jednotlivých zemí do centralizačních mezinárodních organizací je velmi cílený, aby v nich prosazování činnosti a cílů fungovalo hladce a bez překážek. Mezi nejvyššími funkcionáři školenými ve speciálních diplomatických jezuitských školách v Anglii a USA, kteří se mají stát vůdci nového světového řádu, existuje prokazatelná souhra. Tento nový nastupující systém světové politiky je přesně založen na centralistických principech a zásadách jezuitského řádu. Od něho se odvíjí již několik staletí stará činnost, taktiky a praktiky ŘKC v mezinárodní politice. ( Dwigh L. Kinman , The World‘s Last Dictator, s. 18, 23, kniha vyšla i česky pod názvem " POSLEDNÍ DIKTÁTOR ").
Představitelé této politiky v případě ohrožení vlastních zájmů se nevzdávají ani možnosti jednat z pozice síly .

(3) Citace z literatury

1. Viz citace v kapitole B I/2

2. Tvrdé údery proti neposlušnosti
„Jenom dva vysocí španělští duchovní odmítli svůj podpis na citovaném prohlášení k podpoře Francova režimu. Byl to kardinál Vidaly Barraquer z Tarragony a biskup z Vitorie. Oba byli za trest vyhnáni ze země a kardinál zemřel v exilu ve Švýcarsku v září 1943. Ani nejvyšší hodnostáři ŘKC nemohou uniknout pomstě jezuitské strany, která ŘKC řídí“ (Lehmann, ibid., s. 20).

3. Brutální odstraňování liberálních a kacířských živlů z katolické církve samé bývalo pokaždé předzvěstí návratu autoritarismu do Evropy. Křižácká tažení ve středověku byla zahájena pronásledováním Židů a odstraňováním kacířských údů z církve. Totéž se stalo na počátku náboženských válek, inspirovaných jezuity v 17. století. Antisemitská ideologie nacistického fašismu , jeho protizednářská a protidemokratická činnost, ba i jeho propagační metody, byly vypůjčeny od jezuitského řádu. Podobně jako v době inkvizice užila i nyní katolická církev OVRA a GESTAPA fašistického režimu jako svého ¸druhého ramene´, aby zbavila katolictví jeho vlastních nepohodlných živlů, nakažených liberálními a protestantskými myšlenkami poválečných let“ (Lehmann, ibid., s. 14, 15, 17).

4. „Celý plán papeže Pia XI. spočíval ve spolupráci s fašismem ve snaze vyhladit všechny stopy demokracie ze státu a církve. Jen tím, že se odstraní všechen (nežádoucí) živel z politiky, bude se moci papež domlouvat přes hlavy lidu s diktátory“ (Lehmann, ibid., s. 22)

5. Jezuitský řád, vzor pro budování nacismu, založen na absolutní mechanické poslušnosti
„Podobnost mezi principy výstavby a fungování jezuitského řádu a regulemi, jež Himmler toužil vtisknout elitnímu nacistickému oddílu SS, je vskutku nápadná. Tehdy i nyní vzniklo společenství vybavené velikými privilegii, osvobozené od světské či občanské jurisdikce, spjaté příslibem absolutní mechanické poslušnosti vůči nejvyššímu představiteli papežovi, nyní Hitlerovi. Podobnost pokračuje dále: zakladatel jezuitského řádu Ignác z Loyoly postavil do čela řádu generála s kruhem poradců – asistentů, kteří tvořili něco jako vládu či představenstvo řádu. Himmlerovo postavení říšského vůdce SS odpovídalo funkci řádového generála s příslušnými absolutními pravomocemi, funkci poradců-asistentů plnili šéfové hlavních úřadů ústředny SS, kteří tvořili centralizovanou špičku velitelů SS – ty si vždy vybíral a jmenoval Himmler sám. Elitnost měla znovu zajistit zostřená pravidla přijímání do SS.“ (dle Hamšík, H. Himmler , s. 109).

6. „Nutno vytvořit vládní a správní systém, který bude jedině schopný prosazovat a účinně realizovat… program a politiku . Předložen návrh zákona o reformě správy. Jde jen o shrnutí a součet zemských kompetencí v jedněch rukou , odůvodněný potřebnou koordinací. Ze všech složek státní moci si tak Hitler Himmlerovým prostřednictvím podřizuje politickou organizaci pro svou moc“ (Hamšík, ibid., s. 75-76).

7. „Göring vytvářel mocenské nástroje…předurčené k tomu, aby se jejich pravomoc vztáhla na celou říši . Říšský ministr vnitra prosazoval programovou centralizaci , tj. postupné oklešťování a omezování zemských kompetencí a jejich podřízení ústřední instanci, aby vytvořil vládní a správní systém jedině schopný účinně realizovat program… a vytčenou politiku“ (dle Hamšík, ibid., s. 74-75).

8. „Poučení z jezuitské taktiky bylo Hitlerem důkladně aplikované : napříč celou organizací vedl několik hraničních čar, jež oddělovaly vyšší od nižších pravomocí, což bylo přesně stanoveno“ (dle Hamšík, ibid., s. 109).

9. Slepá poslušnost v nacismu podle vzoru ŘKC
„Nezáleží na tom, kolik inteligentních vůdců je v čele, nýbrž mnohem více na tom, jak ukázněně za nimi jdou masy… Masa stoupenců musí být na slovo poslušná… Základy programu… jsou dogmata, jimiž nelze hýbat. Vzorem je ŘKC, hájící fanaticky nedotknutelnost svých základních dogmat.“
„Nutnost potlačení všeho, co není v intencích základních dogmat, pěstování poslušného průměru, výchova ke stádnosti“ (Hamšík, Genius průměrnosti , s. 136).

5. TAKTIKA č. II/5

ZÁMĚRNÉ MATENÍ POJMŮ a UŽÍVÁNÍ POLOPRAVD – Nejzákladnější způsob likvidace pravdy

(1) Popis taktiky

MASKOVÁNÍ PRAVÉHO VÝZNAMU SLOVA a INDIVIDUÁLNÍ VĚDOMÍ VINY jinými pojmy k dosahování cílů VE SKRYTU a TICHOSTI
Této taktiky používá ŘKC běžně desítky let jako ZÁKLADU K DOSAHOVÁNÍ SVÝCH CÍLŮ SKRYTĚ, TIŠE A V ZÁKULISÍ SVÉ CÍLEVĚDOMÉ ČINNOSTI. Tato obratná a skrytá metoda je například schopná ZAKTIVIZOVAT ŠIROKOU PODPORU OKLAMANÝCH LIDÍ, KTEŘÍ NEVĚDOMKY A ČASTO NADŠENĚ PŘÍJMAJÍ ZKRESLENÉ SKUTEČNOSTI, I KDYŽ JSOU VUČI NIM NEPŘÁTELSKÉ ČI DOKONCE CÍLENĚ LIKVIDAČNÍ.
Protože se tato skutečnost jeví na veřejnosti jinak, než jaká opravdu je, není zcela nepřipravenou veřejností dostatečně vnímána a má tedy naprosto volný průchod ve svém nebezpečném působení.
Je známo, že Vatikán vstoupil aktivně i do mezinárodní politiky a že „KRYCÍ OZNAČOVÁNÍ“ PRAVÉHO VÝZNAMU SLOV se objevuje i na mezinárodní scéně.

(2) Příklady ze současnosti

1. Maskování skryté činnosti krycím označením
Evangelizace vyhlášená papežem Janem Pavlem II., ve skutečnosti „římská katolizace“, se dnes provádí pod různými krycími názvy. Pravý význam slova „evangelizace“ je úsilí o prohloubení náboženského života podle evangelia. Mnohá světová setkání církvi však neodhalila tuto nebezpečnou taktiku a naopak ještě ji pomáhají vtahovat nekatolické církve pod vedení Vatikánu, aby nepozorované přijímaly jeho učení.

2. Ekumena (ekumenické hnutí)
Tohoto pojmu se užívá proto, že vzbuzuje jinou představu. Ekumena by měla představovat demokratickou spolupráci samostatných (svébytných) a rovnocenných subjektů, čemuž tak není. Cílem ŘKC je, aby se ekumena stala „převodovou pákou“ politiky Vatikánu, a to tak, aby ostatní církve sdružené u nás například v Ekumenické radě církví hájily zájmy Vatikánu a daly se použít jako zástupci ŘKC dokonce i tam, kde se představitelům ŘKC nehodí se angažovat (z diplomaticko-taktických důvodů, například prosazování restitucí a získávání majetku apod.)
ŘKC nepokládá ostatní neřímskokatolické církve za sobě rovné, protože za jedinou pravou církev považuje samu sebe. Podle vatikánské deklarace „Dominu Iesus“ z 5. 9. 2000, schválené papežemJanem Pavlem II, byla vyhlášena „pouze jedna církev Kristova, která žije v katolické církvi, spravovaná papežem ve společenství s biskupy“. Tím se zpochybňuje identita všech církví, které neřídí římský papež.

3. Tolerance
V tzv. ekumenickém pojetí znamená ve skutečnosti podřídit se ŘKC pod vedením Vatikánu.

4. Smíření
V tzv. ekumenickém výkladu znamená ve skutečnosti ztrátu historické paměti a vlastní identity.

(3) Citace z literatury

1. LIKVIDACE IDENTITY nesprávným označováním pojmů
Odmítavé stanovisko ŘKC k občanské rovnosti, demokratické vládě a k politickým a národním svobodám vyjádřil společný pastýřský list rakouských biskupů ze 17. června 1849. List odsoudil politickou svobodu jako bezbožnou. Nacionalismus prohlásil za moderní pohanství a rozdílnost jazyků vykládal jako následek hříchu a odpadnutí od Boha (podrobněji viz Medek V., Cesta české a moravské církve staletími, 1982, s. 299).

2. Snadný způsob získávání nepravdivých dokumentů a důkazů
„Jak získat dokumenty, podvrhy, důkazy, kde nejsou? Není k tomu třeba stavět věci z nohou na hlavu, stačí tu a tam to a ono vypustit, posunout význam, pootočit smysl, drobně přidat na barvě a intenzitě, či jemně podsunout úmysl – výsledky jsou ohromující… Rozhodující jsou v politické sféře mocenské potřeby“ (Hamšík, H. Himmler, s. 84).

3. MASKOVÁNÍ PRAVÉHO VÝZNAMU SLOVA a INDIVIDUÁLNÍHO VĚDOMÍ VINY jinými výrazy
„Ze slovníku vymizelo podstatné jméno vražda…, bylo nahrazeno celou sérií krycích názvů, jež všechny vyjadřovaly jedno a totéž: ¸zvláštní zacházení´, ¸zvláštní akce´, ¸vyřazení´, ¸čistka či očištění´, ¸jednání na základě plné moci´, ¸vysídlení´ nebo prostě ¸vykonání´ a ¸provedení´. Ustálil se termín ¸zvláštní zacházení´,jímž se při vzájemném styku různých složek nacistické exekutivy vyjadřovala fyzická likvidace, poprava, smrt… používalo se podvrženého označení pravého smyslu konání“ (Hamšík, ibid., s. 242).

4. K vyhlazování Židů za druhé světové války se Německo vyjádřilo
„Tento nejtěžší úkol jsme splnili z lásky ke svému národu…“ (Hamšík, ibid., s. 259).

5. TAKTIKA č. II/6
NEOPRÁVNĚNÉ ZÁMĚRNÉ PŘIVLASTŇOVÁNÍ SI RÁMCOVÝCH OBECNÝCH OZNAČENÍ

(1) Popis taktiky

Tato metoda je úspěšným likvidačním prostředkem nežádoucích subjektů, které spadají pod stejné rámcové označení: „Křesťanský“, „pravicový - levicový“, konzervativní“ (např. ODS…), „demokratický“ (například název Německá demokratická republika pro sovětskou okupační zónu), „svobodný“ (např. „Unie svobody“), „veřejnoprávní“ (např. tvrdě cenzurovaná Česká televize), „nezávislý“, „necenzurovaný“, atd., atd.
Likvidátor tak nabývá nadřazeného postavení, vtahuje pod svoji ideologii svého protivníka a záměrně rozmělňuje jeho identitu, význam, povědomí a existenci.

(2) Příklady ze současnosti

1. Neřímskokatolické církve jsou likvidovány tím, že ŘKC užívá pro sebe obecné označení „katolická“, tj. „obecná“ (řecky katholiké), které náleží všem křesťanským církvím. ŘKC je pouze jednou složkou tohoto celku. Chybným označením vtahuje ŘKC záměrně tyto nežádoucí složky pod svoji identitu a ideologii a likviduje tak cílevědomě jejich význam, existenci, povědomí.
2. Názvu „křesťanská“ se používá neoprávněně jen pro ŘKC, jakoby ostatní církve nebyly rovněž církvemi křesťanskými. Tohoto označení používá ŘKC například v názvech sdružení, literatury, shromáždění apod.
3. Označením „církev“ se má na mysli pouze ŘKC. Ostatní církve se tak z povědomí vymazávají.
4. Název „Česká katolická církev“ neodpovídá pravdě. Jde o ŘKC na území České republiky. Chybný název má naznačit, že tato církev patří k národnímu cítění Čechů.
5. Název „Biskupská konference“ je konference biskupů ŘKC (biskupskou konferenci mají i jiné církve, například CČSH nebo Starokatolická církev aj.).
6. Po generace čtenou a oblíbenou dětskou knížku „Broučci“ od evangelického faráře Jana Karafiáta vydalo nakladatelství ŘKC s určitými svévolnými ideologickými úpravami v souladu s hlediskem ŘKC.

(3) Citace z literatury

Projevy této taktiky lze denně sledovat ve sdělovacích prostředcích.

7. TAKTIKA č. II/7
ZNIČENÍ DĚJINNÉ PAMĚTI ZAMLŽOVÁNÍM A PŘEKRUCOVÁNÍM HISTORICKÉ SKUTEČNOSTI ve prospěch ŘKC

(1) Popis taktiky

Aby ŘKC mohla úspěšně rozvíjet a uplatňovat svoji ideologii do budoucnosti a dosahovat svých cílů, potřebuje oporu v příznivém obrazu ŘKC v historii. K tomu je třeba historii „očistit“ od takových událostí, údobí a osob, které ŘKC zkompromitovaly a přetvořit je ve prospěch ŘKC.
Poněvadž učení ŘKC dovoluje používat všech prostředků, pokud slouží jejímu prospěchu, probíhá záměrné účelové překrucování dějin bezproblémově.
Široké spektrum pracovníků z různých oborů se podílí na zkreslování historie v publikacích, které neodpovídají historickým a vědeckým podkladům, a tak je znevažují a znehodnocují.
Podle literatury se této taktiky používá v největším rozsahu bezprostředně před tím, když usiluje ŘKC uchopit moc a proto potřebuje deformacemi přizpůsobit historii svým cílům.

(2) Příklady ze současnosti

ÚVODEM
Falšování historie a nežádoucích pravdivých skutečností po roce 1989 se u nás provádí podle taktiky ŘKC zde citované, tj. tichou, nenápadnou cestou. Za pouhých deset let trvání demokracie se změnilo pojetí našich dějin neuvěřitelným způsobem. To, co nás v historii proslavilo a na co může být náš národ hrdý, se tvrdě odsoudilo, pošlapalo či zesměšnilo a co bylo pro národ potupné, to se vyzvedává a očišťuje.
Historie se předělává k obrazu ŘKC nepravdivým, zkresleným výkladem. Například temná místa ŘKC z neblahé minulosti, plná násilí, krveprolití a bezpráví se zkreslují, vynechávají či zlehčují tak, aby byla ŘKC očištěna.
Nejkrutější postavy z historie ŘKC se ospravedlňují, prohlašují za svaté a mají tak nahradit skutečné velikány našeho národa s úmyslem, aby tito upadli v zapomnění.

Očišťování zkompromitovaných postav (příklady):

1. Jan Sarkander (1576-1620), kněz ŘKC, svatořečený papežem Janem Pavlem II. v roce 1995 (podrobněji viz kapitola C/6).
Očištěn v římskokatolické literatuře například takto:
„Jan Sarkander, bezvýznamný venkovský farář,…vystupuje před námi jako veliký, svatý kněz celého novověku…“ (Piťha Petr, Blahoslavený Jan Sarkander, Praha, Zvon 1990)

2. Antonín Koniáš (1690-1760), horlivý kněz ŘKC a člen Tovaryšstva Ježíšova, krutý rekatolizátor (podrobněji viz kapitola C/5)

3. Jan Nepomucký, původně Jan z Pomuku († 1393) byl svatořečen jako mučedník, protože prý ani pod nátlakem nevyzradil zpovědní tajemství královny Žofie, manželky krále Václava IV. Přitom Jan Nepomucký nikdy nebyl zpovědníkem královny Žofie. Ve skutečnosti byl umučen v důsledku církevně-politických sporů. Král Václav IV. měl právo se vyjádřit k volbě opata kláštera v Kladrubech. K tomu však nedošlo, protože pražský arcibiskup a jeho generální vikář Jan z Nepomuku potvrdili kladrubského opata bez předběžného souhlasu krále. Tuto skutečnost historicky doloženou už dnes nikdo vážné nezpochybňuje. Po bitvě na Bílé hoře se prosazovalo svatořečení Jana Nepomuckého jednak proto, aby se zdůraznil význam zpovědi a také proto, aby se zapomnělo na Mistra Jana Husa, kterého měl nahradit Jan Nepomucký.

4. Zahlazování veškerých stop o české reformaci a husitství
- Stálá výstava o husitství s kresbami Mikoláše Alše na Bílé hoře v pavilonu Hvězda byla zlikvidována pod záminkou rekonstrukce, aby se tam za čas, až národ zapomene, mohly konat příležitostné výstavy různého druhu, což lze snadno ověřit.
- Stopy po bojovnících na Bílé hoře zahlazeny. Jejich ostatky byly vyzvednuty z Městského muzea v Praze a kardinálem M.Vlkem pohřbeny na podzim r.1999 na místě pro český národ potupném, tj. v prostorách kostela P. Marie Vítězné, patronky vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře. Tento akt zhodnotil kardinál Vlk jako projev „smíření“!
- Zatajení pravdivého ideologického výkladu o tzv. mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který je symbolem nesvobody, ztráty lidských práv a nejkrutějšího krveprolití v českých zemích. O jeho znovupostavení houževnatě usiluje Společnost pro obnovu mariánského sloupu. (Podrobněji viz kapitola C/7)
- Deformace historie v učebnicích dějepisu na středních školách (například České a čsl. Dějiny, I, Praha 1991, Dějiny zemí koruny české, I, II, Praha 1992). Informace jsou uváděny jednostranně, neobjektivně, dochází ke zkreslení českých dějin. Je tam řada nepřesností, polopravd a nepravd, nekonkrétních formulací, zamlžování a zamlčování skutečností apod. (Podrobněji viz kapitola C/4).

5. Likvidace postavy Mistra Jana Husa a husitství v pravé podobě.
Husovská komise (Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa) se snažila zlikvidovat osobnost M. J. Husa v jeho pravé podobě a vytvořit přehradu mezi Husem a husity. Na základě tohoto přehodnocení je Hus uznáván vedením ŘKC jako čestný člověk, i když poněkud pomýlený. Husité však prý byli fanatici a kořistníci, kteří jeho odkazu zneužili. Hus se má stát pojítkem mezi českým národem a ŘKC a husitství se má národu zošklivit, ačkoliv husitství je ve skutečnosti přímým pokračováním Husova zápasu. Tak bude už dnes husitství v historické paměti zlikvidováno, jestliže se proti tomu nepodniknou co nejdříve účinná opatření. (Podrobněji viz C/2)

6. Zamlžování skutečné podoby pobělohorské rekatolizace
Rekatolizační komise (Komise pro studium rekatolizace c Českých zemích v 16.-18. století) má prokázat, že pobělohorská římská rekatolizace (jedno z nejhorších a nejdelších období teroru a totality, spojené s krveproléváním v našich dějinách) nebyla tak zlá a že ji historie zveličila nepravdivě. (Podrobněji viz C/3).

(3) Citace z literatury

1. Potírání svobodné četby a demokratické kultury
V tradicích „Temna“ a P. Koniáše pokračoval před vznikem samostatného Československa habsburský režim za pomoci nebo přímo z popudu církevních činitelů nejen ve „špiclování“ a udávání vládě a církvi nepohodlných občanů, ale i ve snahách o potírání svobodné četby a demokratické kultury. Tak například v roce 1845 po návratu z delšího pobytu v cizině se František Palacký střetl s biskupskými konzistořemi a českým místodržitelstvím, které usilovaly o zrušení městských a venkovských veřejných knihoven a zastávaly názor, že vzdělání lidových vrstev je zhoubné a nebezpečné… Palacký sám měl v počátcích práce na svém stěžejním díle „Dějiny národu českého“ velké potíže zejména s církevní cenzurou. Ta se neomezila na to, že její představitel škrtal v napsaném textu vše, co nevyhovovalo reakčním názorům církve, ale vkládala do něj vlastní hodnocení, jež bylo v rozporu s názory spisovatele i s historickou pravdou. (podrobněji viz Kořalka J., František Palacký, 1998).

2. Negativní posudek Komenského „Labyrintu“
Obavy před knihami autorů české reformace byly veliké. Tak například v r. 1825 byl „Labyrint“ policejně zakázán po stížnosti královehradeckého biskupství, které označilo „Labyrint“ za znevažující satiru, podkopávající církevní i světské pořádky a podporující blouznivce v očekávání svobody a české sedláky v jejich zatvrzelosti… (Podrobněji viz Kumpera J., Jan Amos Komenský, 1992)

3. Čeští učitelé se i přes zákaz přihlašují k J.A. Komenskému
Česká kulturní veřejnost se ovšem K J. A. Komenskému hlásila stále zřetelněji. Na oslavách 300 let od jeho narození v r. 1892 se podíleli čeští učitelé i přes zákaz vídeňského ministerstva školství a přes odpor klerikálních kruhů. (Podrobněji viz Kumpera J., Jan Amos Komenský, 1992).

4. Názorný příklad, jak se dnes zamlžují a likvidují historické skutečnosti
Ničení dějinné paměti v současné době není brutálně mocenské, o to však nebezpečnější, protože se kryje zamlžováním.
Výmluvným příkladem je kniha J. Bílého o Antonínu Koniášovi, ve které autor prohlašuje svůj pohled na Koniáše a dobu baroka za objektivní a nestranný, i když skutečnost je jiná.

Autor postupuje následovně:
První stupeň: I když autor dobře ví, že pro řadu generací českého národa se Koniáš stal takřka symbolem fanatického útlaku, cenzury a pokoření českého lidu, sám se s tímto názorem neztotožňuje. Snaží se naopak nezpochybnit činnost jezuitských misionářů (samozřejmě včetně A. Koniáše), která je pro něj „jedním z nejvýmluvnějších dokladů o síle českého baroka“.
(Vysvětlení: tímto postupem silně zlehčuje negativní postavy a samu dobu vypjatého a nebezpečného fanatismu a mocenské zvůle).
Druhý stupeň: Autor si cení Koniášovy osobní horlivosti a zdůrazňuje, že Koniáš nikdy nelitoval fanatismu a krutostí, jichž se dopustil.
Samozřejmě ani J. Bílý si nemůže dovolit na konci 20. století otevřeně schvalovat násilné odnímání a pálení knih jezuitskými misionáři. Toto přiznání však ihned zeslabuje a vlastně vyvrací konstatování tím, že v tehdejší době to bylo jiné. Píše dokonce: „…Naši předkové až do konce 18. století potíraní bludné, tj. jiné víry ani nátlak na plnění náboženských úkonů všeobecně za náboženskou nesvobodu nepovažovali.“
(Vysvětlení: Toto tvrzení je objektivně naprosto nepravdivé: V Čechách, jako první zemi v Evropě, existovala již od r. 1485 platná smlouva, přiznávající právo svobodně se rozhodovat ve věci víry a to i u poddaných. Obsah této smlouvy byl potvrzen jako zákon v r. 1609 a po bitvě na Bílé hoře byl zrušen Ferdinandem II. Habsburským. Teprve po této likvidaci svobody mohl i Koniáš a další rekatolizátoři (jezuitští misionáři) potírat „bludnou“, tj. jinou víru.)

Třetí stupeň: Otřesné je autorovo přiznání, oč v knize vlastně jde: Porovnává hodnoty, které rekatolizátoři lidem odnímali (například díla M. J. Huse, J. A. Komenského) s hodnotami, které náhradou nabízeli (mj. spisy Koniášovy). Toto porovnání autor uzavírá následovně: „Otázka je natolik složitá…, že na ni nelze jednoznačně odpovědět“!
(Vysvětlení: na rozdíl od prvního a druhého stupně této likvidační taktiky pravdy, kde šlo o přípravnou fázi, je ve třetím stupni čtenářova mysl už připravena přijmout zásadní zpochybnění, týkající se vlastní podstaty. (Podrobněji viz Bílý J., Jezuita Antonín Koniáš, osobnost a doba, 1993).

SOUHRN POSTUPU LIKVIDAČNÍ TAKTIKY HISTORICKÉHO POVĚDOMÍ:

Zkreslování historické pravdy se provádí většinou tak, že:
- Zrelativizuje se dobré a zlé, správné a nesprávné
- Potom se začne tvrdit, že to zlé nebylo až tak zlé
- Ba naopak, že to bylo dobré…

Po tomto zamlžení je možné zkreslenou historii vydávat za historickou pravdu a likvidovat tak postupně skutečná historická fakta a povědomí, nezbytné pro uvědomělou existenci národa a státu.

8. TAKTIKA č. II/8
VÝCHOVA MLÁDEŽE pod vedením ŘKC

(1) Popis taktiky

Vedení ŘKC se snaží převzít dohled nad školstvím, aby mládež mohla být vychovávána v duchu ideologie ŘKC a tak převychována.
K tomu se na církevní půdě školí kádry pro výchovu dětí a mládeže.
Mládežnické organizace se podchycují a zaštiťují vybranými římskými katolíky ideologicky orientovanými na převýchovu.

(2) Příklady ze současnosti

VÝCHOVA MLÁDEŽE POD VEDENÍM ŘKC

1. Jedním z hlavních úkolů vatikánské politiky je převzít výchovu a dohled nad školstvím
U nás byl tento vývoj zahájen hned po roce 1989. Klerikálním politickým stranám z vládní koalice V. Klause bylo umožněno nasměrovat ideologický vývoj v naší zemi. Učitelská místa na vysokých školách, speciálně humanitního směru, byla obsazena „spolehlivými“ kádry, stojícími pevně za politikou a zájmy ŘKC. Dochází tak k ovlivňování posluchačů v římskokatolickém duchu.

2. Tendenční učebnice dějepisu
Učebnice dějepisu a jiné historické publikace se po r. 1989 urychleně vydaly pro všechny typy škol. Historie českého národa je v nich většinou silně zkreslena, deformována, protože byla pojata z hlediska ŘKC a neposkytuje tudíž objektivní pohled na dějiny naší země. Česká křesťanská akademie (v podstatě římskokatolická) ovlivňuje výuku na státních školách tím, že pořádá oficiální školení dějepisu a občanské výchovy pro učitele základních a středních škol.

3. Příklad deformací v armádě
Po pádu komunismu prodělala naše armáda řadu reforem koncepčních, technicko-organizačních a personálních. Nutná je ovšem především duchoví reforma armády, téměř půl století odchované v komunistickém duchu.
Armáda jako výraz identity každého svobodného státu má být nositelem a strážcem jeho národních a státních tradic. Máme nač navazovat: tradice husitská, čsl. legií, zahraniční armády ve 2. světové válce a zejména prvního čsl. státu – tradice masarykovská.
V současnosti armáda v této oblasti tápá a nedbá, že vojenské tradice, vycházející z významných údobí vlastní historie, upevňují morálku armády, podporují národní a státní hrdost a pěstují kladný vztah občana k vlasti a státu.

Deformace v armádě ČR (AČR) se projevují například v těchto bodech:
- úplné pomíjení masarykovských legionářských tradic
- husitská tradice z AČR je zcela pomíjena, například s obtížemi bylo prosazeno, aby husitský chorál byl nadále používán
- den samostatnosti 28. říjen není v AČR slaven, což nepřispívá k významu tohoto dne v naší společnosti, aj.

4. Mládežnické organizace nástrojem převýchovy
Mnohé organizace mládeže, například YMCA, Junák aj. kulturně vzdělávací instituce vedou vybraní ideologicky zaměření římští katolíci s cílem převýchovy
Vysokoškolskou mládež v tomto směru silně ovlivňuje a vede zejména Tomáš Halík.

(3) Citace z literatury

1. „ Nejdůležitějším činitelem v počínající rekatolizaci Německa byla usilovná učitelská činnost jezuitů. Téměř ve všech významných městech… otevřeli v rychlém sledu koleje (školy).“ (Fülöp-Miller, ibid., s. 412).

2. „ V letech, která následovala ihned po podepsání lateránské úmluvy, vznikly mezi papežem a Mussolinim neshody. Soupeření mezi oběma diktátory, jedním v církvi a druhým ve státě, propuklo v roce 1931 v otevřený spor. Hlavní příčinou těchto pří bylo rozdílné mínění, kdo z nich by měl mít nejvyšší dozor nad výchovou. Papež trval na tom, že kněží by měli zásadně dohlížet na celý život a běh vyučování na školách. I pro americké obecenstvo bylo míněno papežské prohlášení:
Úplné a naprosté právo na výchovu nepřísluší státu, nýbrž církvi a stát jí nesmí překážet nebo ji omezovat v provádění a plnění jejích práv ani ji nemůže odkazovat k náhradnímu vyučování náboženské pravdy.“ (Lehmann, ibid., s. 22)

3. „Současníkem Sarkanderovým byl René Descartes a objevitelé heliocentrismu jeho těsnými předchůdci. Musíme se tu znovu zamyslet nad tím, co znamená prosazení heliocentrického učení. Nejde totiž jen o nesporný pokrok astronomie. Význam heliocentrické koncepce nespočívá pouze v tom, že ukázala, kde leží centrum v mechanice pohybu sluneční soustavy. Tato koncepce degradovala Zemi a vzala člověku pevnou půdu pod nohama,“ (Drobnému spisku vydanému 1990 v nakladatelství ZVON, ze které citaci uvádíme, by nenáležela větší pozornost, kdyby jeho autorem nebyl ministr školství v první Klausově vládě, Petr Piťha. Lze si jistě představit výsledky výchovy mládeže v naší republice po takovým vedením.)

9. TAKTIKA č. II/9
NEÚSTUPNÉ PRONIKÁNÍ DO VŠECH ZEMÍ A KONTINENTŮ

(1) Popis taktiky
- Průnik ŘKC do cizích zemí se uskutečňuje bez ohledu na režim a politické zřízení všemi prostředky a způsoby. Používá se zejména těchto postupů:
- infiltrace
- rozrušování demokratických systémů a obsazování důležitých strategických pozic vhodnými subjekty
- ovlivňování sdělovacích prostředků.
- V mezinárodních organizacích získává ŘKC pozice a vliv k prosazování svých cílů v oblasti zájmů Vatikánu.
- Nejvíce vyhovuje ta vláda, která zavádí autoritativní a totalitní režimy a agresivní politiku, ne však levicovou.
(Lehmann, ibid., s. 7-43)

(2) Příklady ze současnosti

ÚVODNÍ SLOVO
Příklady ze současnosti ukazují, že ŘKC pokračuje ve své politice z minulosti v uskutečňování celosvětových rekatolizačních cílů.
Vzhledem k tomu, že vyšší politika ŘKC byla v minulých stoletích vždy zákulisní (jak je zřejmé z historických dokladů), ukazuje se, že stejně tak současná politika ŘKC je neprůhledná a veřejností nekontrolovatelná. Ve hře světové politiky Vatikánu je stále velmi mnoho utajených závažných historických skutečností, které utvářejí budoucnost světa, stejně tak jako v minulých stoletích, s cílem ovládnout celý svět. Politika ŘKC se totiž nezměnila, pouze zdokonalila.

PŘÍKLADY, KTERÉ PRONIKLY NA VEŘEJNOST:

1. V našem tisku byla zveřejněna znepokojující zpráva, že v Rusku ŘKC nebezpečně rozrušuje pravoslavnou církev a provádí pokatoličťování země.

2. Piuravoslavná církev v Aténách kritizuje ŘKC, která chce vytvořit církevní unii všech východních církví, kde by všechny její složky uznaly za svoji hlavu římského papeže. (Právo 8. 9. 1999)

3. V katolickém magazínu ČRo 1 „Cesta naděje“ (18. 7. 1999) bylo oznámeno zahájení rozsáhlé činnosti ŘKC pod vedením církevní hierarchie k plnění úkolů a vytyčených cílů ve Velké Británii, Americe, Francii a dalších zemích.

4. ŘKC obdobně zajišťuje svůj vliv k uskutečnění svých cílů v mezinárodních organizacích v Evropě, především v EU. Vytváří tak cílevědomě vatikánskou politikou silné mezinárodní vztahy s nejvlivnějšími zeměmi světa (USA, Německo, Velká Británie aj.) Prostřednictvím svých lidí v mezinárodních organizacích si zajišťuje přednostní postavení i své pronikání a rozšiřování svého vlivu a moci ve světě, což bezprostředně souvisí s výhradními zájmy Vatikánu.

(3) Citace z literatury

ŘKC byla vždy skrytě a zákulisně napojena na mezinárodní mocenskou politiku a pronikala expanzivně se svými mocenskými, rekatolizačními zájmy do cizích zemí. Jejími nejpřirozenějšími spojenci byly totalitní režimy. Demokratické režimy jí byly nepohodlné, nepřátelské, určené k likvidaci.

1. Římskokatolická církev se uskutečnění svého neměnného cíle vzdává

RUSKO

„Pomocí Polska…se mohou stát jezuité agitátory Říma v carské říši… Také v pobaltských provinciích spatřoval Possevino most, po němž by do Ruska mohl proniknout katolicizmus, proto i v těchto krajinách podporoval horlivou katolizaci.“ (Fülöp-Miller, ibid., s. 400.)

ANGLIE

„Snaha jezuitů pokatoličtit protestantskou Anglii: jezuitský páter Petre se stal pozvolna rádcem krále Jakuba II., který jej jmenoval členem státní tajné rady. Král propustil četné katolíky z vězení, obsadil všechny uvolněné úřady muži katolického vyznání a zabýval se dokonce plánem, že na univerzitách v Oxfordu a Cambridge, nejmocnějších pevnostech anglikánské víry, provede násilnou rekatolizaci. Tak se zdálo, že je Anglie na nejlepší cestě stát se důležitým opěrným bodem římské světové politiky“ (Fülöp-Miller, ibid., s. 406-407).

2. Římskokatolická církev a druhá světová válka v jednotlivých zemích

NĚMECKO

Papežové s Hitlerem odsoudili demokratické svobody, vytvořili jednotu s fašismem a spojili své mocenské zájmy v porobené Evropě
„Když přišel Hitler k moci, byl Vatikán první, kdo s ním navázal normální styk. Už za šest měsíců připojil kardinál Pacelli, pozdější papež Pius XII., tenkráte papežský nuncius v Německu, svůj podpis k podpisu Franze von Papena na konkordát Vatikánu s Hitlerovou Třetí říší. Nesmíme zapomenout, že teprve potom, když oba velcí diktátoři měli s Vatikánem slavnostní úmluvy a byli si jisti papežským požehnáním, zahájili své četné útoky, počínaje Mnichovem a konče porobenou Evropou. Bez podpory ze strany Vatikánu by se byl Mussolini sotva odvážil zahájit svůj útok nejprve na bezmocnou Habeš a později ve spojení s Hitlerem na republikánské Španělsko. Obě tato dobrodružství měla církevní požehnání, proto byli jejich průvodci přesvědčeni o svém úspěchu. Začala druhá světoví válka. Neměli bychom přehlížet podobnost mezi tím, jak vášnivě odsoudili demokratické svobody poslední papežové a Adolf Hitler ve svém Mein Kampf, neboť tato podobnost se zdá více, než pouhou náhodou“ (Lehmann, ibid., s. 17)

ČESKOSLOVENSKO

Slovenský vládní systém měl být kombinací německého nacismu a římského katolicismu
„O spojení mezi ŘKC a nacismem nebylo v případě Hitlerova loutkového slovenského státu nikdy pochyby. Podle zprávy z New York Times z Bratislavy dne 28. 8. 1940 prohlásil slovenský ministerský předseda Vojtěch Tuka veřejně, že ¸slovenský vládní systém bude v budoucnosti kombinát německého nacismu a římského katolicismu´. Monsignore Tiso sám pak řekl, že ¸katolicismus a nacizmus mají mnoho společného a pracují ruku v ruce, aby reformovaly zemi´. Bezohledný antisemitismus byl jednou z prvních reforem. V rozhovoru s redaktorem německého týdeníku Neue Ordnung dne 22. 12. 1941 Tiso prohlásil, že slovenský antisemitismus je zdůvodněný ¸láskou k našemu vlastnímu lidu´ a je v zájmu nacismu. ¸Vše, co podnikáme proti Židům´, pravil, ¸činíme z lásky k našemu vlastnímu lidu. Láska k bližnímu a láska k vlasti se vyvinuly v plodný boj proti nepřátelům nacismu´. Už v roce 1941 se mohlo Tisovo Slovensko chlubit, že je první zemí na světě, která je prosta Židů. Ze zvláštního pozdravu, který poslal papež Pius XII. na Nový rok 1943 monsignoru Tisovi, je zřejmé, že Tiso a jeho nacistický loutkový stát zůstává i nadále v přízni Vatikánu“ (Lehmann, ibid., s. 26-27).

RAKOUSKO

Plán obnovy Říše římské (narýsovaný již papežem Piem XI.) po druhé světové válce
„Seipel, stejně jako papež Lev XIII., Hitler, von Papen, Fritz Thyssen a jejich katoličtí souvěrci druhu soudce Herberta O‘Briena v USA, jezuity Edmunda Walshe, aj., si přál a plánoval obnovení Říše římské, soustředěné kolem Vídně. Představoval si ji jako říši zahrnující Rakousko, Maďarsko, Bavorsko, Würtembersko, Chorvatsko, Slovensko a Transylvánii. K tomuto významnému bloku bude pak snadné přičlenit Polsko a národy latinsko-katolické. Monsignora Seipela vystřídal po jeho smrti Engelbert Dollfuss, který 27. září 1932 prohlásil před shromážděním Společnosti národů: ¸Rakousko pracuje na nové ústavě. V tomto svém úkolu bude vedeno principy narýsovanými papežem Piem XI.´ Dollfussův režim byl tak přísně katolický a autoritativní, že podle zprávy Associated Press z 15. 11. 1938 ¸podroboval každého, kdo vyplnil odhlášku z katolické církve, zkoumáním duševního stavu´“ (Lehmann, ibid., s. 27, 28)

3. Uznání právního postaveni ŘKC podle kanonického práva, výchova v zemi postavena na katolických základech, křesťanstvím se neprávem míní římský katolicismus
„Rakouská fašistická ústava uznávala právní postavení ŘKC a jejich institucí podle definice kanonického práva a dávala jí tak přednost před všemi ostatními náboženskými společnostmi. Postavila výchovu na katolické základy a nařídila povinnou náboženskou výchovu ve školách. Malcolm Bullock vyslovuje ve své knize Rakousko 1918-1938 – Studie nezdaru (s. 281) stížnost evangelické církve v Rakousku, že podle nové ústavy je ¸křesťanstvím´ míněn jen ¸římský katolicismus´..., jakoby evangelická církev neexistovala a nezasluhovala pozornosti.“
„Konkordát mezi Vatikánem a novým rakouským státem byl vyhlášen v týž den jako nová ústava, tj. 1. května 1934. Obojí bylo stylizováno tak, aby to mohlo být převzato beze změny v případě, že bude obnovena monarchie.“
(Lehmann, ibid., s. 28).

4. Římskokatolická církev hromadí majetek pro posílení moci
„Jedinou opozicí Dollfussova režimu byli socialisté sdružení ve straně sociálně demokratické, která však byla silná pouze ve Vídni a v jejím okolí. Venkované byli pod naprostou kontrolou církve a velkostatkářů. ŘKC pak sama je největším majitelem pozemků ve střední Evropě“ (Lehmann, ibid., s. 28).

5. Římskokatolická církev je nepřítel demokracie, spojenec je totalitní režim, vhodný pro rozvoj klerikalismu
„Konec všech nadějí demokratického Rakouska pak přišel v březnu 1938, kdy Hitler včele silných oddílů si vynutil vstup do Vídně. Za pět dní nato se lid probudil a našel všude velká prohlášení ¸Katolickému lidu Rakouska!´ Tato prohlášení byla podepsaná všemi arcibiskupy a biskupy z celé země, vedenými kardinálem Innitzerem a hlásala, že podepsaní preláti hluboce uvážili situaci a rozhodli, že Adolf Hitler se ukázal jako ochránce německých práv a kultury. Preláti vyjádřili přesvědčení, že jeho vedení zaručí německému lidu hmotné a mravní štěstí a vyzývali lid, aby následoval Vůdce s důvěrou. Manifest končil pozdravem Heil Hitler“ (Lehmann, ibid., s. 29)

6. Aktivní spolupráce Vatikánu s nacistickými a fašistickými mocnostmi
Aktivní spolupráce s mocnostmi OSY za druhé světové války se dá nejlépe doložit událostmi v zemích, kterých se zmocnily buď politickým trikem nebo válkou. Důkazy o této spolupráci v každé z těchto zemí jsou shrnuty v dalších citacích:

ITÁLIE

„Papež Pius XI. přivedl fašismus k moci, ŘKC se stala státní církví s nesčetnými privilegii
„Byl to papež Pius XI., který ve skutečnosti přivedl Mussoliniho a jeho fašismus v Itálii k moci. Bez ochrany někoho, kdo byl ještě vyšší než sám král, se nemohl Mussolini přes noc stát diktátorem Itálie. Lateránská úmluva a konkordát s Mussolinim upevnily jednotu mezi Vatikánem a fašismem. ŘKC se stala italskou národní církví s nesčetnými výsadami a státní ochranou kněžstva a církevních řádů. Katolická výchova byla zavedena do všech škol a stát uznával jen sňatky podle kanonického práva. Mohli být ustanovováni jen biskupové, kteří vyhovovali Mussolinimu a všichni biskupové přísahali věrnost fašistickému státu.“
(Lehmann, ibid., s. 21)

HABEŠ
„To, že fašistický útok na Habeš se připravoval neméně pro větší slávu ŘKC než pro italskou koloniální expanzi, vyplývá jasně z prohlášení milánského arcibiskupa kardinála Schustera z 25. října 1935: ¸Italská vlajka nese v této chvíli v Habeši i Kristův kříž, aby byla otevřena cesta k osvobození otroků a otevřeny brány naší misionářské propagandě´. 57 italských biskupů a 19 arcibiskupů zaslalo Mussolinimu tento společný telegram: ¸Katolická Itálie děkuje Ježíši Kristu za novou velikost své vlasti, posílenou politikou Mussoliniho...´ (oficiální vatikánský časopis Osservatore Romano). Papež Pius XI. projevil názor, že válku fašistické Itálie proti Habeši nelze v žádném pokládat za válku dobyvačnou. V den, kdy fašistická vojska vstoupila do Addis Abeby, uvítal úspěšný konec války jako událost, která bude počátkem skutečného evropského a světového míru´. Dal vyzvánět velkým zvonem svatopetrské katedrály na oslavu vítězství, a když později poslal italské královně známou zlatou růži, blahopřál jí současně jako ¸císařovně habešské´. Když potom hlava koptické církve v Habeši, jeho Svatost Matyáš, byl zatčen, přepraven do Itálie a uvězněn v Benátkách, nenamáhal se papež Pius XI., aby tomu věnoval sebemenší pozornost“ (Lehmann, ibid., s. 18)

JAPONSKO

Spolupráce s největším válečným agresorem za účelem prosazení vatikánské politiky do různých kontinentů
„Pius XI. se domníval, že Japonsko ovládne Orient a byl proto rozhodnut spojit se s japonským císařem. Teeling v knize o světových plánech Pia XI, Papež v politice, v této souvislosti přiznává: ¸Vatikán se rovněž hluboce zajímá o prohloubení svých vztahů k Japonsku, aby získal kontrolu nad očekávaným rozvojem křesťanství v oněch částech Číny, o nichž věří, že jednoho dne přijdou pod japonský vliv.´ Tajná aliance mezi papežem a japonskými válečnými lordy se navenek projevila ve vzájemné rostoucí spolupráci a srdečnosti. Za útočné války Japonska proti Číně zaslal Vatikán svým misionářům v Číně pokyny, aby spolupracovali s Japonci. Když skončilo dobytí Mandžuska, uznal Vatikán bez váhání jeho japonskou loutkovou vládu, i když jiné státy to odmítly učinit“ (Lehmann, ibid., s. 32).

Úporná vytrvalost k získání vlivu ŘKC
„Roku 1938 dovolil papež japonským katolíkům, aby projevovali náboženské pocty svému císaři, který o sobě tvrdí, že je božského původu. To se stalo přesto, že tento projev náboženské úcty byl po staletí římskokatolickým učením zakázaný. Zatím co Japonci dokončovali své přípravy k útoku USA, stávaly se vztahy mezi Japonskem a ŘKC užšími než kdy předtím. Newyorská Herald Tribune z 8. října 1941 praví: ¸Japonská váda se stala v posledních šesti měsících k ŘKC srdečnější, než byla kdy jindy v uplynulých letech…´ Tentýž časopis pak cituje Rt. Rev. T. J. McDonnella, národního ředitele Společnosti pro šíření víry: ¸Japonci ve skutečnosti ještě neuznali žádnou křesťanskou církev s výjimkou té, která je známá jako Římskokatolická církev.´ Brzy po japonské invazi vydal manilský arcibiskup (Michael J. Dohety) pastýřský list, v němž vyzval všechny římské katolíky, aby zastavili svoji protijaponskou činnost a spolupracovali s Japonci v jejich vznešeném úsilí k uklidnění Archipelagu“ (ibid., s. 33).

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

Usazování klerikálního fašismu v Americe
„Ve Spojených státech se každý náznak spolupráce ŘKC s nacisticko-fašistickými útočníky v Evropě obrážel v menším měřítku. Páter Coughlin se po dlouhá léta přičiňoval o to, aby se stal průkopníkem klerikálního fašismu v Americe úplně stejným způsobem, jakým se stávali předvojem fašismu kněží podobného ražení ve všech katolických zemích Evropy: páter Adalbert Bangha v Maďarsku, otcové Overmanas, Löffler a Pachter v Německu, páter Bresciana v Itálii, páter Korošec v Jugoslávii, monsignore Seipel v Rakousku, páter Hlinka a Tiso na Slovensku nebo páter Stämpfler v Porýní, který podle svědectví Otty Strassera v knize Hitler a já, s. 577 byl skutečným autorem knihy Mein Kampf.
Důkazem toho, že Coughlinova kampaň nebyla jen pouhým fašistickým blouzněním nějakého nezodpovědného kněze, je veřejný souhlas , který Coughlinovi projevil jeho biskup William Gallagher z Detroitu. Při svém návratu z návštěvy u papeže v roce 1936 prohlásil biskup Gallagher k novinářům v newyorském přístavu, že otec Coughlin je vynikající kněz a že jeho hlas je hlasem Božím. Coughlinovy rozhlasové projevy otiskovaly oficiální katolické diecézní časopisy v celé Americe. Arcibiskup Mooney, pozdější Coughlinův přestavený v Detroitu, přiznal, že jeho rozhlasové projevy prošly diecézním cenzurním výborem a byly církevními úřady povoleny“ (Lehmann, ibid., s. 34)

Papež schvaluje fašistické autoritativní klerikální režimy
„Coughlinovo učení bylo totiž v naprostém souladu s tím, co napsal papež Pius XI. ve své encyklice Quadragesimo Anno, na níž založili své autoritativní režimy Dollfuss v Rakousku, Mussolini v Itálii, Franco ve Španělsku a Salazar v Portugalsku. Zahraniční dopisovatel T. Whitaker, který měl úzké vztahy k Vatikánu, napsal v době zhroucení Francie: ¸V této situaci Vatikán naznačil, že schvaluje fašistickou vládu, kterou maršál Pétain a Pierre Laval organizují ve Francii a doufá, že uvidí totalitní režimy jiných kooperativních států, jaké mají Portugalsko a Brazílie, šířit se po celém světě.´ To potvrdila svým oficiálním projevem též americká katolická hierarchie, když se sešla 8. února 1940 ve Washingtonu“ (Lehmann, ibid., s. 35)

Římskokatolická církev v Americe stála za druhé světové války na straně Vatikánu proti demokracii a byla pro fašismus
„Snad stačí několik těchto příkladů jako ukázka toho, že od Mnichova po Pearl Harbour sledovala ŘKC v Americe v boji mezi fašismem a demokracií věrně politiku Vatikánu. Je pravda, že římskokatoličtí mluvčí v Americe se nevyjádřili tak otevřeně proti demokracii a pro fašismus jako jejich bratři v Evropě. Podporovali však stejnou politiku…“ (Lehmann, ibid., s. 36)

RAKOUSKO A ČSR

Okupace Rakouska a ČSR Hitlerem považována za vítězný triumf nad atheismem
„Páter Petr B. Duffee zaútočil velmi ostře při dvou příležitostech dne 11. června 1939 na zahraniční politiku USA pro její přátelský poměr k demokratickým zemím. Vychvaloval Hitlerovo vítězství v Rakousku a Československu jako triumf nad atheismem a svobodným zednářstvím a o přepadení Československa prohlásil: ¸Československo se stalo pěšákem Ruska. Bylo středoevropským centrem komunismu, bylo světovým střediskem velkého východního zednářství. Stalo se semeništěm ateismu.´ Celá katolická hierarchie, podporovaná vlivným sdružením katolických válečných vysloužilců, Kolumbovými rytíři a kněžstvem, bojovala houževnatě proti Burkeovu-Wadsworthovu zákonu a proti každé pomoci spojencům. I vatikánský rozhlas přispěchal se svým protestem proti tomuto návrhu (N. Y. Times, 23. září 1940).“ (Lehmann, ibid., s. 36.)

7. Jezuitské diplomatické školy
„Jezuitské diplomatické školy pro zahraniční službu ve Washingtonu se rozšiřují po celém světě. Absolventi pak koordinovaně uskutečňují cíle vatikánské politiky ŘKC. V současné době byla založena na anglické univerzitě v Oxfordu Rhodesova nadace, aby v Anglii a Americe poskytovala výcvik vybraným mladým mužům, kteří se mají stát vůdci nadcházejícího nového světového řádu. Takovou jezuitskou školu v USA, ¸Georgetownskou´ univerzitu a následně univerzitu Yaleskou (globální základnu a výcvikové centrum) absolvoval i prezident USA Bill Clinton. Podstoupil konkurs s úspěšnou zkouškou“ (Dwight L. Kinman, The World‘s Last Dictator, New York 1993)

10. TAKTIKA č. II/10
PRUŽNÁ REAKCE na měnící se situace

(1) Popis taktiky

Tato taktika spočívá na pružném reagování na měnící se situaci speciálním taktickým manévrováním.
Umožňuje nevzdávat se vytčeného cíle, překonat nepříznivé podmínky přechodné doby a připravit zatím vhodnou půdu pro pokračování boje za dosažení a splnění daného úkolu.
ŘKC dovede skutečně pohotově a pružně reagovat podle změněné situace, ze zkušeností se vždy poučí pro svoji budoucí činnost, jak ukazují doklady.

(2) Příklady ze současnosti

1. Mariánský sloup – ochota měnit taktiku podle potřeby
Mariánský sloup, symbol poroby a totalitního útlaku českého národa, chce „Společnost pro obnovu mariánského sloupu“ (složená z funkcionářů a aktivistů ŘKC) znovu postavit na Staroměstském náměstí. Ve svém časopise uvádí: „Narazili jsme na odpor, musíme změnit taktiku, abychom neublížili ŘKC. Cíl postavit mariánský sloup na Staroměstském náměstí zůstává, od něho neustoupíme… Vítězná od věků (Panna Marie) ví, že se dočká postavení i ve vzpurném srdci hornatých Čech“ (Společnost pro obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, Mariánský sloup, Praha 1996)

2. Kardinál Vlk mění taktiku
Výrok kardinála Vlka (ČRo) , náboženské vysílání, červenec 1993, (kazeta):
„Zasvěcením českého národa Panně Marii na staroslavném Velehradě jsme narazili na odpor a poučili jsme se. Je nutno změnit taktiku, nebojovat proti síle, je účinnější dosazovat své lidi na potřebná místa.“

(3) Citace z literatury

1. Svatá inkvizice změnila název
Dohled ŘKC na pravověrnost kněží a věřících musel ve 20. století přijmout nové formy a vytvořit zdánlivě nové instituce, v zásadě je však týž.
„Ačkoliv se dnešní římská inkvizice liší od té středověké, stále si zachovává některé postupy, kterými se kdysi proslavila. Na II. vatikánském koncilu se svatá inkvizice změnila v ¸Kongregaci pro víru,´ neopustila však svá předsevzetí bojovat s volnomyšlenkáři a heretiky – byť by byli až na druhém konci světa“ (Ondrášek M., Potíže australského kněze s římskou inkvizicí,LN 21. 4. 2001, s. 22)

2. Vatikánská politika pružně reaguje podle světových událostí
„Navenek se světská politika Vatikánu příhodně mění podle běhu událostí ve světě. V zásadních věcech však zůstává vždycky stálá a přesná“ (Lehmann, ibid., s. 7)
„Vatikánská politika v USA je velmi opatrná, je však přesto vedena s nemenší průbojností… Řídí se pokyny, které do Ameriky poslal v r. 1888 papež Lev XIII. Napsal: ¸Přestože v důsledku mimořádných politických poměrů dnešní doby se obyčejně stává, že se církev v některých moderních zemích smiřuje s některými svobodami, ne proto, že by je schvalovala, nýbrž proto, že se jí zdá příhodným, aby byly povoleny, přece se však ve šťastnějších dobách opět chápe svého vlastního pojetí svobody´“ (Lehmann, ibid., s. 33)

PŘÍKLADY SNAHY VATIKÁNU REKATOLIZOVAT EVROPU

3. Jezuité sledují vytčený cíl i v podmínkách zdánlivě beznadějných
„Rekatolizací Německa byl pověřeni první jezuité, páteři řádu Tovaryšstva Ježíšova, když bylo v Německu 90% obyvatel protestantů. Zpočátku nikdo v jezuitech nespatřoval ohrožující nebezpečí, usilující o rekatolizaci země.“ Uvádí se: „ Vždyť vystupovali tak tiše a skromně, zdálo se, že jsou spokojeni se zcela podřadnými pracovními úspěchy…“

Jezuitské metody k získání důvěry, například mírumilovnost, péče nemocné, dobročinnost.
Taktika jezuitů byla velmi opatrná a záludná, aby nenarazili ne odpor. Proto dodržovali například tyto zásady:

a) Brutalita nahrazena lstí – mírumilovností, zakrývající vlastní záměrnou rozvratnou činnost. Jezuité rozdávali chudým almužny, v nemocnicích pečovali o nemocné. Podobně se chovali páteři Le Jay Bobadilla a jejich další jezuitští následovníci. Avšak právě svou horlivostí a bezhlučnou činností dokázali velkou část váhavých kleriků a světských lidí změnit v přesvědčené katolíky. Dobré skutky jezuitů získaly sympatie lidí, kteří už dlouho neviděli žádné katolické kněze při tak velkém díle lásky k bližnímu.
Zakladatel jezuitského řádu Ignác z Loyoly položil zásady a metody k provádění rekatolizace, nabádal k taktické vlídnosti a získání důvěry jako základu pracovního úspěchu.
b) Když poději jezuité přecházeli k přímému boji proti protestantům, bylo nařízeno zdržovat se každé popuzující polemiky. Na začátku akce platilo heslo: „Musíme začít s tím, co sbližuje srdce, nikoli s věcmi, které vedou ke sváru…“ Ignác Z Loyoly vtloukal svým učedníkům do hlavy, že se mají stýkat s kacíři s tichostí a skromností. V jeho instrukcích čteme: „Nesmíte nikdy zacházeti tak daleko, abyste se nerozvážně rozohnili a byli pak vykřičeni jako papeženci. Tak byste se připravili o všeobecnou důvěru… pokuste se spřátelit s vůdci protivníků a s těmi, kdo mezi kacíři nebo pochybnými katolíky mají největší vliv a s chytrostí a láskou je odvádějte od jejich bludů… jde o prozíravost a ono umění umírněnosti, které jediné mohou vést k trvalým úspěchů…“
c) Změna taktiky od vlídnosti k hrubosti a násilí. Dle svého stále praktikovaného osvědčeného principu přizpůsobování se daným poměrům pochopili také do té doby mírumilovní páteři, že je třeba uhodit na jinou strunu… Když zbraň zdvořilosti vykonala své služby, byla vytažena zbraň hrubosti a násilí a v hojné míře použita.
d) Základním smyslem činnosti jezuitů: „Obrana apoštolského stolce a snaha přimět lid, aby mu zachoval poslušnost“ (tj. papeži). (dle Fülöp-Miller, ibid., s. 408-414)

11. TAKTIKA č. II/11
POKRAČOVÁNÍ V ČINNOSTI ZA VŠECH OKOLNOSTÍ, aby ve vhodné chvíli bylo dosaženo cíle

(1) Popis taktiky

ŘKC se nikdy nevzdává svých pevných cílů, ať je cesta k jejich dosažení sebesložitější.
Vytčené úkoly jsou většinou ideologické povahy a mají upevnit a zviditelnit moc a vliv ŘKC.
Nezapomíná se na ně a jejich plnění se uskutečňuje i za několik generací nebo století.
Mnohdy se čeká, až generace pozapomenou, jaký obsah a cíl skrývají.

(2) Příklady ze současnosti

1. D. Hermann neprávem vymáhal hřbitov na Vyšehradě do vlastnictví ŘKC
Daniel Hermann, vedoucí tiskového centra České biskupské konference ŘKC, na zasedáních zastupitelstva hl. m. Prahy od r. 1989 tvrdě bojoval za to, aby hřbitov Vyšehrad byl převeden do majetku ŘKC ke kapitule kostela na Vyšehradě, přesto že ŘKC na něj nemá žádný nárok. D. Hermann řekl: „Hřbitov Vyšehrad je státnost… a ta byla v minulosti vždy součástí ŘKC. Musíme se vrátit ke kořenům naší minulosti a navázat na naše kořeny“ (viz videokazeta ČT2 1997).
Na zastupitelstvu hl. m. Prahy byla žádost o převod na ŘKC asi pětkrát předložena k projednání, stále v dokonaleji vykonstruované podobě. Na jedno zasedání se dokonce dostavilo 12 zástupců ŘKC, aby žádost podpořili (viz zápisy ze zasedání zastupitelstva). Žádost o převod nebyla schválena, ovšem jen o několik hlasů. D. Hermann se k tomu vyjádřil: „O převod vyšehradského hřbitova na ŘKC požádáme znovu – v dobu pro nás příhodnější. ŘKC má trpělivost a svých předsevzetí a cílů se nevzdává“ (články z denního tisku).

2. ŘKC chce získat do svého vlastnictví protiprávně katedrálu sv. Víta na Hradčanech
(Žaloba od soudu nebyla stažena zpět, čeká se na situaci pro ŘKC příznivější).

3. „Obnovený mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl mohl stát do roka od okamžiku, kdy by město souhlasilo s jeho postavením.“
Uvedli to zástupci Spolku pro obnovu sloupu. Zatím ale není zcela jasné, kdy to bude, protože primátor Jan Kasl se nechal před časem slyšet, že souhlas město nikdy nedá. Místopředseda spolku Jan Kavička ale uvedl, že Společnost nespěchá. „Nedá-li souhlas tato radnice, vyjde nám vstříc ta budoucí,“ vyjádřil naději (Metro, 7. 11. 2001)

(3) Citace z literatury

1. SCHOPNOST PŘEŽÍT ZA NEPŘÍZNIVÝCH PODMÍNEK, příklad po zrušení jezuitského řádu v USA
Ve Spojených státech Tovaryšstvo na žádné zákonné překážky nenaráželo, a tak mohlo odedávna rozvíjet plánovitou a velmi efektivní činnost. Po zrušení řádu r. 1773 se patres konstituovali jako právnická korporace a jako takoví nerušeně spravovali a vlastnili své nezanedbatelné nemovitosti dál až do opětovného zřízení řádu. V průběhu 19. století získávali pak neochvějně nové přívržence věci Říma v Marylandu, New Yorku, Missouri i New Orleansu.
„Nelíbí se mi, že jsou už jezuité zase tady“, napsal už r. 1816 odstupující prezident John Adams svému nástupci Thomasu Jeffersonovi. „Nebudeme jich pak tady mít celé zástupy, v tolika formách a převlecích, jaké má jen cikánský král, v převleku tiskařů, nakladatelů, spisovatelů či správců škol?“ (Fülöp-Miller, ibid., s. 470)

2. Demokracie v ČSR nevhodná – čekání na příhodnou dobu po Mnichově
Po porážce Habsburků a po rozpadu habsburského soustátí sice přijala ŘKC parlamentně republikánskou formu československého státu, ale odmítala některá demokratizační opatření. Primas ŘKC v českých zemích arcibiskup kardinál Karel Kašpar se neblaze angažoval v době Mnichova, kdy jako jediný domácí představitel jednal s lordem Runcimanem a pak v duchu jeho názorů působil na prezidenta Edvarda Beneše, aby se podřídil nátlaku Německa. Po Mnichovu, v době tzv. druhé republiky, pastýřským listem „Jednota v pravdě a lásce Kristově“ podpořil totalitní tendence v české společnosti, odsoudil demokracii Masarykovy republiky a státní porážku pojal jako důsledek staletého českého kacířství. Požadoval také návrat k upřednostnění ŘKC ve veřejném životě, úřadech a školství, které se skutečně uplatňovalo (například zavedení krucifixu do státních škol) (podrobněji Rataj J., O autoritativní národní stát, 1997).

3. Stupňování požadavků
„V opozičním boji byla zvolena jezuitská taktika na způsob války nervů, neboť protivník nebude mít jinou možnost, než postupně přijímat stupňované požadavky“ (Hamšík, H. Himmler, s. 81)

12. TAKTIKA č. II/12
ROZLEPTÁVÁNÍ A LIKVIDACE DEMOKRACIE i pod záminkou boje za lidská práva

(1) Popis taktiky

HLAVNÍ ZÁSADY
- Z důvodů neslučitelnosti s demokratickým zřízením a kvůli nepřátelství proti němu ze strany ŘKC je třeba demokratické systémy v zemi rozrušovat, tj. infiltrovat je se záměrem je v konečném důsledku svrhnout a nahradit režimem autoritativním, který bude sloužit výhradně záměrům ŘKC.
- K rozleptání demokracie se používá i na pohled demokratických skupin, zřízení a aktivit.
- Likvidace demokracie se řídí ve skutečnosti stále ještě papežskými směrnicemi, podle nichž je demokracie úhlavním nepřítelem ŘKC, demokratická svoboda tisku a náboženství šílenstvím (papež Řehoř XVI.) a svobodou zatracení (papež Pius IX). Svobodě je nutno rozumět pouze v souhlase s učením ŘKC.
- V taktice se počítá s tím, že je nutno získat přízeň různých vrstev národa, bez níž nemůže režim produktivně fungovat.
- Je nutno vytvořit „elitní třídu společnosti“ a kádrový základ obyvatel, o který je možno se opírat.

(2) Příklady ze současnosti

1. Obsazením klíčových ideologických pozic získala ŘKC u nás výsadní postavení
Jak již bylo uvedeno, stalo se tak po prvních volbách v ČR ve vládě V. Klause, koalicí ODS s politickými stranami KDU-ČSL a KDS, obhajujícími cílevědomě cíle ŘKC. Tyto strany obsadily svými členy nejvyšší instituce v zemi s ideologickým zaměřením, čímž ŘKC zapustila hluboké kořeny do všech pro ni potřebných struktur společnosti. Získala svůj vliv v klíčových resortech veřejného života, ovládla pevně a spolehlivě masmédia propojená s Vatikánem. Obsazením ideologických pozic v naší zemi získala ŘKC rozhodující vliv v politicko-ideologické sféře. (Viz videokazeta ČRo 6 – Svobodná Evropa, písemné materiály a personální obsazení sdělovacích prostředků aj.)

2. Urychleně provedeny protiprávní převody státního majetku
Vzhledem ke krátké době působení Tošovského vlády bylo jejím úkolem provést urychleně ve prospěch ŘKV vše, co by se nemohlo za demokraticky ustavené vlády nikdy uskutečnit: v prvé řadě převody majetku na ŘKC nelegálním způsobem (Viz videokazetu JUDr. A. Pejchal, ČT „Fakta“, tisk)

3. Vláda J. Tošovského, ideální model vlády pro cíle ŘKC
Ukázalo se, že klerikální vláda „typu Tošovského“ , nezvolená v demokratických volbách, byla přechodným modelem pro uskutečňování politiky ŘKC u nás. Sloužila jedné politické straně a jedné církvi. Demokraticky zvolená vláda nikdy takovou funkci plnit nemůže.

4. Svobodě nutno rozumět v souhlase s učením ŘKC
Nejen ve státě katolickém s konkordátem, ale i v demokratickém zřízení uplatňuje ŘKC svá privilegia buď přímo nebo prostřednictvím složek, které jejích zájmy prosazují. Domáhá se výsadního postavení nejen ve vztahu k ostatním církvím, ale i ke státu (například obsazování ideologických pozic v zemi, majetkové požadavky od státu, vystupování jménem nekatolických církví). To vychází z odlišného výkladu prosazování svobody pro nekatolíky, který musí být podle papeže v souladu s učením ŘKC a jejím zákonem. ŘKC sleduje splnit svůj neměnný cíl, aby ideologické vedení měla pouze ve svých rukou.

(3) Citace z literatury

1. ŠPANĚLSKO

Ve 20. století ŘKC zavrhla demokratickou ústavu a demokratické svobody
„Živou účast, jakou měla ŘKC na Francově úspěšné válce proti Španělské republice, můžeme nejlépe posoudit ze společných manifestů španělského kněžstva. Předně z odsouzení španělské demokratické ústavy v roce 1931, tedy krátce potom, kdy tato ústava byla vyhlášena. Zavržení ústavy podepsali tři kardinálové, asi šedesát arcibiskupů, biskupů a jiných prelátů. Dále z manifestu španělské hierarchie, vedené kardinálem Gomou, jímž byl oslaven Francův úspěch a režim. V prvním prohlášení odsuzujícím demokratickou vládu Španělska, které bylo uveřejněno 16. srpna 1931 v Madridu a citovánu v newyorském Times dne 17. srpna, byla shrnuta všechna vášnivá zamítnutí demokratických svobod, která již vyslovili papežové v 19. století: Zamítnutí náboženské svobody, svobody slova, tisku a sdružování i zamítnutí odluky církve od státu.“
„Při tomto totálním odsouzení španělského republikánského režimu se hierarchie uchýlila ze své obvyklé cesty a připomněla celému světu, že papež Řehoř XVI. nazval demokratickou svobodu slova, tisku a náboženství „šílenstvím“, že papež Pius IX. ji nazýval „svobodou zatracení“ a že Lev XIII. řekl, že více než svobodami jsou libertinismem.“

Duchovenstvo podporuje fašistu Franca
„Ještě jasnějším důkazem ztotožnění katolických a fašistických zájmů ve Španělsku byl druhý manifest španělské hierarchie, jímž bylo chváleno Francovo zničení Španělské republiky. V Newyorských Times ze 7. srpna 1938 oznámil John V. Hinkel, že v Burgasu právě vyšla kniha o 50 000 slovech, adresovaná kardinálu Gomovi, primasu španělskému od „téměř 900 kardinálů, arcibiskupů a biskupů“ z celého světa, v níž podporují manifest, který španělské kněžstvo vydalo k upevnění Francovy pozice. Tento sehraný zásah katolické hierarchie měl papežův souhlas“
(Lehmann, ibid., s. 19).

„Protidemokratická činnost (a jiné metody likvidační) byly vypůjčeny od jezuitského řádu. Čistka prováděná podle tradičních způsobů jezuitské strategie měla obojí účel. Dnes této strategii říkáme PRONIKÁNÍ POMOCÍ PÁTÉ KOLONY – je to POUŽITÍ FORMÁLNĚ DEMOKRATICKÝCH SKUPIN, ZŘÍZENÝCH ZA ÚČELEM ROZLEPTÁNÍ DEMOKRACIE ZEVNITŘ“ (Lehmann, ibid., s. 14, 15).

2. ITÁLIE
„Papež Pius XI. měl proti Mussolinimu v ruce silnou kartu, protože kontroloval osudy katolické lidové strany, vedené svobodomyslným knězem Donem Sturzem. Teeling (Papež v politice, s. 104) nás ujišťuje, že fašisté ¸si byli vědomi, že jediná italská strana, která je pro ně příliš silná, je lidová strana, která je úplně katolická.´ Pius XI. neměl přesto lidovou stranu příliš v lásce, zvláště když na svém posledním sjezdu odhlasovala jako součást svého programu individuální svobodu. Kdyby si byl přál porazit fašismus v Itálii, mohl tak učinit tím, že by tuto katolickou stranu podporoval. Celý plán Pia XI. však spočíval ve spolupráci s fašismem vyhladit všechny stopy demokracie ze státu i z církve. Jen tím, že odstraní všechen laický katolický živel z politiky, se bude moci papež domlouvat přes hlavy lidu s diktátory. Proto byla lidová strana rozpuštěna, aby fašisté mohli v Itálii pevné zakořenit a 3. června 1923 byl Don Sturzo donucen předložit papeži svou rezignaci a odejít do vyhnanství.“

Papeži Piovi XI. se zdál Mussoliniho výklad konkordátu příliš blahovolný při posuzování svobody jiných náboženství v Itálii. Pius trval na tom, že jiná náboženství nemají v Itálii žádných práv a že je jim jen dovoleno sloužit Bohu pro klid. „V katolickém státě“, řekl Pius, „musí být svobodě svědomí a diskusím rozuměno v souhlase s učením ŘKC a se zákonem, který je potlačuje.“ Prohlašoval rovněž, že nemůže být dovolena kritika náboženství ŘKC a že podle podmínek konkordátu jakákoliv diskuse o náboženství podléhá trestu podle zákona, ať už je diskuse ústní nebo psaná, neboť by „snadno mohla svésti z cesty dobrou víru těch, kdo jsou méně osvíceni“. V roce 1930 Mussolini sám dal přepsat trestní zákoník a v článku 402 předepsal trest vězení každému, kdo snižuje tzv. „státní náboženství“
(Lehmann, ibid., s. 21, 22).

3. FRANCIE
„Pád francouzské republiky a vytvoření Pétainova klerikálně fašistického režimu bylo okamžitě pozdraveno s bezmeznou radostí oficiálním vatikánským časopisem Osservatore Romano. V dlouhém článku z 26. července vychvaloval ¸dobrého maršála Pétaine´ a plně se přiznával ke katolicko-fašistickému principu, že ¸autorita je více než lidská vůle´. S očividnou radostí nad zánikem zásad francouzské republiky (svoboda, rovnost, bratrství) vstoupil tento vatikánský časopis definitivně do řad těch, kdo přejí autoritoritářství, když napsal, že ¸lidská vůle nerada snáší omezení a pokusila se překročit všechny meze nejdříve kriticismem a pak revolucí´. Odsuzuje takto demokratické zásady v hodině Hitlerova triumfu nad francouzskou republikou, opakoval Osservatore Romano pouze to, čím se papežové 19. století bouřili proti demokratickým snahám.“
„Ve své radosti nad pádem Francie zašel vatikánský orgán ještě dále a přiznal, že cíle diktátorství souhlasí s učením ŘKC. Opakoval a převzal názor portugalského diktátora Antonia Salazara, že ¸autoritativní režim vytváří občanské svědomí, jež otvírá a připravuje cestu k šíření a upevňování svědomí mravního. To je i přáním, nárokem a programem církve.´ S odstraněním individuální svobody a kriticismu, k němuž pádem republikánské Francie došlo, se prý můžeme těšit na vypěstování nového ducha, který bude schopen ¸nastolit svrchovanost obecného dobra nad zájmy jednotlivců, skupin a stran´, pravil Osservatore Romano a vyjádřil též naději, že toto duchovní obrození Francie se stane ¸svítáním nového zářivého dne nejen pro Francii, nýbrž pro celou Evropu a pro celý svět´“
(Lehmann, ibid., s. 29-32).

4. SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ
„V Americe není obecně známo, jak veliký vliv má ŘKC na politiku a vedení války. Američané se snažili pohlížet na ŘKC v duchu svého tradičné snášenlivého postoje ke každému náboženství a také podle toho s ní jednali, zapomínajíce, že její politika odedávna měla vliv na každou fázi života národů na celém světě a nevěřili, že by politizující církev měla v úmyslu pokoušet se ovlivnit jejich vlády. Tomuto smýšlení napomáhalo cílevědomé mlčení amerického veřejného tisku, který se úzkostlivě vyhýbá každému nepříznivému komentáři o činnosti ŘKC.“
„A přece i prosté a zběžné přezkoušení faktů, která se náhodou dostala na veřejnost, měla by každého přesvědčit o tom, že ŘKC není přítelem demokracie a že právě naopak spolupracovala zcela otevřeně s fašismem, který podporovala ve všech jeho formách. Evropští katolíci jsou si toho plně vědomi a nebojí se o tom hovořit. Katolický hrabě Kalergi-Coudenhove se například doznává ve svém, nedávno uveřejněném díle Crusade for Pan-Europe (s. 173), že katolická hierarchie spočívá plně a bezpečně na vůdcovském principu, majíc neomylného papeže jako doživotního vrchního velitele ve svém čele“
(Lehmann, ibid., s. 7).

5. „Obdobně jako jezuitský systém, tak i nacistický režim zesměšňoval nemohoucnost demokracie, prosazoval nemilosrdně princip svého nedotknutelného vůdcovství“ (Hamšík D., H. Himmler)

6. Klíčové pozice v mocenském jádru obsazují činitelé oddaní vůdci
„Ne stát, ne nacistická strana, ne SA, nýbrž vedoucí činitelé organizace SS, osobně oddaní a podřízení Hitlerovi obsazují klíčové pozice v mocenském jádru aparátu…SA jako pomocná armáda… Z krizových kritických situací vychází jako vítěz obvykle ten, kdo může do svých plánů zapojit prostředky a metody“ (Hamšík D., ibid., s. 76).

7. Nutno získat přízeň různých vrstev národa (- znovupřipomenutí zásadní aktuální poučky)
„Nejdůležitější bylo dobýt moc; jakmile se s touto mocí disponuje, musí se získat přízeň různých vrstev národa, bez níž nemůže režim produktivně fungovat… Je nutno vytvořit ¸elitní třídu společnosti´, která jde za politickou mocí … a kádr obyvatel o který je možno se opírat.“ (dle Hamšík D., ibid.)
„Zákroky proti nepříteli jsou nejen naším dějinným posláním, ale mají i význam velice praktický a přímo počtářský vykalkulovaný z hlediska ustavení a upevnění režimu“
(Hamšík D., ibid.).

III. ZÁKEŘNÉ TAKTIKY UŽÍVANÉ V PŘÍHODNÉ SITUACI

1. TAKTIKA č. III/1
PŘÍPRAVA PUČE za účelem uchopení moci

(1) Popis taktiky

Tato speciální taktika bývá složitější, protože navazuje většinou na různé základní likvidační přípravné taktiky, které zajistí podmínky pro tvrdý úder následného puče, v historii nejednou uskutečněného.
Aby mohla být tato taktika použita, je třeba mít v rukou zpravodajské sdělovací prostředky a mnohdy i potlačovatelské nástroje.
Taktika probíhá pod záminkou preventivního útoku proti něčemu, co se jakoby chystá a čemu je třeba předejít nebo co je nutno odhalit.
Dodatečným důkazem nebývá víc než velikost a hřmotnost vlastní akce. Ani věrohodnost tzv. „kardinálních důkazů“ se obvykle neprokáže.

(2) Příklady ze současnosti
1. Tzv. „Sarajevský puč“ jako nástroj ke svržení vlády V. Klause v r. 1997
Tento puč byl proveden v zásadě v několika přípravných fázích:
a) Nejdříve byly zajištěny základní podmínky, včetně spolupráce s mediálním zpravodajstvím.
b) Následovala infiltrace v ODS tak, že bylo umožněno sloučení KDS vedené I. Pilipem s ODS v jednu politickou stranu.
c) Pokračovala úzká spolupráce frakce I. Pilipa s jeho sesterskou politickou stranou KDU-ČSL na přípravě a uskutečnění puče v ODS a na rozkladu koalice a vlády V. Klause a později na uskutečňování politických cílů v následné vládě J. Tošovského.
d) Nalezeny důvody puče v podobě tzv. „sponzorské aféry v ODS“.
e) Za pomoci mohutné kampaně ve sdělovacích prostředcích byla vytvořena agresivní, vyhrocená, tzv. neřešitelná situace namířená proti vládě V. Klause.
f) V takto připravené situaci ve vhodné chvíli (nepřítomnost premiéra a předsedy ODS V. Klause) došlo k vlastnímu puči, který zajistil nástup nové vlády, která nevzešla z řádných demokratických voleb. Tak mohla být vláda J. Tošovského využívaná k uskutečňování politiky stran pučistů.
g) Tím bylo dosaženo cíle pučistické akce, kampaň se postupně vytratila do ztracena, protože už jí nebylo třeba.

2. Krize v ČT 2000/2001 neboli střet o ČT
Boj o ČT byl ve skutečnosti bojem o politickou orientaci ČR. Hlavní podporovatelé vzbouřenců byli logicky zejména čtyřkoalice, podporovaná z pražského Hradu, představitelé ŘKC a jimi podporované občanské iniciativy. (V uzavřených prostorách ČT přespávali někteří politici čtyřkoalice, byla tam sloužena i římskokatolická mše).
Cílem této rebelie v ČT bylo dosažení demise vlády Miloše Zemana, vypovězení opoziční smlouvy s ODS a úplné vyloučení V. Klause z politického života, jmenování prozatímní vlády prezidentem republiky a vypsání předčasných voleb do poslanecké sněmovny, vše za účelem uchopení moci představili klerikálního tábora naší občanské společnosti.
Měla se tak úspěšněji opakovat aktivita obdobná tzv. Sarajevskému puči, tj. měla být odstraněna vláda, vzešlá z demokratických voleb a nastolena vláda, sloužící politice uskutečňující neměnný cíl ŘKC.
Podpora „rebelantské akce“ byla zajištěna i ze zahraničí.
O všech těchto skutečnostech svědčí přiložený leták vzbouřenců ČT, který měl být rozšířen po celé ČR i do zahraničí, jak lze usuzovat z anglického textu. (Viz leták „Občanská iniciativa 2001“. Viz PŘÍLOHA č. 3).
Vzhledem k tomu, že vzbouřenci ČT nedosáhli v plnosti vytčeného cíle, začínala se v současné době připravovat v ČT zřejmě pod různými záminkami nová „rebelie“. (Viz zpravodajství sdělovacích prostředků)

(3) Citace z literatury
PŘÍKLADY PŘIPRAVOVANÝCH PUČŮ PROTI NEPŘÍTELI

1. Ve Francii organizováno spiknutí s cílem nahradit demokratický režim „VLÁDOU AUTORITY“
„Jen naivním, nevěřícím Američanům byla úplná a katastrofální porážka francouzské republiky v r. 1940 překvapující a neočekávanou událostí. Přitom byla připravovaná a plánovaná ve spolupráci s vatikánskými politiky ne pouhé měsíce, nýbrž celé roky předtím. ¸V zimě 1939/40´, praví Pierre Cot (Triumph of Treason, Chicago 1944, s. 63)“ bylo organizované spiknutí, jež mělo nahradit demokratický režim vládou autority.“ Pierre Cot dále dovozuje, že síly, které se spikly pro triumf zrady ve Francii, byly: vojenské velení, velkoobchod a hierarchie ŘKC“ (Lehmann, ibid., s. 30)

2. Likvidace vykonstruovaným pučem
„Pod záminkou preventivního úderu proti něčemu, co se jakoby chystá a čemu je třeba předejít. Dodatečným důkazem pro to zpravidla nebývá víc než velikost a hřmotnost vlastní akce, jakož i počet obětí z řad údajných nepřátel“ (Hamšík, H. Himmler, s. 67).
„Obvinění tak vratce zkonstruovaná, například že požár Říšského sněmu má být signálem komunistického puče. Nacističtí činitelé nepředkládají ani jeden důkaz, ani se o to nepokoušejí, protože nic takového neexistuje. Vhodné je ¸zamlžení zpravodajské´, je možné se zaměřit na politický zájem a prosadit jej“ (Hamšík, ibid., s. 67).

3. Provedení puče proti nežádoucí složce uvnitř organizace
„Heydrich dává kolovat v armádě a policejních kruzích údajné Röhmovy ozbrojovací rozkazy, z nichž vyplývá akutní nebezpečí puče SA. Ani věrohodnost těchto ¸kardinálních důkazů´ nebyla nikdy prokázána… Nikdo ze střízlivých armádních činitelů ovšem nevěří v nebezpečí puče, která se také nepřipravuje. Armáda se nedá splést Heydrichovými podvrhy a neexistující nebezpečí státního převratu nevidí tam, kde se jedná o konkurenci a poziční střetávání jednotlivých složek v rámci Hitlerova režimu. Má sice zájem na pádu SA, ale nechce být jeho aktivním strůjcem, ovšem nebrání nikomu jinému, aby na sebe vzal tuto roli“ (Hamšík, ibid., s. 88).

3. Umožnění puče vytvořením vlastní zpravodajské a potlačovatelské instituce a nástroje
„Násilné řešení tzv. Röhmova puče by sotva bylo možné, kdyby si nastupující režim nevytvořil vlastní zpravodajské a potlačovatelské instituce a nástroje“ (Hamšík, ibid., s. 95).

3. TAKTIKA č. III/2
ROZEŠTVÁVÁNÍ NÁRODA BEZOHLEDNOU NESNÁŠENLIVOSTÍ
ZA ÚČELEM JEHO ZMANIPULOVÁNÍ

(1) Popis taktiky
Tato taktika je velmi významná. Pomáhá zmanipulovat masy lidí i národy a získat jejich podporu k prosazování vlastní i cílené politiky, i když ta je pro ně namnoze nepřátelská.
Praktikuje se tak, že se nepohodlný, nežádoucí subjekt likviduje pomocí propagandy, různými nevyváženými, útočnými, destruktivními aktivitami, vybičovanými do krajnosti, a tak se tento subjekt uvrhne do nenáviděné pozice.
Masy roztrpčených a znechucených lidí pak rády přijmou náhradní řešení nebo postoj k nápravě, který se jim nabízí. Netuší přitom, že jde o záměr prosadit cílenou politiku, kterou vlastně pomáhají zmanipulovaní sami prosazovat.
Masám zmanipulovaných lidí je třeba vtisknout náboj rozlícenosti, který splnění cíle umocňuje.
Tato taktika podněcuje a utváří soudržnost a usměrněnost mas k podpoře boje proti tomu, co má být zlikvidováno (například subjekt, stanovisko, ideologie apod.).
Podporování mas různou formou upevňuje věrnost jejich postoje, zejména přichází-li z vyšších pozic, z řad příznivců, nakloněných záměru.
Tato taktika se například používá při tzv. „vyhánění lidí do ulic k podpoře určených politických cílů apod., jímž se dosahuje například mnoha zvratů režimů a systémů, ideologických směrů apod.

(2) Příklady ze současnosti
Rozeštvávání národa bezohlednou nesnášenlivostí vládnoucího organizmu uvnitř vyšší organizace
Pohled na „Sarajevský puč“ z jiného úhlu, z hlediska této taktiky
Na podzim 1997 byla vyvolána zběsilá kampaň kolem sponzorských afér ve straně ODS, následovaly další inscenované aféry podvodů, intrik, obviňování z neschopnosti a nemohoucnosti vlády apod. Občané byli uvedeni destrukčními kampaněmi do stavu roztrpčenosti a znechucení. Nakonec došlo k všeobecné únavě, rezignaci a ztrátě důvěry ke komukoliv, preference ODS klesly na minimum.
Získala se „ztotalizovaná“ jednota národa proti korupci. Ve vakuu neutěšené situace, vybičované do krajnosti, se pohotově nabídlo řešení, tj. předem připravená alternativa, která měla veškerou rozvrácenost v zemi zachránit (tzv. Tošovského vláda).
Nebylo ihned průhledné, že šlo o dlouho připravovaný puč a prakticky o taktiku na nejvyšší úrovni jak v tichosti svrhnout demokraticky zvolenou vládu ČR a nahradit ji vládou, stojící za politikou a plněním cílů vedení ŘKC.

(3) Citace z literatury
Klíčová jezuitská taktika – nesnášenlivost – používaná a chválená Hitlerem v jeho knize „Mein Kampf“
„Dnes je každému jasné, … že myšlenka ztotalizovat celý národ bezohlednou nesnášenlivostí vládnoucího organismu uvnitř vyšší organizace vytryskla z jezuitského řádu v ŘKC. Hitler v Mein Kampf nešetří chválou jezuitského řádu a nařídil dokonce nacionálně socialistické straně, aby si jej vzala za vzor“ (Lehmann, ibid., s. 16).

4. TAKTIKA č. III/3
ÚMYSLNÝ ZMATEK na zakrytí vlastního prospěchu a rozvratné činnosti

(1) Popis taktiky
Jde o běžně používanou taktiku v občanském životě. Praktikuje se tak, že se pozornost opoutává různými způsoby na určité události nebo dění, které mají zamaskovat současně skrytě prováděnou cílenou činnost tak, aby nebyla pozorována.

(2) Příklady ze současnosti
Za vlády Josefa Tošovského se prováděl skrytě, bez zveřejnění převod státního nemovitého majetku ve velkém rozsahu na ŘKC (viz videokazeta – A. Pejchal: „Protiprávní převod nemovitého majetku na ŘKC“).
Současně se v médiích, sloužících vládě J. Tošovského, dramatizovala až do všech předpokládaných důsledků tzv. sponzorská aféra ve vládě V. Klause roku 1997 k odvedení pozornosti.

(3) Citace z literatury
1. Viz citace v kapitole D I/2
2. Důvody, proč se Američané dali oklamat o činnostech a cílech ŘKC
„Hlavní tři důvody, proč se Američané dali oklamat v cílech a činnosti ŘKC:
- Jejich nezájem o vztahy mezi církví a státem, jež jsou důležitým faktorem ve vládě.
- Přehlédnutí katastrofálních důsledků římského politického církevnictví v minulých stoletích.
- Úmyslný zmatek způsobený v Americe propagandou ŘKC, která zakrývala skutečné cíle politiky ŘKC v demokratických zemích“ (Lehmann, ibid., s. 7)

SOUHRN A ZÁVĚR

- Tento spis předkládá a shrnuje shromážděná fakta a poznatky ze současnosti a dějinné příklady z literatury. Dává je do souvislostí a dokládá jejich vzájemnou návaznost.
- Výsledek hloubkové sondy do současné situace poskytuje celkový obraz činnosti v naší zemi, který avizuje vážné nebezpečí postupné ztráty demokratických hodnot a tím i demokratického vývoje do budoucnosti.

- V občanské společnosti se rýsují stále zřetelněji dva základní ideové bloky – seskupení:

I. BLOK – s linií, podporující rekatolizaci. Tvoří rozvodný „KANÁL“, jímž se
určitých uskutečňují mocenské cíle řídících složek ŘKC.
Je tvořen seskupením určitých politických subjektů proklerikální linie, občanských iniciativ, hradní politiky, ideologického jádra sdělovacích prostředků a dalších složek, které zasahují do důležitých oblastí života občanské společnosti a slouží cílené ideologii.
Pro podporu tohoto bloku jsou získávány i různé významné osobnosti pro jejich popularitu a to i z řad nezávislých, ač jim mnohdy není jasný účel a cíl angažovanosti.

II. BLOK - s linií demokratickou, uznávající demokratické principy řízení, volby a. systém plurality.

Oba tyto směry se od sebe diametrálně liší.

- Aktuálním připomenutím a výstražným signálem ve spisu je to, že se v současné době přiznala ŘKC k programu svého neměnného cíle a k jeho plnění:

1. Po roce 1989 se naši nejvyšší představitelé ŘKC ve sdělovacích prostředcích opakovaně přiznali k tomu, že ŘKC neměla dosud v historii tak příznivé podmínky pro svoje působení jako právě dnes.
2. V roce 1999 (25. duben)
Předseda německé biskupské konference a mohučský biskup mons. Karl Lehmann učinil naléhavou výzvu: aby se dnes ŘKC veřejně přiznala ke svému neměnnému profilu – cíli a začala jej „ofenzívněji“ plnit.
A aby více než dosud vstupovala na duchovní kolbiště s cílem dosáhnout opět ztracené radikálnosti.
3. Rok 1999 (18. Prosince – Vatikán)
Z proslovu prezidenta V. Havla u příležitosti slavnostního předání vánočního stromu z ČR papeži Janu Pavlu II. pro náměstí Sv. Petra ve Vatikánu:
Citace:
„Věřím, že sestoupíme až k hlubinám svých rozmanitých tradic, začneme v nich nalézat společné kořeny a začneme je daleko silněji chápat jen jako různé větve téhož stromu. Stromu jistoty, že všechno co jest, má svůj zdroj, svůj řád, svou inspiraci i svou paměť mino nás i nad námi.
Budu šťasten, když vánoční strom, který jsem přivezl z České republiky, bude mimo jiné symbolizovat duchovní smíření mezi různými větvemi lidské spirituality založené na vědomí jejich společného kmene i společných kořenů.
Tento strom vyrostl v zemi, která byla na starých mapách znázorňována jako srdce Evropy a rozsvítí se v městě, které bylo chápáno jako její hlava.
Bylo by skvělé, kdyby nám připomínal i to, že duchovní smíření a duchovní obnova, k níž se na tomto přelomu věků tak upínáme, musí vyrůstat ze souladu hlavy se srdcem…“
Výklad uvedené citace tedy znamená – pokud jde o duchovní obnovu národů – že se V. Havel ztotožňuje s politickou linií ŘKC, která vychází z přesvědčení o majetnictví pravdy jako prostředku k ovládnutí všech zemí světa, které by měly být zastřešeny Vatikánem.
Při tomto záměru by mělo být úkolem České republiky takové sepětí s Vatikánem, jako sepětí srdce s hlavou (- jak uvedl V. Havel ve svém projevu).

Závěrem lze říci, že reálná nebezpečí, ohrožující demokratický vývoj v zemi, je možno zvládnout jen vytvořením obranného mechanismu na základě důkladného prostudování a domyšlení zde uvedených důležitých skutečností.

Proto mementem pro nás zůstává poučit se z historických skutečností ze všech situací. To znamená neposuzovat např. případné budoucí koaliční partnery po volbách r. 2002 podle toho, kterým vlivným politickým stranám tito projevují v parlamentu svoji náklonnost při hlasování o zákonech z různých oblastí legislativy, aniž bychom brali v úvahu především konečný cíl těchto budoucích partnerů se zřetelem na jejich vyšší strategické zájmy.

Bez domyšlení tohoto našeho budoucího povolebního rozhodování by to bylo naším hrubým selháním pro budoucí vývoj naší země.

DODATEK

1. Naše spoluodpovědnost za budoucnost naší země

spočívá ve výběru a volbě nového prezidenta republiky v roce 2003, který bude mít zásadní vliv na směr vývoje v ČR.

Nová hlava sátu by měla být v praxi ověřenou, vyhraněnou osobností, stojící v pozici strážce národních zájmů a jeho tradic, s pevným národním povědomím, vycházející z významných údobí vlastní historie národa, uznávající a prakticky prosazující za všech okolností demokratické principy řízení, systém plurality a politiku v duchu pevné line odkazu našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka.

2. CITACE presidenta T.G. MASARYKA
K problematice, kterou se zabývá tento spis, se president T.G. Masaryk mnohokráte jasně vyjádřil. Jeho stanovisko reprezentují alespoň tyto dva příklady:

1. příklad ke kapitole spisu C/4, str. 19-24
(Zničit kořeny a dějinnou paměť českého národa se vší houževnatostí a za každou cenu ):

Na cíl římskokatolického hnutí pozměnit historii našich zemí důrazně upozornil T.G. MASARYK v „ČESKÉ OTÁZCE“

Citace:

„…Kněžstvo se organizovalo ve zvláštní tábor literární a nyní již i ve vlastní stranu politickou, byť by se navenek opíralo o šlechtu a o frakci strany staročeské.
Dnes je katolické hnutí literárně již dobře vedeno a postavilo si také docela určitý cíl: vyvrátit v národě filozofické základy Palackého historie, odstranit jeho ideál reformační. Všecek náš národní život má být důsledně spravován ideou protireformační.
Zde se utkává klerikalizmus nejostřeji a v samých základech s realismem, hájícím právě tak důsledně Palackého výklad české historie. Zde ovšem běží o samý smysl naší historie, naší vlastní bytosti. Zde není kompromis možný. Neběží však o to a nemůže běžet, aby se národ vrátil k církevní formě reformační – historie se neopakuje – ale o to běží, ideály naších předků, jež ústy vyznáváme, v životě uskutečňovat. Ani strana staročeská ani mladočeská nedovede proti výbojnému klerikalismu hájit národního stanoviska svobodomyslného.
I jiným národům ve své ohromné většině katolickým třeba konat týž nesnadný úkol a třeba jej konat i národům nekatolickým, neproživším protireformaci jako národ český. Zde staneme před velikým problémem všeho kulturního vývoje – naše historie je nám ukázáním, že tento úkol opravdově máme řešit neúmornou prací pro nejvyšší a nejdražší cíle člověčenstva. Národ český pro svou minulost naprosto nemůže přijmout klerikalismus; nebude ovšem proti náboženství lásky, ale vždy bude a musí být proti klerikální panovačnosti.

Pramen „Česká otázka“ kap. 76

2. příklad ke kapitole spisu II/7, str. 44
(Snaha nahradit nepohodlnou postavu M. J. Husa vykonstruovanou postavou Jana Nepomuckého jako mučedníka):

Citace:

„… věříme a světíme i mučednictví falešné – zavedení a znárodnění kultu Jana Nepomuckého právě v době našeho úpadku je výstražným tomu symbolem historickým. A nepřestaly jsme mít zálibu ve falešném mučednictví – kdekdo ukazuje své malé rány a žádá obdiv …Naší lžiradikálové političtí chtějí dokonce i cizině a svému politickému odpůrci imponovat svými obnaženými boulemi a jizvičkami, jako žebráci o poutích..
Jen pomyšlení na to, že by se Čech musel svého dožebrávat je mně hrozné …“

Pramen „Česká otázka“ kap. 82
(T.G.M.- ČESKÁ OTÁZKA, 8 vydání – Praha 1990)

Důležité podklady k doplnění informací

1. Některé závažné výroky představitelů ŘKC

1. Kardinál Vlk (1993): „Zasvěcením českého národa Panně Marii na staroslavném Velehradě jsme narazili na odpor a poučili jsme se. Je nutno změnit taktiku, nebojovat proti síle, je účinnější dosazovat lidi na potřebná místa…“ (ČRo, náboženské vysílání)

2. Pořad s P. Zdeňkem Fialou (1993): „Než vytvořit jednu silnou katolickou stranu, je lépe do ostatních stran dát naše lidi…“ (beseda o církevním majetku)

3. Petr Fleischner (1. 9. 1993): „Daniel Kroupa, náš člověk v ODA, se v televizní debatě už neudržel, odhodil svůj občanský a demokratický vlčí převlek a vzkřikl, že církev musí dostat majetek a být silná, protože bez toho by parlament a vláda nad sebou nikoho neměla a mohly by si dělat, co chtějí“ (MF DNES).

4. ČRo opakovaně: „Bude-li mít ŘKC více majetku, bude silnější, bude mít větší moc…(1993)

5. Kardinál M. Vlk (1997) při rozmluvě v ČT projevil nespokojenost nad tím, že v dnešní době dosud nemá ŘKC takový význam, jaký by měla mít a řekl: „V minulosti měla církev vždy moc v rozhodování s mocí světskou.“

6. Kardinál M. Vlk, (ČRo 1 – Radiožurnál 1994 náboženské vysílání): „Můj nejlepší přítel je Václav Havel. Velmi často se navštěvujeme a radíme. Pojí nás velká láska k německému národu…!“

7. Kardinál M. Vlk, ČT 1997: „Do sjednocené Evropy nemůžeme jít než jako křesťané“ (v pojetí ŘKC rozuměj římští katolíci).

8. Kardinál M. Vlk (ČRo 1993): „Papež oceňuje naši práci v ČR, ale vybízí nás ještě k větší aktivitě a iniciativě… ¸Vyzývám mládež z celé ČR: potřebujeme naléhavě mladé lidi k zaškolení v Praze do sdělovacích prostředků, školství, pro práci s dětmi, výchovu mladých. Ubytování zajistíme. Hlaste se, zájemci!´“

9. Daniel Herman, mluvčí České biskupské konference (ŘKC), vyjádřil veřejně cíl ŘKC v tomto smyslu (videokazeta ČT 2, 10. 3. 1997): „Světská moc, církev a státnost musí být vnímány jako jediný celek a proto ŘKC se musí navrátit ke svým kořenům.“

10. Fakta uvedená v tomto spise o tom, jak ŘKC překrucuje naši historii v současnosti, veřejně potvrdil a přiznal kardinál M. Vlk svými výroky ve Vatikánu (18.12.1999), když řekl: „V otázce Husa a Koniáše koluje mnoho nepravd…aby se neříkalo, že Koniáš spálil spoustu knih, nebo že koncil zabil Husa, ale aby se řeklo, jak to bylo skutečně“ (Právo, 20.12.1999).

11. Tento spis potvrzuje, že ŘKC usiluje o svůj vytčený tzv. neměnný cíl, tj. získat nadvládu a rozrušit demokratické principy (viz výroky předsedy německé biskupské konference a mohučského biskupa Mons. Karla Lehmann). Citace: „Musíme se přiznat k našemu neměnnému profilu… Ekumena, která pouze uznává status quo, kde se nikdo nemusí měnit, je pro křesťana (člena ŘKC) těžko snesitelná. Proto musíme mnohem více růst při souboji se silou druhého a nesmíme se spokojit s nějakým společným jmenovatelem.“ (Katolický týdeník č. 17, 25.4.1999)

2. Obrazová dokumentace (přiložena na konci spisu)

- Knihovnický systém „KONIÁŠ“ - PŘÍLOHA č. 1
- Tzv. mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze - PŘÍLOHA č. 2
- Leták Občanská iniciativa 2001 - PŘÍLOHA č. 3

3. Jezuitské taktiky používané nacismem k získání moci

(uvedeno v kapitolách základních taktik)

4. Jezuitské koleje v českých zemích

ČECHY
- Praha – Staré Město (1556)
- Český Krumlov (1586)
- Jindřichův Hradec (1594)
- Chomutov (1597)

V době třicetileté války byly nově zřízeny další koleje:
- Praha – Malá strana
- Praha – Nové Město
- Jičín
- Kutná Hora
- Cheb
- Litoměřice
- Hradec Králové
- Klatovy

MORAVA
- Olomouc (1566)
- Brno (1573)

V době třicetileté války byly nově zřízeny další koleje:
- Jihlava
- Znojmo
- Uherské Hradiště

Teprve v roce 1651 byla založena kolej v Telči, k níž náleželo speciální zařízení:
- tzv: „dům třetí zkušby“ („domus terciae probationis“), v němž se připravovali rekatolizátoři (tzv. „misionáři“) pro středoevropskou oblast.

5. Nejvýznamnější církevní koncily

CÍRKEVNÍ KONCILY ŘKC, NA NICHŽ BYLA UČINĚNA VÝZNAMNÁ ROZHODNUTÍ:

- TŘETÍ LATERÁNSKÝ (1179) – odsoudil hnutí katarů (albigenských) v jižní Francii, kteří se odmítali podrobit Římu. Hnutí bylo potom zlikvidováno s konečnou platností křižáckými výpravami na počátku 13. století.
- ČTVRTÝ LATERÁNSKÝ (1215) – byl vrcholem pontifikátu (vykonávání papežského úřadu) nejvýznamnějšího středověkého papeže Inocence III., který jako první oficiálně užíval titul „vicarius Christi“ („náměstek Kristův“). Jako „hlava křesťanstva“ sám sebe pokládal i za hlavu a vůdce západoevropského světa, složeného z mnoha národů, ale spojeného jednou vírou. Odtud se zrodila myšlenka papežské světovlády. Koncil se konal za účasti asi dvou tisíc osob, které ovšem již nerozhodovaly, ale pouze přijímaly hotové papežské dekrety. Koncil tak odsouhlasil papežem připravené dekrety o transsubstanciaci, o právech i povinnostech kněží (kléru), o ročních zpovědích, vizitaci diecézí i boji proti heretikům. Přímým důsledkem bylo zřízení papežské inkvizice.
- KOSTNICKÝ (1414-1418) – jeho úkolem bylo odstranit trojpapežství a provést církevní reformu. Vyhrotil se spor mezi konciliarismem (tj. rozhodováním církevního sněmu, koncilu) a primátem (centrální pravomocí) papeže. Na tomto koncilu byli odsouzeni Mistr Jan Hus a Mistr Jeroným Pražský.
- BASILEJSKÝ (s pokračováním ve Ferraře a Florencii) (1439-1445) – spor konciliarismu s papežským primátem nabýval na síle (proto docházelo opakovaně k přerušování koncilu). V první fázi na počátku třicátých let došlo k jednání s delegací vítězných husitů. Dohody nebylo dosaženo, protože ani zastánci konciliarismu nebyli ochotní připustit, že církev tvoří všichni věřící, nikoli pouze její funkcionáři (klérus). Koncil se také marně pokoušel o sjednocení s východní (pravoslavnou) církví tzv. florentskou unií.
- TRIDENTSKÝ (1545-1563) – splnil nakonec dvojí podstatný úkol: vymezil ŘKC proti reformaci a posílil pravomoc papeže vůči koncilu. V průběhu mnohokrát přerušovaného jednání došlo v r. 1552 ke klíčovému okamžiku, kdy protestanti přišli na sněm a žádali zásadní obnovu jednání ve věcech víry. Papež měl být přitom podřízen koncilu. To narazilo tak, že protestantům byla další účast zakázána. Teprve tím došlo tedy k rozbití jednoty církevní instituce ve střední a západní Evropě. Z mnoha závažných ustanovení přijatých koncilem lze připomenout například význam tradice, tj. všeho, co ustanovila církevní instituce v průběhu staletí. Panna Marie se stává nadlidskou bytostí, zdůrazňuje se úcta ke svatým a jejich ostatkům, k obrazům, kladně se hodnotí odpustky apod. Tehdy byl také zveřejněn seznam zakázaných knih.
- PRVNÍ VATIKÁNSKÝ (1869-1870) – hlavním úkolem bylo vyhlášení papežské neomylnosti, které se podařilo prosadit i přes odpor mnoha účastníků. Nejrozhodnější odpůrci pak založili církev starokatolickou (či křesťanskokatolickou). Neomylnost papeže znamená, že když papež definitivně („ex cathedra“) rozhoduje pro celou církev ve věci víry a mravů, je toto rozhodnutí samo sebou neomylné i bez souhlasu církve.Každý jednotlivý biskup je papeži zavázán poslušností nejen ve věcech týkajících se víry a mravů, ale i způsobu života a řízení církve.
- DRUHÝ VATIKÁNSKÝ (1962-1965) – byl výsledkem osobní iniciativy papeže Jana XXIII. (Jan Roncalli) a nese pečeť jeho osobnosti ve své první fázi (do smrti Jana XXIII.). Smyslem koncilu bylo přiblížit římskokatolickou církev současnosti. Byly provedeny úpravy v liturgii (užívání národních jazyků, výjimečně přijímání pod obojí způsobou i pro laiky apod.). K nové formulaci základních dogmat římskokatolická církev nepřistoupila, žádné ze stávajících neodvolala, takže podnes všecka platí. Přes nadšené snahy mnoha jednotlivců i celých skupin v římskokatolické církvi se stává stále více zřejmým, že jde v jádru pouze o kosmetickou úpravu bez zásadních důsledků pro podstatu věci.

6. Vysvětlení některých speciálních pojmů a zkratek

Dogma – každá „pravda víry v Písmu svatém a tradici obsažená“, jíž římskokatolická církev „mocí svého úřadu učitelského“ podává věřícím k víře (tzn. že papež jako nejvyšší církevní autorita má právo řídit v závislosti na dogmatech myšlení a konání věřících římských katolíků).
Příklady dogmat:
- neposkvrněné početí Panny Marie
- nanebevzetí Panny Marie
- neomylnost papeže ve věcech víry – a vyhlašování dogmat
O žádném z těchto dogmat není v Bibli ani nejmenší zmínka.
Encyklika – papežský okružní list (oběžník), označovaný podle úvodních slov, například:
- Renum novarum Lva XIII., (1894)
- Divini Redemptoris Pia XI., proti socialismu a komunismu
- Mater et Magistra Jana XXIII.,(1961)
- Pacem in terris, (1961)
- Populum progressio Pavla IV., (1967) o významu vědy a techniky v moderním světě
Konkordát – dohoda mezi vládou státu a papežem jako hlavou římskokatolické církve a církevního státu, upravující postavení a organizaci římskokatolické církve ve státě.
Lateránský pakt – nebo smlouva z 11. 2. 1929 (ratifikace až 7. 6. 1929) – dohoda mezi italským státem (fašistickou vádou Mussoliniho) a římskokatolickou církví (papežem Piem XI.) o tzv. římské otázce; papežova plná suverenita nad Vatikánem, konkordát mezi církví a státem, finanční konvence. Na základě lateránské smlouvy vznikl stát Vatikán.
Pakt – smlouva, úmluva, dohoda v mezinárodním právu, smlouva mezi státy o zásadnějších otázkách.
ŘKC – také ŘK, zkratka pro římskokatolickou církev
Ultramontanismus – směr v římskokatolické církvi zdůrazňující význam papežství a papežské moci nad zájmem národním a státním.
Vestfálský mír ukončil třicetiletou válku (1618 – 1648), byl sjednaný r. 1648 ve Vestfálsku. Švédsko získalo Přední Pomořany, Francie Mety, Verdun a další místa na západním pomezí, Braniborsko Zadní Pomořany, Sasko si udrželo Lužici, Bavorsko Horní Falc. Dolní Falc restituována k r. 1619, ostatní říšská území k roku 1624. Nizozemí a Švýcarsko uznány jako neutrální státy, to znamená získali nezávislost. České země se staly až do roku 1918 součástí habsburské monarchie. Země se vylidnila a zpustla, Morava zchudla a zadlužila se. Postupně docházelo k utužení poddanství a nevolnictví a k růstu protireformačního útlaku, protože Vestfálský mír nezpochybnil zásadu „Cuius regio, eius et religio“ (Čí vláda, toho náboženství) a Habsburkové byli tuhými římskými katolíky.

7. Výběr z nejdůležitější literatury k dané problematice

Z rozsáhlé prostudované seriozní literatury se pro přehlednost v této studii omezujeme především na citace z dále uvedených knih:

FÜLÖP-MILLER René, Moc a tajemství jezuitů, ISBN 80-86182-14-2, Praha, 2000 (orig.:Macht und Geheimnis der Jesuiten, Leipzig-Zürich, 1929).

HAMŠÍK Dušan, Genius průměrnosti, 1. vydání, Praha 1967.

HAMŠÍK Dušan, Heinrich Himmler, druhý muž Třetí říše, 1. vydání, Praha 1986, 2. vydání, Univers, 1994.

KADLEC Jaroslav, Přehled českých církevních dějin, Praha 1991.

LEHMANN Leo H., Vatikánská politika za druhé světové války, Praha 1947.

PEKAŘ Josef, Dějiny československé, Praha 1991.

Před dokončením této práce nám byla část připravovaného materiálu odcizena a použita k publikaci jiného zaměření.
Upozorňujeme proto, že pouze tento text naší historické společnosti je autentický.

***

Šéf KSČ Milouš Jakeš odhalil
největší tajemství dnešního
(post) komunistického režimu:
Sametovou "revoluci" provedlo
komunistické Gestapo StB!

Praha - Mohl se stát disident Václav Havel ministrem kultury v předlistopadové komunistické vládě? Jakkoliv absurdní otázka to dnes je, tehdejší generální tajemník KSČ Milouš Jakeš se jí jeden čas podle svých slov vážně zabýval.

„Diskutovali jsme o tom, jak zastavit nástup kontrarevoluce například i tím, že bychom posílili ve vládě tu bezpartijní a jinopartajní část. V rozhovorech mezi sebou jsme si o Havlovi říkali, že kdyby, tak ať se zabývá kulturou,“ říká dnešní důchodce Jakeš. Fakt, že zůstalo jen u úvah, hodnotí někdejší nejmocnější muž v zemi jako chybu.

Unikátní svědectví předlistopadové elity přináší rozsáhlý výzkum Akademie věd s názvem Vítězové a poražení, jehož výsledky budou zveřejněny dnes poprvé. „V dvaceti rozhovorech si mohou lidé zkonfrontovat osobní zkušenosti a vzpomínky z doby pádu komunismu s názory někdejších vůdců této země,“ říká vedoucí výzkumného projektu Miroslav Vaněk. K dalším třiceti rozhovorům pak vědec získal disidenty z období komunistické normalizace. Ti naopak podle Vaňka nabízejí pohledy z „druhé strany barikády“.

K množství překvapivých - často vůbec poprvé zveřejněných - informací patří i ta, že Československo mělo několik svých Gorbačovů. A údajně prý mnohem schopnějších než Sověti. Tuto roli na sebe bere třeba někdejší šéf pražských komunistů Miroslav Štěpán či člen ÚV KSČ Rudolf Hegenbart. Za Hegenbartem údajně přišel šéf slušovického agrokombinátu František Čuba s plánem na svržení Jakeše.

Jakeš: Za Listopad může StB

Nebýt 17. listopadu, ocitl by se nicméně v čele „státostrany“ téměř jistě ambiciózní Štěpán, jehož Jakeš vychovával jako nástupce. „Byla v něm rozhodnost, nebál se zodpovědnosti,“ chválí ho Jakeš.

Škrt přes rozpočet mu ale udělal všemocný šéf tajné policie Aloiz Lorenc, který podle Jakeše naplánoval masakr studentů na Národní třídě. „O tom jsem přesvědčen. Poněvadž z nás udělal úplné hlupáky, když nás informoval o tom, že na Národní třídě se nic nestalo. Šlo o promyšlenou akci StB. Navíc jsem vydal výslovný pokyn, že nesmí být použito síly,“ tvrdí Jakeš.

Tajná policie dělala podle něj vše pro to, aby přispěla k „výměně stráží v čele komunistické strany“.

Diskusi na téma, nakolik jsou výpovědi bývalých komunistických vůdců pravdivé, Vaněk zatím odmítá. „Ale dočkáte se. Příští roky vydáme konfrontaci rozhovorů s archivními prameny a analýzami historiků.“

Jakešovu výpověď považuje za věrohodnou proto, že bývalý generální tajemník KSČ nešetří ani sebe a již patnáct let nemění názory. „Ptáte se na zásah milicí proti demonstracím? Bylo to celé zvorané. V noci mne probudil telefon a já tam v pyžamu u toho telefonu přemýšlím, co dělat. Tak jsem rozhodl, kdo je na cestě, ať dojede do Prahy, kdo není, ať nejezdí,“ popisuje Jakeš rozklad mocenských struktur. „Stále častěji bylo na jejich jednání patrné stáří,“ míní Miroslav Štěpán.

Autor: JAN GAZDÍK

***

KDO NEKLADE
ZLU ODPOR,
STÁVÁ SE
JEHO OBĚTÍ!

Veškeré další informace o dnešních vládnoucích kriminálních "elitách", a to napříč všemi mocenskými, finančními, politickými, vládními a parlamentními skupinami, ale i celými politickými stranami, najdeme na: http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051201, a dále pak v rozsáhlém souboru vzájemně souvisejících hlubokých domácích i geopolitických systémových analýz "CYKLICKY VLÁDNOUCÍ KRIMINÁLNÍ ELITY POD SPOLEHLIVOU OCHRANOU SVÝCH CENTRALIZOVANÝCH KRIMINÁLNÍCH STÁTŮ A SVÝCH CENTRALIZOVANÝCH KRIMINÁLNÍCH MASMÉDIÍ: VZÁJEMNĚ SOUPEŘÍCÍ ALE PŘESTO PROVÁZANÉ INTERNACIONÁLY!" na http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022205

***

JAK TOHLE VŠECHNO MŮŽEME VELICE SNADNO A RYCHLE PŘI OBRANĚ SVÝCH PŘIROZENÝCH PRÁV A SVOBOD SAMI KE SVÉMU PROSPĚCHU ZMĚNIT:

1) PROGRAM "SYSTÉMOVÁ OBRANA PROTI SYSTÉMOVÉMU ÚTLAKU SVOBODNÝCH OBČANŮ TOHOTO SVĚTA VE ČTYŘECH OBRAZECH aneb JAK SE ZBAVIT PADOUCHŮ!" Běžme tentokrát VŠICHNI k volbám, ale pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni, NEVOLME parlamentní strany!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003051202

2) Nastartujme naše vlastní FINANČNÍ PERPETUUM MOBILE - získejme tak potřebnou svobodu k dobrému, sílu a možnosti - a touto cestou dosáhněme rozhodujících positivních hodnotových a tomu odpovídejících systémových změn v lidské společnosti!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2006121401

3) NEJBLIŽŠÍ ŠANCE VŠECHNO ZMĚNIT JSOU PARLAMENTNÍ VOLBY: Petr Cibulka, viz http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005031301 a politická strana Pravý Blok - strana za ODVOLATELNOST politiků, NÍZKÉ daně, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, viz http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2004080701, nabízí rešení! Podpořme společně unikátní politický a volební program hlubokých hodnotových a systémových změn, tedy program švýcarské a americké PŘÍMÉ demokracie "VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!!"
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2004120101

4) CO DĚLAT, TADY A TEĎ! NALÉHAVÁ VÝZVA NEZNÁMÉMU NÁVŠTĚVNÍKOVI NAŠICH WWW.CIBULKA.NET, KTERÝ NEVĚŘÍ POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM A NECHCE UŽ K TOMU DÁLE JEN TRPNĚ PŘIHLÍŽET!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005050401

5) DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI k volbám, ale pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedení a okradeni, NEVOLIT žádnou parlamentní stranu vládnoucí (post) komunistické kriminální fízlokracie!!!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051108

V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM,
PRAVDOU A LŽÍ,
NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ
A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!!

***

První a základní podmínkou pro možnost VYTVOŘIT SI PRAVDIVÝ OBRAZ SKUTEČNOSTI, VE KTERÉ ŽIJEME, a to při masivní a systematické produkci nesmírného informačního, politického, personálního, hodnotového a myšlenkového chaosu, povrchních pseudoinformací a informačních šumů, kterými nás programově zavalili, ABYCHOM NEVIDĚLI PRAVDU, je SCHOPNOST POLOŽIT SI SPRÁVNÉ A DOSTATEČNĚ HLUBOKÉ OTÁZKY. Viz: http://sweb.cz/gnostica/ a http://sweb.cz/gnostica/uvod.html. Jinak nemáme šanci, proti drtivému tlaku jejich primitivních ale všemocných masmédií - TOVÁREN NA VÝROBU VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ CESTOU VELICE ÚSPĚŠNÉHO VYMÝVÁNÍ NAŠICH MOZKŮ(!!!), cokoliv o fungování a cílech KONTROLOVANÉ SPOLEČNOSTI pochopit.

Především vzhledem ke skutečnosti, že, cituji z velice autoritativního pramene, „mocnosti tohoto světa chtěly člověka oklamat, protože viděly, že má příbuznost s bytostně dobrým. Vzaly proto jméno dobrého a daly ho nedobrému, aby tak ČLOVĚKA KLAMALY SKRZE JMÉNO a TAK HO SPOUTALY NEDOBRÝM. A potom, když těmto mocnostem začali lidé prokazovat přízeň, podnítily je, aby se vzdálili od „nedobrého“ a usadili se u „dobrého“, které poznali, neboť mocnosti si přály, aby lidem byla odňata svoboda a aby se stali navěky jejich otroky.“ To co jsme slyšeli není dnešní politologická analýzy naší skutečnosti. Jedná se o Evangelium Filipa, věčně živý gnostický text, starý 2000 let, nalezený v Nag Hammadí.

Dále pak doporučuji zvídavějším zájemcům, kterým nestačí oficiální doktríny, seznámit se se základní publikací JANA KOZÁKA: "TŘI PŘEDNÁŠKY O GNOSI": http://sweb.cz/gnostica/, knihou IVO WIESNERA: "PŘEDPEKLÍ RÁJE", http://www.gewo.applet.cz/, http://www.mwm.cz/index1.php, anebo http://www.inext.cz/astrologician/, a dále s bestselerem ZECHARIA SITCHINA: "DVANÁCTÁ PLANETA", http://www.gewo.applet.cz/index(1).htm, "REKATOLIZACE A REBOLŠEVIZACE, NEJVYŠŠÍ ŠKOLA SUBVERZE A MANIPULACE V HISTORII A SOUČASNOSTI", http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005051109. Pro úvod do problematiky lze doporučit vynikající film "MATRIX" (první díl)! Viz http://www.matrix-2001.cz/ Ubezpečuji každého, že bude o čem přemýšlet!

PRO POKROČILÉ ROZHODNĚ DOPORUČUJI:

1) DUCHOVNÍ HISTORIE LIDSTVA BEZ CENZURY: SPOLEČNÉ KOŘENY PRAVÉ INDOEVROPSKÉ DUCHOVNÍ TRADICE
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022501
http://sweb.cz/gnostica/ a http://sweb.cz/gnostica/uvod.html

2) BUDDHA: Svatý a nesvatý cíl (Základní text z knihy překladů Jana Kozáka nejdůležitějších Buddhových myšlenek "Dvacet jedna řečí asktety Gótama zvaného Buddha", http://sweb.cz/gnostica/):
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022801

3) POIMANDRES, Corpus hermeticum I
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022702

4) VODNÁŘSKÉ EVANGELIUM JEŽÍŠE KRISTA: Duchovní, filosofický a praktický základ světového náboženství Vodnářského Věku a Všeobecné církve. Z Knihy Božích Pamětí, známých jako Akášické záznamy, převedl Levi. Přeložila O. Hanausková (1928):
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022701

5) SIMON MÁG, BIBLICKÝ JEŽÍŠ KRISTUS A FRAGMENTY JEHO MYŠLENEK: Rýžování zlata!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022602

6) EVANGELIUM SVATÉHO TOMÁŠE: Kdo najde výklad těchto slov, neokusí smrti!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022404

7-8) Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu: Evangelium blaženého Eugnosta a Moudrost Ježíše Krista (Nag Hammadí Codex III, 3, 4):
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005030201

9) Filosofie SAMKHYA KARIKÁ: První systematická filosofie světa!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022601

10) BHAGAVADGÍTA – STAROINDICKÁ BIBLE NEJVYŠŠÍ DUCHOVNÍ A MRAVNÍ MOUDROSTI VÁLEČNÍKŮ A DUCHOVNÍCH MISTRŮ:
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005022403

11) Mgr. Jan Kozák: Převrácený svět, jeho masmédia a my, jejich oběti: Včera, dnes a zítra...
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005030301

12) Petr Cibulka: SVĚT V RUKOU NEGATIVNÍCH ELIT A JEJICH MASMÉDIA, TOVÁRNY NA VÝROBU VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, CESTOU VELICE ÚSPĚŠNÉHO VYMÝVÁNÍ NAŠICH MOZKŮ!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2005030302

***


[ Celý článek! | Autor: Petr Cibulka | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | )